Dudusland

10. srpna 2010, 16:57 - Tibor Posa
10. srpna 2010, 16:57

Případ drogového bosse Christophera Cokea ukazuje, jak (ne)funguje jamajská společnost

Jamajský narkobaron Dudus je na hodně dlouho vyřazen ze hry. Na konci června byl vydán k trestnímu stíhání do USA, kde před newyorským soudem prohlásil, že se cítí nevinen. Nyní čeká na proces, v němž mu hrozí doživotí. Co je příčinou toho, že Jamajku a okolní země ovládá obchod s drogami?

Zapomněli na vraždy Christopher „Dudus“ Coke se 22. června – v přítomnosti kněze – vzdal při vojenské kontrole v Kingstonu. Jamajská vláda však ve svém prohlášení uvedla, že byl dopaden gangsterský boss hledaný od konce května. Je však pravděpodobné, že se tak rozhodl po dlouhém přemýšlení: chce-li zůstat živý, není jiná cesta než se s potřebnou zárukou vydat úřadům. Dudus tak raději přijal skutečnost, že ho Jamajka vydá do USA, kde čelí hned několikanásobnému obvinění kvůli obchodování s drogami a se zbraněmi. Nejzávažnější body obžaloby, které mu 25. června sdělil americký soudce Robert Patterson, vycházejí na sedm stran strojopisu.
V obžalobě přitom vůbec nefigurovalo oněch nejméně tisíc – podle jiných kriminalistických odborníků až 1500 vražd – jež jamajští drogoví dealeři provedli za posledních patnáct let na americké půdě, aby ovládli tamní trh. Je nesporné, že neměl-li boss bossů ponětí úplně o všem, musel alespoň vědět, co se v Americe děje. Podle pozorovatelů může jamajský drogový magnát věřit v to, že přizná-li ve všem svou vinu, dostane doživotní trest. A díky bezpečné cele zůstane jednačtyřicetiletý narkobaron alespoň naživu. Snad.

Jaký otec, takový syn Jak se Dudusovi podařilo získat na téměř třímilionovém ostrově Jamajka tak obrovskou moc? Zdědil ji. Symbolicky i zcela konkrétně. Od osamostatnění země v roce 1962 tu vždy existovalo spojení mezi zločinem a politickým systémem. Demokratické náležitosti přitom země nepostrádá: funguje tu parlament a v něm politické strany, tisk je v podstatě svobodný. Má to však jednu chybu – a sice volby, jež bývají silně zmanipulované.
Podle některých názorů stojí za vznikem zločineckých band spjatých s konglomeráty samy politické strany. Jednak za účelem výběru peněz, jednak s cílem řízení davů. Právě tyto skupiny totiž zajišťovaly – bylo-li třeba také pomocí násilí, zastrašování nebo obyčejné korupce – že na jimi ovládaných územích hlasovali téměř všichni stejně. Tak vznikly různé oblasti, které se „přísně angažují“ v zájmu Labouristické strany Jamajky a Lidové národní strany.
Nějaký čas to fungovalo, pak ovšem začali žáci přerůstat učiteli přes hlavu. Obě velké strany ztratily kontrolu nad „monstry“, jež samy stvořily. Bossové jednotlivých gangů postupně přestali stranické příkazy vykonávat a začali je rozdávat. Eufemisticky řečeno se ve vztahu k politice emancipovali. „Jestli chceš hlasy, tak mi zařídíš tohle, promineš tamto a nad tímhle přimhouříš oči,“ říkají nejspíš vůdci. „Takový je obchod a všichni budou spokojení.“
Tento systém byl pro Jamajku typický už v osmdesátých letech. Ve čtvrti Tivoli Gardens, vzdálené od centra hlavního města Kingstonu, panoval Dudusův otec Lester Lloyd Coke. Poslancem za Tivoli Gardens byl až do roku 2005 starý matador jamajské politiky, bělošský předseda labouristů Edward Seaga, jenž tento volební obvod následně přenechal svému nástupci, současnému premiérovi Bruci Goldingovi.
Již počátkem devadesátých let požadovaly USA vydání Lestera Cokea kvůli obdobným obviněním, jaká byla nedávno vznesena proti jeho synovi. Dudus se z jeho příkladu poučil. Jeho otec totiž v roce 1992 nastoupil do kingstonského vězení, z něhož se dostal už jen v rakvi. Věděl toho příliš mnoho, tak jako dnes jeho syn. Na pohřbu obchodníka s narkotiky, který podle oficiální verze zemřel při střelbě ve věznici, se objevil sám Edward Seaga, což ještě posílilo politickou váhu události. Tomu, kdo snad až dosud o propojení zločinu a jamajské politiky pochyboval, tento případ rychle otevřel oči.

Když vládne Coke Jr. Mladý Dudus vykročil ve šlépějích svého otce. Se svou bandou překřtěnou na Shower Posse, v přeneseném významu „sprška kulek“, kontroloval nejen danou část města, ale působil i v zahraničí. Svá „aktiva“ má všude, kde žije větší jamajská komunita: v USA, Kanadě i ve Velké Británii. A právě v těchto zemích si Jamajčané vyřizovali své záležitosti stejným způsobem jako doma: nejdříve zahájili palbu, až potom se ptali. Kingston je ostatně jedním z nejnebezpečnějších měst na světě a počet vražd v celé zemi se pohybuje kolem dvou tisíc ročně, což je vzhledem k celkovému počtu obyvatel šílené číslo.
Christopher Coke, který dřív nosil rasta účes a bradku, zúročil své politické konexe a povýšil na „obchodníka“. Jeho stavební firma dostala při jamajských soutěžních řízeních pokaždé nějak přednost. Tyto zakázky mu vynesly miliony dolarů a podnik funguje už několik let pod jiným jménem. Dudus žil v ústraní, obzvláště poté, co byli zavražděni jeho sourozenci. Na veřejnosti se téměř neobjevoval.
Ostatní mafiánští bossové si dovedou vynutit určitý respekt svou nelítostností, avšak co se týče skutečné popularity, nesahají Dudusovi ani po kotníky. V květnu, kdy jamajský premiér podepsal americkou žádost o Cokeovo vydání, vybičovala tato zpráva emoce natolik, že v Kingstonu vyšly do ulic demonstrovat tisíce lidí s nápisy typu „Kristus zemřel za nás, my zemřeme za Duduse!“ Je jejich dobrodincem, co s nimi bude, vezmou-li jim i jeho? shrnula názor obyčejných lidí britská stanice BBC.
V kingstonské chudinské čtvrti Tivoli Gardens stát prostě neexistuje. A tak vůdce gangu neváhal a založil svůj vlastní – Dudusland. Nijak zvlášť vzdělaný Christopher sem nechal přivézt učitele, školy naplnil pedagogy a také od studentů očekával, že je budou navštěvovat. Založil „stipendia“ a chytré, pilné žáky finančně podporoval.
Ve svém obvodu zavedl pravidlo, že po osmé hodině večer se na ulici nesmějí zdržovat nezletilí, jinak mohou jejich rodiče počítat s pokutou. Po desáté hodině bylo zakázáno rušit okolí vyzpěvováním. Nicméně i zábava tu měla své místo: jedna z jeho společností v této čtvrti každoročně pořádala největší reggae festival na ostrově. Žádná domácí hvězda, která sem obdržela pozvání, nedokázala odmítnout. Na zavedená pravidla dohlíželi zvláštní lidé. V oněch dnech koncem května, kdy Duduse hledala třetina jamajské armády, tedy téměř tisíc vojáků, chránilo narkobarona na čtyři sta ozbrojenců. Jejich denní žold odpovídal částce 50 eur, což na Jamajce představuje menší jmění, jak referoval o událostech francouzský deník Le Figaro. Při střetech připomínajících občanskou válku zemřelo přes sedmdesát lidí. Armáda Cokea tehdy nedostala.
Dudus rovněž zajistil, že z jeho „země“ pocházejí i lidé vykonávající administrativní činnost ve stranických kancelářích. Ten, komu rovnou nenašel práci, mohl navíc vždycky počítat s menším obnosem, z něhož se dalo aspoň pár dní vyžít. Taková místní sociální podpora. Stačí jen malý vstřícný krok a lidé vám budou velmi vděční.
V oblasti výroby a pašování drog přebírají Střední Amerika a Karibik roli, kterou až dosud zastávala Kolumbie. Ze zemí, jako jsou Mexiko, Honduras, Guatemala, Salvador – doplňované karibskými ostrovy – se začínají stávat nová centra výroby a distribuce. Stát v těchto oblastech v podstatě nefunguje a touha po rychlém zbohatnutí jde ruku v ruce s neuvěřitelným násilím. Ovšemže povstanou noví Dudusové.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče