Evropa už ví, že Ameriku nedožene

07. února 2005, 00:00 - JAN ŠMÍD, politolog
07. února 2005, 00:00

Evropanům se nechce víc pracovat, evropským státníkům se zase nelíbí role poslů špatných zpráv. Před pěti lety si na sebe Evropská unie schválila bič - Lisabonskou smlouvu. Rozhodla se do roku 2010 dohnat a předehnat USA a stát se nejsilnější ekonomikou světa. Teď, teprve v poločase, svůj závod vzdala.

Evropanům se nechce víc pracovat, evropským státníkům se zase nelíbí role poslů špatných zpráv.

Před pěti lety si na sebe Evropská unie schválila bič - Lisabonskou smlouvu. Rozhodla se do roku 2010 dohnat a předehnat USA a stát se nejsilnější ekonomikou světa. Teď, teprve v poločase, svůj závod vzdala.

Co se mělo povést a nepovedlo? Unie například chtěla zvýšit investice do vědy a výzkumu na tři procenta hrubého domácího produktu, snížit nezaměstnanost, omezit byrokratické překážky pro podnikání - právě v těchto třech oblastech selhala nejžalostněji.

Přitom je zoufale potřeba dokončit liberalizaci služeb a pohybu kapitálu v Unii, podporovat rekvalifikace (hlavně starších lidí) nebo zrychlit zápisy do obchodních rejstříků.

Je to tak těžké? Ukázalo se, že ano. Vědělo se to už před poločasem. Nejlépe to snad vyjádřil člen expertní skupiny, která sledovala plnění Lisabonské smlouvy, senátor Bedřich Moldan: „Jsem skeptický v tom, že si naše doporučení vezmou vlády k srdci. Zpravidla si totiž v Bruselu na něco připijí a doma pak nedělají nic.“

Právě o tom je neúspěch Evropské unie. Nehledejme žádnou nepřízeň osudu, globální ekonomické ochlazení nebo něco na ten způsob. Evropě se prostě nechce. Evropanům se nechce víc pracovat, evropským státníkům se zase nelíbí role poslů špatných zpráv.

Evropská komise vymyslela řešení této patové situace - nebudeme tolik trvat na sociální spravedlnosti a ekologicky udržitelném rozvoji, ale soustředíme se na trojkombinaci „produktivita - růst - pracovní místa“. Odborům se to pochopitelně nelíbí. Novým pracovním místům sice fandí, ale nechtějí se vzdát sociálních výdobytků, kterými je Evropa pověstná. Ale jak je zaplatit, to nevědí. Evropské ekonomiky se plahočí hlemýždím tempem právě proto, že musejí ufinancovat vše najednou: investice, vysokou životní úroveň a k tomu rozbujelé sociální systémy.

Organizace podnikatelských a zaměstnavatelských svazů naopak dává novému pokusu dobrou známku. Líbí se jim například, že by mzdy neměly předbíhat produktivitu práce, měla by se zmenšit byrokracie v podnikání a zlepšit podpora malých podniků. Měl by se také rozhýbat strnulý trh práce a opustit trend zkracování pracovní doby. Nový návrh Evropské komise má ovšem stejnou základní vadu jako původní Lisabonská smlouva bude to opět jen deklarace. Ta minulá slibovala najednou ekonomickou výkonnost, sociální spravedlnost a ekologicky udržitelný rozvoj. Bylo třeba pěti let na to, aby z nejvyšších míst zaznělo přiznání, že pro ni nikdo nic neudělal a že stejně není možné splnit si všechna ta krásná přání najednou. Evropa uznala, že na sociální vymoženosti je třeba nejdříve vydělat, a proto chce vsadit na variantu „produktivita - růst - pracovní místa“. Jenže to znamená víc pracovat a méně zneužívat sociální systém. Kdo to voličům řekne? I kdyby byl nový plán odhlasován, bude prosazován stejně liknavě jako původní Lisabonská smlouva. Doufejme, že si to Unie přizná dřív než zase za pět let.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče