Evropa nechce slepice v klecích

06. ledna 2003, 00:00 - Dvoustranu připravil Petr Havel, nezávislý publicista petr44@centrum.cz
06. ledna 2003, 00:00

Budou chtít spotřebitelé kupovat dražší vejce? Alternativní chovy slepic jsou v Česku jen čtyři. Ani ony však nedokázaly zavést do praxe všechny požadavky evropské směrnice pro pohodu zvířat. Animal welfare neboli pohoda zvířat se stále více prosazuje v legislativě Evropské unie.

Budou chtít spotřebitelé kupovat dražší vejce?

Alternativní chovy slepic jsou v Česku jen čtyři. Ani ony však nedokázaly zavést do praxe všechny požadavky evropské směrnice pro pohodu zvířat.

Animal welfare neboli pohoda zvířat se stále více prosazuje v legislativě Evropské unie. V chovech hospodářských zvířat to přitom v praxi znamená zcela zásadní změny jak v celkovém přístupu k produkci v oblasti živočišné výroby, tak v zavádění nových technologií. Spotřebitelé zase mohou očekávat nové formy produktů, většinou ovšem ve vyšších cenových kategoriích. Otázka zní, zdali je ale budou ochotni vůbec kupovat. Jednou z nejkontroverznějších změn je zákaz klecových chovů nosnic, jehož smyslem je zajistit životní pohodu slepic. Současné podmínky pro klecový chov nosnic mají být v rámci EU zakázány od roku 2012. Podle Michala Pospíšila, tajemníka Asociace soukromého zemědělství ČR a koordinátora společného česko-holandského projektu na zavedení této legislativy EU do praxe v ČR, mají přitom členské země Unie na výběr. „Některé země mají stop stav pro takové chovy do roku 2004, poté bude možný chov nosnic pouze v takzvaných obohacených klecích, některé preferují spíše alternativní systémy chovu s volným pohybem slepic, kdy mohou nosnice hrabat, nocovat na hřadélku a snášet vajíčka v hnízdech, což v klecích nemohou,“ říká Pospíšil.

České vejce z neklecového chovu putuje do Švýcarska

Situace v ČR je podle Pospíšila tristní. Produkce vajec pochází v zásadě pouze z klecových chovů, alternativní chovy jsou v ČR pouze čtyři a stejně ještě nedokázaly veškeré prvky evropské směrnice pro pohodu zvířat pro nosnice zavést do praxe. Podíl produkce vajec z alternativních chovů dosahuje u nás zhruba dvou procent, spotřebitel se s nimi ale nesetká, neboť převážná část je určena na export do Švýcarska.

Holandská pomoc

Základním problémem produkce vajec z alternativních chovů je jejich vyšší cena, protože v takových chovech je méně slepic na metr čtvereční. „Náklady jsou vyšší zhruba o dvacet procent, to se pak projevuje i v ceně finálních produktů. Právě proto ale vznikl česko-holandský projekt, o který si zažádala česká vláda na základě veřejné soutěže. Je financován holandskou stranou z agentury SENTER a jeho smyslem je kromě zavedení příslušné legislativy také podpořit poptávku po kvalitnějších vejcích z alternativních chovů,“ informoval Pospíšil. Dosavadní reakce na projekt jsou přitom podle Pospíšila pozitivní - většina producentů si totiž uvědomuje, že se i v ČR „musí něco stát“, aby výroba vajec u nás odpovídala evropským směrnicím.

USA a Čína versus Evropská unie

Na druhou stranu je ale skutečností, že animal welfare pro nosnice zavádí pouze EU, ne tak Čína nebo USA, takže v Evropě budou patrně vyráběna nejdražší vejce na světě. Unie přesto nehodlá od zákazu současných klecových chovů ustoupit. V některých členských zemích EU se již také začínají vejce z alternativních chovů významně prosazovat do tržní sítě. Například právě v Holandsku je podle experta na animal welfare nosnic Aada van Windena podíl čerstvých vajec z alternativních chovů na trhu již 40 procent.

Co s produkcí „ze dvorků“?

„Některé nadnárodní obchodní řetězce, například AHOLD, již nevykupují vajíčka z klecových chovů vůbec,“ zdůraznil Winden. To je i signál pro tuzemské producenty a spotřebitele. Podle Pospíšila totiž zřejmě dojde k roštěpení trhu s vejci, kdy vejce z obohacených klecových chovů budou určena zejména pro průmyslové zpracování, vejce z alternativních chovů pak k přímé spotřebě pro lidskou konzumaci. Dořešit je ale zapotřebí označování vajec, neboť na trh by se mohla dostat i vejce z domácí produkce ze dvorků, což jsou vajíčka často neznámého původu a zejména neznámé kvality. Právě na rizika alternativní produkce vajec, ale i produkce z obohacených klecí, poukazují odpůrci animal welfare legislativy EU. Například podle Květoslava Košaře z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi je směrnice Rady Evropské unie 1999/74 EC, která stanoví minimální standardy pro ochranu nosnic, rozhodnutí spíše politické, přijaté pod tlakem ochránců zvířat. Verdikt nerespektuje základní faktor, podle kterého se domestikací divokých zvířat podstatně ovlivnily jejich vlastnosti a návyky, a není tedy možné objektivně posoudit, zdali jsou pro ně uměle vytvořené podmínky chovu skutečně tak negativní.

Úskalí volného výběhu

„Je samozřejmé, že ani jeden ze současných a ani výhledově uvažovaných technologických systémů nesplňuje a ani nemůže splňovat všechny podmínky, které si pro dosažení pohody zvířat vymyslel člověk. Je proto nutné hledat, při jejich posuzování určité kompromisy, které budou přijatelné jak pro zvíře, tak i pro člověka. Při diskuzích s ochránci zvířat o způsobu, který by byl nejvhodnější pro chov nosnic, se většina z nich shoduje v názoru, že tímto způsobem by měl být výběhový chov s velikostí skupin v rozmezí cca 200 až 2000 nosnic. Na první pohled se zdá, že tento systém je opravdu optimální, neboť slepice mají dostatek volného prostoru, možnost úkrytu v hale nebo pod keři a prakticky všech životních projevů, které zabezpečují dobrý vývin kostry, pohybového i zažívacího aparátu.

Strach po předcích

A však ani tento způsob nezajišťuje slepicím úplnou svobodu a nechrání je před strádáním. Zapomíná se při něm totiž na to, že slepice byly vyšlechtěny z kurabankivského, který žil v asijských džunglích v sociálních skupinách sestávajících z šesti slepic a jednoho kohouta. Tito ptáci si pro zachování přežití vyvinuli strategii strachu. Slepice, ať už v asijské džungli nebo při dnešních způsobech chovu, si tento instinkt i přes dlouhodobou šlechtitelskou práci zachovávají. Jestliže je však ve volném výběhu umístěno 200, 2000 nebo i více slepic, chovají se spíše jako nebezpečná masa než jako sociální skupina. Protože slepice jsou schopny poznávat ve svém okolí pouze několik svých družek a s nimi vytvářet sociální skupiny, ve kterých jsou vyjasněny vztahy podřízenosti a nadřízenosti, dochází při volném pohybu slepic k jejich neustále narušovanému složení,“ uvádí ve své argumentaci Košař.

Kanibalizmus a cizopasníci

Vyjasňování vztahů podřízenosti a nadřazenosti může pak být jednou z příčin ozobávání peří a vzniku kanibalizmu, který se ještě zvyšuje u chovů s omezeným výběhem nebo u drobnochovatelů, kteří nezajišťují slepicím dostatečnou výživu. Důsledkem je podle Košaře i zvýšený počet zevních i vnitřních cizopasníků.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče