Edward Palmer: Udělat penzijní reformu není složité. Stačí pořádně počítat.

27. října 2010, 14:14 - Jan Stuchlík
27. října 2010, 14:14

S nástupem pravicové vlády se v Česku přiblížilo spuštění důchodové reformy. Jenže k tomu by se vládě hodil i souhlas opoziční sociální demokracie, které se její záměry nelíbí.

Foto: Profit – Jakub Stadler

Stejný problém řešili před sedmnácti lety ve Švédsku. Tehdy sociální demokraty přesvědčili k přijetí reformy odboráři, vzpomíná Edward Palmer z Uppsalské univerzity, který se na tvorbě reformy podílel.

V Česku se debata o důchodové reformě vede už 10 let bez konkrétního výsledku. Ve Švédsku byla reforma hotová na začátku 90. let za necelé čtyři roky. Co tu rychlost způsobilo?

Všichni byli nespokojení se stavem důchodového systému. Tehdejší ministr, do jehož pravomoci reforma spadala, vytvořil skupinu, v níž zasedli zástupci všech parlamentních politických stran a experti. Byli přesvědčeni, že celý systém se musí od základu předělat. Nově se měl důchod odvíjet od sumy, kterou člověk do systému na odvodech za celý pracovní život zaplatil. Jinými slovy, čím déle pracujete, tím větší důchod dostanete.

U nás vždy debata skončí tvrzením pravice, že potřebujeme reformu, zatímco podle levice stačí pár změn, které spolu s ekonomickým růstem vše vyřeší…

I švédští sociální demokraté v té době tvrdili, že ekonomický růst a pár parametrických změn vše vyřeší. Jenže klíčová otázka byla, co se stane se systémem, když nebudeme mít slušný ekonomický růst. Náš starý systém potřeboval ekonomický růst kolem tří procent, aby byl udržitelný kvůli stárnutí obyvatel. Realističtější ale bylo očekávat růst v rozmezí 1,5 až 2 procenta ročně.

Co přesvědčilo vaše sociální demokraty, že je třeba vytvořit úplně nový systém?

Sociální demokracie historicky hájí zájmy dělnických odborů, které v té době reprezentovaly 40 procent všech zaměstnanců. Tlak přišel právě od nich. Jejich ekonomům se líbila hlavní myšlenka navrhované reformy, že čím déle pracujete, tím vyšší důchod dostanete. Právě pro dělníky to bylo důležité, protože pracovali třeba 40 let. Zatímco zubaři a jiní lékaři nejdřív chodili do školy, pracovali kratší dobu, pobírali vyšší mzdu a nakonec dostali vyšší důchod. Dělníci, kteří pracovali déle, tak v podstatě dotovali penze těch lékařů, kteří už na rozdíl od nich byli v důchodu.

Na čem je nový důchodový systém postaven?

Je to systém založený na předem určeném příspěvku, takzvaná NDC. Z celkové výše zaplacených příspěvků během

celého aktivního života se pak vypočítává výše důchodu. Jeho výhodou je, že je pro všechny skupiny snadno pochopitelný. Zamlouvá se i firmám, které díky němu mají jistotu, že v budoucnu se nebude měnit sazba pro odvody do důchodového systému. Naopak náš starý systém by si žádal postupné zvyšování této sazby. Zaměstnanci zase díky němu dostanou více peněz vzhledem k tomu, co do systému zaplatili.

Edward Palmer (65)
Působí v Centru pro pracovní studia na univerzitě v Uppsale. V letech 1987 – 1990 byl členem švédské vládní komise pro penzijní reformu a nyní se zapojil do skupiny pro zavádění reformy do praxe. Od roku 1994 je konzultantem Světové banky a OECD pro oblast veřejného a soukromého penzijního pojištění v Estonsku, Lotyšsku, Polsku, České republice a Rusku. Působí rovněž jako vedoucí odboru výzkumu a hodnocení švédské správy sociálního pojištění.

Nový švédský systém funguje tak, že se nynější důchody platí z odvodů produktivní populace. Jak bude čelit úbytku pracujících a růstu počtu důchodců?

Obecně se s tím může systém založený na definovaných příspěvcích (NDC) vyrovnat dvěma způsoby. Třeba v sousedním Polsku či Lotyšsku se hodnota dříve zaplacených příspěvků na individuálních účtech obyvatel zvyšuje podle růstu průměrné mzdy a počtu plátců v daném roce. Takže pokud se dřívější příspěvky zhodnocují díky růstu produktivity práce a růstu mezd třeba o 1,5 procenta ročně, ale klesá počet aktivních obyvatel o 0,1 procenta ročně, tak míra zhodnocení příspěvků je 1,4 místo 1,5 procenta. To je pořád slušné a zároveň to drží systém v rovnováze.

Ve Švédsku jsme se i díky značným rezervám z minulosti rozhodli pro indexaci minulých příspěvků podle tempa růstu mezd přepočtených na hlavu. I to vytváří vyrovnávací mechanismus. Navíc důchod se počítá jako anuita ze sumy zaplacených příspěvků, a to podle očekávané doby života v důchodu. Čím delší bude doba strávená v důchodu, tím nižší budete dostávat důchod.

Nemůžou kvůli stárnutí populace a snižování počtu přispěvatelů do systému důchody nakonec klesnout?

Pokud věříte, že produktivita práce a výše mezd přepočtených na hlavu dlouhodobě porostou, tak se to stát nemůže. Může se stát, že v některých letech bude míra zhodnocení minulých příspěvků kvůli ekonomickému vývoji záporná. To se stalo třeba v Lotyšsku. Tamní dvouletý pokles ale v celkovém výsledku nehraje velkou roli díky předchozímu a možnému budoucímu rychlému růstu ekonomiky. Ve Švédsku budeme mít kvůli recesi zápornou míru zhodnocení letos a příští rok.

Proč Švédsko nezvolilo větší podíl soukromého spoření do investičních fondů, takzvaného kapitálového

pilíře?

Ze dvou důvodů. Teď jde do kapitálového pilíře povinně 2,5 procenta z výdělku. Pokud by měl tento pilíř v průměru o jedno procento lepší výnosnost, než je růst ekonomiky, dávalo by to lidem větší výnos a ve výsledku by to o 10 procent zvýšilo budoucí penzi, což je dobré. Reálně lze ale čekat vyšší výnosnost.

Pak může být příspěvek ke státnímu důchodu i 20 procent. Navíc už jeden kapitálový pilíř máme. Jsou to zaměstnanecké penzijní fondy, které jsou soukromé.

Reforma penzí po česku
O nutnosti reformy důchodového systému se v Česku hovoří už několik let. S konkrétní koncepcí reformy přišel nynější premiér Petr Nečas ještě v době, kdy působil jako ministr práce a sociálních věcí v Topolánkově vládě. Stihl uskutečnit jen první fázi, v níž se prodloužil věk pro odchod do důchodu až na 65 let. Další dvě etapy už prosadit nestihl. Druhá etapa má reformovat stávající systém dobrovolného penzijního připojištění. Lidé by si pak mohli vybírat ze tří typů fondů podle toho, jak dlouho by chtěli spořit a jaké riziko by chtěli podstoupit. Ve třetí fázi by měla část povinných odvodů na důchodové pojištění směřovat místo státu do zvláštních penzijních fondů. Podle návrhu poradního sboru ministra financí, který připravil letos na jaře teze této etapy reformy, by nově sazba odvodu z příjmu činila do státního důchodového pilíře 20 procent a tři procenta by se povinně odváděla do fondů. Výpadek příjmů státního rozpočtu způsobený touto změnou by mělo pokrýt sjednocení sazeb daně z přidané hodnoty na úrovni 19 procent.

Zaměstnanecký systém je ale nepovinný…

Ze zákona je nepovinný, ale fakticky je povinný. Je daný kolektivními smlouvami v jednotlivých odvětvích. Do tohoto systému se odvádí 3,5 procenta ze mzdy. Dohromady odvádějí Švédové do kapitálového pilíře šest procent z výdělku, takže celková zátěž důchodových odvodů není jen 16 + 2,5 procenta do státního systému, ale i se zaměstnaneckými fondy je to celkem 22 procent.

Jak by mělo Česko při přípravě reformy postupovat?

Kdybych dělal reformu v Česku, podíval bych se na to, jak dlouho člověk v průměru pracuje. Možná to není 40 let jako ve Švédsku. Češi se ani nedožívají tak vysokého věku jako Švédi, takže celkové doby budou kratší. Pak si stačí říct, zda chcete padesátiprocentní náhradový poměr (poměr mezi předchozí mzdou a důchodem – pozn. red.). Z toho si snadno spočítáte výši odvodu, který se musí do systému platit, aby se na tento poměr dostal člověk s průměrnou dobou práce třeba 37 let a s aktuální očekávanou délkou života. Přesně tak to udělali v Lotyšsku.

Má smysl zavádět různé dobrovolné systémy penzijního pojištění, které by zvýšily budoucí penzi?

Můžete to udělat. Ale většina lidí si dobrovolně spořit nebude. Pokud budete toto spoření nějak dotovat, pomůžete jen lidem, kteří mají peníze. Ve skutečnosti se do takového systému můžou zapojit lidé se středními a vyššími příjmy a nikoli lidé s nízkými příjmy. Proč byste jim tedy takové spoření dotovali. Tito lidé si mohou koupit důchodové či životní pojištění na trhu.

Mělo by smysl vytvořit v Česku zaměstnanecké fondy, jaké máte ve Švédsku?

Zaměstnanecké fondy vám mohou vyřešit problém, když existují profese, které odcházejí do důchodu dříve. Třeba horníci. Pokud mají zaměstnanecký penzijní fond, promítne se cena tohoto pojištění do ceny uhlí jako vyjádření toho, že horníci musí odejít dříve do důchodu. Navíc horníci nemusí být v dolech pořád. Můžou zvolit jinou profesi, a vydělávat si tak až do řádného důchodového věku.

Ve Švédsku neexistuje pevně daný věk pro odchod do důchodu, definována je pouze minimální hranice 61 let. Pracují Švédové dobrovolně déle, aby měli vyšší důchod?

Určitě. Každý rok dostávají informaci o stavu svých důchodových účtů, jak v průběžném pilíři, tak ve fondech. V tomto výpisu mají příklady, jak vysoký důchod mohou očekávat při odchodu do důchodu v 61, v 63 či v 65 letech. Je to samozřejmě počítáno podle výše mzdy, jakou mají nyní. Pak se mohou rozhodnout, jestli chtějí delší důchod s nižší penzí nebo kratší důchod a více peněz.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče