Evropská ústava není dílem úředníků

07. dubna 2003, 00:00 - Jan Komárek, právník
07. dubna 2003, 00:00

polemika V Profitu č. 11 jsme si mohli přečíst v článku Tomáše Jirsy "Evropská ústava nedává šance malým členským státům" ostrou kritiku návrhu prvních několika článků ústavy EU tak, jak je v současné době projednává Konvent o budoucnosti EU. Jelikož se v článku objevila řada nepřesností, reaguji na něj několika poznámkami.

polemika

V Profitu č. 11 jsme si mohli přečíst v článku Tomáše Jirsy „Evropská ústava nedává šance malým členským státům“ ostrou kritiku návrhu prvních několika článků ústavy EU tak, jak je v současné době projednává Konvent o budoucnosti EU. Jelikož se v článku objevila řada nepřesností, reaguji na něj několika poznámkami. V úvodu se mluví o tom, že je „návrh zahalen do nekonkrétních termínů typu sociální soudržnost, rovnost příležitostí, udržitelný rozvoj“, které se podle autora mají stát „základem pro budoucí evropský newspeak“. Za prvé, nejedná se o nekonkrétní definice, například pojem udržitelný rozvoj je definován mnoha mezinárodně právními dokumenty, například tzv. „Deklarací z Ria de Janeiro“, udržitelnému rozvoji se rovněž věnoval Summit o udržitelném rozvoji (sic!) OSN v loňském roce. Pokud autorovi není známa přesná náplň a obsah tohoto pojmu, doporučuji k pozornosti dokumenty, přijaté na této úrovni. Za druhé, tvůrci ústavy se nesnaží vytvořit „newspeak“ (už jenom toto slovo evokuje představu čehosi totalitárního, co nás snad v EU čeká). Stejné termíny nalezneme v tzv. zakládajících smlouvách společenství (jak Římské smlouvě z roku 1957, tak smlouvě Maastrichtské z roku 1993), jsou tedy užívány přinejmenším několik let, spíše desetiletí. Mísení protichůdných cílů, které autor vytýká návrhu ústavy, je logické a pokud jsou mu známy základy teorie národního hospodářství (anebo moderněji makroekonomie), jistě ví, že cenová stabilita a naproti tomu plná zaměstnanost tvoří dva z vrcholů tzv. „magického čtyřúhelníku“, kterých současně dosáhnout nelze. To ale přece neznamená, že o to EU nemá usilovat. Důležité není upřednostnění jednoho z těchto cílů, ale jejich rovnovážné sledování. Zdá se mi, že „módních, ale prázdných výrazů“ používá spíše autor, když tvrdí, že návrh pohřbívá koncept EU jako společenství suverénních a dobrovolně kooperujících států. Autor myslí v zažitých klišé: tvrdí, že evropskou legislativu přijímají evropští úředníci-zákonodárci. Je pravda, že je EU byrokratická, koneckonců i to byl jeden z důvodů, proč zasedá konvent a snaží se přijmout ústavu, která ji reformuje. Právní předpisy, zejména nařízení a směrnice, které mají obecnější povahu a mají skutečně přednost před právem členských států, však přijímá Rada Evropské unie, která se skládá ze zástupců vlád členských zemí (pro autora: suverénních) a Evropský parlament, který se skládá z poslanců zvolených přímo v členských státech. Myslím, že oba orgány mají k „evropským úředníkům“ dost daleko.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče