Evropa potřebuje zamést

31. května 2004, 00:00 - MARTIN SCHMARCZ
31. května 2004, 00:00

Až dosud v našem vztahu k Evropské unii dominovaly emoce. Směsice naděje a odporu odpovídající úrovni politické agitace před vstupem. Teď jsme uvnitř a nemělo by nám uniknout, že jsme se ocitli ve velkém a solidním domě, který je ale bohužel zaneřáděn od sklepa až po půdu nesmyslným byrokratickým harampádím, jež omezuje každý náš svobodný pohyb.

Racionální úvaha říká zapomenout na mudrování, vzít koště a pustit se do úklidu. Starý kontinent nese ohromné bohatství. Nejen přímo akumulovaný kapitál, ale i potenciál ukrytý v genech po tisíciletí trénovaných v dosahování úspěchu. Sjednocení národů, z nichž mnohé i samostatně hrály významný part ve světovém hospodářství, v jednom svobodném hospodářském prostoru, to by měl být katapult na dráhu vedoucí k prosperitě. Jenže ouha, do cesty se staví houština regulací, sociálních výdobytků, daňových předpisů a výjimek, které ten prostor svobody křiví jako nějaká černá díra. Co jsme se za těch pár týdnů o Evropě dozvěděli? Kromě toho, že k cestování nepotřebujeme pas a že obchod se zeměmi unie se odteď řídí pravidly vnitřního trhu, vidíme na každém kroku popírání liberálních zásad, na nichž společenství vzniklo. Podle Němců a Švédů máme prý příliš nízké daně a měli bychom je urychleně zvednout. Ve většině zemí nás nechtějí nechat pracovat a my na oplátku bráníme ostatním Evropanům kupovat u nás půdu. Při nakupování mrzutě zjišťujeme, na co na všechno platí minimální ceny a sankční cla. A tak dále a podobně. Evropská unie neumí být plně svobodná ani dovnitř, byť i tak jednotný vnitřní trh představuje mocný kapitalistický nástroj. Ještě horší je to ve vnějších ekonomických vztazích, v nichž je Evropa ve srovnání s USA spíše brzdou než motorem při odstraňování překážek bránících volnému obchodu. Smutný důkaz nedostatku sebevědomí. Zbytečného, protože Evropa se vzdělaným a podnikavým obyvatelstvem si zajisté může dovolit pustit se do otevřené soutěže s ostatními regiony. Místo toho se zuby nehty snaží zabránit přesunu výroby do zaostalejších zemí, čímž sama sebe degraduje na jejich úroveň a zbavuje se možnosti uvolnit svůj potenciál k sofistikovanějším činnostem, než zvládne třeba taková Čína. Evropa pomalu degeneruje a ze světového dravce se stává vypasený líný býložravec. Přesto se tisíciletý kapitalistický náskok nedá promrhat během padesáti let socializmu. Asii bude trvat ještě dlouhá desetiletí, než Evropu dožene, nemluvě o Africe. Je tedy ještě dost času vzít pozice eurobyrokracie útokem. Jsou sice těžce opevněné a vyhlížejí nedobytně, ale tak se jevil komunizmus ještě pár let před svým pádem také. Pokud mohou nové země Unii něco přinést, tak je to právě odpor k totalitárním sklonům a zaslepenému centralizmu. Kontinent nepotřebuje eurooptimisty ani europesimisty, ale euročističe.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče