Dvacet let s Profitem

21. prosince 2010, 01:57 - Robert Šimek
21. prosince 2010, 01:57

Profit letos v červenci oslavil dvacáté výročí svého vzniku. Zpočátku byl měsíčníkem, už od třetího čísla ale vycházel jako týdeník. Několikrát změnil majitele, název i vzhled, obsahově ale stále cílil na malé a střední podnikatele, pro které byl hlavně v devadesátých letech neocenitelným pomocníkem na cestě k úspěchu.

Foto: Profit

Jsme nezávislí. Jsme noví. Jsme ambiciózní. Chceme být také úspěšní. Chceme, abychom se stali právě vaším ekonomickým časopisem. Těmito slovy přivítal v červenci 1990 čtenáře prvního Profitu jeho tehdejší šéfredaktor Michal Voráček. Prohlášení to byla odvážná, nejstarší český podnikatelský magazín je ale dokázal naplnit, a dokonce i překonat. Prodaný náklad strmě rostl a čtenáři si nemohli vynachválit obsahovou i grafickou podobu nového periodika.

Z dnešního pohledu se to zdá trochu přitažené za vlasy, že několik stránek popsaných převážně radami pro začínající podnikatele mohlo oslovit i statisíce lidí týdně. Takový byl ale začátek 90. let – hlad po nových informacích, kterých Profit přinášel víc než kterýkoliv jiný časopis té doby. Začátky úspěšné éry byly přitom vpravdě pionýrské, spojené právě s osobou Michala Voráčka.

Voráčkovo vidění Když přišla revoluce roku 1989, působil Voráček na fakultě zahraničního obchodu pražské Vysoké školy ekonomické, kde právě dokončil aspiranturu. Vedle učení zároveň pracoval jako odborný redaktor Hospodářských novin. Už tehdy měl sen vydávat hospodářský týdeník. Představoval si ekonomické noviny, které by fungovaly mimo tehdejší vydavatelství Economia.

Úplně si ale nevěřil. Zkušenosti měl spíše ekonomické, ne vydavatelské. Napsal proto tři dopisy na známá zahraniční vydavatelství – jedno v Rakousku, druhé v Německu a třetí ve Švýcarsku. Dlouho nedostal žádnou odpověď, přesto pokračoval v přípravách. Náhoda tomu chtěla, že přes jednoho Švýcara, který chtěl budovat letiště v Mariánských lázních, získal kontakt na Thomase Trüba, který byl tehdy podnikatelem ve Švýcarsku a spolupracoval s tamním vydavatelstvím Ringier. Roku 1988 založil týdeník Cash a věděl tedy, jak na to. Voráček se s ním proto jednoho dne v Praze sešel a po několika hodinách si padli do oka. Cash použili jako předlohu a nový časopis začal dostávat jasnější obrysy.

Pozor, jede dvoukolák! Na rozjezd mediálního byznysu byly ovšem potřeba peníze. Voráček si je půjčil od rodičů, ale byly to jen desítky tisíc. První číslo Československého Profitu tedy v polovině roku 1990 vyšlo s minimálním rozpočtem. Připravili ho jen čtyři lidé a časopis nejprve vycházel jako měsíčník. Teprve třetím číslem se z něj stal barevný týdeník. Redakce měla tři až čtyři členy, z nichž nejvýraznější byl vedle Voráčka Miroslav Kaňa, který přišel z Hospodářských novin.

První čísla se vyráběla doslova na koleně. Firma měla zpočátku k dispozici jen jednu místnost o rozměrech zhruba 16 metrů čtverečních. Voráček si proto všechny materiály nosil domů, připravoval plány a kreslil zlomy. Na základě jeho výtvorů pak tiskárna časopis vyrobila. Občas to byl risk, ale odvážným v tomto případě štěstí přálo.

Větší problém byl s distribucí, protože PNS nejdřív Profit odmítala prodávat. Voráček s kolegou Stanislavem Karasem museli tedy všechno obstarat svépomocí. Sehnali postarší dvoukolák, vrchovatě ho naložili časopisy a začali je rozvážet po Praze na různá prodejní místa, což byly většinou jen provizorní stolky. Ze zvědavosti pak někde poblíž stánku sledovali, zda se jejich produkt prodává. Když ho někdo koupil, měli z toho upřímnou radost.

Hvězda spadla vzhůru Přes veškeré úsilí by se ale tímto tempem časopis nikdy nedostal dál, než na Kampu nebo do Podolí. Firmě naštěstí brzy pomohla privátní distribuční síť Transpress, a úspěch se velmi rychle dostavil. Už za dva nebo tři měsíce přestal být časopis ztrátový a jeho obliba rychle rostla. Roku 1991, kdy se Profit dostal pod křídla nově vzniklého Ringieru ČR, pak zisk činil už desítky milionů korun. Hodně to ovlivnily nízké náklady, ale celkově se jednalo o velmi slušně fungující podnik. Do rozpadu federace v roce 1993 dosáhl Československý Profit úrovně 120 až 140 tisíc kusů prodaného nákladu. Dnes se podobnými čísly nemůže pochlubit ani řada celostátních deníků, ale taková byla tehdy doba. V podstatě neexistovala konkurence, nebyl internet a poptávka po nových informacích byla obrovská.

Titul se velmi dobře uchytil u živnostníků a středních podnikatelů. Byl to v podstatě fenomén doby. Přinášel mix přitažlivých informací o podnikání, důležité kontakty, servisní články, návody, jak začít podnikat, i přepisy nejdůležitějších zákonů. K tomu podnikatelské kauzy a články ze zákulisí byznysu, to vše v hezkém obalu. Z dnešního pohledu vypadá sice tehdejší grafika poněkud amatérsky, na počátku 90. let ale v Čechách nic podobného nebylo. Časopis (tehdy ještě v novinovém formátu) byl barevný, měl atraktivní titulky a na svou dobu špičkové grafy, což byla zásluha pomoci ze Švýcarska.

Konec oslíčka Tato éra časopisu skončila rozpadem Československa roku 1993. Profit se rozdělil na dva kusy – část zůstala na Slovensku, kde ji nadále vydávala slovenská pobočka Ringieru. Česká větev pokračovala pod názvem Českomoravský Profit. Pochopitelně se rozdělil i náklad, ale chod redakce to zatím vážně neohrozilo. Vzájemné vztahy obou magazínů byly dobré a spolupráce nadále fungovala.

V polovině 90. let se ale objevil problém. Většina podnikatelů už měla své firmy založené a hlad po praktických radách se ztrácel. Navíc vyrostla konkurence mezi odbornými časopisy. Profit začal registrovat úbytek čtenářů a Michal Voráček, který byl tehdy generálním ředitelem českého Ringieru, se nakonec vzdal řídicích funkcí a prodal i své akcie. Od roku 1996 se pak živil jako podnikatel v mediální oblasti, Profit už sledoval jen zpovzdálí a později byl i viceprezidentem fotbalové Sparty. Ve vedení časopisu se ale zanedlouho objevily další dvě významné postavy – Přemysl Svora a Pavel Richter.

Sedm týdnů, které otřásly Profitem Přemysl Svora vešel do veřejného povědomí především jako autor kontroverzní knihy „Sedm týdnů, které otřásly hradem“ o Václavu a Dagmar Havlových. Roku 1998 se ale představil v jiné roli – stal se šéfredaktorem Profitu. Bylo to v době, kdy náklad klesal a doba prvotního budování kapitalismu už dávno opadla. Snažil se proto opustit linii praktických rad a udělat z titulu klasický ekonomicko-společenský časopis. Z tohoto cíle se ale nakonec podařila uskutečnit jen část. Redakce se z velké části obměnila, pád nákladu se však zastavit nepodařilo.

Svorovým tehdejším zástupcem byl Pavel Richter, který se později stal dokonce šéfredaktorem. Právě on sehrál důležitou roli v budoucnosti časopisu. Ringier se totiž rozhodl rozprodat svoji divizi odborných časopisů a věnovat se jiným aktivitám. Richter proto Profit roku 1999 odkoupil a finančně se přitom spojil právě se Svorou, který do projektu přizval ještě svého bratra Jana. Richter nakonec získal 34 procent akcií nové vydavatelské společnosti se jménem Stanford. Bratři Svorové se dělili o zbytek.

Svornost nade vše

Atmosféra v redakci se tím změnila. Ze zázemí velkého vydavatelství Ringier se Profit dostal do pozice malé firmy s několika zaměstnanci. Richter chtěl pro projekt původně získat víc lidí, nakonec ale majitelé zůstali jen tři. Podařilo se jim stabilizovat náklad na zhruba 25 tisíc výtisků a začali zkoušet i nové věci, například články, ve kterých zboží testovaly různé známé osobnosti. Spojenectví Richtera a bratří Svorů ale netrvalo dlouho. Neshodli se na další strategii a Richter roku 2000 ze společnosti Stanford vystoupil. Žezla majitele i šéfredaktora v jedné osobě se tedy ujal Přemysl Svora. Byla to doba dalšího hledání obsahu a časopis se snažil jít politicky hodně doprava. Začal ovšem také velký boj s penězi. Profit byl v té době stále perspektivní a ziskový titul, majitel ale přesto žil často v obavách, že nebude mít na výplaty pro tehdejších 19 zaměstnanců. Platby za inzerci se zpožďovaly, stejně jako peníze za předplatné od PNS. Přemysla Svoru podle jeho slov tento boj s větrnými mlýny brzy unavil. Proto jakmile přišla dobrá nabídka, společnost bez jakéhokoliv váhání prodal. Kupujícím se stal holding K&K Capital Group Karla Komárka. Zajímavé je, že tuto transakci opět zprostředkovával zakladatel Profitu Michal Voráček.

Muži v čele Profitu

1990–1991 Michal Voráček

1991–1997 Miroslav Kaňa

1997–1998 Jan Baltus

1998–1999 Přemysl Svora

1999–2000 Pavel Richter

2000–2001 Přemysl Svora

2001–2002 Ivan Jemelka

2002–2003 Jiří Fencl

2003–2004 Martin Schmarcz

2004–2007 Erich Handl

2007–2008 Petr Kučera

2008–2009 Pavel Páral

2009–2010 Petr Korbel

od 2010 Tomáš Vyšohlíd

S minulostí do sběru Nový majitel zachoval orientaci časopisu na malé a střední podnikatele. Svoru na postu šéfredaktora vystřídal Ivan Jemelka, který se však ve funkci příliš neohřál. Po několika měsících ho nahradil Martin Schmarcz, pod jehož vedením získal Profit ocenění Magazín roku 2003.

Další období pak přineslo významnou změnu, co se týká grafické podoby. Týdeník přešel z velkého novinového formátu na menší časopisecký rozměr. Změněnou podobu pak doplnily na začátku roku 2005 i nové logo a rubriky. Šéfredaktorem byl tehdy Erich Handl, v jehož práci později pokračoval Petr Kučera. Krátké období vedl časopis i někdejší šéf komentátorů Mladé fronty Dnes Pavel Páral, jeho angažování bylo ale spíš přehmatem a vyústilo v odchod řady zkušených redaktorů. Snížil se počet stran a ubylo také původních textů. Nepříznivý vývoj naštěstí netrval dlouho a roku 2009 se časopis pod vedením Petra Korbela opět vrátil do původních kolejí. Po čtyřech letech došlo ke změně grafiky a částečně také obsahu. Do pozadí ustoupily kauzy a větší prostor dostaly portréty významných českých i světových byznysmenů.

Nová je krásná Ani ten nejlepší záměr realizovaný nejlepšími lidmi ale nemusí vždy vést k úspěchu. O bytí a nebytí rozhodují peníze a v případě časopisu především čtenáři. Těch v poslední době stále ubývalo, proto se vedení společnosti Stanford rozhodlo v polovině roku 2010 k zásadnímu kroku – tradiční týdeník Profit nahradit novým dynamickým titulem.

Nový Profit, jak byl časopis nazván, na tradici svého slavného předchůdce volně navazuje a nadále zůstává pro čtenáře zárukou kvalitního zpravodajství, ekonomických přehledů a analýz. Stále chce oslovovat majitele malých a středních firem, manažery a drobné podnikatele, kterým poskytuje praktické rady a tipy. Navíc se ale snaží zaujmout širší čtenářskou obec novými rubrikami, reportážemi a aktuálními tématy. Významné změny se dočkal design časopisu a také logo, které zezelenalo a rozšířilo se o slůvko „Nový“. Uvedení inovovaného magazínu podpořila masivní reklamní kampaň napříč českými médii, která zahrnovala tiskovou inzerci, venkovní propagaci, internet i televizní reklamu. Dostupnost týdeníku Nový Profit byla výrazně posílena a zvýšil se také tištěný náklad. Ještě do konce roku by měl dosáhnout hranice 40 tisíc výtisků týdně.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče