Dvacet minus 2,7 rovná se nula

23. listopadu 2007, 12:08 - Vadim Fojtík
23. listopadu 2007, 12:08

Lakshmi Mittal zruší arbitráž, bude-li mu odpuštěna pokuta

Najdeme řešení, které bude výhodné pro obě strany, tvrdil při říjnové inspekční návštěvě po Česku Lakshmi Mittal. Na mysli měl urovnání několika arbitráží, které ocelářský koncern ArcelorMittal vede s Českou republikou. V Praze o sporech jednal kromě jiných i s ministrem financí Miroslavem Kalouskem. A ejhle - zřejmě úspěšně. Několik dní po návštěvě Česka znesvářené strany informovaly o přerušení arbitráže, ve které světová ocelářská jednička požadovala dvacet miliard korun jako odškodnění za to, že ji stát vyloučil z privatizace firmy Vítkovice Steel. Z informací týdeníku EURO však vyplývá, že Mittalovo „řešení“, kvůli kterému přerušil miliardovou arbitráž, až tak výhodné pro Česko není. Pátý nejbohatší muž planety, respektive firma ArcelorMittal, jejímž je největším podílníkem, navrhuje následující postup: Zapomenu na arbitráž, když mi stát odpustí 2,7miliardovou pokutu. Tu dostala společnost ArcelorMittal Ostrava (dříve Nová huť) od Finančního ředitelství v Ostravě za předražování koksu. „Ministr financí Miroslav Kalousek tímto řešením příliš nadšen není. Dokonce je chce předložit k rokování šéfům vládních koaličních stran,“ sdělil týdeníku EURO zdroj blízký jednání. Resort financí ani ArcelorMittal průběh jednání nechtějí komentovat, odkazují na počáteční fázi vyjednávání. „Nedali jsme si žádný termín, žádné datum, do kterého bychom se museli dohodnout. Nějakou představu o podobě smírčího řešení samozřejmě máme už teď, ale je to důvěrný proces,“ komentoval přerušení arbitráže již dříve Radek Šnábl, který má na ministerstvu financí na starosti právě vyjednávání se společností ArcelorMittal. Šnábl rovněž potvrdil, že k přerušení sporu výrazně přispěla Mittalova návštěva v Praze.

Nevýhodné řešení.

Jak zmíněný spor s firmou ArcelorMittal (dříve Mittal Steel) vznikl? Vláda premiéra Vladimíra Špidly rozhodla v roce 2004 o privatizaci státního podniku Vítkovice Steel. Na jaře roku 2005 do privatizačních podmínek vložila klauzuli, že tendru na akcie se nesmí zúčastnit žádný subjekt, který se státem nebo jím ovládanou firmou vede soudní čí obchodní spor. Po trhu kolovaly informace, že vylučovací podmínku se podařilo prosadit konkurentům firmy Mittal Steel v boji o vítkovickou továrnu. Společnost ArcelorMittal Ostrava, respektive její dcera Vysoké pece Ostrava, však již tehdy několik měsíců vedla se státní firmou Osinek spor o ceny surového železa pro Vítkovice Steel (VS). Osinek spravoval akcie VS. Spor o ceny dodávek surového tekutého železa se dostal až k soudu, takže privatizační komise neváhala a Mittala z tendru vyřadila. Mittal se obrátil na české soudy, kde požadoval zrušení privatizace oceláren. Marně. Poté zahájil arbitrážní řízení. A tu, alespoň věří úředníci ministerstva financí, nemá šanci vyhrát. „I z toho důvodu by bylo nešťastné odpustit miliardovou pokutu za předražování koksu, zvlášť když už je zaplacená. Je nutné hledat výhodnější řešení pro Českou republiku,“ tvrdí úředník z ministerstva financí. Odvolává se při tom na dokument z října roku 2005, respektive třístránkový zápis z jednání zástupců resortu financí, státní firmy Osinek a antimonopolního úřadu s vedením Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž Evropské komise (EK). Za evropskou instituci se rokování mimo jiné zúčastnil její šéf Humbert Drabbe a jeho podřízeny Karel Soukup. Z dokumentu, který má týdeník EURO k dispozici, vyplývá, že vyloučení firmy ArcelorMittal bylo v souladu se zákony Evropské unie. Za klíčový lze označit především následující odstavec: „Dle názoru Karla Soukupa bylo zcela legitimní vyloučit uchazeče, kteří vedli právní spory se subjekty stojícími na straně prodávajícího přinejmenším s cílem znemožnit těmto uchazečům přístup k citlivým informacím, které by mohly být těmito uchazeči použity v právních sporech.“ Evropská komise dokonce označila privatizaci společnosti Vítkovice Steel za ukázkovou a zcela transparentní. Jen škoda, že podobně nekomentovala i některé jiné prodeje státního majetku. ArcelorMittal však tvrdí, že podobný názor Evropské komise není v arbitráži směrodatný.

Problémů je více.

Zda nakonec ministr Kalousek sáhne do státní kasy a Mittalovu podniku vrátí 2,7 miliardy korun, nebo zvolí jiné řešení, není jasné. Rovněž není zřejmé, jak chtějí znesvářené strany vyřešit další spory. Mittal totiž v jiné arbitráži požaduje po státu vydání čtrnácti procent akcií společnosti ArcelorMittal Ostrava, které nyní ovládá ministerstvo financí. Pokud čtrnáctiprocentní podíl stát na ArcelorMittal nepřevede, žádá světová ocelářská jednička finanční kompenzaci ve výši 5,8 miliardy korun. ArcelorMittal argumentuje tím, že stát se k převodu akcií zavázal v privatizační smlouvě Nové huti (dnes ArcelorMittal Ostrava), a tuto povinnost stále nesplnil. Ani nemůže, protože se o tyto akcie soudí s firmou Petrcíle, která na ně rovněž uplatňuje nárok, případně požaduje miliardové odškodné. Vláda s firmou Petrcíle v devadesátých letech minulého století podepsala dohodu o manažerské privatizaci Nové huti. Petrcíle však nesplnila privatizační podmínky, a stát jí smlouvu vypověděl. Firmu Petrcíle před několika lety získal podnikatel Roman Masný a od něj ji převzal finančník Pavel Tykač. Ten ji však před několika měsíci údajně prodal novému, doposud neznámému vlastníku. Česku hrozí se společností ArcelorMittal ještě další arbitráž, a to kvůli pokutě ve výši 2,7 miliardy korun za předražený koks. Firma ji napadla u českých soudů, kde považuje její zrušení. Pokud neuspěje, je připravena k další mezinárodní arbitráži. „Možná spojíme všechny arbitráže a spory do jednoho celku, vzájemně je započteme. Takové řešení je zřejmě jediné možné. Česko by však žádné peníze firmě ArcelorMittal platit nemělo,“ konstatoval úředník ministerstva financí. K vyřešení sporu chce úřad využít i dalších takřka jedenáct procent ve firmě ArcelorMittal Ostrava, které získala Česká konsolidační agentura a o které má Mittal eminentní zájem. Problém však bude, jak určit reálnou cenu těchto akcií. Hodnota, kterou by při vzájemném započítávání určil soudní znalec, by byla zřejmě výrazně nižší, než za jakou lze prodat cenné papíry ve volné soutěži. Pokud by totiž stát na takřka jedenáctiprocentní podíl vypsal volný tendr, kde by byla jediným kritériem cena, jistě by se našlo několik dalších zájemců. Konkurence by si určitě nenechala ujít možnost kontrolovat dění ve firmě ArcelorMittal Ostrava, i když by to byla notně drahá záležitost.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče