Dvourychlostní supertendr

19. června 2009, 18:09 - Čestmír Klos
19. června 2009, 18:09

Tři konsorcia si už ladí nabídku ceny, zbylá tři čekají na výsledek odvolání

Dvourychlostní je nejen supertendr na odstranění starých ekologických škod, ale i stát. Zatímco ministerstvu financí záleží na tom, aby byl vítěz veřejné soutěže vybrán už letos (EURO 23/2009), Úřad pro ochranu hospodářské soutěže se stále zabývá odvoláními proti výsledkům prvního kola a nevzbuzuje žádné naděje, že řízení bude vbrzku ukončeno. Vzniká prekérní situace. Firmy, jež vítězně prošly prvním kolem (GEOSAN GROUP, Marius Pedersen Engineering a Environmental services), mají povinnost do 13. srpna odevzdat obálku s nabídkou konečné ceny. Uzná-li však antimonopolní úřad po těžko pochopitelných průtazích výhrady vyřazených konsorcií za oprávněné, vznikne jim rovněž nárok na stodvacetidenní lhůtu pro detailní seznámení se se zátěžemi. Ta by i při nejoptimálnějším průběhu výběrového řízení mohla skončit nejdřív v závěru října. Kdyby ministerstvo financí trvalo na devadástidenní lhůtě na posouzení nabídek, ohrozilo by svůj cíl jednorázově uplatnit vysoký deficit veřejných financí na odstranění zátěží ještě v tomto krizovém roce. Později by s odůvodňováním deficitu Evropské komisi mohly být problémy.

Systém naruby Problémy by však nastaly, i kdyby se výběrové řízení stihlo a nabídnutá cena by nevyvolávala žádné pochybnosti ministerstva financí ani vlády. Změna si totiž žádá posílení České inspekce životního prostředí alespoň o dvacet kontrolních úředníků a není dosud jisté, že je při všeobecném škrtání rozpočtů dostane. S novou smlouvou vznikne i riziko nového typu, že by náhodně objevená znečištění až v průběhu sanace mohly zůstat v zemi. Až do nynějška je v zájmu sanačních firem objevovat i sebemenší nezmapované zátěže. Svolají k nálezu úředníky a vymůžou si zvýšení zakázky, a tím i ceny. Stroje mají na místě, postup prací vyzkoušený, zisk ještě přiměřenější než předtím. Uhlídat, aby pracovníci firem nepřikrajovali kvykazovaným kontaminacím i neporušenou zeminu, se sice vždycky nepodařilo, ale nevznikaly tím závratné škody. Zato území bylo zaručeně vyčištěno.
Podle nového systému by se mělo všechno otočit vzhůru nohama. Odpovědnost za komplexní vyčištění lokality ponese vítězná firma. Odstranění náhodně objevené kontaminace by mělo být rizikem jejího podnikání. Prodraží-li se něco na jedné lokalitě, měly by to nahradit zisky z lokality jiné, kterou se podařilo vyčistit levněji. Zatímco až dosud se každý nový objev kontaminace firmě vyplácel, teď se ho budou její pracovníci snažit zatloukat.
Riziko, že někde zůstane „zapomenuta“ nezmapovaná zátěž, se mnohonásobně zvětšuje. I to, že se někdo může pokusit utopit část kontaminované zeminy v navážce. Přísnost kontroly se bude muset mnohonásobně zvýšit. Přesto bude stále aktuální povzdech ředitelky inspekce Evy Tylové: „Do země nevidíš. A já nemám tolik lidí, aby nad každou dírou do země stál jeden člověk.“

Kontrolní strašák Rozhodnutím České inspekce životního prostředí každá sanace starých ekologických zátěží začíná i končí. Inspekce na základě platné legislativy určí limity, do jakých je danou lokalitu třeba vyčistit. Ani její letitá rozhodnutí však nejsou splněna. V supertendru je takových nesplněných úkolů 345. Dosavadní postup sanací byl liknavý, za časů ministrování Bohuslava Sobotky byly dokonce na dva roky zcela zastaveny. Na sto sedmdesáti sedmi lokalitách už měly být sanace dokončeny nebo mají termín v roce 2015. Toto datum se stalo pro ministerstvo financí magickým číslem, do kterého původně chtělo se sanacemi skoncovat. Supertendr se však ještě nerozjel a už se ví, že je to termín nesplnitelný.
Přesto ministerstvo financí dál straší možností, že se inspekce rozhodne majitele podniků za liknavost sanací sankcionovat. Ti by v tom samozřejmě byli nevinně a požadovali by úhradu škody na ministerstvu financí. Černé svědomí nutí ministerské úředníky do úvah, že jen u toho by nezůstalo a majitelé by jistě žádali o odškodnění.
Ředitelka Tylová však obraz nekompromisní inspekce, která by byla schopna opustit zdravý rozum a z pozice státu vymáhat sankce na soukromnících za chyby způsobené tímtéž státem, odmítá. A nechce, aby věcná rozhodnutí úředníků inspekce sloužila ke zdůvodňování riskantní výběrové soutěže, v níž by nadsazenou cenou mohl být stát naopak poškozen. „Na nikoho jsme netlačili. Nechceme nikoho nespravedlivě dusit,“ ohrazuje se Tylová.
Pamětníci se však jistě rozpomenou, že úvahy úředníků ministerstva financí nestojí na vodě. A že právě takový pokus v minulosti byl, když inspekce zahájila exekuci na Jihočeské plynárenské. Posvětil ji dokonce soud, protože splňovala formální předpoklady. Po věcné stránce to však skončilo jejím zastavením a vyhozením ředitele inspekce.

Devět matek za měsíc dítě neporodí Ve snaze o urychlení prací se zapomíná, že některé sanace vyžadují i desetileté čerpání znečištěných vod, než se docílí předepsaného stavu. Takové procesy nelze ničím urychlit. „Devět matek za měsíc dítě neporodí,“ komentuje to Tylová.
Ani nejpečlivější úředník však neuhlídá chybné sanační postupy. Kvůli tomu má být zachován institut odborné supervize. Tou se má zabývat najatá konkurenční firma. Strach z možné domluvy obou subjektů je jistě na místě. Ale nemůže zdar projektu obří zakázky ohrozit. Zeslabení celé veřejné soutěže ze šesti přihlášených konsorcií na polovinu jistě ano. Domluva mezi třemi subjekty je zrovna tak možná jako mezi dvěma, zejména když jde o miliardy. Všichni zúčastnění o průběhu soutěže důsledně mlčí, ale nebyli bychom v Česku, kdyby se něco neproslýchalo. A tím je informace, že výtky navržené ministerstvu poradenskou společností A.T. Kearney vůči vyřazeným firmám nebyly zásadního rázu, ale jen daní vůči formálně striktnímu českému zákonu o veřejné soutěži.
K antimonopolnímu úřadu se odvolala všechna tři konsorcia, správní řízení vůči supertendru jsou však vedena čtyři. Kdy a co z toho úřad porodí, nelze odhadovat. V časech bez předsedy se nejspíš lze nadít jen dalšího protahování.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče