Dojná kráva

20. května 2009, 19:06 - Will Conroy
20. května 2009, 19:06

Malí akcionáři se třesou strachy před Orlenem

Na privatizaci České rafinérské a petrochemické společnosti Unipetrol bylo už od začátku zvláštní, že firma kontrolovaná českým státem v podstatě plynule přešla do područí polské vlády. Jaká budoucnost se teď Unipetrolu rýsuje, když se jeho vlastník, polským státem kontrolovaný kolos PKN Orlen, propadá do finanční propasti?

Analytici si zklamaně povzdechli poté, co v polovině února nečekaně rezignoval generální ředitel Unipetrolu François Vleugels. Belgický veterán chemického průmyslu, kterého v roce 2006 PKN Orlen ulovil, aby restrukturalizoval novou akvizici (Unipetrol), byl obecně vysoce ceněn. Podařilo se mu ozdravit obří holdingové monstrum s více než sedmdesáti složkami na relativně pružnou společnost, a to bez pomoci ústředí. Ve svém prvním rozhovoru po odchodu z Unipetrolu hovořil Vleugels umírněně. Varoval však menšinové akcionáře, aby si dávali pozor, jak zadlužený Orlen bude nakládat se svou pobočkou, která disponuje velkou kupní silou. „V době, kdy Orlen omezuje investiční výdaje, aby se dostálo závazkům vůči bankám, nemůže být Unipetrol výjimkou, protože Orlen musí předkládat konsolidovaný hospodářský výsledek… ale pokud omezí investice moc, snižuje se šance, že Unipetrol bude připraven využít svoji příležitost po skončení ekonomická krize,“ uvedl Vleugels krátce předtím, než Unipetrol oznámil škrty pro rok 2009 v investičních výdajích a nákladech ve výši dvou miliard korun a redukci pracovních sil o osm procent.

Akcionáři, pozor! To, že mezinárodně rozkročený Orlen postupně vstřebává menší Unipetrol, dává podle Vleugelse smysl, protože společnost Unipetrol byla příliš malá na to, aby sama obstála na trhu a plně využila svého potenciálu. Menšinoví vlastníci, kterým patří 37,1 procenta akcií, by ale podle Vleugelse měli pamatovat na svá práva, protože „podle zákona může management Unipetrolu pod vedením Orlenu optimalizovat zájmy skupiny Orlen, ale nikdy způsobem, který bude mít negativní dopad na menšinové akcionáře.“
Analytici Tamas Pletser z ING a Bram Buring z Wood & Company Vleugelse v jeho úvahách podpořili. Poté, co 19. května ratingová agentura Moody’s Investors Service ohodnotila finanční status Orlenu slovem „junk“ (odpad), Pletser uvedl: „Zásahy Orlenu v Unipetrolu se definitivně staly něčím, na co se menšinoví vlastníci budou muset soustředit.“ Buring prohlásil, že stále není jasné, co budou škrty PKN Orlenu znamenat pro Unipetrol, ale dodal, že v těžkých časech je vždy nutno hledat rovnováhu mezi úsporami a investováním do růstu.
Samo vedení PKN Orlenu se plány s Unipetrolem zdráhá osvětlit. Anna Wieszczecková, mluvčí Orlenu, odmítla komentovat názory Vleugelse i analytiků. Sdělila, že společnost se nevyjadřuje k názorům soukromých osob. Stejnou zkušenost má s Orlenem makléř privátní banky J&T Michal Semotan. J&T Banka vlastní v Unipetrolu deset procent akcií. Semotan řekl, že je deprimovaný z nedostatku informací ze strany nového managementu Unipetrolu ohledně plánů společnosti: „Vše, co se dovídáme, jsou pouze obecné informace, které ví každý.“

Tři roky, čtyři šéfové Vleugels také poznamenal, že za jeho tříletého působení v čele Unipetrolu se v Orlenu vystřídali čtyři ředitelé. „Ty politicky motivované změny (ve vedení) by měly skončit … Ani Orlen, ani Unipetrol nemohou dosáhnout svých cílů, pokud toto bude pokračovat,“ řekl Vleugels.
„Je patrné, že Orlen se musí vypořádávat s některými divnými nápady polských politiků. Za takových okolností je složité mít dlouhodobou strategii a my brokeři bychom uvítali, kdyby společnost byla plně privátní … Ale to se nestane, pokud se do toho vměšují politici,“ komentoval Pletser. Zdroje uvnitř Unipetrolu připouštějí, že pod novým vedením Orlenu, strukturovaným podle jednotlivých segmentů, je nový šéf firmy Krzysztof Urbanowicz víceméně pouhý správce a koordinátor pro matku ve Varšavě. Šéfové jednotlivých částí Unipetrolu jsou pak pověřeni podřizovat se rozhodnutím vedení ze skupiny Orlen. Jaký dluh v poměru k vlastnímu jmění Orlen Unipetrolu povolí, bude rozhodující pro další kapitolu v dějinách společnosti. Současný poměr osm procent popsal Vleugels jako znamenitý pro ratingové hodnocení. „Vlastně vše, co je pod třicet procent, je fantastické,“ dodal. Není pochyb, že před příchodem ekonomické krize se Unipetrol plánoval zadlužit, aby zvýšil výrobní kapacitu a pustil se do akvizic. Řada plánů však musela být odložena, protože Orlen se nyní obává, jak by jakákoli změna poměru dluhu k vlastnímu jmění Unipetrolu zapůsobila na banky, u nichž má společnost problém s plněním svých závazků. Nedá se říci, že by plány Unipetrolu někdy dostaly konkrétní obrysy. Jak řekl zdroj z Unipetrolu: „Vleugels strávil spoustu času snahou přesvědčit Varšavu, aby schválila pětiletou strategii společnosti, ale management v Polsku se měnil tak často, že Orlen nikdy nic neschválil. Nakonec se ten plán ztratil někde v byrokratickém procesu,“ uvedl a dodal: „Pro společnost, jako je Unipetrol, je velmi neobvyklé nemít schválenou strategii a žít ze dne na den.“

BOX
Dveře volné pro Rusy? Finanční trable PKN Orlenu mohou zabránit Unipetrolu využít finanční prostředky, aby napravil – podle některých expertů historickou chybu – oddělení ropných rafinerií od chemické produkce, které se uskutečnilo během privatizace. V horším případě by prý mohla situace vyústit ve vstup ruského kapitálu do strategické společnosti Česká rafinérská. Příležitost by se Rusům mohla naskytnout skrze 16,33procentní podíl v České rafinérské, který drží společnost Royal Dutch Shell. Podle expertů je jasné, že Shell je připraven svůj podíl za dobrou cenu prodat. Přestože Unipetrol disponuje 51 procenty akcií v České rafinérské, podle akcionářské smlouvy se musí o kontrolu a odměny dělit se Shellem a třetím akcionářem, italskou společností Eni, která drží 32,44 procenta. Pokud by se Unipetrolu podařilo získat podíl Shellu, vydělal by na „jedinečné příležitosti napravit historii,“ uvedl bývalý šéf Unipetrolu François Vleugels.
Mateřská firma PKN Orlen se však k nákupu akcií staví neutrálně. A za rohem číhá ruský Lukoil. Vleugels si společně s makléřem privátní banky J&T Michalem Semotanem myslí, že Lukoilu se podaří podíl získat, pokud budou akcie k dispozici. „Vše nakonec bude záležet na ceně. Proto se Unipetrol nebude o akcie ucházet a Lukoil je získá,“ uvedl Semotan, kterému by osobně nevadilo, kdyby Lukoil vstoupil do českého rafinerství. J&T spravuje téměř deset procent akcií Unipetrolu. Zdroj blízký Unipetrolu uvedl, že ředitelé Orlenu zvažovali usnadnit Lukoilu vstup do České rafinérské výměnou za lobbování v Kremlu za odblokování ropovodu, který zásobuje litevskou rafinerskou pobočku Mažeikiu Nafta. Mluvčí Orlenu Dawid Piekarz tato tvrzení popřel.

[Do bočního sloupce]
Výsledkový propadák Unipetrol letos v prvním čtvrtletí hospodařil se ztrátou více než 190 milionů korun. V předchozím čtvrtletí prodělek dosahoval téměř 1,3 miliardy korun. Polská rafinerie PKN Orlen se za první čtvrtletí 2009 propadla do ztráty 1,1 miliardy zlotých (6,6 miliardy korun).

Překlad: Irena Buřívalová

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče