Evropě nic neosladíme

12. prosince 2008, 18:08 - Pavel Matocha
12. prosince 2008, 18:08

Prezident hovořil...

Celý podtitul: Prezident hovořil na předvánočním setkání týdeníku EURO o finanční krizi a Evropské unii

[perex]
Prezident Václav Klaus nenechává v posledních týdnech nikoho na pochybách v otázce, zda bude ve svém druhém funkčním období tichým, nebo výrazným hráčem. Jeho vystoupení z ODS a podpora nově vznikající politické straně ukazují, že bude razantně vystupovat nejen na mezinárodní scéně. Stejně evidentní je, že předseda vlády Mirek Topolánek ani vicepremiér pro evropské záležitosti Alexandr Vondra rozhodně nemohou počítat s tím, že by byl disciplinovaným reprezentantem vládní politiky a že by přestal prosazovat své kritické názory na Lisabonskou smlouvu.

Když byl Václav Klaus letos v únoru zvolen prezidentem České republiky pro své druhé funkční období, týdeník EURO to komentoval: „Česká republika získala minulý týden na příštích pět let silného prezidenta, který rozhodně nebude loutkou politických stran a jenž i na mezinárodní scéně bude zřetelně a nahlas formulovat svá stanoviska a postoje.“ Jsme svědky naplňování tohoto racionálního očekávání.
V pátek 12. prosince byl prezident Klaus hlavním hostem pravidelného setkání týdeníku EURO s více než stovkou pozvaných manažerů EURO Business Breakfast v pražské restauraci Mlýnec. Prezidentovo úvodní vystoupení i následná diskuze se točily zejména kolem dvou témat: prvním byla Evropská unie a druhým současná světová finanční a ekonomická krize.
Obě témata se spojila v otázce na klimaticko-energetický balíček, který minulý týden podpořil summit EU v Bruselu. „Považuji za velmi úsměvné včerejší rozhodování EU o klimatickém balíčku. Každý ekonom ví, že enviromentální otázky jsou luxury goods, tedy luxusní zboží, které přichází do hry v momentě bohatnutí bohatších společností. Proto není divu, že se více zabývají životním prostředí v USA a Norsku než v Indii a Číně,“ říká Klaus. A doplňuje: „Teď v časech finanční krize si všichni říkají, že si musejí určitým způsobem všichni utáhnout opasky a luxusnější statky oželet. Ale vlády EU zesilují atak na luxury goods! A jestli životní prostředí je dobrý luxury goods, tak globální klima je směšný luxury goods. To, že neodolali a snaží se za každou cenu prosadit tento balíček i v době finanční krize, je skutečně legrační a úsměvné.“ Prezident považuje za trapné, že všechny méně bohaté země EU se chtějí spojit a blokovat tento balíček, jenom ČR se toho odmítá zúčastnit. „Naše vláda i náš oslazovatel to Evropě, pan Vondra, si strašně přejí, aby ten klimatický balíček byl schválen dneska, aby ho prosadil pan Sarkozy a aby to nebyla práce pro české předsednictví, považuji to za naprosto skandální,“ prohlásil.

Bruslení na zmrazeném kurzu Druhou otázkou, kde se problematika Evropské unie a současné krize potkaly, bylo přijetí jednotné evropské měny. Je současná finanční a ekonomická krize argumentem pro, nebo proti zavedení eura v České republice? Pomáhá nám nyní, že máme korunu, anebo bychom se s krizí lépe vypořádávali s eurem?
Nynější situace je podle Klause chrakterizována obrovským rozhýbáním ekonomických čísel a není jasné, kam povede. „Základní tezí ekonomů už od Adama Smithe je, že nejpodstatnější jsou racionální, pružně se pohybující ceny. Je tragickou chybou, když jsou ceny uměle zafixovány, uměle posazeny na jakoukoli úroveň. Všichni nyní vidíme, jak se radikálně změnila cena ropy. Vidíme, jak se mění cena benzinu každý den, když jedete k pumpě. Vidíte, jak se mění nejrůznější ceny a plus všechny další paramenty ekonomiky. Jak se radikálním způsobem mění úrokové sazby,“ vyjmenovává prezident. Otázkou tedy podle něj je, nakolik je užitečné, aby nejvýznamnější cena, která v ekonomice je – měnový kurz – přestala být proměnnou veličinou. „Jestli tuto veličinu máme vytknout před závorku a z proměnné veličiny z ní udělat konstantu. Jsem stoprocentně přesvědčen, že to je tragický omyl obecně, ale zvláště v této situaci. Kdybychom žili v harmonickém růstu, stále stejný růst HDP každý rok, žádné výkyvy, žádné velké změny, tak v takovémto dobrém počasí ta konstantnost kurzu moc nevadí,“ domnívá se. „Například po druhé světové válce vznikl pokus zafixovat měnové kurzy a dokud trvala fáze úspěšné poválečné rekonstrukce a v podstatně ničím nepřerušeného ekonomického růstu, fixní kurzy ve světové ekonomice nevadily. Ale jak se ekonomika rozhýbala a dostala se do sféry stagflace na počátku 70. let, tak se samozřejmě ukázalo, že to vůbec není možné, a myšlenku fixních kurzů jsme museli opustit a zavést kurzy pružné,“ připomněl Klaus. Podobně euro bylo podle něj založeno na dobrém počasí větší části první dekády 21. století. Pokud toto počasí převládalo, nevznikal v podstatně žádný problém. Avšak v momentě, kdy nastává špatné počasí a kdy se něco jiného děje v Irsku než v Řecku, nebo v Portugalsku a ve Finsku, ukazuje se, že zafixování klíčové ekonomické veličiny není výhodou. „Významná osobnost 60. let naší ekonomické sféry, tehdejší náměstek ministra financí dr. Koudelka, kterého po roce 1968 vyhodili, napsal hezkou brožurku k debatě, jestli ceny a všechny kurzy mají být fixovány, nebo ne. Doktor Koudelka k tomu uvedl: ,když všechno zmrazíme, tak se na tom snad dá dobře bruslit, ale nedá se dělat rozumnou měnovou a finanční politiku.‘ Myslím, že zmrazit náš kurz k euru je na bruslení dobrý,“ uvedl Václav Klaus.

BOX
Z vystoupení prezidenta Václava Klause na EURO Business Breakfast Vzhledem k tomu, že na předvánočním setkání s prezidentem většina čtenářů týdeníku EURO přítomna být nemohla a že názory Václava Klause mají zvláště nyní silnou rezonanci nejen na domácí, ale i na evropské politické scéně, zveřejňujeme zkrácené znění jeho úvodního slova. (Redakčně kráceno, plná verze je na serveru euro.cz.) Předposlední akcí pravidelného EURO Business Breakfastu byla říjnová snídaně s vicepremiérem Vondrou, který zde hovořil na téma „Evropě to osladíme“. Na toto vystoupení navazovat nehodlám, neboť Evropě určitě nic neosladíme, ani v přímém, ani v přeneseném významu tohoto slova. Toto heslo je příliš sebevědomé. Nic takového rozhodně nemůže být naší ambicí. Mé postoje vůči Evropské unii jsou často démonizovány a karikovány. Jednoznačně a po několikáté opakuji, že naše členství v Evropské unii pro mne nemá (a ani nikdy nemělo) alternativu. Nebyla jiná cesta jak stvrdit to, že jsme – po půl století nesvobody – opět uznáni za normální evropskou zemi. Jiné „razítko“ tohoto typu neexistuje. Na druhé straně je a musí být zcela evidentní, že vnitřní uspořádání Evropské unie má alternativ obrovské množství. Jen jednou z možných je uspořádání, které by nastalo, kdyby byla přijata Lisabonská smlouva. Politická debata o Lisabonské smlouvě by proto konečně u nás měla začít a vláda by nám ji neměla zakazovat s ohledem na to, co již slíbila nebo neslíbila některým evropským mocipánům. Všichni si jistě klademe otázku, jak Česká republika obstojí v situaci světové finanční a ekonomické krize. Ona prazvláštní krize české ekonomiky před deseti lety sice výrazně zbrzdila náš transformační proces a zpozdila naše dohánění vyspělých zemí západní Evropy, ale natolik otřásla našimi bankami a natolik je zneklidnila, že se od té doby banky chovaly velmi opatrně. Teď se to ukazuje být výhodou. Banky a další instituce našeho finančního sektoru (pojišťovny, stavební spořitelny atd.) nejsou příliš „exponovány“, a proto věřím, že se mohou – a s nimi celá naše ekonomika – finanční krizi vyhnout. Nemůžeme se však vyhnout dopadům prudkého oslabení ekonomik většiny zemí světa, zejména našich hlavních obchodních partnerů. To nepochybně bude oslabovat poptávku po našem vývozu a tím i celkovou agregátní poptávku v naší zemi. Data zahraničního obchodu za říjen to již naznačují. Nemyslím, že bude tento výpadek vývozu něčím nahraditelný. Proto očekávám výrazné zpomalení ekonomického růstu.
Nechci se pouštět do podrobné debaty příčin dnešní světové finanční a ekonomické krize. Příčinou však nebyl kapitalismus a neregulované trhy. Příčinou byl nedostatek kapitalismu a špatně regulované trhy. Příčinou byly i chyby v měnové politice USA, zejména nadměrná měnová expanze a uměle snižované úrokové sazby. Tržní ekonomika je ze své podstaty ekonomikou cyklickou a sny vyhnout se této cykličnosti se zatím vždy ukázaly být naprostými chimérami. I teď si světová ekonomika (tentokráte skutečně světová, protože globalizace působí) musí svou fází recese projít. Projde si touto fází bez ohledu na to, jestli bude prezident Sarkozy vícekrát týdně přelétávat Atlantický oceán, jestli bude více summitů G20, jestli štědrost – z peněz daňových poplatníků – pánů Paulsona a Bernankeho bude větší nebo menší. Stejně jako se nedá urychlit léčení chřipky návštěvou nebo nenávštěvou lékaře, stejně tak to bude s dnešní krizí.
Jednoho důsledku této krize se však bojím. Už teď je vidět, že bude krize – bohužel tomu tak bylo zatím vždycky – zneužita k prudkému ataku na instituce kapitalistické ekonomiky, což bude znamenat dlouhodobé podvázání ekonomické prosperity. Dosud hrozil pouze atak na trh ze strany globálních oteplovačů, teď k nim s novými, recyklovanými argumenty přibyli socialisté všech odstínů.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče