Dobročinnost à la Microsoft

09. prosince 2009, 11:12 - Jay Greene
09. prosince 2009, 11:12

CEO Jeff Raikes se snaží, aby Gatesova nadace hodně sázela na inovaci...

Celý podtitul:
CEO Jeff Raikes se snaží, aby Gatesova nadace hodně sázela na inovaci a požadovala měřitelné výsledky

Ve škole na sídlišti Ashongman v Akkře, hlavním městě Ghany, je doba oběda a desítky dětí v oranžovohnědých uniformách nastupují do řady k servírovacímu stolu, aby si vyzvedly talíře s rýží jollof, vydatným jídlem s dušeným kuřecím masem a rajčaty. Když si děti sedají, blíží se k nim Jeffrey S. Raikes, působící dojmem číšníka, který kontroluje, zda jeho zákazníkům chutná. „Je ta rýže dobrá?“ ptá se v tlumeně osvětlené místnosti, když děti strkají prsty do misek, aby si nabíraly jídlo. Děti přikyvují, a nejsou si úplně jisté, co si o tom cizím člověku mají myslet. Raikes tam není proto, aby posuzoval, zda je podávané jídlo výborné. Generální ředitel Nadace Billa a Melindy Gatesových si ani nemůže připisovat zásluhu na Programu stravování na ghanských školách, starém tři roky. Z 2,8 miliardy dolarů, které nadace rozdělila v minulém roce, nebyl vynaložen ani cent na to, aby tyto děti měly co do úst. Raikes chce spíše zjistit, proč většina rýže, kterou účastníci programu jedí, pochází z Thajska, a ne z farem vzdálených jen několik kilometrů. Budou-li ghanští farmáři moci najít pro své plodiny kupce, říká Raikes, bude je to pobízet k tomu, aby ze své půdy získávali vyšší výnosy, a tato západoafrická země bude mít stálejší nabídku potravin. „Skutečnou příležitostí tady je vytvořit stabilizovaný trh,“ říká Raikes. „Program školního stravování je možné využít ke svépomocným snahám.“ „Svépomoc“ je slovo, které Raikes hodně používá. Znamená pro něho vytvoření řádného cyklu, v němž mohou dodavatelé budovat podniky na základě dlouhodobých spojeneckých dohod s nějakým silným partnerem. Pro každého, kdo někdy pracoval u Microsoftu jako Raikes, jenž tam působil 27 let, než odešel do penze a nastoupil do Gatesovy nadace, je to důvěrně známý pojem. Softwarový obr vytvořil ekosystém partnerů, který žil z technologie Microsoftu. Raikes se nemůže dočkat, aby tyto myšlenky importoval do světa dobročinnosti. Nadace v říjnu prohlásila, že daruje patnáct milionů dolarů Alianci pro zelenou revoluci v Africe (AGRA), aby drobným farmářům v Ghaně a čtyřech dalších zemích pomohla mezi jiným zlepšit přístup na trhy pro jejich plodiny. Když jedenapadesátiletý Raikes o něco více než před rokem přebíral od Patty Stonesiferové největší dobročinnou nadaci na zeměkouli, jeho volba byla nekonvenční a trochu diskutabilní. Kromě toho, že rozdal většinu jmění, které nashromáždil u Microsoftu – když počátkem roku 2008 odstoupil z funkce prezidenta obchodní divize, jeho akciový kapitál měl hodnotu 400 milionů dolarů – Raikes za sebou neměl žádnou historii dobročinnosti. Chyběly mu odborné znalosti ve stěžejních zájmových oblastech: zlepšování zdraví v rozvojových zemí, vymýcení chudoby a zlepšování míry dokončování středoškolského studia v USA. „Byl neznámou veličinou,“ říká Vartan Gregorian, prezident společnosti Carnegie Corporation, jedné z největších dobročinných organizací v zemi.

ROZUMÍ BILLOVI
Raikes však má něco, s čím se mohl popasovat jen málokdo: do hloubky rozumí Billu Gatesovi. Na tom Gatesovi záleželo. Chtěl takového generálního ředitele, který je schopen se přizpůsobit jeho náruživému, často netrpělivému stylu a přinést do světa dobročinnosti odlišný přístup. „Hledali jsme někoho, kdo se chce učit, protože hodně z toho, co provádíme, je velmi neotřelé,“ říká Gates. „Nesnažíme se dělat jen to, co se dělalo v minulosti.“ Raikes měl také vlohy k tomu, aby vedl velkou a složitou organizaci, protože navrhl podnikání v oblasti zpracování textů, e-mailu a kalkulačních tabulek systému Microsoft Office a vzniklá divize se stala velmi ziskovou, protože v roce, kdy odešel, vydělala 19 miliard dolarů. Nadaci, která disponuje 34 miliardami dolarů, v současnosti Raikes přetváří, přičemž jí dává některé z rysů, kvůli nimž byl Microsoft uctívaný i zatracovaný. Mnohé ze svých 781 zaměstnanců vybízí k tomu, aby hodně sázeli na zavádění inovací, jež jednou mohou usnadňovat třeba rychlé zjišťování malárie nebo tuberkulózy. Snažil se také dělat všechno pro to, aby se jeho lidé zaměřili na financování projektů, které mohou přinášet měřitelné výsledky. A zatímco Raikes vyvíjí úsilí o zlepšení image nadace, evidentně mu nedělá potíže využívat finanční síly organizace k prosazování vlastního postupu ve snaze řešit zdánlivě neřešitelné problémy. Raikesův přístup pravděpodobně nezmírní znepokojení, že vliv dvanáct let staré nadace hodně přesahuje finance, které rozdává. Ten obrovský balík peněz, který nabízí, může změnit směr výzkumu v nějakém oboru. Pokud jde například o globální rozvoj, nadace vydává miliony na nové odrůdy semen, jež jsou odolné vůči určitým škůdcům a chorobám. To je obrovské lákadlo pro badatele dychtivé přivábit finance pro svou práci. Může to však působit v neprospěch jednodušších řešení, jako je sázení existujících plodin odpuzujících hmyz vedle plodin, které jsou nechráněné. „Mají nepřiměřený vliv na směr zemědělského výzkumu,“ říká Raj Patel, badatel hostující v Centru afrických studií při Kalifornské univerzitě v Berkeley. „To, co Gates dělá, jsou příležitostné náklady. Může své peníze utrácet, jak se mu zlíbí. Přitom však potlačuje jiné příležitosti.“ Podobně jako jeho šéfa ani Raikese kritika neděsí. Obvinění, že nadace je příliš vlivná, záhadná a arogantní, se podobají stížnostem, jimž byl Microsoft vystaven celá desetiletí, když ovládl svět technologie. „Nejde nám o to, každého nutit, aby s naším přístupem souhlasil,“ říká Raikes. „Musíme jednat podle svého přesvědčení.“ Přesto také uznává, že je třeba se snažit získávat alternativní stanoviska, i když se jimi nebude řídit. Koncem devadesátých let několik vlád žalovalo Microsoft pro porušování antimonopolních zákonů. Kritici uvádějí, že kroky, které vedly k oněm žalobám, odrážely institucionální aroganci. „Na začátku devadesátých let jsme v Microsoftu opravdu neměli pocit, že by politika spjatá s naším odvětvím měla být v zorném poli,“ prohlašuje Raikes. „Myslím, že je velmi důležité být ve shodě s tím, co si lidé o nadaci myslí, a dělat vše, abychom byli považováni za vstřícného partnera.“ Začátkem letošního podzimu požádal Centrum pro účinnou dobročinnost o uspořádání ankety mezi současnými příjemci grantů, aby zjistil, co může nadace dělat lépe. Raikes je rovněž ochoten se s Gatesem přít. Ke konci léta poslal Gates Raikesovi interní sdělení vyjadřující zklamání z pomalého rozvoje jedné divize nadace a navrhl reorganizaci. Raikes se ohradil: „Řekl jsem, ,takže Bille, budeš to ty, kdo bude rozhodovat, nebo to budu já jako šéf téhle organizace?‘,“ vzpomíná Raikes. Gates ustoupil. „Když se Bill rozčilí,“ říká Raikes, „moc mě to nevyvede z míry.“ Mnoho lidí, kteří pracovali s Raikesem, poznamenává, že rychle navozuje příjemnou atmosféru. Tam v Ghaně, den po návštěvě školy v Ashongmanu, cestoval do zemědělské vesničky Ayisa, kde žije asi 65 rodin v hliněných chatrčích s doškovými střechami a bez elektřiny. Když se posadil s místními obyvateli, aby si s nimi popovídal o místní farmářské rozhlasové stanici, kterou pomohla financovat nadace, podotkl, že vyrůstal na farmě v Ashlandu v Nebrasce. Nezmínil se o tom, že zatímco farmáři v Ayise víceméně živoří na pozemcích s výměrou nějakých 35 akrů (1 akr = 0,4 hektaru, pozn. red.), rodinná farma Raikesů pokrývá 2500 akrů. Uvedl však, že jeho rodinná farma produkuje osm až dvanáct tun kukuřice na akr, což je šokující množství pro farmáře z Ayisy, kteří jsou šťastní, když z akru sklidí jednu tunu, a často mají mnohem menší výnosy. Raikes býval mohl zůstat farmářem, kdyby jako student Stanfordské univerzity v sedmdesátých letech náhodou nenarazil na počítačovou revoluci. Tehdy se naučil programovat počítač Apple II, aby prováděl složité ekonomické modelování, což mu pomohlo získat místo u firmy Apple. O několik let později přešel k Microsoftu a uvědomil si, že jeho vášní je vývoj softwaru. Když odcházel, byl považován za třetího nejmocnějšího řídícího pracovníka po Gatesovi a CEO Stevenu A. Ballmerovi. To, co se naučil při řízení velké organizace, se teď snaží využívat v nadaci. „Trochu zadrhávalo rozhodování, což frustrovalo zaměstnance,“ přiznává Raikes. V červenci vyvěsil na interní webové stránce nadace cosi jako manifest managementu vyzývající k „hygieně rozhodování“. Napsal, že za každý mítink, každou strategii, každé souborné stanovisko odpovídá jeden pracovník. Tytam jsou doby, kdy se snažil zavděčit každému. Ve svém úsilí o zlepšení vnímání a účinku nadace Raikes hledal inspiraci široko daleko. Začátkem letošního roku se setkal s Normanem Borlaugem, nositelem Nobelovy ceny míru, jemuž se přisuzuje to, že vyvolal „zelenou revoluci“, která do rozvojových zemí přinesla nové techniky produkce potravin. Borlaug, jenž zemřel jen několik měsíců po jejich setkání, byl vynikajícím vědcem, prohlašuje Raikes, „ale úspěch toho člověka byl ještě více spojený s tím, že dokopával lidi k větší aktivitě“. Stejně jako Borlaug nehodlá Raikes dovolit, aby mu cokoli stálo v cestě.
***

/popisek pod foto na s. 54/
Když Raikes odcházel od Microsoftu, byl považován za třetího nejmocnějšího řídícího pracovníka

/text v červeném obdélníku na s. 56/
Raikes uznává kritiku nadace, ale říká: „Musíme jednat podle svého přesvědčení“

/popisek vpravo pod foto na s. 56/
Raikes s žáky školy v Ashongmanu v ghanské Akkře

Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

PŘEKLAD: Jiří Kasl

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče