Dvě kudly do zad

14. ledna 2013, 12:00 - Blahoslav Hruška, Euro
14. ledna 2013, 12:00

Vrážení dýky do zad je vrcholně politickým aktem, který se rovná rituálnímu vyobcování. Shodou okolností se takové veřejné potupy dočkali oba kandidáti na prezidenta, které postavily dvě nejsilnější strany: občanští i sociální demokraté. Chtělo by se napsat „postavily do boje“, ale žádný boj se nekonal, protože ani ODS, ani ČSSD pro své muže nehnuly prstem.

Nejtragičtější postavou voleb je bodrý Severočech Přemysl Sobotka. Byť byl kandidátem vládní strany, posbíral nakonec o 225 tisíc hlasů méně než „modrý Avatar“ Vladimír Franz, který se o žádnou partaj neopíral. Dokonce i neviditelná Táňa Fischerová, kterou už si lidé nepamatují ani jako herečku, natožpak jako lídryni Klíčového hnutí, dokázala přeskočit místopředsedu Senátu.

Vysvětlení? Prý mediální „nepodpora“, prohlásil blazeovaně premiér a šéf ODS Petr Nečas. Větší pokrytectví pohledat – byl to právě Nečas, který pro Sobotku v době kampaně neudělal vůbec nic. Vlastně celá ODS se tvářila, že ani žádného kandidáta nemá. Ale hlavně, že si to „Přemek poctivě odpracoval“.


Čtěte více: Straničtí kandidáti zabodovali. S výjimkou Sobotky


Dýku do zad dostal i Jiří Dientsbier, na kterého se pro změnu vykašlala jeho rodná ČSSD. Pár hodin po vyhlášení výsledků veřejně podpořila do druhého kola Miloše Zemana – muže, kterého on sám označoval za nenapravitelného pravičáka. Zatímco Sobotka zůstal jako kůl v plotě nevinně, ČSSD se po pravdě řečeno nelze divit. Chce –li hrát alternativu k současné vládě, dost dobře se nemohla tvářit, ať si lidé vyberou svobodně a bez doporučení.

Na rituálním exkomunikování Sobotky i Dienstbiera je zajímavá ještě jedna věc. Oba v přímém televizním přenosu stáli až ve druhé řadě a k mikrofonu přikročili, když byli vyzváni. Leccos to naznačuje o jejich budoucí kariéře. Přestože oba se pokusili své partaje obhájit před voliči, jejich strany o nic takového nestály. Snad tušily, že to bude debakl. Pak je ale otázka, proč uspořádaly takovou šaškárnu, jakou byly stranické primárky.

Karel Schwarzenberg má pravdu v tom, že prezidentské volby nejsou o stranách, ale o lidech. Sám to ví nejlépe, protože si málokdo spojil prezidentského kandidáta Schwarzenberga se Schwarzenbergem v roli místopředsedy vlády a Kalouskova advokáta. „Fenomén kníže“ ani v ODS, ani ČSSD nefunguje. Debakl obou partají ale těžko maskovat tím, že rituálně odstřelí své kandidáty, kteří se alespoň o něco pokusili.


Čtěte další komentáře Blahoslava Hrušky:

Bratrská pomoc

Natřeno a zameteno

Sněhu vstup zakázán


Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče