Drahá pravda

07. listopadu 2007, 16:14 - Petr Bartoň
07. listopadu 2007, 16:14

Leonid Hurwicz, Eric S. Maskin a Roger B. Myerson byli oceněni za tvorbu mechanismů

Udělení letošní Nobelovy ceny za ekonomii zaskočilo nejen většinu ekonomů, protože o laureátech na většině internetových diskusních fór vůbec neuvažovali, ale také veřejnost, jež se často poprvé seznámila s termínem mechanism design. Co tento mnohoznačný termín znamená a za jaký výzkum byli Američané Leonid Hurwicz, Eric S. Maskin a Roger B. Myerson oceněni?
Z tiskového prohlášení Švédské královské akademie, že „tato teorie nám umožňuje odlišit situace, za kterých trhy dobře fungují či nefungují“, by český čtenář, zvyklý na dlouholeté debaty o správném poměru kapitalismu a socialismu, mohl nabýt dojmu, že ocenění profesoři makroekonomiky zkoumají vliv hospodářských politik a „vhodné míry trhu“. Mechanism design - česky tvorba mechanismů - se však v podstatě zabývá prastarým problémem, jak přinutit lidi říkat pravdu.

Pravda a veřejné statky.

Rozhoduje-li člověk o vlastní spotřebě tvarohu, nebude samozřejmě lhát. Pokud si jedné kostky tvarohu cení více než dvacetikoruny, odhalí nám pravdu tím, že si tuto potravinu koupí. Pokud méně, opět se pravdu dozvíme tak, že si ji nekoupí. Jakým způsobem se však dozvědět, jak si člověk cení toho, čemu říkáme veřejné statky, například Národní knihovny, olympijských her či dálnice přes České středohoří? Nebude-li při kladení otázky vyzývavě držena kasička, bude v zájmu lidí nahlásit mnohem větší počet dvacetikorun, kterých by se opravdu byli ochotní vzdát „za Prahu krásnější“ - ať už by to znamenalo cokoli. Pokud kasičku držet budeme, každý svou preferenci podhodnotí. Dostat z lidí pravdu v případě veřejného statku není jednoduché.

Zakladatel oboru.

Název oboru „tvorba mechanismů“ vymyslel jeho zakladatel, historicky nejstarší laureát Nobelovy ceny, devadesátiletý Leonid Hurwicz. Mechanismus popsal jako jakýsi stroj, definovaný přesnými pravidly pro rozhodování, do kterého lidé vloží své preference - v této fázi samozřejmě musíme počítat s tím, že budou lhát. A stroj nám potom na základě těchto vstupů podle svých pravidel vytvoří a vydá celkové pořadí preferencí různých možností. Úkolem designéra takového mechanismu je pak vytvořit takový stroj, aby bylo v zájmu lidí do něj vkládat pravdu. Z podstaty věcí plyne, že se obor bude týkat logiky, jejíž řečí je matematika.

Dva matematičtí ekonomové.

A opravdu, další dva ocenění, Eric S. Maskin a Roger B. Myerson, jsou přátelé z doktorandských studií matematické ekonomie na Harvardově univerzitě (a oproti Hurwiczovi naopak patří ve svých 54 letech mezi nejmladší laureáty Nobelovy ceny za ekonomii). Náplní jejich práce je matematický popis kýžených mechanismů, které pak jiní vědci (ekonomové milují dělbu práce) uvádějí do praxe. Máme postavit Národní knihovnu? Jak dosazovat praktikanty do nemocnic?

Diskontování budoucnosti.

Eric Maskin se například zabývá otázkou, jak konkrétní druhy pravidel pro volby do parlamentů ovlivňují rozdělení důchodů. V dalším svém výzkumu například řeší, jak lidé diskontují budoucnost. Tvarohu, který si člověk opatří za týden, si cení méně než dnešního, i když počítá s tím, že ten budoucí bude opravdu čerstvý - dejme tomu, že bude mít pro něho jen poloviční hodnotu. S touto „diskontní sazbou“ pak ekonomové běžně pracují.

Významná role dneška.

Z této „diskontní sazby“ však vyplývá, že stejný poměr úbytku hodnoty by měl platit, i když člověk uvažuje o tvarohu, který si opatří ať již za deset let nebo za tuto dobu a jeden týden. Ve skutečnosti si však lidé řeknou, že čekají-li deset let, týden navíc je nezabije, a proto si spíše počkají. Za deset let však nutně svého rozhodnutí budou litovat, protože nyní by na základě předchozí preference upřednostnili dnešní tvaroh před tím pozdějším. Vykazují takzvané hyperbolické diskontování, v němž faktor „dnešek“ hraje velmi významnou roli. Necháme-li mechanismus uspořádat preference lidí týkající se například investic do životního prostředí, u nichž je většinou datum dosažení efektu neznámé, můžeme dostat nepřesné výsledky, přestože lidé budou říkat pravdu. Maskin se sirem Parthou Dasguptou ve výzkumu ukazují, že v takovém případě mohou selhávat i dobré mechanismy.

Případ aukcí.

Velmi populárním „mechanismem“ výběru preferencí jsou různé druhy aukcí. Při klasické anglické aukci, řídící se pravidlem „kdo zůstane poslední, vyhrává“, nelze zjistit pravdu o ceně, za niž by byl takový člověk ochoten danou věc koupit. Pouze se dozvíme, že je ochoten zaplatit více než někdo jiný. Z tvorby mechanismů vyplývá, že zaplatí-li kupující nakonec cenu, kterou uvedla druhá nejvyšší nabídka, je v zájmu každého člověka, aby uvedl tu nejvyšší, již by byl ochoten za danou věc zaplatit. Výsledek bude stejný jako v případě klasické anglické aukce. Za práci v této záležitosti byl v roce 1996 oceněn William Vickrey, a většina mechanismů je určitou aplikací tohoto principu „druhé nejvyšší ceny“. Eric Maskin se pak zabývá tím, kdy se výsledky anglické aukce skutečně budou lišit od takzvané holandské, při níž se postupně vyvolávaná cena snižuje, a první člověk, který se přihlásí, danou věc získává.

Regulace monopolů.

Třetí oceněný, Roger Myerson, se v jednom svém slavném článku zabývá otázkou tvorby mechanismu, jak z regulovaného monopolního hráče na trhu dostat pravdu o jeho skutečně nutných nákladech na výrobu. Má-li monopolní hráč regulovanou cenu, bude se snažit ušetřit na nákladech. To nemusí být dobré pro dynamický technologický vývoj odvětví, jak je z minulosti známé o různých telekomunikačních společnostech ve světě. Je-li mu však přiznáno právo na tyto náklady, bude zase v zájmu monopolního hráče je nadhodnocovat. Myerson ve svém článku, v němž výjimečně na chvíli opouští svět čisté teorie, ukazuje, kdy optimálním mechanismem bude to, že se regulovanému monopolnímu hráči umožní vysoké ceny jeho produktu, ale zároveň se mu stanoví vysoké pokuty, pokud bude usvědčen ze lži o svých nákladech. Nebude sice vždy mluvit pravdu, ale z pohledu regulátora to bude lepší než většina ostatních alternativ.
V tomto případě se tvorba mechanismů nejvíce přibližuje původní chybné interpretaci ve smyslu, „jak mnoho trhu chceme“. Je totiž možné, že čím lepší budou naše mechanismy na „správnou“ regulaci monopolů, tím více hrozí, že ji budeme uplatňovat. Paradoxem efektivní (a levné) vlády pak je, že jí za určitých podmínek můžeme mít až příliš. Jak říkají Angličané, máte-li v ruce kladivo, všechno vypadá jako hřebík.

Žádný jednoduchý recept.

A to je vše? Žádná nástraha? Dokáží designéři mechanismů opravdu vytvořit na objednávku pravidla týkající se konkrétního problému, která z lidí dostanou pravdu i v záležitostech, v nichž nejde o soukromé statky? Nebyla by to však ekonomie, kdyby nám poskytla jednoduchý recept ve smyslu „a nyní jděte a dělejte, jak říkám“. Historie varuje před „konečnými řešeními“. Protiútok přichází pravděpodobně z nečekané strany: Každý mechanismus bude vybírat peníze podle nějakého pravidla - nějak to lidi bolet musí. Co však udělat s penězi, které během takového plebiscitu jeho organizátor (například stát) vybere?

Motivace mizí.

Kdyby je organizátor utratil - například na odškodnění těch, kdo nezvítězili, či jako příspěvek na samotnou stavbu veřejného statku nebo na novou klimatizaci do ministerské budovy - celý pečlivě vybudovaný pravdomluvnost zajišťující mechanismus se zhroutí. Každý člověk totiž okamžitě začne spekulovat o tom, že by v případě prohry on nebo ministerský úředník mohli získat část oněch peněz. Začne spekulovat, že jeho volba může také částečně ovlivnit peníze pro příjemce, a motivace k pravdě mizí. I pouhá teoretická možnost utratit tyto peníze na cokoli bude znamenat, že lidé (aspoň někteří) budou lhát. Jediná možnost je takto vybrané peníze spálit. Je to drahé, ale taková už pravda bývá.

Popisek 1: Nejstarší laureát. Devadesátiletý Leonid Hurwicz hovoří ve svém bytě v Minneapolisu v USA do telefonu poté, co se dozvěděl, že obdržel Nobelovu cenu za ekonomii.
Popisek 2: Upřímná radost. Profesor Eric S. Maskin se usmívá ve své pracovně v Institutu pro pokročilá studia na Princetonské univerzitě po komentáři ke svému obdržení Nobelovy ceny za ekonomii.
Popisek 3: Také pro mne. Profesor ekonomiky na Chicagské univerzitě Roger B. Myerson získal Nobelovu cenu za ekonomii, protože společně s dalšími dvěma oceněnými laureáty, Leonidem Hurwiczem a Erikem S. Maskinem, „položili základ k teorii tvorby mechanismů“.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče