Emirátům arabské jaro prospělo

24. ledna 2013, 16:25 - Tomáš Stingl
24. ledna 2013, 16:25

Hospodářství mnoha arabských zemí podlomila vlna revolučních bojů, Spojené arabské emiráty se ale po krátké recesi vracejí k prosperitě. Symbolicky to minulý měsíc demonstrovalo otevření moderního přístavu Khalífa Port. Země je obchodní základnou pro celý region, české firmy tam dodávají především luxusní sklo či tradiční sýr akawi.

Stalo se 12. prosince 2012, ve 12 hodin 12 minut a 12 vteřin. Právě v tomto unikátním termínu otevřely Spojené arabské emiráty nový moderní přístav Khalífa Port. Projekt za sedm miliard dolarů má být branou pro živelně rostoucí mezinárodní obchod téhle malé velké země, jíž už starší přístavy přestaly stačit.

Možná právě magické datum popohnalo stavbu nového projektu, investoři ho dokončili dokonce dřív, než bylo původně plánováno. A tohle zrychlení jako by ilustrovalo situaci hospodářství celých Emirátů. Jestliže si obdivovaný stát sáhl na dno recese v roce 2009, kdy jeho HDP poklesl o 1,6 procenta, v roce 2011 jely Emiráty už zase plnou rychlostí a HDP vzrostl o 4,2 procenta. Loni rostlo hospodářství podle odhadů také téměř čtyřprocentní rychlostí.

Země v Perském zálivu, která má skoro na chlup stejnou rozlohu jako Česká republika, znovu těží ze strategie, na kterou sází už nejméně od devadesátých let. Nespoléhá se jen na příjmy z prodeje ropy, ale snaží se vystupovat v roli obchodní brány, kudy do arabského světa pronikají zahraniční firmy včetně českých podniků. Všechny veletrhy klíčové pro tento region se konají v Emirátech, většina nadnárodních koncernů tam má svá regionální centra.

Emirátům se přitom v podstatě vyhnuly problémy a konflikty, které od „arabského jara“ trápí některé jiné země regionu. Emiráty z problémů jiných zemí paradoxně těží. Přesunula se tam část turistů, kteří nedůvěřují rozbouřenému Egyptu, a z Bahrajnu se do Emirátů zase pomalu, ale jistě stěhuje centrum arabského finančnictví.

Křišťálové lustry i arabský sýr z Česka

V obchodě České republiky s Emiráty se přesně odrazil útlum obou zemí kolem roku 2009 a následné oživení. V roce 2011 byl už vzájemný obchod dokonce vyšší než před krizí, český export dosáhl rekordní výše 637 milionů dolarů. Co do země, která se skládá celkem ze sedmi emirátů, v současnosti vyvážíme? Na rozdíl od jiných obchodních destinací v Zálivu ještě funguje česká klasika – luxusní sklo. To tvoří jako nejdůležitější komodita víc než pětinu vývozu a v roce 2011 se ho do Emirátů prodalo za víc než 130 milionů dolarů.

České křišťálové lustry nebo skleněné interiéry tak lze najít třeba v dubajském metru nebo na špičce nejvyššího mrakodrapu světa Burj Khalífa. Největším vývozcem je firma Preciosa, která si pořídila dceřinou společnost v dubajské průmyslové zóně Džebel Alí. Je typické, že Preciosa využívá Emiráty hlavně jako obchodní základnu pro celý region a větší část skleněných ozdob a perliček odtud reexportuje dále do Indie nebo Pákistánu. Podobně je na tom další česká sklářská značka Lasvit, která luxusní skleněné osvětlení dodává často na zakázku nejen do Emirátů, ale i do více než desítky dalších okolních zemí.

Kuriózním českým produktem prodávaným v Emirátech je kupodivu tradiční arabský sýr akawi. Protože v suché pouštní zemi není k dispozici dostatek mléka, aby byla plně uspokojena místní poptávka po tomto oblíbeném sýru, vyrábí a zhruba 800 tun ročně ho do oblasti Perského zálivu dodává prachatická Madeta.

Ropná velmoc s drahým benzinem

Neméně pozoruhodný je obchod, který v Emirátech uzavřela firma Vítkovice General Trading. Emiráty mají na svém území osm procent veškerých světových zásob ropy a nejvíc se jí těží v prostoru emirátu Abú Dhabi. Právě tento ropný hráč se ale rozhodl tlumit spotřebu benzinu a buduje síť čerpadel zemního plynu, na který už jezdí tisíce místních policejních vozů či taxíků. A trailery pro převoz plynu do čerpacích stanic či CNG lahve do osobních vozů dodala právě firma Vítkovice. Zajímavé přitom je, že benzin je zatím v Emirátech dlouhodobě až o třetinu dražší než v okolních zemích. Ceny jsou totiž pevně stanovovány centrálními úřady.

Kvůli stavebnímu boomu přišel do Emirátů český dodavatel elektroinstalačních materiálů Kopos a výrobce van a sprchových koutů Ravak. Jejich odbyt je ale závislý na kolísavé stavební aktivitě. Dubaj, která dlouho ve výstavbě vedla a oslňovala svět budováním umělých ostrovů nebo výstředních mrakodrapů, musela v posledních letech zařadit nižší rychlostní stupeň. Mnoho megalomanských projektů, jako je například stavba umělého souostroví ve tvaru palmy nebo samotný 828 metrů vysoký mrakodrap Burj Khalífa, se natolik zadlužilo, že je musejí v tichosti dotovat mohutné peněžní injekce místních šejků. Stavební aktivita ale naštěstí znovu ožívá, protože se její těžiště postupně přesouvá do největšího emirátu Abú Dhabi.

Je nutné sponzorovat sponzora?

Jaká jsou základní doporučení českých exportérů jejich kolegům, kteří chtějí do Emirátů také proniknout? Mohou volit v zásadě ze dvou metod. Tou první je najít takzvaného sponzora. Na rozdíl od toho, jak je slovo vnímáno v Česku, v Emirátech sponzor peníze nedává, ale bere. Je to místní partner, bez něhož zahraniční firma v podstatě nesmí na území Emirátů podnikat. Vybrat solidního prostředníka je tedy osudovým krokem. V lepším případě pak tento sponzor české firmě reálně pomáhá při hledání klientů nebo při komunikaci s úřady. Často se ale stává, že je jen jakýmsi pasivním formálním společníkem, který pouze inkasuje peníze a zahraniční investor si ve skutečnosti musí vše stejně zařídit sám.

Pokud investor nechce spoléhat na sponzora, druhou možností je využít některou z volných zón, kterou Emiráty pro zahraniční firmy otevřely. Za nejdůležitější je považována Džebel Alí u Dubaje, zajímavou možností může být také volná zóna Hamriyah u méně známého emirátu Šardžá. V těchto zónách může být dceřiná firma stoprocentně vlastněna mateřským českým podnikem a nemusí mít sponzora.

Na rozdíl od jiných arabských zemí se přitom do Emirátů může česká firma vydat bez místního prostředníka celkem směle. Země je totiž na zahraniční investory připravena výborně. Úřady jsou relativně pružné, platí zde obchodní standard srovnatelný se západním světem a angličtina je běžnou obchodní řečí. Není tedy nezbytně nutné zbytečně „sponzorovat sponzora“.

Lasvit: Z Dubaje prodáváme sklo až do Indie

Firma, která dodává například velké lustry nebo skleněnou výzdobu interiérů, získala záhy několik prestižních zakázek. „Mezi naše největší úspěchy v Emirátech patří instalace v dubajském metru či v kancelářích dubajského vládce,“ říká šéf tamější pobočky Filip Šimek. Firma dodala osvětlení také například do nejvýše položené restaurace na světě ve 122. patře nejvyšší budovy světa – do mrakodrapu Burj Khalifa. Na místě spolupracuje také s pobočkami mezinárodních luxusních hotelových řetězců jako je Ritz Carlton, Jumeirah či Rocco Forte.
Činnost Lasvitu je ovšem zároveň názornou ukázkou toho, jak lze ze strategicky situovaných Emirátů oslovit i okolní velký obchodní „akční rádius“. Lasvit odtud řídí obchody do tří směrů – na sever do dalších islámských zemí, na východ do Střední Asie a chystá se dokonce i na jihozápad do Afriky.
„Z Dubaje řídíme ostatní země Blízkého východu, Ázerbájdžán a Indii. V Ázerbájdžánu pracujeme mimo jiné na prestižním projektu s názvem Flame Towers a v Indii jsme nedávno prodali naše instalace jedné z tamních celebrit – nejslavnějšímu indickému hráči kriketu Sachinu Tendulkarovi,“ říká Filip Šimek. „V poslední době se nám podařilo proniknout i na sousední trhy jako jsou Saúdská Arábie, Kuvajt, Katar, Bahrajn, Omán, Jordánsko, Libanon nebo třeba Irák. Každý rok realizujeme obrat s třicetiprocentním nárůstem, s takovým počítáme i pro letošní rok. V budoucnu se chceme víc zaměřit na africké trhy, kde vidíme značný potenciál,“ uvádí Filip Šimek.
Lasvit působí po celém světě, firma doposud otevřela 10 kanceláří na čtyřech kontinentech, nejnověji v brazilském Sao Paulu. Zároveň loni na podzim představila v Praze také 400 m2 velký showroom v pražském sídle designu nazvaném Holport. Zde Lasvit představuje svou tvorbu. Další showroom společnost otevře na jaře 2013 v Mekce designu – v italském Miláně. |

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče