Dvě kudly do zad

14. ledna 2013, 12:00 - Blahoslav Hruška, Euro
14. ledna 2013, 12:00

Vrážení dýky do zad je vrcholně politickým aktem, který se rovná rituálnímu vyobcování. Shodou okolností se takové veřejné potupy dočkali oba kandidáti na prezidenta, které postavily dvě nejsilnější strany: občanští i sociální demokraté. Chtělo by se napsat „postavily do boje“, ale žádný boj se nekonal, protože ani ODS, ani ČSSD pro své muže nehnuly prstem.

Nejtragičtější postavou voleb je bodrý Severočech Přemysl Sobotka. Byť byl kandidátem vládní strany, posbíral nakonec o 225 tisíc hlasů méně než „modrý Avatar“ Vladimír Franz, který se o žádnou partaj neopíral. Dokonce i neviditelná Táňa Fischerová, kterou už si lidé nepamatují ani jako herečku, natožpak jako lídryni Klíčového hnutí, dokázala přeskočit místopředsedu Senátu.

Vysvětlení? Prý mediální „nepodpora“, prohlásil blazeovaně premiér a šéf ODS Petr Nečas. Větší pokrytectví pohledat – byl to právě Nečas, který pro Sobotku v době kampaně neudělal vůbec nic. Vlastně celá ODS se tvářila, že ani žádného kandidáta nemá. Ale hlavně, že si to „Přemek poctivě odpracoval“.


Čtěte více: Straničtí kandidáti zabodovali. S výjimkou Sobotky


Dýku do zad dostal i Jiří Dientsbier, na kterého se pro změnu vykašlala jeho rodná ČSSD. Pár hodin po vyhlášení výsledků veřejně podpořila do druhého kola Miloše Zemana – muže, kterého on sám označoval za nenapravitelného pravičáka. Zatímco Sobotka zůstal jako kůl v plotě nevinně, ČSSD se po pravdě řečeno nelze divit. Chce –li hrát alternativu k současné vládě, dost dobře se nemohla tvářit, ať si lidé vyberou svobodně a bez doporučení.

Na rituálním exkomunikování Sobotky i Dienstbiera je zajímavá ještě jedna věc. Oba v přímém televizním přenosu stáli až ve druhé řadě a k mikrofonu přikročili, když byli vyzváni. Leccos to naznačuje o jejich budoucí kariéře. Přestože oba se pokusili své partaje obhájit před voliči, jejich strany o nic takového nestály. Snad tušily, že to bude debakl. Pak je ale otázka, proč uspořádaly takovou šaškárnu, jakou byly stranické primárky.

Karel Schwarzenberg má pravdu v tom, že prezidentské volby nejsou o stranách, ale o lidech. Sám to ví nejlépe, protože si málokdo spojil prezidentského kandidáta Schwarzenberga se Schwarzenbergem v roli místopředsedy vlády a Kalouskova advokáta. „Fenomén kníže“ ani v ODS, ani ČSSD nefunguje. Debakl obou partají ale těžko maskovat tím, že rituálně odstřelí své kandidáty, kteří se alespoň o něco pokusili.


Čtěte další komentáře Blahoslava Hrušky:

Bratrská pomoc

Natřeno a zameteno

Sněhu vstup zakázán


Mohlo by vás zajímat

  • Jiří Strach: Nejsem kaskadér. Bál bych se vložit peníze…

  • Radomil Doležal z CzechTrade: Nejvíc náš těší, když…

  • Největší mýty o bolesti zad

  • Profesor Sameš: Porucha lícního nervu není legrace

  • Rekola mění dopravu v českých městech

  • Roman Šmucler: Češky jsou posedlé zvětšováním prsou

  • Vinař Pavel Chrást: Víno se v Česku předražuje

  • Finance.cz pozvaly klienty na curling

  • Adam Hazdra: Třetina lidí je v práci nespokojených

Hry pro příležitostné hráče