Drobné změny nestačí

14. května 2007, 00:00 - PETR KUČERA
14. května 2007, 00:00

NOVELA ZÁKONÍKU PRÁCE Do konce května má ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas předložit vládě návrh novely zákoníku práce. Svaz průmyslu a dopravy chce, aby nešlo jen o drobné „technické“ změny. Odstranění největších chyb zákoníku práce je cílem „technické“ novely, kterou na konci března poslal do připomínkového řízení ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas.

NOVELA ZÁKONÍKU PRÁCE

Do konce května má ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas předložit vládě návrh novely zákoníku práce. Svaz průmyslu a dopravy chce, aby nešlo jen o drobné „technické“ změny.

Odstranění největších chyb zákoníku práce je cílem „technické“ novely, kterou na konci března poslal do připomínkového řízení ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. Podrobnou analýzu navržených změn jsme přinesli v Profitu č. 13/2007. „Připomínkové řízení již skončilo a ministerstvo nyní vypořádává obdržené podněty. Do konce května by návrh novely měla obdržet vláda,“ říká mluvčí ministerstva Jiří Sezemský. Bližší podrobnosti o obdržených připomínkách nesdělil.

SVAZ: DALŠÍ MOŽNOST UŽ MOŽNÁ NEBUDE

Podle ministra Petra Nečase (ODS) směřuje návrh jen k odstranění největších legislativnětechnických chyb. Na nich se již vloni v podstatě shodli jak zastánci, tak odpůrci nového zákoníku práce. Jedná se například o odkaz na neexistující antidiskriminační zákon, zákon o zdravotní péči či rozpor se zákony o registrovaném partnerství, sociálních službách či advokacii.

Omezení novely jen na některé legislativnětechnické úpravy však odmítá přinejmenším Svaz průmyslu a dopravy. V připomínkovém řízení proto předložil řadu dalších návrhů. Ani ty sice nemění zásadním způsobem koncepci současné právní úpravy, ale jdou dál než ministerská novela. „Chceme, aby tato legislativní příležitost byla využita k odstranění všech známých nedostatků a chyb,“ říká ředitelka sekce zaměstnavatelských vztahů Svazu průmyslu a dopravy Jitka Hejduková.

Svaz se domnívá, že v průběhu tohoto volebního období nebude již k dispozici další reálná možnost k zásadnější koncepční změně zákoníku práce, která by naplnila očekávání zaměstnavatelů. „Ti od nynější vlády očekávají konečně moderní, jednoduchou, srozumitelnou právní úpravu, umožňující vysokou míru dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, vyhovující požadavkům na flexibilitu při výkonu zaměstnání,“ uvádí se v úvodu dokumentu, shrnujícího připomínky Svazu průmyslu a dopravy.

ZJEDNODUŠENÍ PRO FIRMY

Svaz požaduje přidat k návrhu technické novely další změny s cílem odstranit, zpřesnit nebo doplnit řadu ustanovení, která podnikatelé v praxi kritizují jako nejasná nebo zbytečně zatěžující. „Jde o změny denně kritizovaných nevyhovujících bodů, které brání zvyšování konkurenceschopnosti českých zaměstnavatelů v globální hospodářské soutěži a skutečné liberalizaci vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci,“ upřesňuje Hejduková. Novela by prý pomohla ekonomickému růstu podniků i celé české ekonomiky a přispěla by ke zvýšení produktivity práce.

Nečasem navržená technická novela je podle svazu jen polovičatým řešením dílčích legislativnětechnických otázek, které podstatně oddálí řešení opravdových potřeb a praktických věcných problémů zaměstnavatelů. NA ÚSTAVNÍ SOUD NEČEKEJTE Výraznější změny zákoníku práce chce připravit i ministr Nečas. Má jít o přeměnu celé koncepce zákoníku směrem k liberalizaci vztahů a pružnějšímu pracovnímu trhu. Takový návrh ale chce Nečas připravit až po odstranění největších chyb současného zákoníku, tedy po zmíněné technické novele. Ta by měla vstoupit v účinnost pravděpodobně od ledna 2008.

„S koncepčnějšími změnami počkáme až do rozhodnutí Ústavního soudu. Pokud by nějaká ustanovení dosavadního zákoníku prohlásil za neústavní, určitě bychom to do návrhu zapracovali,“ vysvětlil Nečas v nedávném rozhovoru pro Profit. Takovou změnu pravděpodobně předloží až v příštím roce.

U Ústavního soudu čekají dvě stížnosti na nový zákoník. Jednu podala Hospodářská komora společně s několika senátory, druhou pak skupina pravicových poslanců. „Tato dvě podání soud sloučil do jednoho řízení, budou tedy projednávána společně,“ dodává prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek.

Podle Svazu průmyslu a dopravy však podniková praxe přitom volá po řešení existujících problémů bez zbytečných průtahů a vyčkávání na rozhodnutí Ústavního soudu. Zásadnější změny zákoníku práce by se navíc daly spojit se zamýšlenou vládní reformou v daňové a sociální oblasti.

CO NENÍ ZAKÁZÁNO

Už mnohokrát jsme v Profitu psali, že slibovaná zásada „co není zakázáno, je dovoleno“ prakticky není v novém zákoníku práce naplněna. Podle reakcí z praxe navíc předpis obsahuje zcela nesrozumitelné a nejednoznačné vymezení bodů, které jsou závazné a nelze se od nich odchýlit.

Svaz průmyslu a dopravy proto navrhuje, aby hned ze druhého paragrafu zcela jednoznačně vyplývaly body, kdy nelze upravit práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích odchylně od zákoníku práce. Vhodným řešením by byl třeba kompletní výčet všech takových závazných ustanovení, nebo výslovná zmínka vždy u konkrétního ustanovení.

Dosavadní zákoník sice podobný výčet obsahuje v § 363, i ten je ale značně nepřehledný a nekompletní. Hned § 2 totiž uvádí, že odchýlit se nelze nejen od výslovně zmíněných bodů, ale také od bodů, „z jejichž povahy nevyplývá, že se od něj není možné odchýlit“. Které to jsou, není jasné.

ZJEDNODUŠTE KONTO PRACOVNÍ DOBY

Řada výhrad Svazu průmyslu a dopravy směřuje ke kontu pracovní doby. „Tento nový institut je pro svou neúměrnou složitost, velkou administrativní zátěž a ekonomické parametry odmítán jako v praxi neaplikovatelný,“ uvádí ředitelka sekce zaměstnavatelských vztahů Jitka Hejduková.

Svaz tedy navrhuje vypustit podmínku souhlasu jednotlivých zaměstnanců, který je nyní potřeba k uplatnění konta pracovní doby a délce jeho období (§ 86). „Současný právní stav vede k neřešitelné situaci, kdy jednotlivec může uplatnění konta pracovní doby neudělením svého souhlasu buď zcela zmařit, nebo velmi zkomplikovat. Opatření souhlasu je rovněž administrativně velmi náročné,“ vysvětluje Hejduková.

Zaměstnavatelé také chtějí zrušit povinnost rozvrhnout předem pracovní dobu na celé vyrovnávací období (§ 84). Podle nich je přesné rozvržení takřka nemožné, neboť to prakticky vylučuje možnost uplatnění konta pracovní doby.

Svaz požaduje i snížení minimální výše stálé mzdy (při uplatnění kont) z 80 procent na 60 procent průměrného výdělku. Dále je nutné zpřesnit a upravit pojem „stálá mzda“ tak, aby bylo zřejmé, zda lze vedle stálé mzdy poskytovat příplatky a kdy lze stálou mzdu krátit v případě překážek v práci. Upřesnění si zaslouží také postup při „řetězení vyrovnávacích období“.

Firmám by pomohlo také zjednodušení administrativy v evidenci konta pracovní doby (§ 87). Podle návrhu svazu by měl být účet pracovní doby veden jako týdenní výkaz rozdílu mezi stanovenou týdenní a skutečně odpracovanou pracovní dobou.

PRYČ S POCHYBNOSTMI

Zatímco na některých místech zachází zákoník do zbytečných podrobností a upravuje i věci, které lze řešit dohodou, na jiných místech je naopak neúplný a nejednoznačný.

Příkladem je § 13 zakazující zaměstnavateli ukládat peněžní postihy zaměstnanci. Svaz průmyslu a dopravy proto chce do zákoníku výslovně doplnit, že nevyplacení pohyblivé složky mzdy (při nesplnění pracovního výkonu) není finančním postihem ve smyslu uvedeného ustanovení.

Firmy také často kritizují zákaz zajištění závazku v pracovněprávním vztah
u (výjimkou jsou jen konkurenční doložka a srážky z příjmu). Svaz navrhuje tento zákaz zrušit.

Větší jistotu firmám má přinést i zpřesnění § 56. Podle současného znění může zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo její náhradu nebo jakoukoli její část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti. Svaz požaduje nahradit slovo „jakoukoli“ vhodnějším výrazem, například „významnou“ či „podstatnou“. Tak se vyloučí postih za nedoplatky v řádech desetikorun či korun.

Obavy podnikatelů z postihu by rozptýlilo také upřesnění § 30 odst. 2. Podle nynějšího znění smí zaměstnavatel vyžadovat od uchazeče o práci „jen údaje, které bezprostředně souvisejí s uzavřením pracovní smlouvy“. Zaměstnavatelé proto navrhují podrobnější specifikaci údajů, které jsou oprávněni požadovat.

JEDNOU TAK, PODRUHÉ JINAK

Příkladem zbytečné složitosti současného zákoníku práce jsou i odstavce 4 a 5 paragrafu 41, týkající se možnosti firmy převést zaměstnance dočasně na jinou práci. V případě převedení s cílem odvrátit mimořádnou událost, jinou hrozící nehodu nebo k zmírnění jejich bezprostředních následků není nutný souhlas zaměstnance. Naopak v případě přerušení práce způsobeného nepříznivými povětrnostními vlivy nebo prostojem musí mít zaměstnavatel jeho souhlas.

„Není důvod k odlišnému přístupu,“ domnívá se Hejduková. Vypuštění podmínky souhlasu odstraní další ekonomickou zátěž pro zaměstnavatele, konkrétně při poskytnutí náhrady mzdy při překážce v práci.

NADBYTEČNÉ A MATOUCÍ

Rozporuplné je nynější ustanovení § 111, týkající se minimální mzdy. V jednom bodě zákoník uvádí, že výši minimální mzdy stanoví vláda nařízením (což se také v praxi téměř každoročně děje). Současně ale stejný bod stanoví, že základní sazba minimální mzdy činí nejméně 7955 korun za měsíc nebo 48,10 korun za hodinu.

Podle kritiků současného zákoníku jde o nadbytečnou a matoucí úpravu: jestliže se jedná o pravidelně se měnící položku, měl by zde být jen odkaz na nařízení vlády. „Navíc hrozí, že pokud by vláda v legislativním spěchu zapomněla zrušit částky uvedené v zákoníku práce, měla by dát firma přednost zákonu před nařízením s nižší právní silou,“ říká Jaroslav Novotný.

Zastánci zákoníku však tvrdí, že je vše v pořádku. „V zákoně je uvedena minimální částka. Nařízením vlády ji lze tedy jen zvyšovat. Je to pojistka pro případ, že by některá vláda chtěla minimální mzdu snížit nebo dokonce zrušit,“ vysvětlil Profitu právník jednoho z odborářských svazů, který si nepřál být jmenován.

ODSTOUPENÍ OD SMLOUVY: RADĚJI NE

Jedním z nejkontroverznějších bodů zákoníku práce je odkaz na občanský zákoník, umožňující mimo jiné odstoupení od pracovní smlouvy. O problému jsme psali podrobně v Profitu č. 7/2007.

Odstoupení od pracovní smlouvy sice nelze považovat za výpověď bez udání důvodu, zaměstnavatelé ji však mohou v tomto smyslu zneužívat (byť - jak jsme uvedli v citovaném rozboru - soud by takový postup nemusel uznat). Navíc je odkaz na občanský zákoník nepraktický i pro samotné zaměstnavatele. Platí totiž, že při odstoupení od smlouvy se na pracovní vztah hledí, jako by nikdy neexistoval. To může v praxi způsobit obrovské problémy nejen zaměstnanci (nároky na důchod), ale také firmě (nutnost vrátit přijatá plnění a podobně).

Svaz průmyslu a dopravy tedy navrhuje, aby se z § 18 zákoníku práce odkaz na ustanovení § 48 a 49 občanského zákoníku vypustil.

MÉNĚ BYROKRACIE U VÝPOVĚDÍ

Svaz sice ve svém návrhu nejde tak daleko, aby požadoval možnost výpovědi bez udání důvodu, požaduje ale zjednodušení některých postupů.

Zbytečnou administrativní zátěží pro firmy je prý povinnost písemně oznamovat úřadu práce rozvázání pracovního poměru se zdravotně postiženým zaměstnancem. „Pro zdravotně postižené nemá tato povinnost význam, pro úřady práce spočívá pouze k založení další písemnosti. Podle získaných informací ani úřady nemají o evidování těchto informací zájem,“ říká Hejduková.

Firmám také vadí ustanovení, zakazující zaměstnavateli zrušit pracovní poměr ve zkušební době během prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti. Stejně tak firma nemůže dát výpověď zaměstnanci při porušení povinností režimu dočasně práce neschopného. Toto ustanovení sice ještě není účinné, ale nabude na aktuálnosti současně se změnou systému placení nemocenské. Podle svazu firmy nebudou ochotny platit samy prvních 14 dnů nemocenské, jestliže nezískají možnost účinného postihu podvodníků.

Dalším požadavkem je upřesnění, kdy lze zaměstnanci podat okamžitou výpověď. Dřívější postup, známý pod zažitým (byť také neurčitým) názvem „porušení pracovní kázně“, byl od letošního ledna změněn na „porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“. Svaz průmyslu a dopravy požaduje nahradit jen srozumitelnějším a jednodušším pojmem „porušení povinností vyplývajících z pracovního poměru“. I přes krátkou dobu účinnosti nové úpravy se již vyskytly žaloby bývalých zaměstnanců ohledně neplatného rozvázání pracovního poměru z důvodu chybného výčtu právních předpisů.

Podstatné zjednodušení by také nastalo, kdyby se zrušilo dosavadní rozlišování porušení pracovních povinností do jednotlivých stupňů (§ 52 písm. g).

Svaz navrhuje také upřesnění § 51, podle nějž má být výpovědní doba „stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance“. V praxi totiž dochází k nejasnostem. Zákoník by tedy měl jasně stanovit, že výpovědní doba může být „stejná“ pro všechny zaměstnance, ale též „stejná“ jen pro vybranou skupinu zaměstnanců či „stejná“ pouze pro jednoho zaměstnance a zaměstnavatele.

Zpřesnění je nutné také u § 73 odst. 2. Tak, aby bylo zcela zřejmé, že možnost odvolat vedoucího zaměstnance se vztahuje i na lidi, kteří byli na vedoucí místo ustaveni na základě volby.

ZLEPŠENÍ I PRO ZAMĚSTNANCE

Změna několika bodů by prospěla i zaměstnancům. Příkladem je povinnost vracet odstupné (§ 68) v případě, že zaměstnanec během daného období ještě vykonává práci pro stejnou firmu. Cílem je netrestat (bývalé) zaměstnance, kteří kvůli předávání agendy a zachování kontinuity ještě pracují, byť jen v minimálním rozsahu, za minimální odměnu a jen na základě dohody o provedení práce. Podle Svazu průmyslu a dopravy je tedy účelné požadovat vrácení odstupného jen tehdy, pokračuje-li osoba u stejného zaměstnavatele na základě pracovní smlouvy či dohody o pracovní činnosti.

Mezeru v dosavadní úpravě má nahradit doplnění § 256 odst. 2. Nyní totiž chybí ustanovení, že dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů zaniká též dnem, kdy byly svěřené předměty zaměstnancem vráceny zaměstnavateli!

Ještě absurdnější je dosavadní úprava § 312. Obsahuje výčet osob, které mohou nahlížet do osobního spisu zaměstnance. Chybí v ní však možnost, aby do spisu nahlížela také osoba, která spis vede. ŽÁDNÉ PIVO Naopak zaměstnance asi nepotěší další požadavek Svazu průmyslu a dopravy. Navrhuje totiž vypustit dosavadní výjimku ze zákazu požívání alkoholických nápojů na pracovišti. Ta se nyní vztahuje na zaměstnance pracující v nepříznivých mikroklimatických podmínkách a týká se
piva se sníženým obsahem alkoholu (s nejvýše 1,2 objemovými procenty alkoholu, tedy takzvanou sedmičku nebo osmičku).

Podle firem totiž i konzumace piva s nízkým obsahem alkoholu může ve větším množství způsobit opilost. A především: Existují jiné vhodné tekutiny - náhradou mohou být například iontové nápoje nebo bylinné čaje.

Zákaz požívání alkoholických nápojů by se ale ani nadále nevztahoval na zaměstnance, u nichž je požívání těchto nápojů součástí plnění pracovních úkolů nebo je s plněním těchto úkolů obvykle spojeno.

KOMPLIKACE S PRACOVNÍ DOBOU

Jednou z nejviditelnějších změn nového zákoníku je zákaz vykonávat pracovní pohotovost na pracovišti (taková činnost by se totiž počítala do běžné pracovní doby). Svaz průmyslu a dopravy nyní navrhuje stanovit výjimky pro mimořádné situace. Tak, aby bylo možné „držet“ pracovní pohotovosti i na pracovišti zaměstnavatele, pokud to praxe vyžaduje (specifické profese jako například hasiči).

Svaz také požaduje zrušit nelogickou úpravu obsaženou v § 88 odst. 2, týkající se přestávek na jídlo a oddech. „Limit 15 minut je umělý a v praxi činí značné potíže jej vůbec realizovat. Zejména tam, kde dříve dělili přestávky na malé (desetiminutové) a velké (dvacetiminutové), přičemž z takového dělení vycházely i harmonogramy směn a jejich střídání včetně stravování.

Narušování harmonogramů způsobuje i dosavadní ustanovení o souběhu přestávek: Připadne-li bezpečnostní přestávka na dobu přestávky v práci na jídlo a oddech, započítá se přestávka v práci na jídlo a oddech do pracovní doby. Svaz navrhuje toto pravidlo zrušit.

Další navrhovaná změna má umožnit zaměstnavatelům pružně reagovat na dočasně zvýšené množství práce například v cestovním ruchu či pohostinství. Řešením by mohlo být doplnění výjimek ohledně dohod o pracovní činnosti. „Doporučujeme přitom využít předchozí úpravu obsaženou v § 39 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kdy bylo možné za určitých podmínek a po určitou dobu vykonávat práci až do rozsahu stanovené týdenní pracovní doby,“ upřesňuje Hejduková.

Skončit má také diskriminace mladistvých zaměstnanců, kteří dosud mohou pracovat jen 30 hodin týdně. Podnikatelé navrhují zvýšit limit na 40 hodin, přičemž délka směny mladistvého by nesměla přesáhnout osm hodin denně. „Je zbytečné bránit lidem mladším 18 let, tedy převážně studentům na letních brigádách, v možnosti přivýdělku a zároveň v získání potřebné doby pro účely vzniku nároku na podporu v nezaměstnanosti,“ vysvětluje.

Současná právní úprava je mnohem přísnější, než vyplývá ze Směrnice č. 94/34/ES o ochraně mladých lidí v práci. Ta požaduje omezit pracovní dobu dospívajících na 8 hodin denně a 40 hodin týdně, což je naplněno délkou stanovené týdenní pracovní doby. Ke zvážení je, zda „sčítání“ pracovní doby omezovat pouze na pracovní poměr a nezahrnout rovněž i dohody mimo pracovní poměr.

Zaměstnavatelé mají připomínky také k pružnému rozvržení pracovní doby (§ 85). Nově by se nemělo rozlišovat, zda jde o rovnoměrné či nerovnoměrné rozvržení. „Při rovnoměrném rozvržení pracovní doby postrádá současná právní úprava smysl, neboť vyžaduje naplnění týdenní pracovní doby v každém týdnu. Přitom u některých činností dochází ke kumulaci práce v prvním týdnu měsíce, typicky u účtáren, náboru zakázek a podobně. Zejména zaměstnanci by přivítali možnost vyrovnání v rámci celého měsíce. Požadujeme tedy stanovit vyrovnávací období obecně na jeden měsíc,“ říká Hejduková.

JEDNOTNÉ PŘÍPLATKY KE MZDĚ

Příplatky za práci v noci a ve ztíženém pracovním prostředí měly dříve relativně marginální hodnotu vzhledem k výši hodinových výdělků. Šlo o částky v řádech jednotek korun. Až na zcela výjimečné případy byly tyto příplatky v minulém zákoníku práce vyjádřeny v absolutních hodnotách, tedy v korunách za hodinu.

Zvrat nastal letos v lednu, tedy s účinností nového zákoníku práce. Příplatky jsou nyní pojaty jako určité procento z průměrného výdělku konkrétního zaměstnance. To dělá mnoha firmám problémy, protože každý zaměstnanec má teď jiný příplatek, navíc stejný zaměstnanec má v každém čtvrtletí různou výši příplatku. Novinka současně křivdí těm, kteří sice pracují ve stejných podmínkách, ale kvůli nižší mzdě dosáhnou pouze na nižší příplatek.

Svaz průmyslu a dopravy tedy navrhuje sjednotit základ, z něhož se příplatek vyměřuje - tedy bez ohledu na výši výdělku jednotlivých zaměstnanců či pracovní zařazení. To se týká i příplatků za práci v sobotu a neděli. Jednotný základ by mohl být stanoven například jako určité procento z vládou určené minimální mzdy.

Zjednodušení administrativy by podle svazu přinesl také návrat možnosti sjednat mzdu již s přihlédnutím k práci přesčas. Nový zákoník práce totiž tuto dřívější úpravu nepřevzal.

SOUHLAS S KAŽDOU PRACOVNÍ CESTOU?

Nový zákoník práce (§ 42 odst. 1) přinesl také nejasnost ohledně souhlasu zaměstnance s vysláním na pracovní cestu. Nestanoví totiž jednoznačně, zda je nutný souhlas s každou takovou cestou, nebo zda jej lze udělit paušálně například již při podpisu pracovní smlouvy. Přestože firmy zatím v praxi nemají s paušálním souhlasem problémy, jistější by pro ně bylo stanovit takovou možnost přímo v zákoníku.

Zpřehlednění zákoníku práce by zároveň pomohl přesun dosavadního § 34 odst. 2, který upravuje místo výkonu práce pro účely cestovních náhrad. „Problematiku je lepší řešit systémově úpravou ustanovení § 152, kam věcně patří,“ dodává Hejduková.

CO JE V TECHNICKÉ NOVELE - přesnější pravidla pro počítání zkušební doby - nahrazení zřejmých omylů v textu ohledně cestovních náhrad - doplnění mezery v definici pracovního úrazu - doplnění zásad pro zákaz diskriminace - reakce na přijetí zákona o registrovaném partnerství - změna terminologie tak, aby odpovídala současnému znění jiných zákonů (podrobný přehled jsme přinesli v Profitu č. 13/2007)

CO CHCE DOPLNIT SVAZ PRŮMYSLU A DOPRAVY - jasnější výčet závazných bodů, od nichž se nelze odchýlit dohodou - jednodušší úprava konta pracovní doby - konec výjimky pro pití piva na pracovišti - možnost postihu zaměstnance při podvádění s nemocenskou - možnost zajištění závazku - sjednocení pravidel pro dočasné převedení na jinou práci - možnost držet pracovní pohotovost i na pracovišti - zrušení hodinového limitu pro práci mladistvých - jednotné příplatky za práci v noci a podobně - upřesnění řady ustanovení (uvádíme jen výběr nejdůležitějších okruhů)

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče