Expresy Praha - Brno: Pro podnikatele nic moc

14. dubna 2008, 00:00 - P. Kučera, J. Králová
14. dubna 2008, 00:00

Novinka českých drah - České dráhy letos nově nabízejí pět párů expresů mezi Prahou a Brnem. Otestovali jsme, jestli jsou pro podnikatele lepší volbou než cesta po přetížené dálnici D1.

Rekordní hromadná nehoda před Velikonocemi téměř na celý den zablokovala hlavní spojení mezi českou a moravskou metropolí. Komplikace a zpoždění na dálnici D1 jsou ale ve všední dny spíš pravidlem než výjimkou.

Už náš loňský test (Profit č. 41/2007) ukázal, že dobrou alternativou pro cestu mezi Prahou a Brnem může být vlak. Ve snaze ještě lépe konkurovat autům a autobusům zavedly České dráhy v polovině loňského prosince další novinku: pět párů expresů, zastavujících jen v Pardubicích.

Rychlejší než rychlík, ale Pendolino to není

Přes atraktivně znějící označení patří nově zavedené expresy v kategorizaci vlaků až pod vlaky SuperCity (zajišťované soupravami Pendolino), EuroCity i InterCity. Jsou to tedy „jen“ o trošku lepší obyčejné rychlíky. To se v rámci našich deseti testů za tři měsíce potvrdilo prakticky po všech stránkách.

Nové expresy především nejsou nejrychlejším železničním spojením mezi Prahou a Brnem. Tím nadále zůstávají spoje Pendolino (SuperCity), které trasu ujedou za dvě hodiny a 26 minut. Expresům to trvá o čtvrt hodiny déle, tedy stejně jako vlakům EuroCity. Nicméně čas pod dvě a tři čtvrtě hodiny je ještě v zásadě srovnatelný s auty (při dodržování maximální povolené rychlosti) a autobusy. Zvláště, počítáme-li celou trasu z centra jednoho města do centra druhého. Naopak klasické rychlíky, označené písmenem R, mají mezi Prahou a Brnem mnohem více zastávek a cesta jim trvá přes tři a půl hodiny.

Čtvrthodinová odchylka je sice relativně malá, rozdíl mezi Pendolinem, EuroCity a expresem ale vynikne při případných problémech na trati. Čekají-li všichni tři, musejí expresy čekat nejdéle. Naopak společně s Pendolinem mají výhodu, že na odjezdu z Prahy prakticky nemívají zpoždění, protože v Holešovicích cestu teprve začínají (zatímco vlaky EuroCity se mnohdy zdrží při mnohahodinové předchozí cestě Německem). Ve směru z Brna je to dokonce hlavní výhodou zde začínajících expresů, zatímco Pendolina a zejména spoje EuroCity nabírají zdržení cestou z Vídně nebo Budapešti.

Během dlouhodobého testování jsme zaznamenali zhruba stejné zpoždění u auta i autobusu (odkázaných na stejnou dálnici) jako u vlaku. V šesti z deseti případů jsme přijeli v zásadě včas, dvakrát to bylo o 15 až 30 minut později, při dalších dvou cestách vlak přijel později o 30 až 50 minut. Potvrdilo se ale, že při nečekaném zastavení lze ve vlaku strávit čas lépe než v autě nebo dokonce autobuse: Máte k dispozici dost prostoru k sezení i chůzi, je tu možnost občerstvení a hlavně návštěvy toalety. Naopak smůlu mají cestující závislí na nikotinu – od letošního roku jsou všechny spoje zcela nekuřácké.

Obyčejné vagony

Právě možnost toalety (a neprodlužování jízdy o zastávku na dálničním odpočívadle) hodnotila většina dotazovaných podnikatelů či manažerů jako jednu z největších výhod vlaku. „Přímo z vagonu už můžu jít na schůzku a nemusím přemýšlet, kde si cestou odskočím,“ řeklo nám hned několik z nich.

Právě v čistotě toalet a celkovém vybavení vagonu je mezi Pendolinem či vlaky EuroCity na jedné straně a expresy na straně druhé velký rozdíl. Zatímco první splňují standardy 21. století a jejich interiér připomíná ten v letadlech, u expresů to vypadá jen o něco málo lépe než v klasickém rychlíku – na záchod si sednou jen nejotrlejší pasažéři.

Ten, kdo posledních pět let nejel vlakem, bude kvalitou Pendolina nebo EuroCity příjemně překvapen. Zato v expresech bohužel najde klasické vagony téměř tak, jak si je pamatuje z doby před dvaceti či více lety – drobná vylepšení (například dřívější klasické koženkové sedačky jsou nově potaženy látkou) na celkovém dojmu mnoho nezmění.

Nejde jen o estetický rozdíl. To, že se České dráhy poněkud nepochopitelně rozhodly na propagované expresy nasadit zastaralé a v zásadě obyčejné vagony, má i praktické efekty. V porovnání s moderními soupravami Pendolino či EuroCity totiž vozy mnohem více drncají, jdou hůře otevírat, klimatizace chybí nebo je rozbitá, místo rolet na oknech si musíte vystačit s (poletujícími) závěsy. Chybí také více stolečků nebo světel nastavitelných samostatně pro každého cestujícího.

Při našem testování vadilo cestujícím zejména drncání. „Běžně jezdím vlaky EuroCity, kde ani necítím mezery mezi kolejemi a v klidu si celou dobu čtu knížku. V expresu skáče vagon tak, že mně po čtvrt hodině bolí oči,“ hodnotí živnostnice Eva z Brna. Dodejme však, že díky modernizovanému koridoru je jízda pořád mnohem lepší než na většině tuzemských regionálních tratí.

Elektřina nahoře, ale ne pro vás K „povinné výbavě“ vlaků pro podnikatele a manažery patří také sklápěcí stolečky na notebooky. V Pendolinu a některých vlacích EuroCity jsou, v expresech jsme je nenašli. Stoleček je jen mezi několika málo sedadly. A pokud místo velkoprostorového vozu (na fotografii) jede pouze „obyčejný“ vagon s oddělenými kupé, obsahuje jen miniaturní stolečky pro dva ze šesti cestujících. Přestože elektřina je po celé trase přímo nad vlakem, elektrickou přípojku k případnému zapojení notebooku najdete také jen v první třídě. Při testu měli tuto možnost dva ze šesti cestujících, dostalo se však na všechny zájemce. I v tomto případě jsou na tom lépe vlaky EuroCity, které mají zásuvky i v několika vagonech druhé třídy (konkrétní umístění najdete v jízdním řádu v přehledu řazení vozů každého vlaku). Překvapivě stejně jako expresy je na tom jinak nejluxusnější Pendolino, kde jsou zásuvky také jen v první třídě. Bez jídla a bez signálu Pendolina a EuroCity jasně vedou také v další „samozřejmosti“, kterou podnikatelé od rychlovlaků očekávají. Najdeme v nich cenově přijatelný jídelní vůz, případně i roznášku občerstvení za jízdy. V expresech jsme nic takového nenašli, dokonce ani v první třídě. Pro některé cestující, zlákané reklamní kampaní Českých drah, to bylo nemilé překvapení. Samostatnou kapitolou je absence signálu pro mobilní telefony. O problému jsme podrobně psali v Profitu č. 15/2007, od loňského dubna se prakticky nic nezměnilo: Odhadem nejméně na čtvrtině trasy mezi Prahou a Brnem chybí mobilní signál (a tedy i připojení k internetu). A to přesto, že jde o hlavní koridorové tratě, čím dál více využívané podnikateli či manažery. Vedle chybějícího pokrytí je přitom problémem i fakt, že do některých moderních vagonů kvůli jejich konstrukci signál proniká stěží. Drahá alternativa**

Po nedávném zdražení je vlak mezi oběma městy výrazně dražší než autobus. Běžné jízdné v expresu i EuroCity vyjde na 314 korun, v autobuse zaplatíte jen dvě stovky. I v nepřehledném tarifním systému Českých drah se ale najdou způsoby, jak ušetřit. Hodláte-li jet vlakem na delší vzdálenosti víckrát ročně, vyplatí se koupit takzvanou Kilometrickou banku. Za 1 600 korun získáte sešitek s předplacenými 2000 kilometry, z nějž se vám jednotlivé jízdy postupně odečítají. Cesta s Kilometrickou bankou vás přijde na „autobusových“ 200 korun. Velkou výhodou také je, že díky předplatnému nemusíte na každou jednotlivou jízdu kupovat lístek u pokladny, ale můžete nádražní halou jen proběhnout a rovnou nastoupit do vlaku.

Pokud nemáte Kilometrickou banku či jízdenku zakoupenou přes internet (nutností je zadat číslo platební karty), cesta k pokladně vás nemine. Koupíte-li si místo obyčejné jízdenky zpáteční, vyjde to o desetinu levněji. Zpáteční cestu ale musíte uskutečnit nejpozději druhý den, takže jízdenka se hodí jen pro cesty „na otočku“. Pokud na zpáteční cestu využijete služeb Českých drah, ale až třeba za tři dny, máte smůlu.

Tajným tipem je jízdenka zvaná e-Liška. Díky ní můžete mezi dvěma libovolnými krajskými městy jet za jednotnou cenu 140 korun. Jenže tahle nabídka má háček: Jízdenku si lze koupit jen po internetu, je jich vždy jen omezené množství a hlavně: musíte vlastnit takzvanou In-kartu. Tak se momentálně jmenuje slevová průkazka; její vyřízení ale trvá celý měsíc (!) a stojí 200 korun ročně. Výhodou je, že In-kartu lze pak využít i na jiných tratích Českých drah, kde díky ní získáte čtvrtinovou slevu.

První i druhá třída letos stojí stejné částky jak u expresu, tak i v EuroCity, přičemž druhý z nich nabízí výrazně lepší kvalitu cestování a jedinou jeho nevýhodou může být větší zpoždění. Bohužel, po nedávném zrušení příplatků už neplatí, že vlaky EuroCity pokaždé nabízejí tiché a bezpečné prostředí – i když relativní klid naštěstí zůstává spíše pravidlem než výjimkou. Chcete-li však ticho jako ve studovně, připlaťte si za Pendolino.

Na rozdíl od autobusu nemusíte mít strach o objemnější zavazadla – máte je stále u sebe. Zato v případě zpoždění, byť zaviněného například předem očekávanou výlukou nebo špatnou koordinací na železnici, vám České dráhy neposkytnou ani symbolické odškodnění. Čestnou výjimkou je Pendolino, kde při zpoždění větším než hodinu můžete požádat o vrácení dvaceti (jen) procent jízdného.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče