Ekonomika ve vleku klimatické změny

29. října 2008, 16:01 - Petr Leidl
29. října 2008, 16:01

Průvodce po zprávě Náklady a potenciál snižování emisí v ČR

(Perex)
Polární ledovce tají, na Špicberkách nezamrzají fjordy a průměrná teplota stoupá. Ekonomicky vyspělý svět na to nezná jednoznačnou odpověď, a proto hledá příčiny sám u sebe. Přestalo už být důležité, co si kdo o původu klimatické změny myslí. Evropské směrnice a české zákony se vztahují na každého podnikatele téhož průmyslového odvětví úplně stejně. Redukovat vypouštění skleníkových plynů je povinné a evropské orgány usilovně připravují další zpřísnění pravidel. Zvýšené nároky se dotknou všech článků společnosti. A to i za předpokladu, že se některým zemím podaří podmínky chystaného energetického balíčku Evropské unie zmírnit. Na kolik nás to přijde, bude velice záležet na strategickém rozhodování– nejen vlády, ale i manažerů podniků, ba i jednotlivců. České náklady na očekávané snížení emisí skleníkových plynů mohou v extrémním případě ročně přesáhnout dvě miliardy korun. Ale mohou také být úplně nulové! Bude záležet jen a jen na správné volbě.
Proto týdeník EURO vychází vstříc svým čtenářům a nabízí jim v několika článcích publicisticky zpracovaný vhled do nezávislé studie Náklady a potenciál snižování emisí v České republice, zpracované společností McKinsey & Company. A dá slovo i řediteli české a slovenské pobočky společnosti Petru Leidlovi, aby přiblížil východiska, která firmu ke zpracování studie vedla.

Studie McKinsey
Nenechat se zaskočit
Východiska pro zpracování zprávy o nákladech na snižování emisí
Petr Leidl, ředitel McKinsey & Company, Česká republika a Slovensko

Klimatické změny se staly realitou ekonomiky a podnikání. Tento fakt platí pro všechny – ať už zastánce nebo odpůrce otázky, zda globální oteplování nastává, či nikoli a je-li způsobeno lidskou činností. Mnoho vědců, politiků, manažerů i spotřebitelů věří, že se tyto změny dějí. Domnívají se, že jsou důsledkem vypouštění skleníkových plynů, a požadují, aby byla přijata rozsáhlá opatření, která by zabránila závažným dopadům na životní prostředí. Existují však i hlasy oponentů, kteří vztah mezi skleníkovými plyny a klimatickými změnami, účelnost prevence v porovnáni s adaptací zpochybňují nebo nesouhlasí s omezeními ekonomické svobody či s tím, aby klimatické změny dostávaly přednost před jinými humanitárními problémy. Skutečnost je v každém případě taková, že mnoho průmyslově vyspělých zemí přijímá ambiciózní cíle na snižování emisí skleníkových plynů. V Evropské unii budou tyto cíle do období let 2020 až 2030 pravděpodobně znamenat dvaceti– až třicetiprocentní snížení emisí oproti současnému stavu.

Realita

Přestože skutečné snížení emisí skleníkových plynů je teprve v počáteční fázi, lze už teď pozorovat jeho významný dopad na ekonomiku. Například nárůst velkoobchodní ceny elektřiny v Německu, která je určující i pro tu v České republice, o 110 procent v letech 2004 až 2008 z více než 40 procent způsobila cena emisních povolenek. To nepřímo ovlivňuje veškerý, nejen energetický průmysl. Rovněž roste obchodování s povolenkami oxidu uhličitého, jejichž cena u termínovaných obchodů je stanovená až do roku 2012. A k tomuto systému se aktivně připojuje mnoho respektovaných institucí. Ve výzkumu a vývoji se alokují velké objemy prostředků do nových technologií, například zachytávaní a následné ukládaní CO2 (CCS). V neposlední řadě mnoho podniků, které zvažují významná investiční rozhodnutí, musí už dnes zohledňovat budoucí regulaci. Například ekonomické rozhodnutí, zda začít budovat elektrárnu uhelnou, nebo plynovou, závisí mimo jiné na pravidlech, jimiž se bude řídit regulace emisí CO2 po roce 2013.
To znamená, že pro každého, kdo se dnes pohybuje v ekonomickém a podnikatelském světě, ať už jde o vrcholového manažera, představitele vlády, regulátora nebo akademika, se klimatické změny staly realitou, s níž je při rozhodování o ekonomických otázkách nutné počítat, ať už v klimatické změny věří, či nikoli.

Dlouhodobý globální trend

Klimatické změny, respektive snaha o omezení emisí skleníkových plynů, se stávají dlouhodobým globálním trendem. K Evropské unii se postupně přidává Austrálie, Nový Zéland a Japonsko. A pokud se alespoň částečně naplní slova amerických prezidentských kandidátů, kteří vybízejí k výraznému snížení emisí do roku 2050, nastane i výrazná změna stanoviska USA.
Lze si jen obtížně představit, že by v blízké budoucnosti mohly být úplně zastaveny snahy o redukci skleníkových plynů. Pro mnoho lidí je omezení klimatických změn pevnou součásti osobních hodnot ve vztahu k životnímu prostředí. Klimatické změny se také staly nedílnou součástí programů politických stran v mnoha zemích. A nelze ani přehlédnout, že mnoho lidí a firem již dnes tento trend vnímá jako možnost naplnění osobních ambicí nebo ekonomickou příležitost.
Na současném trendu spojeném s klimatickými změnami pravděpodobně nic nezmění ani dnešní finanční krize. Pokud se dramaticky neprohloubí do stavu, který si dnes stěží umíme představit. Přestože tedy krátkodobě mohou při zavádění jednotlivých opatření nastat zpomalení či ústupky, celkový trend bude pokračovat.
Fakt, že omezování klimatických změn je realitou podnikání a ekonomiky a že tento trend bude pokračovat, výstižně dokládá výrok Patricka Michaelse z Cato Institute, liberálního think tanku zastávajícího vůči klimatickým změnám velmi skeptický názor: „Politická reprezentace má už zkrátka jasno, ale vědecká debata bude pokračovat.“

Dopady na českou ekonomiku

Také česká ekonomika je součástí tohoto globálního trendu. A jako taková se nevyhne jeho dopadům, ať už její jednotliví představitelé klimatické změny přijímají, nebo odmítají.
Toto téma nabývá pro Českou republiku na významu především ze dvou důvodů. Za prvé, politici i manažeři potřebují znát vliv potenciálního snižování emisí na českou ekonomiku a její podniky. Jen povolenky na emise CO2 by českou ekonomiku v budoucnu mohly přijít na 1,5 až tři miliardy eur ročně. To představuje přibližně 30 až 60 procent celkového zisku deseti největších firem v zemi. Za druhé, nadchází náročné období postkjótských diskusí a vyjednávání o třetí fázi Evropského systému obchodování s emisními povolenkami (ETS). Česká republika bude v tomto období díky svému předsednictví v EU hrát významnou úlohu.

Diskuse o čtyřech oblastech

Zda nastává, či nenastává globální oteplování, způsobuje-li je lidská aktivita nebo jiné faktory a jaký vliv má na životní prostředí, je intelektuálně nesmírně zajímavá filozofická, vědecká i politická otázka. Jelikož se všichni vědci na otázce klimatických změn dodnes neshodli a jsou i takoví, kteří tvrdí, že je to záležitost vědecky neprokazatelná, diskuse bude pokračovat. Jednoznačnou odpověď však lidstvo bude mít nejdříve v horizontu desítek let a možná se ji dozví až příští generace.
Pokud budou snahy o redukci emisí skleníkových plynů pokračovat, budou se podniky, instituce, regulátoři, vlády a další hráči muset podstatně víc zabývat jejich ekonomickou podstatou.
Na ekonomické úrovni a v podnikatelské sféře se nejčastěji diskutuje o čtyřech oblastech. Za prvé o existenci příležitostí ke snížení skleníkových plynů, kolik emisí mohou ušetřit a na kolik přijdou. Pokud se stát, odvětví nebo podnik rozhodnou snížit emise skleníkových plynů, musejí na tyto otázky znát odpověď. Tyto odpovědi představují důležitou základnu pro vyhodnocování různých prováděcích strategií. Například, zda je výhodnější investovat do čisté energie nebo do zateplení budov. A pokud do zateplení, zda je lepší poskytnout stavebníkům subvenci, informovat občany o jeho výhodách zateplování, nebo stanovit přísnější technické normy.
Za druhé o vlivu dodatečných nákladů spojených s regulací na konkurenceschopnost státu, odvětví a podniků. Ať už uvažujeme o různých systémech obchodování s povolenkami nebo o stanovování limitů, potenciální regulace ovlivňuje konkurenceschopnost na dvou úrovních. Jednak mezi regiony, které budou podléhat různým regulačním rámcům: například emisní povolenky v EU versus neregulovaná Asie; jednak v rámci vlastních regionů: kupříkladu konkurenceschopnost oceláren se může značně změnit, pokud budou disponovat technologiemi s rozdílnou náročnosti, tedy i náklady na CO2. Je pozoruhodné, že některé podniky mohou i v situaci poklesu celkových marží díky emisním povolenkám vydělat. Pokud budou v porovnání s konkurencí používat technologie s relativně nižším emisním faktorem.
Za třetí o nově se nabízejících obchodních příležitostech. Na každé změně, klimatické nevyjímaje, mohou některé podniky vydělat. Pokud bude tento trend pokračovat, lze předpokládat poptávku po nových produktech a službách spojených s nízkoemisní ekonomikou, jako jsou náhražky kovů, izolační materiály, lehčená ocel, financování projektů zabývajících se energetickou účinností a tak dále.
Za čtvrté o ekonomických schopnostech, jež budou v nové situaci zapotřebí. Nová situace přináší pro podniky požadavky na nové dovednosti. Znalosti nové regulace, započítávání nákladů na CO2 do finančního rozhodování a modelů rizik nebo obchodování s emisními povolenkami vyžadují nové dovednosti v oblasti obchodu.

Příspěvek

Cílem naší nezávislé studie Náklady a potenciál snižováni emisí skleníkových plynů v České republice bylo zaměřit se na první zmíněnou ekonomickou oblast. Tedy na zhodnocení možností snížení emisí skleníkových plynů v České republice a souvisejících nákladů. Za tímto účelem jsme vyhodnotili více než sto možných příležitostí. Naše zpráva zásadně nehodnotí vědecké poznatky o změnách klimatu ani nedoporučuje žádné prováděcí strategie, které jsou spíše politickou než ekonomickou otázkou. Chtěli bychom poděkovat všem expertům, kteří se na projektu podíleli, za jejich přínosné komentáře. Věříme, že tato analytická zpráva poslouží jako užitečné východisko a zdroj informací pro zákonodárce, velké průmyslové podniky, finanční instituce, akademickou obec a další aktéry. Byli bychom rádi, kdyby rovněž iniciovala intenzivnější diskusi o dalších ekonomických otázkách spojených s klimatickými změnami. Pochopení jejich ekonomických důsledků je totiž pro Českou republiku důležité.

(V případě zájmu je naše zpráva Náklady a potenciál snižováni emisí skleníkových plynů v České republice k dispozici na www.mckinsey.cz.)

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče