Energetika potřebuje změnu

15. ledna 2009, 13:35 - Zuzana Krejčiříková
15. ledna 2009, 13:35

Řešení budoucího energetického mixu se skládá ze tří částí

Zvyšující se poptávka po energiích rychle rostoucích asijských ekonomik i politická nestabilita v některých zdrojových oblastech vedly v posledních letech k prudkému nárůstu jejich cen. Tento růst neměl od ropné krize v roce 1973 obdoby. Dnes, obdobně jako tehdy, kdy bylo nutné některé zavedené jistoty odložit a přistoupit k mnoha bolestivým změnám, musejí evropské vlády přestat váhat a přehodnotit mnoho zavedených přístupů. Jejich úkol je přitom obtížnější. Jsou totiž ve složitější situaci než před více než třiceti lety. Tehdy jsme byli svědky pouhého zdražení energie. Dnes k tomu přistupuje nový faktor – růst závislosti Evropy na vnějších zdrojích. Část z nich je však v zemích, jejichž politická stabilita se zhoršila nebo se tam k vládě dostaly protizápadní síly. Energetická bezpečnost, respektive jistota dodávek, je přitom stejně důležitá jako cena energie – pokud ne důležitější. A konečně je zde další nový faktor – závazek snížit emise skleníkových plynů – který vytváří nutnost omezit používání relativně dostupných a levných zdrojů a pokusit se vyrovnat s rostoucí poptávkou jinak. Taková je výchozí situace českého předsednictví v Radě EU v letošní první polovině roku. Mezi jeho priority patří energetika, o níž se stále častěji mluví v souvislosti s různými legislativními balíčky Evropské unie.

Prvním pravidlem je šetřit

Úspory lze hledat jak na straně výroby a distribuce energie, tak spotřeby. Důsledná liberalizace trhu s energiemi uvnitř EU nesporně vede k jejich lepšímu využití, což snižuje poptávku po prvotních zdrojích. K plně liberalizovanému a skutečně jednotnému vnitřnímu trhu však máme zatím daleko, zejména v některých členských státech EU – je to však její proklamovaný cíl. V této souvislosti je třeba upozornit, že jeho dosažení je nejen politickým a právním, ale i technickým problémem. K jeho reálnému fungování je totiž nutné vybudovat dostatečné mezinárodní přenosové kapacity a propojení příslušných sítí.
Nové materiály a technologie snižující spotřebu nebo ztráty energie, popřípadě zvyšující účinnost jejího využití, jsou zase zdrojem úspor spotřebitelů. Ukazuje se, že výdaje na příslušný výzkum je třeba nejen zvýšit, ale i jejich směřování koordinovat na evropské úrovni. K tomu má sloužit Evropský strategický plán pro energetické technologie, takzvaný SET-Plan. Jedno je však jisté: pokud bude v EU nadále existovat převaha poptávky po energiích nad nabídkou, jejich cena bohužel významně nepoklesne. Je však třeba připomenout ještě jeden fakt. Mnoho evropských států se úsporám energií věnuje (úsilím i finančně) již více než dvacet let, ale výsledky zatím nejsou uspokojivé. Spíše se pouze dařilo zmírňovat růst spotřeby. Některé státy, například Dánsko, však v úspoře energií částečně uspěly (uhlí, ropa, plyn, elektřina a tak dále). Zde se podařilo křivku poptávky otočit dolů. U elektřiny se to však žádnému vyspělému státu dosud nepodařilo.

Alternativní zdroje

Obnovitelné zdroje ve formě vodních, větrných a slunečních elektráren a biopaliv jsou další možností, které se dostává podpory mnoha nástroji – legislativními, daňovými a dotačními. Nakonec je možné zmínit například klimaticko-energetický balíček, jehož součástí je i směrnice o využívání obnovitelných zdrojů energie.
Úspory metodou efektivnějšího využívání zdrojů nebo snižování spotřeby k dosažení stejného efektu mají své meze dané přírodními zákony. U obnovitelných zdrojů, jako jsou voda, vítr a slunce, narážíme nejen na přírodní meze, ale i na jejich nespolehlivost a nestálost v důsledku klimatu v Evropě. V oblasti biopaliv se zase objevily vážné problémy téměř současně s jejich posunem do centra pozornosti v nedávném období. Využití agrárních produktů k výrobě energie je v přímém rozporu s potřebou cenově dostupných potravin pro obyvatele chudších zemí – nemluvě o přetrvávajících sporech týkajících se celkového dopadu biopaliv na emise.

Bez jádra to nepůjde

Všechny tyto okolnosti způsobily, že se v rámci EU opět objevuje otázka využití jaderné energetiky jako legitimní alternativy k řešení energetické bezpečnosti Evropy. Je tomu tak ze dvou důvodů. Za prvé, jaderná energetika neprodukuje téměř žádné emise skleníkových plynů, čímž může pomoci splnit závazky EU v tomto směru, aniž by tím byla ohrožena její konkurenceschopnost. Za druhé, od doby, kdy jaderná technologie vyvolávala obavy široké veřejnosti kvůli ohrožení zdraví a životů lidí, byly vyvinuty nové typy reaktorů a zabezpečovacích systémů, které oproti minulosti podstatně snižují riziko úniku radioaktivity do volného prostoru. Je vhodné připomenout, že na území EU nenastala za celou dobu provozu jaderné energetiky žádná havárie srovnatelná svými účinky s těmi, které se ve stejném období staly v nejaderných odvětvích. Přičemž tyto havárie nevedly k požadavkům na jejich postupné zrušení. Otázka skladování použitého paliva byla a je také řešitelná. A to způsobem, který odstraňuje jakékoli racionální obavy z možného rizika.
Je třeba přiznat, že otázka budoucího využití jaderné energie je především politická. A v politice jsou přítomné nejen racionální úvahy a zájmy, ale i síly iracionální. Přesto je třeba trvat na tom, že za současné situace si Evropská unie již nemůže dovolit vycházet vstříc iracionálním obavám. Nastal čas zajistit naší energetickou budoucnost. A jaderná energetika je bezesporu nejslibnější cestou. Jedním z dalších důvodů, proč jádro využívat, je i přijatý klimaticko-energetický balíček, respektive jeho část věnující se obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. V této oblasti byly sice získány cenné ústupky pro východoevropské země ve formě postupného náběhu aukcí povolenek pro odvětví energetiky, ale jen do roku 2020. Od roku 2020 si proto bude muset energetické odvětví všechny povolenky kupovat v aukcích. Z povahy jaderné energie coby nízkoemisního zdroje vyplývá, že země, jejíž energetický mix je založen na uhlí, bude potřebovat více povolenek než stát, který využívá energii z jádra. A tedy de facto úspory pro země, jež je využívají.
Budování nových jaderných zdrojů není přitom v rozporu s využíváním obou dalších způsobů zajištění energetické bezpečnosti – úspor i obnovitelných zdrojů. Je zárukou pokračujícího rozvoje společnosti a zároveň umožní věnovat stále větší prostředky na výzkum a vývoj dalších technologií v oblasti jak alternativních zdrojů, tak řešení problémů emisí.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče