Ekonomický skandál století

19. dubna 2013, 11:54 - Tomáš Plhoň, Euro
19. dubna 2013, 11:54

Už několikrát jsem se tu ostře opíral do současné politiky plošných vládních škrtů jak u nás, tak ve světě. Ne proto, že bych si snad přál bezhlavé plýtvání veřejnými zdroji (vůbec celá ta debata je až nebezpečně černobílá), ale protože jsem osobně přesvědčený, že utahování opasků přichází v nejhorší možnou dobu.

Politika škrtů probíhá systematicky špatně a povede k utlumení ekonomiky a tím pádem k ještě většímu zadlužení. Ale dobrá: spousta velmi moudrých lidí měla a má jiný názor a jistě k tomu měla a má velmi moudré a fundované argumenty.

Jedním z nejdůležitějších byla bezesporu studie Growth In A Time Of Debt z roku 2010 donedávna uznávaných ekonomů Kennetha Rogoffa a Carmen Reinhartové. V ní „dokázali“, že čím více je ekonomika zadlužená, tím nižší bude její ekonomický růst. Na první pohled to zní banálně, ale podobná korelace nebyla nikdy před tím prokázána. Jednoduchý výstup studie shrnuje následující tabulka, která rozděluje ekonomiky do čtyř skupin podle vládního zadlužení. Hle, skutečně se na první pohled zdá, že musíme všichni snižovat zadlužení, jinak na nás přijde sedm živelných pohrom v podobě malého růstu.

Několikastránková studie měla v posledních třech letech neuvěřitelný dopad. Oháněli se jí v Evropské komisi, v britském parlamentu i v americkém Kongresu, nemluvě o dalších stovkách citací v jiných studiích či v odůvodnění kroků centrálních bank. Pochybuji, že o ní kdy slyšela česká vláda, ale bezesporu se vezla na vlně, která oním vědeckým výplodem byla notně poháněna.

Jenže výzkum Rogoffa a Reinhartové byl všem už dlouho tak trochu podezřelý. Ať se ostatní ekonomové snažili sebevíc, nedokázali dojít ke stejným výsledkům. Dodejme, že inkriminovaná dvojice odmítala s kolegy sdílet svá data (nasbírali statistická čísla z desítek ekonomik za 200 let). Vypáčila je z nich až skupinka ekonomů z University of Massachusetts, která se pokusila výzkum replikovat a zjistila, že jedna z nejvlivnějších ekonomických studií posledních let je plná chyb. Nejen že obsahuje chybné kódování v Excellu, ale její tvůrci „náhodou“ vynechali některá data… Zdá se, že výsledek, jehož dosáhli, byl daný předem. Ve skutečnosti to vypadá takhle:

O poznání lepší, že? Důsledky tohoto zjištění, odhalení, či uvedení na pravou míru, budeme řešit ještě dlouho. Jisté je, že obhájci snižování dluhů stavěli svůj postoj na statistické chybě v Excellové tabulce. Vlastně je to svým způsobem docela vtipné.

Co to ale znamená? Rozhodně ne to, že by si státy mohly půjčovat po libosti. Nesouvisí to však s celkovou úrovní jejich zadlužení. Namísto toho operujme s jejich důvěrou na trzích, vládními deficity a hlavně s úrovní úrokových sazeb. Dodejme, že ty jsou nyní na historicky velmi nízkých úrovních (pomiňme periferní státy EU).

A přemýšlet můžeme dál. Třeba o tom, kolik důvěry (opět) ztratila makroekonomie jako taková a jak moc k tomu došlo oprávněně. Nebo o vědecké etice a o tom, kdy vlastně politici používají vědecké poznatky ve svém rozhodování. Bez překvapení to bude hlavně v momentě, kdy jim hrají do karet. Ostatně není příliš pravděpodobné, že by britská, německá nebo, nedej bože, česká vláda vystoupila a prohlásila: „Pardon, spletli jsme se. Asi to teď musíme celé promyslet znovu.“ Bohužel, tento logický a pokorný krok nebyli schopní udělat ani Rogoff a Reinhartová.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče