Dvě podobné, a přece tolik rozdílné obce

12. července 2004, 00:00 - MILAN MARŠÁLEK
12. července 2004, 00:00

BULOVKA A DOLNÍ ŘASNÍCENebudu předstírat, že jsem na Frýdlantsko přijel jako novinář. V kraji odříznutém Jizerskými horami od zbytku republiky jsem se narodil, jezdím sem pravidelně. Myslím, že to zde důvěrně znám. Ale v tom může být chyba. Často věci, které bychom mohli znát, jsou ve skutečnosti docela jinak.

BULOVKA A DOLNÍ ŘASNÍCE

Nebudu předstírat, že jsem na Frýdlantsko přijel jako novinář. V kraji odříznutém Jizerskými horami od zbytku republiky jsem se narodil, jezdím sem pravidelně. Myslím, že to zde důvěrně znám. Ale v tom může být chyba. Často věci, které bychom mohli znát, jsou ve skutečnosti docela jinak.

Od Frýdlantu v Čechách na sever k Polsku jsou vesnice na pohled skoro stejné. Navléknuté na potocích, s kostelíky, rozedranými a opuštěným budovami státních statků, překrásnými chalupami. Množstvím zvěře i míst, kde nepotkáte celý den člověka. Z jedné strany obzor rámovaný siluetou Jizerských hor a z druhé strany komíny, rýpadly a zakládací povrchových dolů a tepelné elektrárny v Polsku. Zkusil jsem sám pro sebe i pro ostatní porovnat dvě vesnice. Bulovku a Dolní Řasnící.

STŘEDISKOVÉ OBCE

Do roku 1990 to byly střediskové obce. Ale i ve starší minulosti měly

podobný osud. Dokonce i císař Josef II. při své inspekční cestě po Čechách navštívil obě dvě.

V roce 1990 vzniklo v Dolní Řasnící Občanské fórum, a to hlasováním prosadilo, že obec už nechce mít nic společného s Krásným Lesem a Horní Řasnící. Vznikla kuriózní situace, kdy středisková obec odmítla spravovat místa, která k ní byla v minulosti přičleněna. Dvě nucené oddělené obce to neměly jednoduché, ale třeba Horní Řasníce využila otevřeného pěšího přechodu do polského Lesná a umožnila vznik klasické příhraniční tržnice, což jí pochopitelně přineslo zisk.

V Dolní Řasnící zůstal státní statek, který se během deseti let pohroužil do rozkradení a zemědělský nákupní závod, kde postupuje živelná demolice. Rozdělením obec přišla i o jediný kostel, který je na hranicích katastru Krásného Lesa.

Ani Bulovce se nevyhnulo drancování a zrušení státního statku. Byla uzavřena cihelna v Arnolticích. Nejprve zde vznikla betonářská výroba, dnes ve stejných prostorách zhotovují plážové koše pro odběratele v Německu. V prostorách bývalé mateřské školky je dřevovýroba, na dalším konci obce živnostník Jukl zhotovuje zahradní nábytek vlastní konstrukce a prodává jej nejen v České republice.

VÁLKA ŠEDESÁTILETÁ

V dobách socializmu se uvádělo, že během 2. světové války bylo .na Frýd-lantsku zničeno 240 domů a bytů. Jednou jsem zkusil počítat a zjistil, že stejně tolik jich bylo zničeno od roku 1946 do roku 1990 jen na cestě, kterou jsem chodíval do školy. Byla dlouhá asi dva kilometry. Historikové často hovoří o hrůzách třicetileté války. Měřeno relativně množstvím zničených usedlostí je období od roku 1946 srovnatelné s třicetiletou válkou. Zmizela jich také skoro polovina.

Starosta Bulovky Petr Strnad je nadšenec do výpočetní techniky. Ve svém počítači na obecním úřadu má i podrobný katastrální plán obce

a z něj je schopen určit, že od roku 1945 zmizelo skoro sto domů.

V Dolní Řasnici takovou informaci nemají. Shromáždil ji ale Gustav Ressel z ísenu (Německo), příbuzný nejznámějšího historika zdejší oblasti Antona Ressla. V Dolní Řasnici bylo do roku 1990 zničeno a opuštěno 150 budov. Další se zvolna řítí.

TAJNÍ PODNIKATELÉ

Překvapilo mě, že při tak přesné evidenci čehokoli starosta Bulovky neví, kdo z obce je skutečně hlášen jako

nezaměstnaný. Důvod je prostý. Je to tajná informace a úřad práce ji neposkytuje.

Pokud jde naopak o podnikatelské firmy hodné pozornosti, je jich . v Bulovce asi 13 (z toho 5 v Arnolticích). Starosta Dolní Řasníce Robert Wildner se po delším přemýšlení dopracoval k číslu „asi 15“.

Živnostenský odbor ve Frýdlante (pověřená obec) mi sdělil, že v Bulovce je 98 živnostníků a podnikatelů, v Dolní Řasnici 80. V obou obcích má asi pět procent živnostníků přerušenou nebo pozastavenou činnost, zhruba šedesát procent je obchod a zprostředkování, zbytek jsou řemesla. Kdo co dělá jmenovitě, nesmí říci ani starostům, jde o utajované skutečnosti.

STAROSTA A LIDÉ

V Bulovce i v Dolní Řasnici mají devíti-členné zastupitelstvo. Radu nemají. Podle zákona mají oba úřady komisi kontrolní a finanční. V Bulovce mají navíc sociální komisi, stavební, sbor pro občanské záležitosti (odmítli jej zrušit), občanský výbor v Arnolticích. Jejich předsedové tvoří poradní sbor starosty. Starosta říká, že tím pro obec pracuje aktiv asi 40 lidí.

V obou obcích dobře fungují hasiči, tělovýchova, svaz žen, jsou zde myslivci, včelaři. V Bulovce mají - navíc REPROK - sdružení lidí, kteří se zabývají hipoterapií. Spolupracují se Zeleným kruhem z Prahy a letos budou mít na jedné ze samot potřetí tábor pro děti. Žijí zde i manželé Den-nenbergerovi z Nizozemí, kteří chtějí v obci vybudovat arboretum.

PLÁN JE BUDOUCNOST

Schválený územní plán Dolní Řasni-ce, kromě některých historických nesmyslů (popírá třeba existenci návsi) zakotvuje, že se v obci nesmí stavět patrové domy (stojí jich zde desítky), zakazuje průmyslovou výrobu (budova ZNZ byla původně velkou textilkou), nepočítá s využitím vodní energie (bývalo zde několik mlýnů) a předpokládá demolice budov, bez ohledu na názor majitelů.

V Bulovce územní plán dosud neschválili. Nemají totiž dořešenu

například otázku otevření nové pískovny, vymezují průmyslovou zónu v Arnolticích…

PŘÍRODA NESTAČÍ

Osobně si myslím, že Dolní Řasníce je z krajinného hlediska hezčí. V Bulovce ale mohou turistovi kromě přírody nabídnout ubytováni i pohlednice leteckých snímků vesnice, tři kostely s bohoslužbou, výstavou nebo jen s místním lékařem, který zde hraje na klavír, několik kapliček, křížků, sochu svatého i zajímavý pomník či koupaliště. Nebo třeba alej dětí, které odcházejí do školy do Frýdlantu, vysekané příkopy a řadu dalších drobností. Před obecním úřadem je plán obce a význačná místa jsou označena tabulkami s popisem.

Řasníce se veřejnosti prezentovala jediným okénkem na pohlednici (je tam kovárna) a nebýt pravidelného příletu čápů, psali by novináři o vsi jen v souvislosti se zloději. Přitom i zde by se měli čím chlubit. Třeba do místní čtyřleté základní školy budou dojíždět děti i z Frýdlantu.

Položil jsem si otázku, zda to není i ve stylu práce starostů. O Petru Strnadovi z Bulovky mi jeden občan řekl: „On je strašně opatrný. Obec mi prodávala kus louky, ale on ji nevydal, dokud to neprošlo zpravodajem a neviselo 30 dnů na nástěnce. Jinak je to moc slušný člověk.“

A o Robertu Wildnerovi z Dolní Řasníce: „Je to moc slušný člověk. Každou žádost přijme a slíbí pomoc. Když ho pořád neupomínáš, tak u toho i zůstane.“

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče