Ekonomická krize posiluje kreativitu

18. června 2012, 16:36 - Alena Prokopová
18. června 2012, 16:36

Na plátně se tentokrát budou dít věci, na které publikum našich soutěžních snímků nebylo zvyklé, prohlašují organizátoři 47. ročníku festivalu

Západočeské lázeňské město se od 29. června na devět dní promění v mezinárodní oslavu dobrého filmu. A stejně jako loni platí, že programové oddělení navazuje na linii, kterou stanovila a dlouhá léta úspěšně rozvíjela Ochova předchůdkyně a kolegyně Eva Zaoralová. „Pokračujeme ve snaze překvapit diváky a vést s nimi dialog,“ definuje zaměření letošního ročníku umělecký ředitel Karel Och, který se Zaoralovou nadále úzce spolupracuje jako s uměleckou poradkyní festivalu. Vedoucí tým se nemění ani v osobách prezidenta festivalu Jiřího Bartošky a výkonného ředitele Kryštofa Muchy.

Neobvyklé volby

„Letos diváky může zaujmout plno netradičních žánrů a radikálních snímků,“ láká Karel Och na projekce nejprestižnější sekce – mezinárodní soutěže hraných filmů. „Na plátně se tentokrát budou dít věci, na které publikum našich soutěžních snímků nebylo zvyklé.“ Mezi tituly, které se budou ucházet o Křišťálový globus, je sedm světových a pět mezinárodních premiér. Mezi nimi díla čtyř talentovaných debutantů. Českou republiku bude zastupovat Polski film režiséra Marka Najbrta, který je hravou úvahou o hranicích reality a fikce, ve které známí čeští herci hrají sami sebe.
„O Najbrtově snímku se bude určitě hodně diskutovat, protože je žánrově unikátní, a to nejen v domácím rámci,“ prohlašuje Och. „Jsme si vědomi toho, že jde o neobvyklou volbu, ale doufáme, že film zaujme diváky i porotu.“ Ochův kolega, dramaturg Viktor Palák, doporučuje pozornosti diváků stylově kompaktní filozofický western Na slaměné cestě. Portugalec Rodrigo Areias v něm nechává svého hrdinu na začátku dvacátého století putovat za pomstou, na rozdíl od žánrových filmů však postupuje neuspěchaně. „S podobně nenápadnými, ale silnými prvky pracuje i japonská soutěžní balada Obchod na konci světa,“ upozorňuje Palák.
V soutěži letos nechybějí ani filmy mezinárodně uznávaných tvůrců. Italský politický thriller Román o jednom masakru, jehož autor Marco Tullio Giordana soutěžil na festivalech v Cannes a v Benátkách, rekonstruuje dosud neobjasněný teroristický útok z roku 1969. Zkušenost s benátskou soutěží má i Polák Jan Jakub Kolski, který se bude o Křišťálový globus ucházet psychologicky vyhroceným dramatem Zabít bobra.
Kanadské drama Kamion je dílem režiséra Rafaëla Ouelleta, který se vrací do Varů po zkušenosti se soutěžní sekcí Fórum nezávislých v roce 2009. „Jde o komorní story šedesátiletého muže, který celý život pracuje jako řidič kamionu a najednou je konfrontován se smrtelnou nehodou,“ upozorňuje dramaturgyně Ivana Novotná. „To hrdinu úplně psychicky paralyzuje, ale jeho rodina se rozhodne vrátit ho do života. Protože jde o obyčejné postavy řešící své problémy bez patosu, může se v takovém příběhu každý divák najít.“ Do Karlových Varů se letos vrací snímkem Poslední krok Íránec Ali Mosaffa, který tady v roce 2005 soutěžil s pozoruhodným Portrétem neznámé ženy. I tentokrát do příběhu, líčícího s nadhledem historii manželského vztahu slavné íránské filmové hvězdy, obsadil svou životní partnerku – Leilu Hatamiovou. Íránská herečka nedávno zazářila v ceněném dramatu Rozchod Nadera a Simin.

Debutanti i veteráni

Sekce Na východ od Západu si v rámci MFF Karlovy Vary získává stále důležitější místo. Od letošního roku je zaměřena výhradně na první a druhé filmy začínajících režisérů ze střední a východní Evropy. Nedávno započatý festivalový trend zacílený na debutanty se tak prolne i do nové podoby sekce, již uvede slovensko-český debut režisérky Ivety Grófové Až do města Aš. Talentovaná režisérka se zde pohybuje na pomezí dokumentu a fikce, což připomene některé snímky československé nové vlny. Kromě příběhu mladé Romky z Bardejova, která doufá najít lepší život jako dělnice v ašské textilce, bude domácí barvy v soutěži Na východ od Západu hájit civilní sociální drama debutujícího režiséra Zdeňka Jiráského Poupata. To patří k nejoceňovanějším domácím titulům loňského roku.
Dramaturg Viktor Palák poznamenává, že v sekci se objevuje i jeden zajímavý maďarský snímek: „Komorně laděná Zkouška se odehrává krátce po revolučních událostech roku 1956. Režisér Petér Bergendy má nakročeno k žánrovému nadhledu, ale zabývá se i postavami, které si v rámci špionské zápletky řeší vlastní problémy.“ „Na maďarských filmech je vidět, že jsou realizovány skutečně levně,“ připomíná Ivana Novotná. „Odehrávají se většinou v interiérech a to, co na nich funguje především, je scénář.“ Ekonomická krize posílila kreativitu tvůrců, kteří sice mají méně peněz, ale cítí také potřebu spolupracovat. Podobně jako v Maďarsku vypadá situace i v Polsku: proto se prakticky v každé karlovarské sekci objevuje minimálně jeden polský film.
Do nového trendu se zapojují vedle mladých tvůrců i veteráni. „V sekci Jiný pohled máme snímek sedmdesátiletého polského režiséra Marka Koterského Ženský jsou jiný,“ upozorňuje Karel Och. „Kamera se podstatnou část filmu zaměřuje jen na dva muže jedoucí v autě, kteří se baví o ženách. Nakonec z toho ovšem vznikne svého druhu portrét šovinistické části mužské populace.“ Přestože deprese z ekonomické krize se hluboko obtiskuje do témat i způsobu zpracování řady snímků, nechybí v sekci Na východ od Západu ani odlehčující tituly. Patří mezi ně i povídková romantická komedie Praktický průvodce Bělehradem za zpěvu a slz, jejímž autorem je Bojan Vuletič. S nadhledem se k realitě staví i Yuma režiséra Piotra Mularuka, která vznikla v česko-polské koprodukci a odehrává se po pádu železné opony.

V izolaci

Soutěžní je i programová sekce věnovaná dokumentárním filmům. Za Česko do ní mimo jiných přijal pozvání dokument Dva nula režiséra Pavla Abraháma. „Je to konceptuální snímek odehrávající se v průběhu fotbalového derby Sparta–Slavia,“ vysvětluje Karel Och. „Jde o portrét fanoušků napříč sociálním spektrem od fanynek přes vietnamské sázkaře a ochranku až k intelektuálům typu publicisty Jiřího Peňáse.“ Domácí barvy hájí rovněž renomovaná Helena Třeštíková s časosběrným projektem Soukromý vesmír. Vrací se do soutěže už popáté: v roce 1998 ji vyhrála snímkem Sladké století a v roce 2001 za Ženy na přelomu tisíciletí (V pasti) získala zvláštní ocenění.
Konkurence ze zahraničí ovšem bude silná. S působivou audiovizuální esejí Trasy myšlenek, zaměřenou na metra v různých světových metropolích, do Varů přichází Rakušan Timo Novotny, který tady v roce 2006 vyhrál s obdobně pojatým snímkem Koloběh života. Dalším favoritem je dokumentární portrét režiséra Alexandra Germana Je těžké být bohem z dílny rusko-švýcarské režisérské dvojice Pavel Kostomarov a Antoine Cattin. Filmařské téma zpracovává i půlhodinový španělský dokument Příběh pro Modlinovy. „Podle mne jde o jeden z vůbec nejlepších letošních snímků,“ prohlašuje Karel Och. „Začíná závěrem Polanského hororu Rosemary má děťátko. V té scéně se objevuje statista, který se marně pokoušel o hereckou kariéru v Hollywoodu a pak odjel s rodinou do Španělska, kde se na několik desítek let izoloval v prostoru bytu. Režisér Sergio Oksman nabízí divákům svou verzi jejich životního příběhu. Divák ale přitom neví, kde končí realita a začíná fikce.“

Sami mezi dárky

Festivalová sekce Jiný pohled nabízí v souladu se svým názvem nezvyklá filmová díla. Patří mezi ně Střih zkušeného íránského Amira Naderiho, jenž byl úspěšně uveden na loňském MFF v Benátkách. Jeho hrdinou je amatérský filmař posedlý starými snímky. Když se pak rozhodne splatit mafii dluh za zemřelého bratra, nechá se opakovaně bít – a aby to přežil, recituje program svého filmového klubu. „Zní to dost podivně, ale je to silné a nekompromisní dílo, dokonalá pocta starým filmům,“ podotýká Karel Och. Britské Sny o životě zase inspiroval novinový článek o ženě, která byla nalezena mrtvá ve svém londýnském bytě. Tělo tam leželo tři roky, svítilo světlo, televize hrála – a kolem mrtvé ženy ležely dárky, které právě balila. „Režisérce Carol Morleyové přišlo neuvěřitelné, že ta mladá žena nikomu nechyběla, přestože celý dnešní svět je založený na komunikaci, na e-mailech a mobilech,“ vysvětluje Novotná. „Našla ženiny přátele a příbuzné a pořídila s nimi rozhovory, které doplnila hranými rekonstrukcemi.“ Dalším přitažlivým titulem v Jiném pohledu je řecký film L režiséra Babise Makridise, který začal svou kariéru na varské akci Works in Progress, kde si ho dramaturgové festivalu Sundance vybrali do hlavní soutěže. Tam se utkal třeba se Čtyřmi slunci Bohdana Slámy. Tato alegorie zapadá do kontextu nové řecké filmařské vlny, kterou MFF Karlovy Vary úspěšně prezentoval loni. K hnutí ovlivněnému ekonomickou krizí se hlásí i alegorický řecký soutěžní snímek Chlapec pojídající ptačí zob režiséra Ektoraze Lyzigose.
Za shlédnutí stojí také komorní izraelské drama Místnost 514. Film režiséra Sharon Bar-Ziva je produktem nové tendence v izraelském filmu – guerillového financování zaměřeného na výrazně nízkorozpočtové projekty. „Úspěch na mezinárodní scéně dokazuje, že není nutné opírat se o vysoké rozpočty,“ říká umělecký ředitel MFF. „Hostem našeho festivalu bude i Katriel Schory, díky kterému v Izraeli v uplynulé dekádě vznikla řada podobně kvalitních filmů,“ upřesňuje Och.

Jako Baron Cohen

Také další klasická karlovarská sekce nabízí trochu odlišná díla, než jaká jsou čeští diváci zvyklí vidět v kinech. Letos vyniká i žánrovou pestrostí. Srbský film Smrt člověka na Balkáně realizoval Miroslav Momčilovič jako formální experiment – je natočený jako by v jednom záběru. „Jeden muž namíří webovou kameru na prostor svého bytu a vzápětí spáchá sebevraždu. Autor pak sleduje lidi, kteří do bytu přicházejí a na nezvyklou situaci reagují. Když zjistí, že jsou snímáni, začnou se okamžitě chovat docela jinak,“ líčí Karel Och. „Jde o fascinující studii lidských povah, která je přitom extrémně produkčně nenáročná.“ Viktor Palák poznamenává, že všechny filmy v této sekci se drží finančně hodně při zemi. Každý z nich ovšem dokáže přijít s nějakým vysoce funkčním klíčem, který všechno legitimizuje. „To je případ amerického snímku Nech mě, jaks mě našel, který natočila debutující Adele Romanskiová,“ vysvětluje Palák. „Je to ten druh výborně udělaného filmu, ve kterém se diváci možná raději nebudou chtít poznat,“ dodává.
Jednoduchý, ale silně působivý koncept nabízejí Nevěrci režiséra Mohcine Besriho, kteří vznikli v neobvyklé, švýcarsko-marocké koprodukci. Jde o příběh skupiny herců unesených skupinkou teroristů. Vyprávění se odehrává v krátkém časovém úseku v opuštěném domě jako psychologický souboj mezi oběťmi a jejich únosci. Ani v této sekci nechybí komediální odlehčení. Po loňském diváckém úspěchu snímku Sunflower Hour žánr mockumentu zastupuje rakouský snímek Nosálov. Jeho protagonisty jsou slavní hudebníci, kteří přijíždějí do Dubrovníku na pozvání slavného houslisty Juliana Rachlina. Jsou pak vystaveni podvratným otázkám Rachlinova kolegy Alekseye Igudesmana (který je také režisérem snímku). „Všichni zúčastnění milují sebeironii a s chutí si utahují z poměrů panujících v hudebním světě,“ pochvaluje si Karel Och snímek, jehož princip připomíná metody britského komika Sachy Barona Cohena.

Znovunalezená Margaret

Součástí programu MFF Karlovy Vary jsou díla, která na sebe strhla pozornost na jiných prestižních festivalech. Nechybí letošní držitel Zlaté palmy z Cannes – Láska režiséra Michaela Hanekeho – ani tragikomedie britského režisérského veterána Kena Loache Andělský podíl, která rovněž soutěžila ve francouzské festivalové metropoli. K vidění bude i další pozoruhodný snímek z Cannes – Zvířata jižanské divočiny amerického režiséra Benha Zeitlina. Ten navíc brzy zamíří do české distribuce stejně jako vítěz letošního Berlinale, vězeňské drama Caesar musí zemřít bratrů Tavianiových či Faust ruského režisérského mistra Alexandra Sokurova, který si loni z Benátek odnesl Zlatého lva. V českých kinech se chystá zazářit také dílo legendárního kanadského provokatéra Davida Cronenberga Cosmopolis a romantická komedie Woodyho Allena Do Říma s láskou.
V sekci Horizonty si najde diváky i felliniovsky laděná hořká komedie Reality italského režiséra Mattea Garroneho. Ozdobou sekce Horizonty jsou podle dramaturgů programového oddělení dílo francouzského bouřliváka Leose Caraxe Holy Motors a nová, „hollywoodsky“ obsazená tragikomedie nezávislého amerického režiséra Wese Andersona Moonrise Kingdom. Pozornost na sebe strhne i snímek Ještě jste nic neviděli Francouze Alaina Resnaise, který 3. června oslavil devadesátiny.
„Za zvláště zajímavý považuji film Margaret, ve kterém hrají Anna Paquinová a Mark Ruffalo, ale třeba také Matt Damon,“ říká Och. Nekonvenčně pojatý snímek Kennetha Lonergana, nominovaného za scénář na Oscara za Gangy New Yorku, vznikl už v roce 2006, ale do distribuce se dostal až na konci loňského roku. Režisér totiž bojoval s produkčním studiem Fox o jeho výslednou podobu. „To vzbudilo obrovskou vlnu solidarity u britských novinářů, takže snímek Margaret získal několik kritických cen a začal žít novým životem,“ upozorňuje Viktor Palák. „Díky tomu jsme ji objevili i my.“ Kenneth Lonergan, který je rovněž ceněným divadelníkem a získal řadu prestižních ocenění už svým debutem Na mě se můžeš spolehnout (2000), bude jedním z varských hostů.

Návraty mají budoucnost

Součástí festivalového programu nejsou jen nejžhavější novinky či díla talentovaných začátečníků. Důležitou roli hrají – stejně jako na všech podobných prestižních akcích – ohlédnutí za kinematografickými legendami. Letos vzdají Karlovy Vary poctu i režisérskému klasikovi Jeanu-Pierru Melvillovi. Sté výročí narození Michelangela Antonioniho připomene unikátní přehlídka dokumentů, již připravila znalkyně autorova díla – umělecká poradkyně festivalu Eva Zaoralová. Poctou význačné domácí osobnosti – herci Josefu Somrovi – pak bude uvedení dramatu Jaromila Jireše Žert (1968).
Milovníkům filmové historie je určen patnáctihodinový dokumentární seriál Příběh filmu: Odysea režiséra Marka Cousinse. A na tradici uvádění restaurovaných verzí klasických děl světové kinematografie navazuje slavnostní projekce legendárního Lawrence z Arábie (1962) režiséra Davida Leana a romantické drama Život a smrt plukovníka Blimpa (1943), jež diváci obdivovali už před dvěma lety v rámci retrospektivy režisérů Michaela Powella a Emerica Pressburgera.
Od slovenských sousedů připutuje do Varů restaurovaná verze legendárního opusu Štěfana Uhera Slnko v sieti (1962). Do obnovy klasických děl domácí kinematografie se loni zapojil i MFF Karlovy Vary: slavnostní uvedení restaurované verze mistrovského díla Františka Vláčila Marketa Lazarová (1967) se mohlo uskutečnit díky součinnosti festivalu s Národním filmovým archivem a investicím ministerstva kultury a generálního partnera festivalu – společnosti ČEZ. „Z našeho pohledu to dopadlo skvěle,“ vysvětluje výkonný ředitel festivalu Kryštof Mucha. „Letos proto našim divákům ukážeme další restaurovanou českou klasiku – tragikomedii Hoří, má panenko.“ Díla Františka Vláčila a Miloše Formana velmi pravděpodobně nezůstanou osamocená: vedení festivalu chce ze slavnostního uvedení restaurovaného díla české filmové klasiky udělat tradici. „Objevili se i další investoři, kteří mají zájem o spolupráci,“ konstatuje Mucha. „Stojí je to totiž mnohem méně než financování nového filmového projektu. Navíc jde o prověřenou kvalitu. A propagaci mají z naší strany jistou.“ Z iniciativy MFF Karlovy Vary tak vznikne nadace, která by restaurování domácích filmových klenotů a jejich uvádění na festivalu dlouhodobě zaštiťovala. Minulost tak otevírá cestu k festivalové budoucnosti.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče