Ekonomickým tahounem regionu může být i nemocnice

08. března 2004, 00:00 - EVA MARTÍNKOVÁ
08. března 2004, 00:00

STANE SE ČESKÉ ZDRAVOTNICTVÍ ATRAKTIVNÍM CÍLEM SOUKROMÝCH INVESTORŮ, JAK JE TO OBVYKLÉ VE VYSPĚLÉM SVĚTĚ? LUDĚK PFEIFER Z PORADENSKÉ FIRMY M. C. TRITON JE PŘESVĚDČEN, ŽE ANO. JAKMILE STÁT NASTAVÍ NORMÁLNÍ PRAVIDLA HRY.

Luděk Pfeifer

říká odborník na řízení zdravotnictví Luděk Pfeifer

* Do ekonomického slovníku se v poslední době dostává výraz Public Privat Partnership (PPP), tedy partnerství veřejného a soukromého sektoru. Lze ho využít i ve zdravotnictví?

Samozřejmě, je dokonce jednou z cest k ozdravění systému. Je to propojení veřejné služby, kterou zajišťuje stát, se soukromými investicemi. Stát garantuje základní rámec lékařské péče. Do způsobu provádění této veřejné služby mohou vstupovat soukromí investoři. PPP je spojenectví, kde stát investorovi říká: Požaduji od tebe konkrétní službu a garantuji ti za ni určitou platbu. Ty mi musíš garantovat kvalitu služby a vydělej na tom, jak umíš. A pak už je zcela v režii investora, jakým způsobem si zajistí vstupy, například výstavbu nemocnice, personál, stravování apod.

* To si ale může dovolit jen silný investor. Jak se na PPP ve zdravotnictví mohou podílet drobní podnikatelé?

I u nás už je vidět, že se kolem velkých nemocnic sdružuje řada nejrůznějších dodavatelů. Dodávky léků, zdravotnického i jiného materiálu, služby, ostraha, stravování, úklid - to vše mohou zajišťovat drobní podnikatelé. Velké nemocnice mohou být tahouny poptávky po dalších službách. Jsem přesvědčen, že v silných konglomerátech, kde se nemocnice soustředí na svůj core-business, vznikne poptávka po řadě služeb a výrobků. Udělal bych paralelu s automobilovým průmyslem. Je běžné, že dominantní automobilka je jedním z leaderů národní ekonomiky tím, že s sebou táhne množství dalších dodavatelů. Tento princip - především v krajském měřítku - lze uplatnit i ve zdravotnictví. Silní soukromí investoři vytváří efektivní síť zdravotnických zařízení. V ní bude každé zařízení mít svůj strategický profil. Celá síť pak může sdílet služby mnoha dodavatelů. Drobní a střední dodavatelé jsou v řadě případů schopni větší míry individualizace, což je právě ve službách jednoznačný trend.

* Srovnání automobilového průmyslu a zdravotnictví by asi chtělo ještě bližší vysvětlení. Vy si vážně myslíte, že zdravotnická zařízení by se mohla stát tahounem ekonomiky?

Jak jsem řekl, na úrovni státu to platit jistě nebude, ale v regionu už klidně ano. Prozíravý kraj nebo prozíravé město mohou lákat silné soukromé investory na celé balíky sdružených investičních příležitostí. V takovém investičním portfoliu mohou být kromě nemocnice také další zařízení sloužící zdravému životnímu stylu - fitness centra, aqua parky, lyžařské areály, ale i domov seniorů nebo lázně. Považuji takové portfolio za dostatečně lákavé pro řadu soukromých investorů: nabízí zajímavé rozložení podnikatelského rizika, přítomnost poptávky nesené veřejným sektorem je stabilizačním prvkem. Návštěvnost aqua parku může narušit tragédie v podobném podniku v Moskvě, lyžařský areál vyřadí z provozu špatné sněhové podmínky, ale po službách nemocnice a domova seniorů bude poptávka stále.

* Proč by si ale investor měl kazit portfolio krachující nemocnicí?

Odpovím, s dovolením, také otázkou: Proč se dnes tolik soukromých investorů zajímá o nemocnice, které jsou momentálně ve ztrátě? Je jim jasné, že s příchodem nového majitele přijde nový způsob řízení, jehož výsledkem bude zisk, ne ztráta. V modelu PPP je provozování nemocnice investiční příležitostí. Rolí toho, kdo tuto příležitost nabízí, tedy státu, kraje, města, je přesvědčit o výhodnosti takové investice. Buď tím, že nemocnice má svou strategii, jasné nosné programy (někdy vydělávající i na ztrátová oddělení nezbytná kvůli komplexnosti), nebo možností zavést právě nový způsob řízení. Dnes však je velmi málo radních nebo ředitelů nemocnic připraveno vést taková jednání s potenciálními investory.

* Jak by byly soukromé investice v nemocnici ochráněny? Investor musí mít standardní přístup k rozhodování, tedy přístup do dozorčí nebo správní rady. Nemocnice musí být připravena tyto orgány mít. Investor bude chtít informace o tom, jak jsou jeho peníze zúročovány - je to jeho nezadatelné právo. * Ředitelé nemocnic se ale brání být obchodní firmou, obávají se, aby přísně ekonomické hledisko neovlivnilo péči o pacienta. Ano. Do jisté míry jejich obavy chápu. Jenomže oni nevidí jiné, daleko závažnější nebezpečí, které ve svém důsledku postihuje právě pacienta. Nebezpečím není sepětí zdravotnictví a byznysu, to ve světě velmi dobře funguje. Nebezpečím je sepětí zdravotnictví a politiky. Velmi často se totiž politické priority zřizovatelů nešťastně promítají do života nemocnic. Například politicky motivovanými výměnami ředitelů. Krajské samosprávy projevují malou ochotu ke změnám ve zdravotnictví, protože skutečná změna, zejména v počátcích, s sebou nese nepopulární opatření. A nepopulární opatření jsou hrozbou pro volební preference. Tudíž raději rok nebudou dělat nic, aby neohrozili preference a tím pádem rezort zatlačí ještě více do ztráty. Často se rozumná opatření nedaří v zastupitelstvu protlačit jen proto, že s nimi přijde politický protivník. Princip Public Private Partnership je krokem k tomu, jak vazbu mezi zdravotnictvím a politikou rozvolnit, protože soukromý partner vnáší do tohoto vztahu jiné než politické priority. * Není princip PPP až podezřele všespasitelný?

Samozřejmě, že může pořádně začít fungovat až poté, co budou smysluplně nastavena makroekonomická pravidla ve zdravotnictví, zejména pořádek v poukazování peněz ze zdravotního pojištění na úhradu za zdravotní péči.

* V čem vidíte největší malér v nakládání se zdravotním pojištěním? V tom, že v mnoha případech prohlubuje poskytování některých výkonů ztrátu nemocnic. Nákladová stránka výkonů je vyšší než stránka příjmová. V tom je ten největší průšvih - čím více nemocnice dělá, tím více se dostává do ztráty. To je princip, se kterým si různé typy podnikání v různých etapách musí poradit. Ve zdravotnictví s tím musí pohnout stát. * Co říkáte přerozdělování pojistného, vybraného jednotlivými pojišťovnami?

Přerozdělování pojistného není principiálním řešením, je to vytloukání klínu klínem. Proč existuje pojišťoven víc, když jim není dovoleno podnikat? Nechť se i do zdravotního pojištění zavedou principy komerčního pojištění, stojící na logice pojistné matematiky. Nebo nechť existuje jen jedna státní zdravotní pojišťovna. Hledání hybridních pasystémů nepovažuji za smysluplné.

* Kdy se tedy podle vás stane i v České republice zdravotnictví dobrým byznysem? Jakmile stát nastaví normální pravidla, investoři do zdravotnictví přijdou. A přivedou s sebou schopné a nezatížené manažery. Pak záleží na tom, jak rychle budou zdravotnická zařízení (a také kraje a města) schopna na nabídky investorů reagovat. Zatím jsou spíše nezkušená a rozpačitá. Ale trend ve světě je jasný: balík péče o životní styl, o zdraví, o prevenci a o kvalitní stáří je smysluplnou cílovou stanicí dlouhých investičních peněz. KDO JE LUDĚK PFEIFER Inženýr Luděk Pfeifer má za sebou šestnáct manažerských auditů českých zdravotnických zařízení. Mnohá z nich dokázal se svým týmem postavit na nohy, naposledy nemocnici v Třebíči**.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče