Dodavatele drtí hlavně diskonty

11. srpna 2008, 08:00 - Eva Marzini
11. srpna 2008, 08:00

MIROSLAV TOMAN, PREZIDENT POTRAVINÁŘSKÉ KOMORY ČR - Zneužívání dominantního postavení jde na vrub hlavně diskontním řetězcům. Tvrdí to Miroslav Toman, který před nedávnem obhájil post šéfa Potravinářské komory ČR. Věří, že v novém funkčním období se mu konečně podaří prosadit zákon, který pomůže narovnat vztahy mezi dodavateli a odběrateli.

Věříte, že se ještě letos podaří prosadit zákon o takzvané významné tržní síle, který by měl vymezit chování řetězců ke svým dodavatelům?

Ano, pokud na nejbližším zasedání Poslanecké sněmovny projde prvním čtením. Ve druhém čtení pak vláda, která náš návrh odmítla, může předložit pozměňovací návrhy. Není to boj proti řetězcům. Jde o to, aby zde byla možnost kontrolovat, zda nedochází k porušování korektních dodavatelsko-odběratelských vztahů mezi obchodními řetězci a jejich dodavateli.

Neobáváte se, že tento zákon ve svém důsledku poškodí tuzemské výrobce potravin? Obchodníci přece mohou dát přednost zahraničním dodavatelům.

Nikde jsem ještě takovou analýzu neviděl a ani nic takového nepředpokládám. Marže na zboží je jedna věc, ale další poplatky jsou jakousi stínovou marží. Tu však hradí spotřebitel.

MIROSLAV TOMAN

Narodil se v roce 1960. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou a poté na ní i působil, na začátku devadesátých let byl čelným představitelem zemědělských společností Agrotec Hustopeče a Agrotrade. V letech 1996 až 2001 působil v diplomatických službách v USA a na Slovensku, od roku 2002 do roku 2007 byl náměstkem ministra zemědělství. V době vstupu České republiky do Evropské unie byl hlavním vyjednavačem podmínek vstupu za rezort zemědělství. V čele Potravinářské komory stojí od září 2007, letos v květnu byl zvolen na další čtyřleté období. Je ženatý, má tři děti.

Obchodní řetězce s regulací nesouhlasí a někteří vaši odpůrci argumentují, že lobbujete jen za velké dodavatele…

To, že řetězce nesouhlasí, mě při stávajících obchodních vztazích příliš nepřekvapuje. Obchodní řetězce je ovšem třeba rozdělovat na ty serioznější, které jsou členy Svazu obchodu a cestovního ruchu, jako jsou Globus a Interspar, a na ty, které členy nejsou. To jsou především diskonty. Převážně tato skupina řetězců si vynucuje nepřiměřené obchodní podmínky.

V Potravinářské komoře je sdruženo více než 85 procent potravinářských a zpracovatelských podniků, mezi nimiž jsou malé, střední i velké podniky. Nevidím tedy nejmenší důvod, proč by komora měla lobbovat v této záležitosti jen za velké podniky.

TAK KDO JE TU SILNĚJŠÍ?

Navrhujete etický kodex, který by obchodníci měli přijmout. Ti však argumentují, že jsou dodavatelé, kteří mají daleko významnější tržní sílu než odběratelé. Neměli by tedy etický kodex podepsat i dodavatelé, jak navrhuje například prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Zdeněk Juračka?

Neznám, možná s výjimkou těch největších nadnárodních společností, nikoho, kdo by disponoval větší tržní silou než řetězce. I pobočky těchto nadnárodních společností na českém trhu mají daleko slabší pozici než jednotlivé řetězce. Jen mají občas zboží, bez něhož se supermarkety tak úplně neobejdou, což je jistě jejich noční můra. Zákon se ale nedělá s ohledem na těchto několik hráčů. Je nutné si uvědomit, že na českém trhu má prvních 10 řetězců prakticky stejný obrat jako 6000 potravinářských výrobců, přičemž pracují s podstatně vyšší rentabilitou.

V minulosti se terčem kritiky stali například výrobci minerálních vod. Jejich tržní podíl je samozřejmě vysoký, ale pokud porovnáme jejich podíl na tržbách jednotlivých obchodníků v absolutních číslech, zjistíme, že se jedná maximálně o jednotky procent. Jejich pozice je tudíž v tomto pohledu prakticky srovnatelná s malými podniky. Jinak si myslím, že většina dodavatelů by na rozdíl od obchodníků ráda takový etický kodex podepsala. Vím, že mezi obchodníky byly přes velkou kampaň a sliby pana Juračky o přijetí etického kodexu obchodníky pouze dva řetězce ochotni jej podepsat.

Je vůbec zákon o zneužívání dominantního postavení pro dodavatele tak důležitý? Máme přece zákon o hospodářské soutěži či obchodní zákoník…

Potravinářská komora i Agrární komora  několikrát žádaly kompetentní úřady o vyjádření ke konkrétním případům porušování dobrých dodavatelsko-odběratelských vztahů. Vždy jsme obdrželi odpověď, že stávající legislativa tuto skutečnost neumí postihnout, protože chybí příslušný právní předpis. Takže i to byl jeden z hlavních důvodů, proč byl připraven tento zákon.

Není to ale tak dávno, co se dodavatelé zahraničním řetězcům až vnucovali výhodnými podmínkami. Tolerovali dlouhé lhůty splatnosti, dokonce se předháněli v jejich prodlužování. To si neuvědomovali, že výhodné podmínky mohou řetězce vyžadovat trvale?

Není známo, že by dodavatelé řetězcům sami nabízeli zvláštní podmínky. Podle průzkumu u obchodních manažerů bylo možno za seriozní vztahy považovat velmi krátké období na počátku 90. let, kdy začaly být na českém trhu kromě českých řetězců aktivní i ty zahraniční, například Delvita, Norma, Edeka, Carrefour nebo Ahold. V té době nebyly vůči řetězcům zásadní výhrady a cena nebyla považována za jediné rozhodovací kritérium. Již tehdy ale byly platební podmínky považovány za mírně řečeno problematické.

Celá situace se zásadně změnila vstupem německých řetězců jako Pennymarket nebo Kaufland a rovněž vytvářením diskontní formule u Aholdu. Řada poplatků začala být postupně vymáhána velmi nevybíravým způsobem a ty se dnes podílejí na ziscích dosahovaných řetězci, neboť tvoří jakousi stínovou marži k vlastní prodejní ceně.

Řada dodavatelů odmítla před zhruba deseti lety přistoupit na výhodnější podmínky, které nabídla spotřební družstva. Argumentovali, že zahraniční řetězce je budou v budoucnu živit…

Problém spotřebních družstev je poněkud složitější a otázka patrně směřuje do období, kdy tato družstva procházela krizí, která se mimo jiné projevila na platební morálce. Nelze se proto divit dodavatelům, kteří si prošli kauzami jako Globalmilk, Lacrum nebo Vít, že nebyli ochotni dodávat za dané situace rizikovým partnerům.

Zahraniční obchodní řetězce v té době představovaly sice problematickou, ale značně větší jistotu. Vinu je možno hledat i u tehdejší politické reprezentace, která nedokázala podržet český maloobchod proti zahraniční expanzi a v podstatě jej nechala svému osudu. Zde je smutnou pravdou, že trh to vyřešil, bohužel za peníze českých dodavatelů, potažmo daňových poplatníků.

ZÁKON O VÝZNAMNÉ TRŽNÍ SÍLE

Podle poslaneckého návrhu zákona o významné tržní síle, na kterém se podílela Potravinářská komora, by obchodníci s ročním obratem vyšším než pět miliard korun měli vypracovat etický kodex vůči svým dodavatelům. Pokud obchodní řetězce tato pravidla poruší a zneužijí své výsadní postavení na trhu, tak by jim podle poslance Michala Haška (ČSSD) hrozila pokuta od 100 tisíc až do 10 milionů korun, případně sankce do deseti procent z čistého obratu. Dodržování zákona má kontrolovat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

DOBRÁ POZICE K NEZAPLACENÍ

Dodavatelé se ostře ohrazují proti takzvanému regálnému, ale přitom si poplatek svým způsobem vymysleli, když si v obchodech začali určovat místo pro své zboží…

Dovedu si představit ledasco, ale že by dodavatel vymyslel, že bude obchodníkovi platit za to, že prodává jeho zboží, to je již dosti odvážná fantazie. Je nutno si uvědomit nemorálnost těchto poplatků, protože jejich výnos samozřejmě nestlačuje cenu dolů, jak se často tvrdí. To znamená, že spotřebitel ani nikdo jiný z něj nemá žádný užitek. Jedná se o přímý zisk obchodníka, který jde do jeho kapsy a za který vlastně nenabízí žádnou službu, tudíž není proti němu ani žádný náklad. Z tohoto důvodu jej lze označit za nemravný. Je vlastně v přímém vztahu k postavení řetězců na trhu, kde se podíl nezávislého obchodu natolik zmenšil, že není schopen zajistit větším výrobcům dostatečný odbyt.

Podle obchodníků existují poplatky, které jsou pro dodavatele výhodné, jako například zalistovací poplatky. Souhlasíte s tvrzením Zdeňka Juračky, že je-li určitý druh zboží v katalogu, družstva jsou pak povinna mít tyto výrobky ve všech svých třech tisících prodejnách?

Nevím, kdo zjistil, že zalistovací poplatek je pro dodavatele výhodný, ale pokud je za něj nabídnuta určitá služba, dejme tomu. Problém je, že praxe některých řetězců je taková, že vyberou zalistovací poplatky a zboží do prodeje vůbec nezařadí, nebo jej po krátké době vyřadí.

Zařazení do prodejního katalogu je zajisté chvályhodný počin a je možno jej za určitých podmínek i zpoplatnit, pouze si nedovedu představit, jak takový malý dodavatel ze západních Čech zajistí zásobování prodejny na severní Moravě, pokud nemají družstva ústřední logistické centrum a distribuci. Takže pak se i tento poplatek stává pouhou daní obchodníkovi, jen forma je jiná.

Dalším nešvarem, kterým dodavatelé argumentují pro regulaci řetězců, jsou dlouhé lhůty splatnosti faktur. Spotřební družstva nabízejí dodavatelům předplatby, ty ovšem dodavatelé odmítají. Proč?

Zatím jsem o takové praxi neslyšel, ale je samozřejmě možná. Pak se jedná o jistou formu podnikatelského úvěru a peníze mají svoji cenu a možná z konkrétních podmínek takové předplatby vyplývá nezájem dodavatelů o tuto nabídku.

MÁME SVOJE, UŽ VÁS NEPOTŘEBUJEME

Obchodníci si řadu produktů začínají vyrábět sami. Jedná se nejen o pečivo, některé řetězce kupují i krachující masokombináty. Nechtějí se handrkovat s dodavateli?

Nemyslím, že důvodem je dohadování se s dodavateli. Vlastní výroba má samozřejmě určité výhody. Například v ní lze velice efektivně zpracovat v určitém okamžiku neprodejné zboží, nakoupit pro ni levné suroviny nebo dále cenově ždímat dodavatele s poukazem, že si to „jinak vyrobíme sami“. To mohou být pro řadu řetězců rozhodující  motivy.

Řetězce tvoří v současné době významnou odběratelskou skupinu, jde přibližně o 70procentní podíl na trhu s potravinami. Mohl byste porovnat, jak se z pohledu dodavatelů liší spolupráce se zahraničními a českými sítěmi?

Obchodní politiku si české obchodní sítě tvoří zde a je možno o ní s vedením nebo majiteli vyjednávat. U zahraniční sítě se tvoří v zahraniční centrále a kromě vlastního obchodu obsahuje často i politické aspekty. V Česku jsou v převážné míře pouze vykonavatelé těchto rozhodnutí.

Jaké obchodní vztahy panují mezi dodavateli a českými obchodníky sdruženými do sítí?

Pokud mluvíme o českém nezávislém obchodě, který se z důvodu boje o přežití sdružuje do nákupních nebo jiných aliancí, je to zcela v pořádku, a myslím, že vztahy mezi takovými českými sítěmi a českými dodavateli jsou víceméně korektní. Poslední dobou se začínají diskutovat nákupní praktiky například Coopu, ale na druhé straně chápeme, že nežije ve vzduchoprázdnu a čeští obchodníci musí obstát v nevybíravé zahraniční konkurenci.

V případě obchodu bychom asi nikdy neměli hovořit o jakémsi evropském nebo společném trhu, z pohledu našich zájmů existuje pouze český trh. Obecně platí, že s tuzemskými obchodníky je vždy lepší domluva než se zahraničními.

Dominatní postavení zahraničních řetězců na trhu a rostoucí zájem obchodníků sdružovat se do sítí naznačuje, že do budoucna hraje integrace stále významnější roli. Jak vidíte budoucnost dodavatelů, budou se také sdružovat?

Pokud si přečtete zákon o ochraně hospodářské soutěže, jasně vám vyjdou možnosti výrobců. V podstatě jsou to pouze fúze a ve velmi omezené podobě obchod přes společnou obchodní firmu, protože jinak by bylo sdružování hodnoceno jako kartelová dohoda. Zde nám právo trochu zaspalo za vývojem na trhu a je jedním z příčin současného nerovnoprávného postavení dodavatelů a obchodníků. K nápravě tohoto stavu nakonec směřuje i námi předložený návrh zákona o významné tržní síle i současné iniciativy Evropského parlamentu.

PODPORA PŮJDE I DO REGIONŮ

Potravinářská komora uvažuje o vytvoření etického kodexu výrobce potravin. Tuzemské firmy, které by se tímto kodexem řídily, by spotřebitelům garantovaly kvalitu své potravinářské produkce. Můžete to přiblížit?

Etický kodex by spotřebitelům zaručil prokazatelný původ potravin, jejich správné značení i to, že jsou vyrobeny podle zákonných či profesních norem pro jednotlivé výrobky a také podle přísných zásad bezpečnosti potravin. Spotřebitel by tak získal seriozní informaci garantovanou Potravinářskou komorou.

K hlavním cílům komory v následujícím čtyřletém období patří podpora spotřeby domácích potravin a značky Klasa.

Zahraniční potraviny mají na domácím trhu již 40procentní podíl. Je to alarmující, protože jejich podíl každoročně roste a během jednoho či dvou let se můžeme dostat až na 50 procent, což může zásadním způsobem ohrožovat české výrobce. Komora chce spolu s krajskými samosprávami zahájit projekt nazvaný Regio Klasa. Cílem je podpořit regionální potraviny, rozšířit povědomí spotřebitelů o místních specialitách a podpořit jejich prodej v obchodních sítích.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče