Dvakrát měř, jednou slévej

18. dubna 2005, 00:00 - ROBERT ŠIMEK
18. dubna 2005, 00:00

ERICH ROUČKA Počátkem 20. století se parní a elektrické stroje již nemohly obejít bez elektrických měřicích přístrojů. U začátků jejich výroby stál Erich Roučka, který byl také nazýván moravským Edisonem. Vzpomínkou na něj jsou dnes firmy Metra Blansko a Roučka Slévárna ve Slatině.

Cejchovna elektrických měřicích přístrojů ve třicátých a čtyřicátých letech.

 

ERICH ROUČKA

Počátkem 20. století se parní a elektrické stroje již nemohly obejít bez elektrických měřicích přístrojů. U začátků jejich výroby stál Erich Roučka, který byl také nazýván moravským Edisonem.

Vzpomínkou na něj jsou dnes firmy Metra Blansko a Roučka Slévárna ve Slatině.

Po návratu z ciziny zahájil Erich Roučka v pronajaté dílně v Blansku kusovou výrobu elektrických měřicích přístrojů. Psal se rok 1911 a parní i elektrické stroje už byly bez elektrického měření nemyslitelné. Dílna, ve které měl Roučka zpočátku sedm mechaniků, se brzy rozrostla na malou továrnu, první svého druhu v Rakousku-Uhersku. Roučkovi zaměstnanci si rychle osvojili novou techniku a firma začala brzy dodávat elektropřístroje značky ER do Prahy i do Vídně.

 

Roučkovy exponáty na výstavě v Praze.

KONZULTACE S EDISONEM

Roučka sám vedl výrobu, která se úspěšně rozšiřovala o nové modely. Strategií firmy bylo dodávat dobré a spolehlivé přístroje ve velmi krátkých dodacích lhůtách, čímž Roučka mnohdy předčil mnohem větší světové firmy. Když v první světové válce na rakouských lodích nevydržely přístroje značky Weston a Siemens & Halske, pohotově nabídl přístroje vlastní. Uspěl a z Vídně pak dostával velké zakázky pro válečné námořnictvo.

Po válce odjel Erich Roučka na studijní cestu do Spojených států, kde se zajímal především o automatické regulátory parních kotlů. V té době měl za sebou již přes sedmdesát uznaných patentů a dalších dvě stě si nechal potvrdit v Americe. Navštívil také vynálezce Thomase Alvu Edisona, se kterým konzultoval některé své objevy, především bezdrátové řízení lodí, podmořských člunů a letadel. Edison byl ohromen, jenže Roučka předběhl svou dobu natolik, že některé z jeho vynálezů byly ještě technicky nerealizovatelné.

Parní kotel - nízkotlaký systém „Roučka“.

E. R. ROBOT

Po návratu z USA začal Roučka roku 1921 s výrobou regulátorů parních kotlů a se svolením Karla Čapka jim dal název E. R. Robot. Později se věnoval i vývoji v dalších oblastech, a to v metalurgii a zdokonalování kotlů s automatickým přikládáním dřeva.

Roku 1929 začal Roučka budovat ve Slatině u Brna nové kotlárny, slévárny a hutě. Nadále však vedl i výrobu v Blansku. Teprve roku 1934, když mu představitelé města nepovolili výstavbu dalších provozů, prodal blanenskou továrnu podnikateli Robertu Sochorovi a definitivně se přesunul do Brna.

Roučkovy kotle nalezly brzy široké uplatnění, zejména v Praze, kde jimi byly vybaveny desítky nemocničních, průmyslových i společenských budov. Vedle kotlů vyráběl závod ve Slatině i teplovzdušné generátory a slévárny začaly vedle klasické šedé litiny dodávat i odolnější ocelolitinu.

V době druhé světové války byl Roučka nucen vyrábět odlitky pro německou armádu a jeho továrna byla koncem války bombardována a silně poškozena. Roku 1945 se vzdal podnikání a pronajal svůj podnik ve Slatině firmě Ignác Storek a později Vítkovickým železárnám.

PATRIOT, A PŘESTO EMIGRANT

Roučka se chtěl nadále věnovat jen bádání. V roce 1947 sice dostal nabídku na práci z amerického Clevelandu, ale nepřijal ji, protože chtěl pracovat ve své vlasti. Po znárodnění podniku ve Slatině byl roku 1948 penzionován s velmi nízkou rentou 360 korun měsíčně. Od roku 1952 proto pracoval jako externí vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu energetickém v Brně, kde se věnoval automatické regulaci vysokotlakých kotlů.

Roučkovy návrhy však neměly šanci na realizaci. Nepřízeň vůči jeho technickým schopnostem vyústila roku 1959 v emigraci do Západního Berlína. Zde získal na několik let zaměstnání ve vývojovém oddělení firmy AEG nedaleko Düsseldorfu. Paradoxně přitom dávno před emigrací napsal, že považuje za nešťastné, když schopní lidé musejí hledat obživu v cizině.

 

Erich Roučka ve své fyziologické laboratoři v Brně.

 

BADATEL V OBLASTI RAKOVINY

Erich Roučka měl na konci svého bohatého života kolem osmi set padesáti uznaných patentů, především z oblasti techniky, ale částečně také z medicíny. Jeho organismus totiž nevydržel dlouhodobé přetěžování a vyčerpávající nasazení a Roučka ve svých čtyřiceti letech vážně onemocněl. Kromě lékařské pomoci hledal i vlastní řešení. Dočetl se o způsobu života kmene Hunzů, žijících v odlehlých částech Himaláje, kteří jsou při velmi skromné výživě schopni podávat výborné fyzické výkony. Začal se proto zabývat dietikou a gerontologií. Své pokusy prováděl zpočátku na krysách a později také na sobě.

Brzy se středem jeho zájmu stal problém rakoviny. V roce 1937 vydal knihu, kde vyložil svou teorii o vzniku této nemoci při nesprávné výživě. Ministerstvo zdravotnictví pověřilo špičkové odborníky přezkoumáním jeho poznatků a výsledkem bylo oficiální uznání Ericha Roučky biochemikem a badatelem v oblasti rakoviny. 

* ERICH ROUČKA (1888-1986)

Významný technik a vynálezce Erich Roučka se narodil 30. října 1888 ve Velkém Meziříčí v rodině stavitele Václava Roučky. Navštěvoval reálku ve Velkém Meziříčí a později průmyslovou školu v Brně. Již od mládí se zajímal o technické modely a fyzikální pokusy. V deseti letech zhotovil jednoduchý ampérmetr, ve čtrnácti model pece na tavení mosazi, v sedmnácti akumulátor, elektromotor a rozvaděč s měřicími přístroji. Po absolutoriu v roce 1908 vykonával praxi u firmy Kolben a spol. v Praze a u firmy Siemens & Halske v Berlíně. Roku 1911 založil v Blansku první továrnu na elektrické měřicí přístroje v RakouskuUhersku a jednu z prvních v Evropě. Při návštěvě Spojených států konzultoval své nápady s Thomasem Alvou Edisonem a po návratu do vlasti začal s výrobou automatických regulátorů parních kotlů. Se svolením Karla Čapka jim dal název E. R. Robot. Za své dílo obdržel titul inženýr, i když žádnou vysokou školu neabsolvoval. Byl poctěn řadou medailí, cen i uznání. V roce 1928 se oženil s učitelkou Zdeňkou Hábovou a měl s ní tři děti: syna Ericha a dvojčata Jarmilu a Zdeňka. Ve třicátých letech prodal továrnu v Blansku a přesunul se do Brna, kde založil závod na výrobu kotlů. Po roce 1945 zanechal podnikání a po roce 1948 byl penzionován. V roce 1959 emigroval do Německa a několik let pracoval u firmy AEG. Zemřel 16. března 1986 v německém Ezeldorfu v úctyhodném věku téměř devadesáti osmi let. V roce 1994 byl in memoriam jmenován čestným občanem města Blanska.

Továrna na měřicí a regulační přístroje v Blansku. Snímek pochází z roku 1991.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče