Dotažená koncepce

07. května 2009, 15:12 - Vadim Fojtík
07. května 2009, 15:12

Stát drží dvě lokality pro výstavbu jaderných elektráren, tvrdí odstupující ministr

EURO: Končíte na postu ministra průmyslu a obchodu. Co se vám ve funkci podařilo? ŘÍMAN: V legislativní oblasti jsem nejvíce spokojen s živnostenským zákonem. Nejen se zákonem jako takovým, ale i s věcmi, které s ním souvisejí, například s elektronickým registrem, za nějž jsme získali cenu IT projekt roku 2008. Pokud uvážíme, že soutěž není jen pro státní instituce, ale i pro soukromou sféru, má takové ocenění velký význam. V nelegislativní oblasti to jsou určitě věci z energetiky. Po sedmnácti letech se podařilo prolomit jeden územní limit na těžbu hnědého uhlí. To je z psychologického hlediska významné. Na ministerstvo životního prostředí byla podána studie o vlivu dostavby Jaderné elektrárny Temelín na životní prostředí. Po mnoha letech se podařilo narovnat majetkoprávní vztahy mezi státem a Mosteckou uhelnou (dnes Czech Coal – pozn. red.) a Severočeskými doly, což umožňuje oběma firmám pokračovat v těžbě. Nikoli za limity, ale před nimi.

EURO: Můžete být konkrétnější? ŘÍMAN: Mostecké uhelné patřily některé pozemky v dobývacím prostoru Severočeských dolů. A stát vlastnil nebo ještě vlastní pozemky v jejím dobývacím prostoru. V důsledku tohoto propletence oběma firmám hrozilo zablokování těžby. Nakonec se problém podařilo rozetnout – pozemky jsme uvolnili. Vše se táhlo od doby, kdy se tehdejší Severočeské doly, koncernový podnik, rozdělily na několik firem. Kromě jiného na Mosteckou uhelnou a na Severočeské doly.

EURO: Kolik získal stát z prodeje pozemků těžebním firmám? ŘÍMAN: Stát dlouhodobě pronajal Mostecké uhelné několik čtverečních kilometrů pozemků zhruba za desítky milionů korun ročně.

EURO: A pokud by se narovnání neuskutečnilo? ŘÍMAN: V dohledné době by skončila těžba na dolech Bílina a Vršany.

EURO: Je již definitivně zpracována Státní energetické koncepce? ŘÍMAN: Je dokončena verze, která se nyní dopracovává v rámci meziresortního připomínkového řízení. Při vládě má brzy vzniknout Strategicko-energetická rada vlády (SERV), obdoba NERV. SERV se bude samozřejmě zabývat i energetickou koncepcí. Považuji ji za vhodné téma pro překlenovací letní vládu. Předpokládám, že na počátku příštího roku nová politická vláda vzešlá z voleb energetickou koncepci uzavře a schválí.

EURO: V čem se návrh liší od současné energetické koncepce? ŘÍMAN: Rozdíly jsou spíše v důrazech. Nejsou úplně revoluční. To dost dobře ani nejde. Energetika je běh na dlouhou trať v řádu desítek let, nikoli měsíců nebo roků. Nejhmatatelnější rozdíl oproti současné koncepci spočívá ve větším posílení jádra.

EURO: Tím myslíte dostavbu jaderné elektrárny Temelín, případně rozšíření Dukovan? ŘÍMAN: To minimálně.

EURO: Měla by se tedy postavit jaderná elektrárna i někde jinde než ve zmíněných lokalitách? ŘÍMAN: Představit si to dovedu. Jsem přesvědčen, že to v horizontu dvaceti až třiceti let nastane. Stát dlouhodobě drží dvě lokality, které byly vytipovány pro výstavbu jaderných elektráren – Blahutovice na severní Moravě a Tetov ve východních Čechách.

EURO: Jak velký podíl na výrobě elektřiny v Česku by měla mít za dvacet až třicet let jaderná energetika? ŘÍMAN: Mezi 50 až 60 procenty.

EURO: Nemrzí vás zpětně, že jste souhlasili, aby zelení do programového prohlášení vlády prosadili i klauzuli, že vláda nebude podporovat další rozvoj jaderné energetiky, což zdrželo přípravy na výstavbu nových atomových zdrojů? ŘÍMAN: Za prvé se nic nezdrželo. A za druhé to byla podmínka vzniku vlády. Z tohoto hlediska to byly dvě velice úspěšné věty. Umožnily vznik vlády, která fungovala skoro 2,5 roku a nebyla úplně nejhorší. Proces výstavby jaderných elektráren se nezdržel. Zhruba před rokem byla ministerstvu životního prostředí předložena studie o dopadu rozšíření dostavby Temelína na životní prostředí. Studie, takzvaná EIA, nemohla být předložena rychleji, protože ji předchozí vlády nepřipravily.

EURO: V koncepci se hovoří i o prolomení územních limitů na těžbu hnědého uhlí. Je to reálné? ŘÍMAN: Jedno prolomení limitů, signální, se již uskutečnilo loni na dole Bílina (patří Severočeským dolům – pozn. red.). Nevidím žádný důvod, proč by to nemělo nastat i v ostatních případech. Samozřejmě že je to složitější, zejména na dole ČSA (patří firmě Czech Coal – pozn. red.), kde se prolomení limitů dotýká i lidských obydlí. To je vždycky zásadní problém. Ale i tam platí české zákony. A ty jasně říkají, že se nemůže těžit, pokud důlní firma nemá vyřešené majetkoprávní vztahy. V tomto smyslu nemají těžební limity žádný smysl. Podstatné je vyřešit majetkoprávní vztahy. Pokud ten, kdo má v dané lokalitě právo na dobývací prostor, doloží, že má vyřešené všechny majetkoprávní vztahy, pak báňský úřad nemá žádný důvod nevydat povolení k těžbě. Těžební limity jsou politická proklamace, nic víc, nic míň. Nemají žádnou oporu v zákonech.

EURO: Dle vás tedy budou limity prolomeny? ŘÍMAN: To nevím. Dle platných českých zákonů to není řečeno, protože musí být vyřešen poslední metr čtvereční nějakého pozemku na daném zájmovém území. Samozřejmě že může vzniknout nějaká krizová situace, kterou nechci popisovat – na to jsou autoři vědecko-fantastických románů – kdy se prolomení limitů stane státním zájmem. A bude se to řešit, řekněme, silově. Současná situace však tomu nenapovídá. Nepředpokládám, že by se v tomto smyslu změnily zákony. Je to tedy stále jen na dobrovolném rozhodnutí vlastníků pozemků a nemovitostí v zájmovém území.

EURO: Co by muselo nastat, aby se z prolomení limitů stal státní zájem? ŘÍMAN: Musela by vzniknout nějaká zásadní krizová situace, třeba totální odříznutí dodávek energií z dodavatelských zemí, tedy Norska, Ruska, oblasti Kaspického moře. Úplné zavření energetických kohoutků, které by si vyžádalo energetickou soběstačnost Česka. To je však opravdu z oblasti sci-fi.

EURO: Uzavření kohoutků však až taková sci-fi není. Stačí vzpomenout na lednové přerušení dodávek zemního plynu do Evropy z Ruska. Firma Gazprom v této souvislosti tvrdí, že hlavním viníkem přerušení dodávek byla Ukrajina. Současně si stěžuje, že se Brusel takřka vůbec nezapojil do řešení krize. Jak to vidíte vy? ŘÍMAN: To je klasická ruská hra. Rusové, jak jsem pochopil jejich vyjednávací strategii, rádi předávají své problémy někomu jinému. Minulý týden jsem byl na pravidelném dialogu Evropské unie s Ruskem. Prvním tématem debaty s místopředsedou ruské vlády Igorem Sečinem bylo, proč EU nezabrání iniciativě ropovodu Oděsa–Brody. Dalším, proč EU neřeší, že ruský podnikatel, který si koupil dvacet procent ve společnosti MOL, nemůže ve firmě aktivně vykonávat svá vlastnická práva. Byl vznesen dotaz, zda by Brusel neměl iniciovat vznik nějaké komise, která by zmíněný problém řešila. Na to jsem odpověděl, že když měla společnost PPF problémy v ruské pojišťovně Ingostrach, také jsme neiniciovali vznik komise, která by se tím zabývala. Nechali jsme řešení sporu na ruských soudech. Tím chci říct, že otázka odpovídá mým zkušenostem s ruskými partnery. Jednají metodou, která může být velmi efektivní. Předloží vám spoustu problémů, pokrčí rameny a řeknou, řešte to, proboha, vždyť je to v zájmu nás obou.

EURO: Gazprom však tvrdí, že se výluka dodávek zemního plynu může kvůli Ukrajině kdykoli opakovat. Jedním z našich úkolů v rámci předsednictví EU je najít možnosti, jak omezit závislost unie na dodávkách energií z Ruska. Již jste na něco přišli? ŘÍMAN: Neznamená to opět vynalézt kolo, ale zamyslet se, co je a není možné. Samozřejmě že jedním ze zásadních řešení je opustit model, který Evropa několik desítek let prováděla – vývoz nepříjemností za její hranice. Komíny čoudí, a proto průmysl někam vyvezeme. Totéž se týká i těžby surovin. To je několik desítek let politika bohatých zemí. A teď se ukazuje, že se to zadními vrátky vrací. Státy, do kterých jsme naše problémy vyvezli, zjišťují, že to je dobrá vyjednávací karta. Proto je nepochybně prvním řešením posílení vlastní energetické soběstačnosti, což souvisí s jádrem. Další součástí řešení je diverzifikace zdrojů. Pokud něco musíme skutečně dovézt, protože to reálně nemáme, například zemní plyn, nemůžeme být závislí na jednom partnerovi, jedné dopravní cestě. Je tu však i další problém.

EURO: Jaký? ŘÍMAN: Evropská unie se ráda deklaruje jako jednotné solidární společenství. Vznikne-li však nějaký problém podobný lednovému přerušení dodávek zemního plynu, postižené země zjistí, že jsou v něm úplně samy. A nedokážou si nějak pomoci. To se jednoznačně ukázalo letos v lednu – Bulhaři mrzli, Slováci skoro a my jsme po čtrnácti dnech usilovného přemýšlení, a to nemyslím ironicky, přišli na to, že jim můžeme pomoci. Pokud se ptáte, proč nebyla pomoc připravená, tak proto, že nikoho nenapadlo, že by něco takového mohlo nastat.

EURO: Poučila se EU z lednové krize? Je schopná, budou-li se výpadky dodávek opakovat, lépe pomoci postiženým zemím? ŘÍMAN: Řešení takových problémů je dlouhodobý proces. Kdyby v letošní topné sezoně nastaly stejné výpadky dodávek, situace by asi nebyla o moc lepší než v lednu. EU se však určitě poučila – z pěti miliard eur, které zbyly v jejím rozpočtu, šlo 3,5 do energetiky. Peníze budou vynaložené především na odstranění úzkých hrdel energetických soustav mezi jednotlivými státy EU, respektive na posílení propojení.

EURO: Stále se hovoří o nutnosti snížit závislost na dovozech energií z Ruska. Například polostátní ČEZ chystá výstavbu několika elektráren na zemní plyn. Většina paliva, kterou v nových zdrojích spálí, však bude z Ruska. Co si o těchto plánech ČEZ myslíte? ŘÍMAN: Platí a bude platit pravidlo, že pokud chci postavit nový zdroj na zemní plyn, musím jasně dokladovat, že mám plně garantované dodávky plynu, abych neohrozil elektrickou soustavu – třeba zvýšením kapacity plynových zásobníků. Je to začarovaný kruh. Pokud přestane téct plyn, zvyšuje se spotřeba elektřiny, a závisí-li její výroba na plynu, spirála stoupá.

EURO: RWE také garantovalo spolehlivost dodávek z Ruska. ŘÍMAN: Je třeba říct, že RWE v plynové krizi fungovalo. A to je nechci chválit, protože jsme s nimi neustále v nějakých sporech. Dobře dostálo svým závazkům.

EURO: Jaké máte spory s RWE? ŘÍMAN: O cenách.

EURO: To znamená? ŘÍMAN: Momentálně nemáme žádný spor. Na přelomu roku, kdy bylo evidentní, že cena plynu jako suroviny prudce klesá, jsem však diskutoval s vedením RWE o tom, jak rychle jsou schopní nebo ochotní ji v rámci svých cenových vzorců zlevňovat. Domnívám se, že jsme dospěli k rozumnému závěru, který se poté odrazil v cenách vyhlášených na první a druhé čtvrtletí letošního roku.

EURO: Tlačili jste na RWE, aby víc zlevnilo? ŘÍMAN: Neřekl bych, že jsme tlačili, ale diskutovali jsme o tom. I v oněch vzorcích je nějaký prostor.

EURO: Bavili jste se i s vedením ČEZ o snížení cen elektřiny? ŔÍMAN: S každým se musí diskutovat. U ČEZ máte danou cenu silové elektřiny. K ní se připočítávají mimo jiné i poplatky za systémové služby a marže. Prostor pro vyjednávání není velký. Není to však tak, že přijde-li ČEZ s tím, že se cena zvýší o dvanáct procent, odpovíte, ne klesne o ně. To je sci-fi. Je však prostor třeba mezi desíti až dvanácti nebo devíti až dvanácti procenty. U RWE se to zase týká časového rozložení faktorů, které ovlivňují změnu ceny zemního plynu. Zda je zohlední najednou, nebo je rozloží do více čtvrtletí. Samozřejmě že se RWE musí vejít do svých cenových vzorců, nějaký prostor však určitě existuje.

EURO: Jste spokojen s fungováním pražské energetické burzy? ŘÍMAN: Jsem, protože coby cenotvorná instituce reálně funguje. To, že loni v srpnu přišla v některých okamžicích jedna megawatthodina na více než 90 eur a dnes je plus minus na polovině, prostě nikdo nemohl zařídit. Tak funguje trh. Ať si kritici říkají, co chtějí. Nedovedu si ani v nejbujnější fantazii představit jiný nástroj než burzu, který by mohl takovým transparentním způsobem ukazovat, kde se trh v rámci silové elektřiny pohybuje. To je jedna věc, která se za 2,5 roku povedla.

EURO: Stínový ministr průmyslu a obchodu ČSSD Milan Urban navrhuje stanovovat cenu elektřiny čtvrtletně. Co si o tom myslíte? ŘÍMAN: Tomu se říká vlámání do otevřených dveří. Od té doby, co burza funguje, totiž zákazník může říct, že chce stanovovat cenu nejen čtvrtletně, ale i měsíčně. Proto není Urbanův návrh v ničem nový. Snad jen v tom, jak jsem jej pochopil, že čtvrtletní stanovování ceny by mělo být implicitní. Dnes zavoláte na call centrum a řeknete, chci cenu stanovovat po měsících či po čtvrtletích. Pokud to neuděláte, ze smlouvy máte automaticky určenu cenu na rok. Urban říká, že by se roční stanovování vyměnilo za čtvrtletní. Každá hůl však má dva konce. Pro toho, kdo měl loni cenu stanovenou čtvrtletně, byla o 41 procent vyšší než v případě implicitní, roční. Letos je situace jiná, aspoň zatím. Pro toho, kdo má cenu čtvrtletní, je o 27 procent nižší, než je-li stanovená ročně. Můžeme se ptát, je-li čtvrtletní stanovování ceny o tolik výhodnější než roční.

EURO: Může stát nějak ovlivnit cenu elektřiny? ŘÍMAN: Nemůže. Stejně jako cenu akcií a čehokoli dalšího, s čím se obchoduje na burze. Respektive existuje jedna možnost, direktivní příkazový komunistický způsob. Jiná cesta není.

EURO: Co jste za dobu svého ministrování nestihl? ŘÍMAN: Nejvíc mě mrzí nedotažení akce Kulový blesk – přestěhování dvanácti organizací spadajících pod ministerstvo průmyslu a obchodu do jedné moderní budovy, zhruba 1500 úředníků. Kdyby se akce podařila dotáhnout, byla by určitě úspěšná. Teď v květnu měla jít do vlády definitivní verze projektu. Následně mělo být vypsáno výběrové řízení, které by skončilo v únoru nebo březnu příštího roku.

EURO: Projekt Kulový blesk jste zcela zastavil? ŘÍMAN: Nezastavil. Je právně, technicky a organizačně připraven a bude záležet na příštích vládách, zda jej dokončí, či nikoli. Pokud se podívají na analýzy, které jsme v souvislosti s projektem vypracovali, zjistí, že je to pozitivní věc, a budou v ní pokračovat. Může však převládnout jiný ideologický názor. Například to, co řekl Milan Urban – ministerstvo nemá být realitní kancelář a z podobných důvodů se od dokončení projektu upustí. Byl to hezký pilotní projekt, jak zmodernizovat státní správu a uspořit desítky milionů korun ročně. Jeho součástí byly i nefinanční stimuly – státní úředníci opustí šedé vlhké kobky středověkých paláců uprostřed Prahy a dostanou se do moderních prostor.

BOX:
Martin Říman (48)
Vystudoval VUT Brno, elektrotechnickou fakultu. Absolvoval i bakalářské studium na Právnické fakultě MU Brno. V letech 1980 až 1985 pracoval jako programátor. V letech 1997 až 2001 soukromě podnikal. Od roku 1991 je členem ODS. Říman je ženatý, má dvě děti.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče