Evropská unie se musí socializovat,

05. dubna 2004, 00:00 - DUŠAN ŠRÁMEK
05. dubna 2004, 00:00

První volby českých poslanců do Evropského Parlamentu nás čekají 11. a12. června. PROFIT postupně představuje volební lídry největších stran.

říká lídr komunistické kandidátky do Evropského parlamentu Miloslav Ransdorf

Jaké důvody vás vedou ke kandidatuře na předsedu KSČM?

Současnou dobu podle mne charakterizuje značný rozpor mezi potenciálem KSČM a jeho využíváním. Veřejnost od nás tak očekává více, než jí nabízíme.

Můžete být konkrétnější? Nemůžeme opomíjet některá důležitá témata, která se týkají každodenního života lidí, jako jsou zdravotnictví, školství, infrastruktura. Je například nemyslitelné, abychom postupovali jinak v jednotlivých krajích například v otázkách kanalizace, energetických podílů v obcích či bytového fondu. Jsem rovněž přesvědčen, že musíme do veřejného diskurzu vnášet nová témata. Jedním z nich je například úprava daňového systému tak, aby obsahoval stimuly pro podnikatele, pro ty, kteří vytvářejí nová pracovní místa či kteří vytvářejí novou, technologicky vyšší úroveň výrobků, případně mají výrazné exportní úspěchy. Takoví podnikatelé by měli mít možnost různých daňových úlev. Jsem rovněž zastáncem názoru, že bychom měli daleko důrazněji požadovat zpružnění v oblasti pracovních úvazků. KSČM se musí více než dosud rovněž starat o růst kvalifikačního potenciálu naší země, což je jediný zdroj obnovitelného růstu v podmínkách střední Evropy. Těch myšlenek je daleko víc, podstatné ale je, abychom je z odborné diskuze v řadách strany dokázali přenést na veřejnost a abychom dokázali měnit pravidla politické hry, která je u nás v České republice značně provinční a myšlenkově ubohá. Zmiňujete se o některých pobídkových opatřeních na podporu podnikání. Prakticky to samé má ale ve svém programovém prohlášení vláda. Co jí tedy vyčítáte?

Vláda ve svém programovém prohlášení říká něco zcela jiného, než reálně dělá. Je to za posledních padesát let nejméně kompetentní spolek, který se podílel na vládě v této zemi. Je to sestava, která ignoruje nejen potřeby podnikatelské sféry, ale potřeby celé české společnosti při vstupu do Evropské unie. Namátkou bych uvedl dvě věci, o kterých jsem v minulých dnech diskutoval častěji, protože mne znepokojují a které obě souvisejí s naším vstupem do EU. Je to především analýza, podle níž by po vstupu do EU mohl podíl českého zboží v řetězcích klesnout z dnešních padesáti až šedesáti procent na pouhých deset. To by nejen podstatně zhoršilo naši zahraničněobchodní bilanci, ale dramaticky by se to projevilo i na tak již dost varovném vývoji na trhu pracovních sil. Druhá věc, o níž bych se chtěl zmínit, se týká konkrétně podnikatelské obce. Jde o celý soubor účetních norem a zákonů, které se vstupem do U nie budeme muset převzít a řídit se jimi. Země není připravena na vstup do Unie, a to jak personálně, tak po stránce softwarového vybavení. To může značně poškodit náš obchod, jak exportéry, tak dovozce. Vláda přitom nad celým problémem zavírá oči a není schopna podnikatelskou sféru kvalifikovaně a především s dostatečným předstihem informovat o všech změnách v obchodní výměně, které od 1. května nastanou.

Například na nastudování a přizpůsobení se novému zákonu o DPH budou mít podnikatelé v nejlepším případě zhruba dva týdny… Právě tohle považuji za obrovskou nezodpovědnost. My jsme nikdy nebyli proti vstupu do EU všeobecně, ale kritizovali jsme vládu za to, že jednak vyjednala špatné podmínky a jednak nebyla schopna naši zem na vstup připravit. Do EU přece nevstupuje vláda, ale celá země, všechno obyvatelstvo. To není o nějakých frázích, o nějakém návratu do Evropy. Já ostatně jsem nikdy nežil na Kamčatce, vždy jsem se cítil jako Evropan, a tak mohu celý proces integrace posuzovat střízlivě jako celý systém konkrétních opatření. Například malé, pětimilionové Dánsko velice tvrdě vyjednává o každém navrženém opatření, ale jakmile je rozhodnuto a opatření přijato, pak je velice rychle zavádí do praxe. A to je přesně to, co bych očekával od české exekutivy. U nás se ale již přijatá a dohodnutá opatření mění ze dne na den, a možná se v nich orientuje ten, kdo se každodenně pohybuje v politice - rozhodně ne ale obyčejný občan, včetně podnikatelů. Jestliže jsem před časem řekl, že premiér Vladimír Špidla se chová jako Homer Simpson v jaderné elektrárně, který zmateně mačká jednotlivá tlačítka a říká „enyky, benyky, kliky bé, kterýpak čudlík to asi je“, tak to je zcela přesná charakteristika vládní praxe. Jestliže řešíme těsně před vstupem ptačí rezervace místo účetních norem či DPH, tak jsem z toho dost smutný. Nemůže to v podmínkách společného trhu odradit zahraniční investory, kteří budou mít více možností se rozhodnout, kde své investice realizovat?

Samozřejmě. Investory neznepokojuje ani tak výše našich daní, ale co jim vadí, je chaotičnost ekonomického prostředí, obrovská záplava zákonů a podzákonných norem, které si vzájemně často protiřečí a špatný institucionální rámec pro podnikání. Skandinávské země mají například vysoké daně, ale investoři tam přicházejí rádi, protože mají zajištěnu podporu státu a zabezpečené institucionální prostředí.

Nemáte strach, že se český podnikatel a české výrobky na náročném trhu ztratí či zaniknou?

Jsem přesvědčen, že potenciál České republiky je stále obrovský, že naše země je nadprůměrně bohatá země v rámci celé Evropy, a to jak svým produkčním potenciálem, tak svými lidskými zdroji. Záleží ale na tom, jak se budou tyto potenciální možnosti realizovat. Proto naše strana chce tlačit na produktivní využívání zdrojů, aby každý, kdo tyto zdroje má, byl nucen je produktivně využívat. Pak může samozřejmě počítat ze strany státu srůznými výhodami či bonusy. N esmíme rovněž zapomínat na nástroje jinde zcela běžné, jako je například soustava státních cílových programů, které pomáhají stabilizovat exportní jádro domácí ekonomiky. Pod patronací státu by měla vzniknout rovněž projekční agentura, která by pomáhala podnikům zúčastnit se různých výběrových řízení pořádaných v zahraničí. Pro konkurenceschopnost našich firem je potřeba změnit iúpadkové právo, protože v dnešní podobě nedává prakticky šanci na rekonstrukci či revitalizaci. Zmínil bych se i o zdanění řetězců, o nichž jsem hovoři již v úvodu, a které se využívá například ve Francii či Skandinávii k financování malých a středních podniků, které vytvářejí pracovní místa.

Co si jako kandidát na europoslance myslíte o pokračující evropské integraci? Měla by pokračovat dosavadním tempem, či nastal čas na zvolnění a zhodnocení proběhlých kroků? To je správná otázka. Evropa totiž dnes stojí na rozcestí. Nejde o tempo rozšiřování, jako spíše o kvalitu celého sjednocovacího procesu. A to politického, sociálního i ekonomického. Především je potřeba zmínit konvergenční kritéria, která byla přijata v době M aastrichtské smlouvy. Jsou čistě monetární povahy a znamenají tříštění Evropy na tvrdé jádro a několik druhů periférie. Jestliže má Evropa fungovat jako jistý jednolitý celek, musí se konvergenční kritéria změnit ve prospěch respektu k občanským a sociálním právům. Správným krokem v tomto směru byla tzv. lisabonská agenda, která položila důraz na politiku plné zaměstnanosti, na investice do oblasti vzdělání a školství či špičkových technologií. Evropa, která bude schopna vytvářet inovace, která bude na čele technologického pokroku a rozvoje a která bude schopna přicházet s novými myšlenkami, se nemusí bát o svou budoucnost. Problém je v tom, že evropský politický život centrálních institucí, jako je Evropská komise či Evropský parlament, jsou v zajetí stereotypů, schémat a šablon. Vidíte nějaký stimul, který by mohl tuto strnulost překonat?

V tomto směru jednu ze šancí vidím v příchodu reprezentace z nových členských zemí, které v zajetí unijních schémat a šablon nejsou. A tento náraz by mohl být natolik produktivní, že by mohl znamenat znovuotevření celého procesu integrace. A především jako úkol všech evropských levicových stran vidím potřebu integrační proces socializovat, aby co nejvíce odpovídal potřebám lidí, občanů evropských zemí, a ne pouze potřebám některých dogmat.

Místopřeseda KSČM PhDr. Miloslav Ransdorf , Csc, se narodil v roce 1953. Absolvoval Filozofickou fakultu UK (1972-77), kde do roku 1984 přednášel antickou a středověkou filozofii. Ve své následné práci v Prognostickém ústavu ČSAV (1984-1990 resp. 1992) mohl využít řadu dalších svých společenskovědních zájmů. Vedle dějin filozofie je klíčovým předmětem jeho práce teorie společenského vývoje. Poprvé byl Miloslav Ransdorf zvolen poslancem Federálního shromáždění ČSFR v červnu 1990, svůj mandát obhájil i v roce 1992. Po zániku FS pracoval jako vedoucí teoreticko-analytického pracoviště ÚV KSČM. V roce 1993 byl zvolen místopředsedou ÚV KSČM (dosud). V letech 1996, 1998 a opětovně 2002 byl zvolen poslancem Parlamentu ČR. Je členem zahraničního výboru, jehož je i místopředsedou.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče