Eurodotazníky otravují firmám život

07. července 2004, 00:00 - JAN ŠMÍD politolog
07. července 2004, 00:00

Tisícovka velkých českých firem prý stále nedodala Evropské unii jakési statistické výkazy. To nám chtějí hned po vstupu uříznout pořádnou ostudu? Spíš nevědí co si počít se složitými formuláři a možná si i říkají, proč něco takového vůbec vyplňovat.

Sčítání všeho druhu mají odjakživa špatnou pověst. N ejznámější sčítání lidu probíhalo přede dvěma tisíci lety, když zrovna přicházel na svět Ježíš. Římský císař se tehdy chtěl přesvědčit, jestli jej jeho podřízení nepodvádějí na daních. Kvůli jeho zálibě ve statistice se těhotná Maria s Josefem museli trmácet až do Betléma jen proto, aby se nechali sečíst. Dnes je jiná doba, princip ale zůstává stejný. Všechna sčítání přidělávají práci lidem, kteří by raději dělali něco užitečného. A k čemu to nakonec je? Státníci dostanou do rukou změť čísel, ze které si vybírají, jak se jim hodí. Dnešní stavební politika například podporuje výstavbu bytů, protože jejich nabídka prý není dostatečná. Přitom je jich u nás tolik, že nám je mohou závidět i nejbohatší státy Evropy. Profesionální statistici ovšem jásají, protože si mají s čím hrát na léta dopředu. Za komunizmu byly dotazníky povinné, protože se podle nich plánovala nejen výroba, ale do značné míry život každého z nás. V ýsledkem plánování byl jen nedostatek toaletního papíru a hygienických vložek. Dnešní dotazníky jsou pohrobkem takového uvažování. Proč tu stále otravují život? Prý proto, aby politici mohli dělat správnou hospodářskou politiku. Tedy aby mohli ovlivňovat naše životy, když už je, na rozdíl od komunistů, nemohou přímo řídit. Je tomu nedávno, co jsme byli všichni sečteni, kdo odmítl, riskoval pokutu 10 000 korun. Stálo to několik miliard a zjišťovalo se, kolik přesně máme mikrovlnek, praček, aut, dětí a pokojů. Teď už se to ví, a máme se snad proto lépe? Evropské statistiky nejsou o mnoho užitečnější. Politici ovšem budou tvrdit opak. Budou trestat hříšníky, kteří nevyplnili lejstro, jako kdyby spáchali bůhvíjaký zločin. Zločin přitom obvykle páchají právě politici - podle statistik se rozhodují, co by ještě mohli sebrat, kdy a kde zvýšit daně nebo jaká na koho uvalit omezení. Sami budou tvrdit, že jednají pro blaho ekonomiky. Obvykle ale přicházejí spíš jako sloni do porcelánu, ještě k tomu pozdě a na špatném místě. A aby tohle mohli provozovat, chtějí se krýt statistikami, kvůli kterým nám otravují život.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče