Domů si kupujeme radost

03. listopadu 2009, 13:36 - Romana Bochníčková
03. listopadu 2009, 13:36

Něco jiného je chodit po výstavách a něco jiného se sochou či obrazem žít

(praporek)
Nejsme fabrika na výrobu „stars“, říká Bettina Müllerová, generální ředitelka pro Německo z největší privátní galerie v Evropě

(úvodní text)
Od roku 1986 je v Guinnessově knize rekordů zaznamenáno, že největší privátní galerií v Evropě je Galerie Mensing s hlavním sídlem v německém Hamm Rhynernu.
Představuje umění od 19. století až po současnost na ploše 2000 metrů čtverečních ve 13 výstavních sálech, přičemž těžištěm kolekce je klasická moderna a mezinárodní pop-art. Galerie se nachází na prestižních adresách v Baden Badenu, Berlíně, Düsseldorfu, Frankfurtu, Hamburku, Mnichově, Hannoveru a v Kostnici. Harry Mensing galerii převzal před dvaceti lety po svém otci, který v roce 1961 položil základní kámen největšímu privátnímu domu umění v Evropě. Díky osvícenému vedení a dobře vypracovanému marketingu se mu podařilo vybudovat ojedinělou galerijní síť. V ní zaujímá významné postavení mnichovská pobočka, neboť Mnichov je právem považován za kosmopolitní kulturní město s náročným publikem. Za své renomé vděčí mnichovská galerie ředitelce Bettině Müllerové, která je zároveň generální ředitelkou Galerie Mensing v Německu. „Nedefinujeme se jako „galerie s určitým zaměřením. Udržujeme zcela vědomě různá těžiště nabídky, přičemž současnému umění věnujeme zvláštní pozornost“, řekla paní Müllerová v rozhovoru pro týdeník EURO. „Dobrým příkladem jsou realisté, jako Ital Luigi Rocca s grandiózními newyorskými scénami nebo německý malíř krajin Detlev Rahn. Vedle nich vystavujeme také abstrakci. Silný akcent klademe na aktuální pop-art s mezinárodními hvězdami, jako jsou Romero Britto, David Gerstein nebo Charles Fazzino. Dobře zastoupeny jsou u nás také velké ikony první generace, například Warhol, Liechtenstein nebo Wesselman. Dalším důležitým těžištěm našeho zájmu je kvůli sběratelům klasická moderna. Naše hlavní budova v Hammu má i rozsáhlé oddělení s vybranými malbami z 19. století.“

(Rozhovor - navazuje na úv. text)
Na trhu s uměním je známo, že jedním z hlavních pilířů vašeho úspěchu je dobře vypracovaný marketing. Souhlasíte?
Marketing hraje v umění stejně důležitou roli jako v jiných oborech podnikání, dokonce si myslím, že ještě významnější. Umění žije z dialogu s pozorovatelem. Umělec, jehož díla nejsou pro veřejnost dostupná, podle mne mrhá talentem. Proto vybíráme pro naše pobočky lokality v centrech měst, kde je silná koncentrace byznysu, abychom garantovali našim umělcům nejlepší prezentaci. Umožňujeme jim tak kontakt s veřejností v nejvyšší možné míře – formou výstav a publikací o nich informujeme naše stálé klienty v propagačních materiálech a tak dále.

Na jakou cílovou skupinu se zaměřujete?
Myslím si, že tajemství našeho úspěchu spočívá právě v tom, že nemáme žádnou cílovou skupinu. Umění se kupuje z rozličných důvodů. Pro jednoho je to sběratelská vášeň, pro jiného investice, pro dalšího pouze statut společenského postavení. Věnujeme se náročným sběratelům umění i studentům, kteří nemají k dispozici velký finanční obnos.

Jak si vybíráte umělce, které zastupujete? Očekává se od nás, že v naší galerii budou vystavovat uznávaní umělci známých jmen. Naše galerie se sortimentem, který máme, se myslím nemusí bát žádného mezinárodního srovnání. Umožňujeme však velice rádi prezentace mladým talentům, kteří jsou doposud neznámí široké veřejnosti. Zásadně však platí pravidlo: Zákazníkům nabízíme jen to, čemu sami věříme. Umělec musí mít velký potenciál. Nejen ten, který se týká očekávaného růstu hodnoty díla, nýbrž i potenciál své schopnosti dál se umělecky rozvíjet.

Do jaké míry je pro vás rozhodující, zda umělec absolvoval výtvarnou akademii?
To pro nás není příliš důležité. Spíše nás zajímá, jaká osobnost se v něm skrývá, jaký má zvláštní úhel pohledu vidění světa, zda má svůj originální rukopis. A nezapomeňte, kolik existuje autodidaktů, kteří se v umění prosadili. Často jsou to právě oni, ti neakademičtí ,outsideři‘, kteří dali umění rozhodující impulz.

Společným jmenovatelem u většiny vystavovaných děl je pocit radosti. Odpovídá to mentalitě Němců, kteří u vás nakupují? Ve Vídni je například oblíbený Hermann Nietsch, jehož tvorba vyvolává negativní emoce. Na jeho vernisážích „mystérium krve“ musel návštěvník zabít myš… Na našich vernisážích nemusel ještě nikdo zabít žádnou myš a nemyslím si, že radost z krásy pochází z typicky německé mentality. Radost přece spojuje nás všechny. Samozřejmě že v současném umění se najdou velmi extrémní polohy. Ale právě umělci, jako vámi uvedený Nietsch, se neorientují primárně na soukromého sběratele. Myslím si, že v umění jsou dovoleny excentrické pozice, ale naše galerie pracuje pro sběratele, kteří hledají v umění především radost. Je přece rozdíl, jestli jen tak chodíte po výstavách, nebo zda byste chtěli žít doma s obrazem nebo sochou.

V umění vládne diktát významných kritiků, kteří ovlivňují i trendy ve výtvarném umění. Orientujete se podle nich? Dějiny recepce, které se právě v moderním umění stále měnily, ukazují velmi zřetelně, že také umělecký kritik podléhá duchu doby – jako každý smrtelník. Rozhodující je především, jakou emoci ve vás dílo vzbudí. Líbí se vám, nebo ne? Chtěla byste s ním žít ve svém bytě?

Co je podle vás tím jazýčkem na vahách, který rozhodne, zda ten či onen umělec bude úspěšný?

Kdyby se přesně vědělo, pak by existovali jen úspěšní umělci. Talent, originalita, profesionalita jsou sice důležité, ale nejsou vším. Bez hluboké senzibility pro dobu, pro to, co lidi – možná jen podvědomě – pohání, je úspěch nemyslitelný.

Vaše galerie uvedla na německý trh americkou pop-artovou hvězdu Romera Britta a proslavila ho díky marketingu po celém Německu… V této souvislosti se mi nezamlouvá slovo marketing. Ano, jsme zastoupeni po celém Německu, nabízíme našim umělcům určité fórum, kde si jich veřejnost náležitě všimne, a tak je to správně. Ale nevnímáme se jako někdo, kdo má fabriku na hvězdy. Stars jsou už od počátku stars. Nelze je vykouzlit, jak se nám zlíbí, ale lze rozpoznat včas jejich potenciál a napomoci jim ho rozvíjet. Romero Britto nemá v Německu tolik nadšených sběratelů jenom proto, že jsme mu dali k dispozici náš fungující marketing, nýbrž proto, co vyjadřuje. Jeho umění je mladé, nezatížené a plně pozitivní.

Jak se odráží finanční krize na německém trhu s uměním?
Obchodu s uměním se daří vždy dobře, když se jiným odvětvím vede špatně. V čase recese přichází ke slovu často proslavený útěk k ,věcným hodnotám‘, které mají svou cenu v každé době. Ale přece se něco změnilo – zákazníci chtějí více známá, dostatečně zavedená jména.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče