Exportovat do Číny, nebo tam rovnou vyrábět?

21. prosince 2011, 08:55 - Jan Hebnar
21. prosince 2011, 08:55

Uspět v Číně už dnes vyžaduje detailní lokalizaci produktu. I pro menší firmy se stává nezbytností přesunout alespoň část výroby přímo do Číny. České podniky ale zatím většinou zůstávají jen u exportu přes půlku světa.

Foto: Škoda Auto

Získat dnes výrazný podíl na čínském trhu není v podstatě možné bez alespoň částečné lokalizace výroby na místě. Heslem dneška je globální výroba (globální design), nicméně kořeněná „lokalizací“, prováděnou až na místě spotřeby. V Asii to platí dvojnásob – preference asijských spotřebitelů se od těch evropských často liší. Čínská Škoda Octavia je na první pohled stejná jako ta česká, ale stačí jeden zkoumavý pohled navíc a začnou se objevovat rozdíly – více chromových lišt nebo imitace dřeva v interiéru. Detail? Možná, ale bez tohoto detailu, který čínský spotřebitel vyžaduje, by si v Číně vůz nikdo nekoupil.

Malé a střední podniky se tomuto trendu často brání. Lokalizovat výrobu do Číny je totiž stále relativně nákladné – zahraniční firma potřebuje založit společnost s dostatečným základním kapitálem, proklestit cestu džunglí legislativních požadavků a především musí mít manažerský tým, který má „to nejlepší z obou světů“ – dokáže výrobu v Číně rozběhnout, ohlídat ji podle evropských standardů a zároveň musí mít znalost místního prostředí. Pokud je však pro úspěch výrobku klíčová jeho prodejní cena (a s výjimkou luxusního zboží to bude ve většině případů pravidlem), pak není zbytí a alespoň o částečném přemístění výroby do Číny je vhodné začít uvažovat.

Lokalizace výroby do Číny tak přestává být výhradně doménou velkých a silných hráčů. Evropských firem v Číně rapidně přibývá, neboť do Země středu investují stále více podniky do 250 zaměstnanců, z evropské hantýrky dobře známé „SMEs“. Podle dotazníku Business Confidence Survey, který zpracovává každoročně Evropská obchodní komora v Číně a kterého se letos zúčastnilo 600 podniků (těch malých a středních z nich bylo 381), se jim navíc dobře daří – 78 procent dotazovaných firem v roce 2010 vykázalo růst tržeb, a 71 procentům z nich dokonce v roce 2011 vzrostl čistý zisk. Zajímavé také je, že rapidně stoupl počet firem, pro které je Čína klíčovým strategickým trhem – 57 procent dotazovaných firem považuje Čínu za rozhodující trh z hlediska jejich globální strategie. To je o plných 17 procent více než loni. Progresivní firmy tak již vědí, že Čína není jen příležitostí levně vyrobit, ale také výhodně prodat.

Stále však přetrvávají bariéry, které vstup na čínský trh komplikují. A to i přes často citované prohlášení premiéra Wena ze srpna minulého roku o tom, že „všechny zahraniční společnosti, které jsou registrované v Číně, jsou čínskými společnostmi“. Například vstup do čínského automobilového průmyslu je stále podmíněn vytvořením joint-venture s čínským partnerem. Oblast energetiky nebo telekomunikací je zahraničním investorům fakticky úplně uzavřená. Poskytování finanční služeb je omezené maximálně dvacetiprocentní kapitálovou účastí zahraničního investora v čínské bance.

Letošek přinesl bohužel i nové bariéry

To všechno jsou trvalky, které v čínské legislativě najdeme už řadu let. Je však znepokojivé, že na seznamu se objevují nová omezení – letošní rok například nově přináší omezení zahraničních investorů v sektoru výroby komponent pro elektrické automobily. Od roku 2011 jsou investice tohoto typu omezeny padesátiprocentní kapitálovou účastí zahraničního partnera. A zmiňovaný Business Confidence Survey trend stále se zhoršujícího regulatorního prostředí v Číně potvrzuje – 43 procent dotazovaných evropských podnikatelů se domnívá, že čínské regulatorní prostředí není vůči zahraničním společnostem férové. To je o 10 procent více než loni.

Češi zatím většinou jen exportují

Českých firem se však tyto problémy – možná bohužel – většinou netýkají. Těch, kteří v Číně působí tak, že by tam přesunuly výrobu či z ní učinily z hlediska odbytu klíčový trh, je naprosté minimum. Výjimku tvoří textilní výrobci, jako je například AlpinePro. Většina českých firem se tak při pronikání na čínský trh stále soustředí na čistý export a čelí tak problémům jiného typu – fytosanitárním opatření při dovozu zemědělských výrobků, certifikaci elektroniky a automobilů.

Čínský trh se však vyvíjí, čínský spotřebitel je stále náročnější a čínská konkurence sílí. Uspět s univerzálními výrobky exportovanými přes polovinu zeměkoule je tak čím dál tím těžší. Je nepochybné, že investovat do Číny není snadné. Na druhou stranu, jak bylo řečeno, téměř třem čtvrtinám evropských podniků se to daří tak, že jejich čistý zisk z roku na rok roste. A to by mohla být pro naše podnikatele dobrá inspirace.

Jan Hebnar je vedoucím obchodně-ekonomického úseku Velvyslanectví ČR v Pekingu.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče