Džihád Muammara Kaddáfího

04. března 2010, 12:05 - Jefim Fištejn
04. března 2010, 12:05

Libyjský vůdce chce vymazat Švýcarsko z mapy, oficiálně kvůli zákazu výstavby minaretů

Švýcarsko založilo svůj blahobyt na důsledné neutralitě, jež vždy zajišťovala válčícím stranám přístup k jeho bankovním trezorům. Nynější vyhrocený spor s Libyí však ukázal, jak pofiderní a bláhová je snaha zůstávat „nad věcí“ ve světě, kterým hýbou kulturní války a náboženské konflikty, jako je zákaz nošení hidžábu, karikatury proroka Mohammeda, „vraždy ze cti“ a stavby minaretů.

Diktátorova ješitnost

V polovině února Muammar Kaddáfí vyhlásil Švýcarsku „svatou válku“ – alpskou republiku chce vymazat z mapy. Není přitom veden zištnými důvody, neboť území osvobozené od Švýcarů hodlá spravedlivě rozdělit mezi Německo, Francii a Itálii. Pokud bude co dělit. Jeho milovaný pátý syn Hannibal totiž slíbil Švýcarům, že dostane-li se někdy k jaderným zbraním, jejich výmaz z mapy provede okamžitě a bez váhání.
Oficiálně jde Kaddáfímu o odvetu za loňské referendum zakazující budování dalších minaretů v alpské republice. Zpozdilá a nepřiměřená reakce však prozrazuje, že více než s náboženskou horlivostí máme co dělat s diktátorovou ješitností. Zhruba před dvěma lety byl plukovníkův synátor i s chotí zadržen ve Švýcarsku kvůli fyzickému napadení hotelové pokojské.

Hannibalovy války

Diplomatický skandál brzy dostal přezdívku „Hannibalovy války“. Uražený ve svých otcovských citech, vůdce Libyjské arabské lidové socialistické džamáhírie zpřetrhal veškeré styky s konfederací, omezil jejím občanům vstup do země, přerušil dodávky ropy a stáhl ze švýcarských bank své pracovní úspory ve výši čtyř miliard dolarů. Nepomohla ani ponížená suplika švýcarského prezidenta Hanse-Rudolfa Mertze – „pouštní lišák“ Kaddáfí se domáhal přísného potrestání těch, kdo pustili fotografie jeho syna za mřížemi do bulvárního tisku.
V roce 2008 byli dva obchodníci se švýcarskými pasy obviněni z porušení vízového režimu. Jeden z nich, původem Tunisan, byl časem osvobozen, druhý dodnes pyká v tripolské šatlavě. Letos 1. března ho v cele navštívil Hannibal Kaddáfí, který, ač sám byl za mřížemi pouhé dva dny, vyjádřil pohoršení nad bezcitností obchodníkovy vlasti nečinně přihlížející k dlouhodobému věznění svého občana.

Nesolidární postoj

Švýcarsko se mezitím rozhodlo nepřihlížet až tak nečinně. V tisku se objevily zprávy, že 188 čelních představitelů Libye včetně jejího doživotního prezidenta Kaddáfího se dostalo na seznam osob, jimž je vstup na území helvetské konfederace zakázán, a že alpská republika je již dva roky členem schengenského prostoru. To automaticky znamená, že se libyjští vůdci stali personami non grata v celém tomto prostoru. Kaddáfí okamžitě úder vrátil – 15. února vyhlásil zákaz vstupu do země všem Evropanům ze schengenské zóny a již vydaná víza prohlásil za neplatná.
Kdo hádá, že se sousedé Švýcarska ve sporu demokracie a džamáhírie postavili na stranu té druhé, hádá správně. I když Evropská komise vyjádřila politování nad rozhodnutím Libye, Švýcarska se výslovně nezastala. Malta, a zejména Itálie, jejíž energetický obr Eni je doslova napájen libyjskou naftou, ostře odsoudily švýcarský postup jako „porušení ducha schengenské dohody“. Švýcarsku se tím jako bumerang vrátil jeho vlastní nesolidární a sobecký postoj z minula. V sedmdesátých letech, kdy se Kaddáfí dostal k moci a prováděl v zemi „zelenou revoluci“, Západ vyhlásil embargo na dovoz libyjské ropy. Švýcarsko se k embargu ostentativně nepřipojilo a jeho firmy, jako je Nestlé a ABB, čile obchodovaly s nevyzpytatelným diktátorem.
Ze zákazu vstupu do Libye je nyní nápadně vyjmuta Velká Británie, která nedávno propustila z vězení do domoviny atentátníka z Lockerbie Abdelbaseta Ali Mohmeda Al Megrahiho. Údajně zcela neúplatně a na základě znaleckého dobrozdání profesora Karola Sikory, který ujistil úřady, že na doživotí odsouzený atentátník stojí nad hrobem a nejpozději do loňského října zaručeně umře. Půl roku po anoncované smrti si Al Megrahi lebedí v přepychové vile v Tripolisu, cítí se mnohem lépe a zrovna se chystá přikoupit další ženu do rodiny. Profesor Sikora to prohlašuje za hotový zázrak, před kterým je věda bezmocná. Inu, ropné prameny libyjské pouště jsou někdy účinnější než zázračné prameny v Lourdech.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče