Evropa jde ve snižování emisí světu příkladem

17. června 2008, 17:39 - Pavel Hanslíček
17. června 2008, 17:39

Zásadní problémy si prostě žádají zcela nový přístup...

Celý podtitul: Zásadní problémy si prostě žádají zcela nový přístup, tvrdí senior viceprezident společnosti BASF pro střední a východní Evropu

V polovině února se stala společnost BASF zřejmě první korporací světa, která zveřejnila úplnou bilanci uhlíku ve svých aktivitách. „Výsledky ukazují, že používání výrobků BASF může vést k úspoře trojnásobného množství emisí skleníkových plynů v porovnání s celkovými emisemi při jejich výrobě a zneškodňovaní. Bilance uhlíku poprvé obsahuje jak emise z výroby surovin, polotovarů a konečných produktů, tak ze zneškodňování výrobků,“ potvrdil týdeníku EURO senior viceprezident společnosti BASF pro střední Evropu Herbert Frankenstein s tím, že výpočty BASF potvrdil nezávislý Ekologický institut ve Freiburgu.

EURO: BASF deklaruje úsilí o snižování emisí oxidu uhličitého kvůli obavám z oteplování planety. Český prezident Václav Klaus však oteplování zpochybňuje. Jak tento postoj vnímáte? FRANKENSTEIN: Přečetl jsem na téma oteplování mnoho odborných zpráv. Jako firma se totiž tímto tématem opravdu hodně zabýváme. A jsem přesvědčen, že to, co například odborníci z Mezinárodního panelu pro klimatické změny tvrdí, dobře popisuje současnou situaci. Navíc, i když přesně nevíte, co se nastane, je třeba počítat s nejhorším scénářem a usilovat o to, aby se neuskutečnil. A to platí zejména v oblasti životního prostředí. Zde se obzvlášť musíme postarat, aby ten nejhorší případ nenastal. Protože pokud tak jednat nebudeme, existuje riziko, že našim dětem zanecháme těžko zvladatelný chaos. Také zmiňme fakta: jedenáct z posledních dvanácti let patří mezi tucet nejteplejších let od roku 1850, průměrná teplota se za uplynulých sto let zvýšila o 0,74 stupně a v 21. století by měl přírůstek činit 1,8 až 4 stupně.

EURO: Redukce emisí je tedy zřejmě z pohledu BASF důležitá. Máte v této oblasti nějaký plán? FRANKENSTEIN: O naší bilanci v oblasti skleníkových plynů jsem již mluvil. Šetření CO2 funguje tak, že se naše produkty používají k zateplování budov, jako katalyzátory i jako aditiva do paliv. Například jen naše zateplovací materiály ušetří za dobu životnosti stavby asi 140 milionů tun skleníkových plynů. A v tomto směru chceme jednoznačně pokračovat. Do roku 2020 by se měly měřitelné emise na tunu prodaných výrobků snížit o čtvrtinu ve srovnání s rokem 2002. Také chceme ještě zlepšit do stejného roku i energetickou účinnost našich výrobních procesů, rovněž o čtvrtinu. Prioritu ochrany životního prostředí v BASF dokazuje i objem prostředků tímto směrem vydávaných. Z našeho rozpočtu na výzkum a vývoj ve výši 1,4 miliardy eur jde do technologií a materiálů podporujících ochranu klimatu asi 400 milionů eur.

EURO: Často se mluví o šetření energií, nepřeceňuje se jeho význam? FRANKENSTEIN: Šetření z mého pohledu představuje nejvýznamnější zdroj energie. Dnes se již staví takzvané třílitrové domy, které vystačí s pouhými třemi litry ekvivalentu topného oleje na čtvereční metr a rok oproti standardním budovám, jež spotřebují teplo o ekvivalentu dvaceti sedmi litrů topného oleje. To dobře ukazuje potenciál úspor. Také se musíme hodně soustředit na výrobky denní spotřeby – domácnosti jsou totiž největším producentem emisí CO2. Velkého žrouta energie představují pohotovostní režimy spotřebičů. Já si například doma zakládám na úplném vypínání televize. Na druhé straně šetří i průmysl, zejména efektivitou výrobních procesů. Navíc vnímám úlohu průmyslu i v tom, že přichází s výrobky, jež úspory energií a redukci emisí CO2 umožňují. Také je třeba zaměřit se na omezení využití energií z fosilních paliv, které jsou hlavním zdrojem růstu množství CO2 v ovzduší.

EURO: Mluvíme o snižování spotřeby energie. Je to kompatibilní s podnikáním velkých výrobců a distributorů energií, když maximalizace jejich zisku souvisí s růstem prodeje energií? FRANKENSTEIN: Energetické firmy chtějí logicky prodávat co nejvíce, ale i ony jsou součástí společnosti. A v takové situaci je maximalizace zisku jen jedním z více cílů. Také musíte být dobrým sousedem, máte totiž více subjektů, které ovlivňujete. V angličtině se tomu říká „stakeholders“ a patří sem kromě akcionářů i zaměstnanci a celá veřejnost. Když se totiž budete soustřeďovat jen na růst zisku, společnost vás rychle přestane akceptovat. A nebudete-li se jako energetická firma zajímat o úspory a alternativní zdroje energií, stane se z vás jistě brzy persona non grata.

EURO: Evropská unie přišla s omezením emisí automobilů. Výrobci tvrdí, že tato iniciativa není racionální a jen vozy prodraží. Souhlasíte s nimi? FRANKENSTEIN: Jsem přesvědčen, že omezování emisí CO2 u aut je správná cesta. Vždycky potřebujete nějaký tlak, abyste začal dělat změny. Nicméně je třeba vnímat i okolí Evropy, která si musí zachovat konkurenceschopnost. Nemůžeme si tedy slepě stavět ambiciózní až nedosažitelné cíle, které nás udělají neschopné konkurence. Takže je třeba jít tímto směrem, ale zachovávat určitou rovnováhu, aby lidé neztratili práci.

EURO: Stejně přišly povolenky pro firmy na množství emisí CO2. Je to správný krok? FRANKENSTEIN: My jako BASF podporujeme Kjótský protokol, a to i mimo Evropu. Před znečištěním se totiž neschováte. Neumíme postavit nad Evropou pokličku a říci, že nás zbytek světa nezajímá. Mluví se o globální vesnici a tak funguje i životní prostředí. Proto shledávám nanejvýš politováníhodným chování Američanů coby vedoucí hospodářské síly světa, kteří se od Kjóta odvrátili. Bill Clinton dohodu podepsal a George Bush ji anuloval. To je opravdová ostuda. Ovšem objevují se noví šampioni, jako je Čína, kteří USA v znečišťování předhánějí. Rozvojové země říkají, že vyspělý svět na posun k čistějším technologiím potřeboval stovky let a mají v určitém ohledu pravdu. Přesto nelze přihlížet, jak velké rozvojové země poškozují životní prostředí i své obyvatele. Všem zúčastněným včetně firem musí být jasné, že jde o zásadnější téma než ziskovost. V tomto ohledu je Evropa „vzorným hochem“ pro zbytek světa, který ostatním ukazuje správnou cestu a tlačí na zpřísňování podmínek.

EURO: Zpřísňování podmínek často vede k odchodu firem do států, kde ve znečišťování mohou pokračovat. Co s tím? FRANKENSTEIN: Musíme jednat s dalšími zeměmi a přesvědčovat je, že jde o společné téma. Nyní se evropští politici snaží přesvědčit Spojené státy, aby se začaly chovat civilizovaně. A myslím, že s novým prezidentem by se to mohlo povést. Lépe se k životnímu prostředí začínají postupně chovat i Číňané. Navíc Evropa může rozvojovým zemím nabídnout know-how omezující míru znečištění.

EURO: Mluvíme o CO2, ale existují i jiné nebezpečné zplodiny… FRANKENSTEIN: Ano, velmi nebezpečný je například oxid dusný vznikající třeba při výrobě hnojiv či kaprolaktamu (výchozí látka pro výrobu polyamidových vláken jako silon, nylon – pozn. redakce). Tento plyn je více než třistasedmkrát nebezpečnější než CO2. Jedna tuna rajského plynu tedy způsobí stejnou škodu jako 307 tun CO2. Proto vyrábíme katalyzátory, které látky jako oxid dusný a další efektivně zachytávají.

EURO: I přes veškeré šetření bude vždy třeba určité množství energie vyrábět. Které zdroje vnímáte jako optimální? FRANKENSTEIN: To je politická diskuse. Například jaderné elektrárny mají nulové emise CO2, ale často se na ně hledí s velkým podezřením kvůli možným únikům radioaktivity. Na druhé straně uhelné elektrárny vypouštějí extrémní množství CO2 a zásoby uhlí vystačí jen na dalších čtyři sta let. Zde jsou evidentně třeba nové technologie, které budou schopny využít nerostné bohatství – tedy uhlí, jež máme v Evropě – aniž by poškozovaly životní prostředí. Nyní se mluví o separaci CO2 a následném ukládání pod zem. Nejlepší by bylo vymyslet nějaký „požírač“ CO2. Taková věc zatím neexistuje, takže musíme používat katalyzátory.

EURO: Hodně se mluví o alternativních zdrojích energie, ty ale podle jejich kritiků představují nejdražší možný způsob. Souhlasíte? FRANKENSTEIN: Musíme hledat nové zdroje energie, které jsou z pohledu životního prostředí neutrální. BASF například experimentuje s vodíkovými palivovými články. Palivové články na bázi vodíku nabízejí totiž oproti tradičním metanolovým mnohem více energie, avšak zásadní komplikací je uchovávání vodíku, který není v mobilních zařízeních možné skladovat pod vysokým tlakem či v kapalném stavu. Proto se nyní pracuje na řešení tohoto problému. Stejně aktivně je třeba pracovat s větrnou i solární energií. Přitom uznávám, že alternativní energie mají i stinné stránky - například krajina posázená větrnými elektrárnami není příliš estetická. Domnívám se ale, že se nyní ve vztahu k energii nacházíme v určité přechodné fázi, kdy hledáme správné směry. Například v budoucnosti se bude jistě vyrábět více energie ze zemědělských produktů. Musíme ale najít alternativní produkty, které nejsou určené ke konzumaci. Ale zpět k nákladnosti nových technologií. Zpočátku je důležité technické řešení a až poté se hledá ekonomicky přijatelná forma. Tak to bylo vždy se všemi vynálezy. A lidé jsou opravdu kreativní. Objevila se například možnost zpracovávat slámu na biomasu podobnou ropě, kterou lze přeměnit na palivo s vyšším obsahem energie, než má benzin, nicméně je dražší. Vyšší cena však souvisí s tím, že jsme na začátku technického vývoje produktu. Navíc cena ropných derivátů roste, takže i rozdíly v cenách mezi konvenčními palivy a produkty získanými těmito novými technologiemi se postupně snižují.

EURO: Hovořil jste o biopalivech, které nejsou konkurencí výživě. Přesto, pokud je budeme pěstovat na stejných plochách, nebude růst cen potravin pokračovat? FRANKENSTEIN: Dovolím si nesouhlasit. Dnes se v Evropě pro biopaliva využívají asi jen dvě procenta obdělávané půdy. Navíc státy unie měly dosud využití zemědělské půdy administrativně omezené a tento limit se nedávno zvýšil právě proto, aby se konkurenci mezi výživou a energetikou předešlo. A nově získané plochy bude možné využít právě pro pěstování plodin pro energetiku. Navíc cena potravinářských komodit celosvětově roste spíše kvůli špatné úrodě než kvůli využití potravin pro energetiku. Za zvyšováním cen stojí také ekonomický růst v zemích jako Čína či Indie, jejichž obyvatelé si mohou dovolit stále více masa, což přesměrovává část zemědělských surovin do živočišné výroby. Jedinou výjimkou, kde pěstování biopaliv stojí proti potravinářství, jsou USA. Zde se asi dvacet procent výnosů kukuřice používá na výrobu energie. Těchto dvacet procent se v minulosti vyváželo a dnes na světovém trhu chybí.

EURO: A jaké plodiny by se měly pro energetické účely pěstovat? FRANKENSTEIN: V budoucnosti se bude jistě hodně využívat travin, kůry stromů, listí, stonků a lodyh. Pěstují se rychle rostoucí dřeviny, jako jsou určité druhy topolů, vrb nebo třeba jilmy. Uvažuje se i o některých druzích olší, lísek, jeřábů či trnitých růží. Tyto dřeviny lze sklízet již po dvou či třech letech, přeměnit na biomasu a následně na palivo.

EURO: Mluvíme o výživě a lidstvo rychle roste. Dnes je asi 6,6 miliardy obyvatel a v roce 2050 to má být kolem devíti miliard. Bude planeta schopna všechny uživit? FRANKENSTEIN: Celosvětově vzato je drtivá většina obdělávatelné půdy již využita. Pouze některé země Afriky či Asie mají určité rezervy. Určitá šance na zvýšení výnosů existuje v oblasti mechanizace, hnojení a zlepšení ochrany rostlin. Ale to zcela jistě stačit nebude. Hlavní výzvu a řešení vidím v tom, že dokážeme rostliny učinit stabilnějšími proti suchu a chorobám a také zvýšíme jejich výnosy.

EURO: To lze ale jen genetickou manipulací, které se zejména mnozí Evropané obávají… FRANKENSTEIN: Ano, chápu, že jsou lidé obávající se genetických změn. Na druhé straně je jednoduché vstávat každé ráno bez obav, zda budete mít co jíst, a říkat ostatním, jak mají žít. A přitom denně umírá na hlad dvacet pět tisíc lidí. To je opravdu tragédie – jedná se o lidské životy! My v Evropě jsme se následkem vysoké úrovně blahobytu stali nepřátelští inovacím. Jednoduše se říká – my to nechceme. A že vedle někdo umírá? Nás to přeci nepostihuje. Ale podívejme se na to z druhé strany. Moje generace se narodila v době, kdy se většina lidí dopravovala na povozech tažených koňmi. A kdybychom měli stejný přístup k pokroku, tak těmito povozy jezdíme možná dodnes. Nebyla by auta ani letadla. Když jel v Německu v roce 1835 první vlak z Norimberka do Fürthu rychlostí jen několika desítek kilometrů v hodině, cestující si stěžovali a zjišťovali, zda neutrpěli škody následkem příliš rychlé jízdy. Tady vidíte, že pokrok můžeme všichni dobře přežít. Prostě se jen nesmíme stavět tak vyhraněně k novým technologiím. Zásadní problémy, které před námi stojí, si prostě žádají zcela nový přístup a staré metody zde určitě nebudou fungovat.

EURO: V oblasti genetických modifikací se lidé obávají právě dlouhodobých účinků… FRANKENSTEIN: Když dnes vhodíte na jednom konci do Bodamského jezera kostku cukru, tak to lze druhý den na opačném konci prokázat v rozborech vody. To ukazuje sílu současné vědy, která pracuje s nanotechnologiemi. Mluvíme o rozměrech, které jsou miliontinou milimetru. Když jsou možné takovéto věci, tak dokážeme simulovat i účinky genetických modifikací až v řádu stovek generací mutovaného organismu. Dříve se takové věci dělat nedaly, přesto jsme byli otevřenější vědeckému pokroku. Nicméně určitý kritický přístup je správný - technologický rozvoj musí doprovázet rozvoj bezpečnosti. Ale často vidíte, že lidé, kteří nemají s vědou cokoliv společného, tak mají pocit, že znají věci lépe a jsou proti. Na druhé straně stojí vědci, kteří dlouhá léta věnují svým oborům. Komu lze tedy více věřit? Navíc nezapomínejte, že k řešení námi diskutovaných problémů nestačí malá zlepšení, ale jsou třeba kvantitativní skoky. Věřme tedy více expertům a odborníkům!

BOX
Herbert Frankenstein se narodil se v roce 1949 v Asselheimu v Německu. Po ukončení obchodní akademie absolvoval praxi průmyslového obchodníka v Pegulan Werke. V letech 1972 až 1975 studoval ekonomii na odborné vysoké škole v Porýní-Falci. Ve společnosti BASF pracuje od roku 1968, o tři desetiletí později se stal výkonným ředitelem společnosti BASF Polska. V letech 2001 až 2004 byl členem představenstva německo-polské obchodní komory ve Varšavě. Za zásluhy o německo-polské vztahy a přínos k rozvoji polského hospodářství mu byl v roce 2004 udělen polský „Záslužný kříž“.

BOX
BASF je celosvětově největší chemickou společností. Její nabídka sahá od chemikálií, plastů a zušlechťujících komponentů přes chemické přísady a přípravky na ochranu rostlin až po surovou ropu a zemní plyn. V roce 2007 měla společnost BASF zhruba 95 000 zaměstnanců a vykázala obrat 58 miliard eur.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče