Dům a bydlení z pohledu českých norem

15. září 2003, 00:00 - PAVEL VERNER
15. září 2003, 00:00

I VĚCI BĚŽNÉ POTŘEBY MAJÍ MÍT SPRÁVNÉ ROZMĚRY A FUNKCI. JINAK MŮŽE DOJÍT K POŠKOZENÍ ZDRAVÍ, NEBO SE PŘINEJMENŠÍM SNIŽUJE PRACOVNÍ VÝKON.

O stavební předpisy by se uživatel měl zajímat v předstihu, ne až je něco v nepořádku_ bankovních záruk

I VĚCI BĚŽNÉ POTŘEBY MAJÍ MÍT SPRÁVNÉ ROZMĚRY A FUNKCI. JINAK MŮŽE DOJÍT K POŠKOZENÍ ZDRAVÍ, NEBO SE PŘINEJMENŠÍM SNIŽUJE PRACOVNÍ VÝKON.

ŽIDLE

V běžném životě obyčejných lidí většinou není na takovou všední věc, jako jsou obyčejné židle, mnoho času. Přemýšlet nad rozměry nejužívanějšího nábytku už vůbec nikoho nenapadne, pokud se náhodou nepustí do výroby zahradního nábytku svépomocí. V tomto případě by měl být seznámen s obsahem ČSN 91 0620 Židle, Funkční rozměry a způsoby měření. Zde je doporučeno - neboť české technické normy nejsou závazné, pokud nejsou součástí právní normy - dodržovat u sedadla šířku min. 360 mm, hloubku sedadla 360 až 450 mm a výšku sedadla nad podlahou 420 až 480 mm. Židle má opěradlo, a to by mělo se sedadlem svírat úhel nejméně 90 stupňů, maximálně však 110 stupňů. Pokud má židle loketníky (područky), pak ve výšce 180 až 240 mm nad sedadlem. Rozměry pracovních židlí řeší evropské normy, které jsou již dva roky součástí národního systému technických norem, ČSN EN 1335-1 a ČSN EN 1335-1. Laik žasne, co obsahuje taková běžná pojízdná otočná židle technických dat, která je třeba při výrobě dodržet. Musí však žasnout v němčině, angličtině nebo francouzštině, protože zmíněné normy byly převzaty v originálech, a tak česká verze není k dispozici. Průměr sedačky se na rozdíl od běžné židle zvýšil a pohybuje se od 460 do 510 mm. Výška opěradla zad by měla být min. 360 mm, pečlivě jsou rozpracované údaje o loketníku, při jeho různých šířkách a zakřiveních. Přitom u pracovních sedadel je možné nastavovat sedák, někdy i opěradlo. Pracovní židle je prostě komfortnější než obyčejná židle.

SCHODIŠŤOVÁ ZÁBRADLÍ

Osobám zodpovědným za zdraví své a svých blízkých a těm, kdo by snad chtěli svůj produkt užívat s dalšími nájemníky, bychom chtěli vyjíst vstříc informací o existující české normě (ČSN), která upravuje některé parametry ochranných zábradlí schodišť. Nahlédněme jen krátce do ČSN 743305 Ochranná zábradlí. Samozřejmě, že technická norma dnes už nemá závazný, pouze doporučující charakter - pokud ovšem její dodržení nestanovují právní předpisy, jako např. při projektování a schvalování průmyslových objektů s ochrannými zábradlími. Šikmá zábradlí schodišť mají být umístěna ve výšce nejméně 900 mm a nejvýše 1200 mm, navíc se má umístit ještě další zábradelní madlo u schodišť určených pro děti. (do šesti let ve výšce 400-500 mm, do 12 let ve výšce 600-700 mm). Podle této normy zábradelní madlo nesmí mít ostré hrany a výstupky, na druhou stranu je povinností zabezpečit jej proti klouzání (sjíždění) osob, (zejména dětí) oblými výčnělky. Doporučuje se to již od délky zábradlí pouhých 1500 mm. Horní plocha zábradelních opěr raději nemá mít sklon směrem do volného prostoru. Doporučuje se směr směrem k pochůzné ploše. Na volných koncích dutých madel musí být jejich zakončení bez ohledu na tvar uzavřena tak, aby se za ně nedalo zachytit prsty ruky, která se přidržuje zábradlí. Při změnách sklonu by měla být madla hladká a plynule navazovat. Jsou známy případy ošklivých úrazů prstů při rychlém zachycení prstýnkem o ostrou hranu neuzavřených dutých schodišťových madel. Zatím jsme uvažovali jen o relativně bytelných zábradlích s výplní, kterou nelze i při největší dětské nešikovnosti propadnout. U žebříkových schodišť (ČSN 73 4130) lze namísto zábradlí s podélnou dvoutyčovou výplní umístit jednu týč (madlo) tehdy, pokud není vzdálenost mezi horním lícem zábradelní zarážky a dolním lícem tyče zábradlí větší než 500 mm. Tato zábradlí však je přece jen lépe volit pro schodiště domků obývaných bezdětnými rodinami.

VANY

O technické normy se zajímá veřejnost až tehdy, když je něco v nepořádku. O vanách pojednává česká technická norma ČSN 91 4101. Podle ní můžeme zjistit, že vany se dělí podle jakosti, podle použitého základního materiálu na litinové a plechové, smaltované, podle způsobu použití na obkládané a montované (do bytového jádra). Kdybyste si náhodou montovali vanu sami, jistě vám není třeba připomínat, že by měla stát na rovné podlaze, na všech čtyřech nohách a přitom zachovávat spád (1,5 % až 2 %) směrem k odtokovému otvoru. Případné vtoky u litinových van je třeba odstranit. Na druhé straně přepadový otvor je třeba ponechat volný! Na tento volný prostor kolem přepadového prostoru pamatuje ČSN EN 232, která uvádí i normalizované rozměry otvoru. Pro obéznější uživatele je poměrně nezanedbatelná informace o požadavku pevnosti vany včetně zatížení nohou, na nichž stojí. Technická norma počítá s běžným zatížením o hmotnosti 120 kg (při vaně plně napuštěné vodou), aniž by mělo dojít k trvalejším deformacím - vany a jejích nohou. Kdo by dal přednost vaně ve sprchovém koutu, mohl by si ověřit správné rozměry připojovacích otvorů v ČSN EN 251. Po namontování nové jakékoli smaltované vany by bylo vhodné, kdyby nový majitel provedl pro jistotu „zatěžkávací zkoušku“ odolnosti smaltu nové vany. Termíny pro reklamace se sice prodlužují, ale přece jen je nejlepší demonstrovat vadu bezprostředně. Třeba ještě tehdy, když jsou řemeslníci, kteří prováděli rekonstrukci koupelny v bytovém jádře panelového domu, po ruce. Smaltový povrch vany by měl být odolný proti střídavé teplotě. Má si podržet sytou bělost nebo příslušný barevný odstín. Při výměně vody s rozdílem nejméně 75 stupňů Celsia zkontrolujte, zda smalt nepopraskal nebo nemá trhlinky. Smalt musí vydržet čištění třením práškem o tvrdosti 6 (Mohsonovy stupnice tvrdosti), přičemž jemnost prášku musí být taková, aby prošel sítem o velikosti ok s průměrem 0,25 mm. Zkoušet odolnost vany drhnutím říčním pískem se nedoporučuje, proto při propírání písku z akvária ve vaně pozor! Na tento druh „otěru“ není zařízena. Přepadový otvor by neměl být ani omylem při balení zalepen páskou nebo snad nějakým plastem. Jistě by většinu z uživatelů nenapadlo se koupat ve vaně se zalepeným bezpečnostním přepadovým otvorem. Přesto, mohl by se vyskytnout prostý uživatel nižší inteligence, který by považoval tento otvor ve vaně za nepatřičný, což možná „uznal již výrobce při výstupní kontrole a proto svou chybu napravil“. Uplatňovat za těchto okolností případnou náhradu škody při vytopení sousedů na výrobci vany je dosti problematické. V jiných případech a u jakýchkoli výrobků však je na místě uplatnit náhradu škody vzniklé vadou výrobku na výrobci či distributorovi.

KOMÍNY

Komíny a kouřovody mají být podle technických norem navrhovány tak, aby za všech provozních podmínek byl z připojených spotřebičů paliv zajištěn bezpečný odvod a rozptyl spalin do volného ovzduší. Jde o to, aby nedocházelo k hromadění spalin a ohrožení bezpečnosti lidí a jejich majetku. Kouřová cesta tvořená kouřovodem a komínem přitom nesmí snižovat účinnost spotřebičů paliv. Plášť jednovrstvého zděného komína nesmí být vyzděn z dutinových ani děrovaných cihel. Tloušťka zděného komínového pláště musí být nejméně 140 mm, pokud není komínový plášť proveden ze speciálních komínových tvarovek. Povrch zděného průduchu komína má mít zatřené spáry nebo má být omítnut, pokud není upraven vloženým ochranným pouzdrem. Komíny pro odvod spalin od spotřebičů na kapalná a plynná paliva musí odolávat kondenzátům spalin. Zvláštní normové hodnoty se týkají materiálů pro komíny, kouřovody a komínové vložky (zejména jejich nasákavosti), také umístění a průřezů průduchu podtlakového a přetlakového komína. Údaje technické normy ČSN 73 4210 stanovují průřezy průduchu komína pro příslušné výkony spotřebičů na kapalná a plynná paliva. Upravují též průduchy komínů lokálních spotřebičů paliv (nepřesahují výkon 20 KW). Řádný komín musí mít vybírací, příp. vymetací, čisticí a kontrolní otvory, které se zavírají těsnými dvířky z nehořlavého materiálu. Ke komínům, které se kontrolují a čistí ústím průduchu komína, má být zabezpečen přístup budovou, otvorem ve střeše, případně komínovou lávkou. Průduch komína určený pro odtah spalin nesmí být současně používán jako průduch větrací. Pro uživatele a majitele nemovitosti s komínem je zpravidla největším problémem dbát na pravidelné kontroly a čištění. Kominíci by měli - podle druhu a zátěže komínů a kouřovodů provádět revize třeba i několikrát do roka! Každá komínová konstrukce a komínová vložka musí být opatřena identifikačním štítkem, kde musí být trvanlivým způsobem vyznačeny následující údaje: název prováděcí firmy (jméno osoby), datum provedení konstrukce nebo vložky, druh použitého materiálu, velikost komínového průduchu a účinná výška komína. Identifikační štítek by měl být umístěn na přístupném místě na kouřové cestě, např. u kontrolního otvoru, u sopouchu komína nebo na zadní straně komínových dvířek. Bez identifikačního štítku nesmí revizní technik komínů vystavit revizní zprávu.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče