Emancipace „po lidovecku“

KDU-ČSL uplatňuje své požadavky důrazně, ale zároveň zná míru

Minulý čtvrtek se koaliční devítka (K 9) dohodla na tom, že má vůli k dalšímu společnému postupu. Předtím si premiér Mirek Topolánek ověřil také loajalitu bývalých sociálnědemokratických poslanců Miloše Melčáka a Michala Pohanky. „Některé návrhy nám nejsou k vůli, ale už jsme se jednou rozhodli jít touto cestou,“ pravil Pohanka a naznačil, že jejich dvojčlenná „ministrana“ s vládní koalicí konsensus hledá a hledat bude. Potenciálních sto dva hlasů ve sněmovně je tedy pro další vládní reformy prozatím k dispozici. Leč vraťme se do Kramářovy vily. Koaliční lídři se prý dále dohodli na mechanismech, jež mají ve zbytku volebního období zlepšit prosazování problémových oblastí společného programu. Kdykoli narazí na „třecí plochy“ ve společném vládnutí či na „nekonzultované“ návrhy zákonů, přijdou prý ke slovu specializované pracovní komise a případně dojde na dohodovací řízení.
Toť novinka - chce se ironicky dodat! Příslušné „mechanismy“ K 9 či dokonce koaliční rady - počínaje závazkem jednotné podpory vládních návrhů zákonů přes povinnost podávat a podporovat jen koaličně dohodnuté pozměňovací návrhy a novely zákonů až po ono dohodovací řízení na úrovni předsedů - jsou dopodrobna popsané v koaliční smlouvě z 27. prosince 2006. Je v ní zakotveno i to, že koaliční devítku „svolává premiér zpravidla jednou za dva týdny“, a nikoli alespoň jednou za týdnů šest, jak se na tom nyní lídři dohodli. I tenhle detail dokresluje, že koaliční smlouva není po čtrnácti měsících fungování Topolánkovy vlády dodržovaná. Toho názoru, byť to tehdy neřekli nahlas, byli už loni v létě lidovci, když ODS formou dvojnásobného pozměňovacího návrhu na poslední chvíli obohatila „Topolánkův batoh“ o Julínkovy zdravotnické poplatky, aniž by je s koaličními partnery předem náležitě projednala. A lidovci si to myslí tím spíše, že celostátní výbor KDU-ČSL za poslední tři měsíce už dvakrát marně znovu nominoval Jiřího Čunka do vlády a on v ní stále není, ačkoli se to dle nich příčí koaliční smlouvě. U premiéra se ale nebude doprošovat, říká Čunek. Na čtvrteční K 9 lidovečtí zástupci téma jeho comebacku sami nenastolili. Vzali však úkorně, když tak neučinili ani jejich koaliční partneři, a „po lidovecku“ to dali znát. Jak?
Byť K 9 přistoupila na lidovecký požadavek, aby Julínkovy poplatky přehodnotila koalice již v dubnu, a nikoli až v červnu, místopředsedkyně poslaneckého klubu KDU-ČSL Michaela Šojdrová podala minulý čtvrtek v půl osmé večer, tedy ještě před ukončením zasedání „ká-devítky“, vlastní návrh novely osvobozující od poplatků novorozence a jejich matky. Učinila tak, aniž by předem informovala předsedu lidoveckého poslaneckého klubu Pavla Severu, takto jednoho z Čunkových kritiků. Návrh Šojdrové spolupodepsali nejen lidovečtí poslanci Ludvík Hovorka, Jiří Barbor a Tomáš Kvapil, Čunkovi to důvěrníci v poslaneckém klubu, ale také „nezařazení“ Miloš Melčák a Michal Pohanka. Je velmi pravděpodobné, že kdyby byl návrh Šojdrové sněmovnou projednáván, podpořila by jej opozice a tím by na truc ministru zdravotnictví Tomáši Julínkovi prošel. Podmiňovací způsob je na místě, poněvadž Šojdrová dala ruče najevo, že by návrh stáhla, kdyby se vláda a koalice shodly a jiné úpravě, která by část poplatků rušila. Ta úprava je na dobré cestě, poněvadž k čemu by jinak byla specializovaná komise, kterou koalice kvůli vyjasnění sporných bodů zdravotnické reformy obratem ustavila?
„Kdybychom bývali loni Julínkovi neustoupili, potopili bychom vládu. To jsme nechtěli, ale blízkost k ODS už byla hrozná! S čím jsme neprošli loni, snažíme se teď napravit. Emancipace KDU-ČSL probíhá už zcela otevřeně.“ Politicky ostřílený autor těchto vět patří k tradičně lidovecké, nyní Čunkově části KDU-ČSL, jež vyčítá Miroslavu Kalouskovi, že jednostrannou orientací na Topolánkovu stranu zavinil volební neúspěch KDU-ČSL v červnu 2006. Poněvadž se na podzim konají další volby - krajské a do třetiny Senátu -, takřečená „emancipace KDU-ČSL“ bude pokračovat, upevní-li po dubnovém sjezdu Čunek svoje postavení v lidové straně do té míry, že bude mít sílu „zavelet“ i jejím ministrům, poslancům a senátorům. Lidovci ale koalici „nepoloží“. Už od Šrámkových časů náleží k umění této strany uplatňovat své požadavky důrazně a neodbytně, avšak zároveň nepřekročit hranu, za níž hrozí sešup kdovíkam.

Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu