Eduarde, díky

20. května 2011, 17:56 - Pavel Páral
20. května 2011, 17:56

Nekrolog

Tak Eda Janota už nikdy nepřijde na pivo k Pinkasům. Člověk, který své kamarády neopouštěl a hlásil se k nim v dobách dobrých i horších, od nich definitivně odešel minulý pátek. V době, kdy už své odsloužil a měl si užít konečně trochu klidu a pohody s rodinou. Nebude ale chybět jen svým kamarádům a rodině. V téhle zemi není skutečně loajálních a poctivých státních úředníků určitě nadbytek. Eduard Janota bral svůj úřad tak, jak bychom to rádi viděli u každého, kdo je placen z peněz daňových poplatníků. Byl především výjimečný v tom, že jeho loajalita se nevázala k tomu či onomu ministru financí, k té či oné politické straně, ale ke státu. Na ministerstvu financí prošel od prvního referentského místa až po ministerské křeslo s čistým štítem. Tento dobrák od pohledu se uměl postavit nadřízeným vždy, když to považoval za nezbytné, a nebylo to tak zřídkakdy, ač o tom veřejnost věděla jen velmi málo. Tak jako většina ekonomů byl liberálem, který opravdu nerad viděl rozpočtové deficity. Nakonec ho ale z místa prvního náměstka ministra vyhodil Vlastimil Tlustý z ODS, jenž na boji s dluhy a za rozpočtovou reformu postavil svou politickou kariéru. Eduard Janota totiž odmítl účinkovat v jeho propagandistické show, v níž manipuloval s daty o veřejných financích a podepisoval pod zavádějící inzeráty právě Janotu bez jeho vědomí.
Tlustý však jen dokončil to, co chtěl udělat už jeho předchůdce, sociální demokrat Bohuslav Sobotka, s nímž měl Janota velké množství střetů nejrůznější povahy. Ty nejostřejší se týkaly vypořádání sporů s ČSOB v kauze zkrachovalé Investiční a poštovní banky.
Ministrem přechodné vlády se stal proto, že se na jeho jméně velmi snadno shodli Mirek Topolánek a Jiří Paroubek. Nechtěl to dělat. Dlouho ho přemlouvali, slibovali mu podporu ve sněmovně. A nakonec ho v tom nechali vykoupat, když jeho úsporný balíček ve sněmovně partajníci rozložili na prvočinitele. Nezatrpkl a bojoval za to, co je vlastní české fiskální tradici od Aloise Rašína, o život za vlastní, a ne za půjčené. Když měl mít konečně klid a mohl si dát pauzu, dalo si pauzu i jeho srdce. Díky za všechno, Edo.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče