Dobrák s prezidentskou medailí

19. března 2007, 00:00 - TOMÁŠ STINGL MILAN HORVÁT
19. března 2007, 00:00

Podnikat začal s krumpáčem v ruce a s dvaceti půjčenými tisícovkami. Dnes dává jeho firma práci padesáti lidem a vynáší miliony. Milan Horvát je ale výjimečný především neúnavnou prací ve prospěch sociálně slabých lidí. Nedávno ho za ni vyznamenal i prezident Václav Klaus.

MILAN HORVÁT

Podnikat začal s krumpáčem v ruce a s dvaceti půjčenými tisícovkami. Dnes dává jeho firma práci padesáti lidem a vynáší miliony. Milan Horvát je ale výjimečný především neúnavnou prací ve prospěch sociálně slabých lidí. Nedávno ho za ni vyznamenal i prezident Václav Klaus.

Je těžké psát o Milanu Horvátovi a vyhnout se patetickým superlativům. Na podnikatele z Lysé nad Labem totiž uslyšíte ze všech stran jen samou chválu.

Nejenže vybudoval z ničeho prosperující podnik. Především se již mnoho let neúnavně snaží pomáhat sociálně slabým lidem. Stal se tak ikonou společensky odpovědného podnikatele a získal mnohá uznání. Od netradičního titulu Dobrák roku až po medaili Za zásluhy z rukou prezidenta Václava Klause.

DVACET TISÍC NA LOPATY

Horvátova cesta k podnikatelskému úspěchu byla hodně klikatá. Narodil se v roce 1953 v Bohumíně, měl 11 sourozenců. Rodina se brzy přestěhovala na Slovensko, k Prešovu. Tam strávil mládí, v dospělosti se ale vrátil do Česka. Za socialismu pracoval v Lysé nad Labem ve šlechtitelské stanici. Vyzkoušel různé manuální práce, mimo jiné krmil dojnice. Dálkově v té době také vystudoval střední zemědělskou školu.

Po revoluci se vrhl hned v roce 1990 do podnikání. „Zpočátku jsem musel sám tvrdě pracovat rukama. Začínal jsem s ostatními chlapy u lopaty a krumpáče,“ vzpomíná Horvát. „Neměl jsem také vůbec žádné peníze. I na to nářadí jsem si tehdy musel půjčit od bratra dvacet tisíc korun,“ dodává.

Jeho firma se proto zabývala nejdřív jen nejjednoduššími výkopovými pracemi. Postupně si ale získala díky spolehlivosti respekt velkých stavebních korporací. „Hodně jsme dělali třeba pro Vojenské stavby. Ty sice později krachly, ale naše firma pod nimi dost vyrostla. Už jsem si mohl začít kupovat i nějaké stroje,“ pokračuje Horvát.

Později se stal dodavatelem prací například i pro Metrostav nebo Navatyp, se kterými spolupracuje dodnes. Jeho firma se tak postupně vyšvihla do kategorie středně velkého podniku. V létě zaměstnává padesátku lidí, přes zimu klesá počet pracovníků kvůli sezonnímu útlumu stavebnictví na 35 osob. Firma už dávno nedělá jen výkopy. V současnosti staví na klíč rodinné domy, buduje moderní koupelny nebo renovuje vily. Loni měla obrat 15 milionů korun.

SÁGA RODU HORVÁTŮ Vedení firmy ulehčilo Horvátovi to, že ho rozdělil mezi svou rodinu. „Mám pět dětí. Tři syny a dvě dcery. Všichni jsou do podniku nějakým způsobem zapojeni. Dokonce i manželé mých dcer. Mohu jim naprosto důvěřovat, což kočírování podniku ulehčuje,“ pochvaluje si Horvát. Rozdělení kompetencí vysvětluje jeho nejmladší syn Václav. „Jednotlivé stavby jsou rozděleny mezi mě, mé bratry a oba švagry. Každý z nás má na starosti jeden nebo dva projekty, na kterých zrovna firma pracuje. Chodíme na kontroly, jsme s dělníky na stavbě. A táta to všechno zastřešuje shora. Získává zakázky, vyřizuje platby, zkrátka dělá ten velký byznys,“ říká Horvát mladší. „V neděli se pak vždycky doma sejde celá rodina. Táta něco uvaří, u oběda se pak většinou řeší i pracovní záležitosti. Takže je to vlastně i taková pracovní porada,“ dodává podnikatelův syn. BEZDOMOVCŮM AZYL, ZAMĚSTNANCŮM VZDĚLÁNÍ To, že vybudoval prosperující podnik, umožnilo Milanu Horvátovi začít plně realizovat své krédo. Tedy pomáhat sociálně potřebným a povznášet romskou komunitu, ke které patří. „Chudý člověk dnes nemůže vést lidi. Musíte být bohatý a ochotný sáhnout do vlastní kapsy, abyste mohl věcmi pohnout,“ poznamenává. V Lysé nad Labem tak mohl díky penězům z podnikání začít pomáhat městu, místním Romům i sociálně slabým lidem. Již deset let tak například vede a z vlastní peněženky spolufinancuje regionální romské sdružení, které se zaměřuje především na vzdělávání mládeže. Pořádá také společenské plesy, kde se setkávají Romové z celé Evropy. „Na vlastní náklady nechal zrenovovat opuštěnou budovu v centru města, kterou proměnil ve vzdělávací centrum a v azyl pro handikepované a sociálně slabé. Do majetku města investoval naprosto nezištně skoro milion korun. Život kolem něj mu prostě není lhostejný,“ nešetří chválou bývalý starosta Lysé a současný europoslanec Hynek Fajmon. Nad rámec běžných vnitropodnikových vztahů přistupuje Horvát i k zaměstnancům, z nichž 90 procent jsou právě Romové. „Táta se jim věnuje také mimo pracovní dobu. Pomáháme jim společně se vzděláním, řešením problémů. Když někdo zabředne do dluhů, táta mu bezúročně půjčí. Proto ho zaměstnanci chválí, i když u toho není,“ dodává s úsměvem syn Václav Horvát. „Snadovolit žím se dát šanci každému. O někom se říká, že není ochoten pracovat, ale třeba jen nezapadl na to správné místo. Takže já, když někoho nabírám, nechám ho na zkušenou v jedné partě. A když mu to nesedne, zkusíme ho ještě přemístit do jiné. Tam se třeba uchytí,“ připojuje Horvát starší. POCHVALA NEJEN OD VOLIČŮ Podnikatel se také aktivně účastní lokální politiky, loni byl již potřetí zvolen do městského zastupitelstva. „Jsem rád, že lidé ocenili moji práci. A určitě to nebyla volba podle etnického klíče. I kdyby pro mě hlasovali všichni místní Romové, což je asi 400 lidí, na zvolení by to nestačilo. To znamená, že mi museli dát hlas i jiní obyvatelé města,“ říká Horvát. Post zastupitele ale nebyl zdaleka jediným přitakáním jeho veřejně prospěšným aktivitám. Za bezpříkladné samaritánství se na jeho hlavu začalo v posledních letech snášet jedno ocenění za druhým. Za zprostředkování komunikace Romů s úřady dostal cenu Nadace Via. Stal se finalistou soutěže Sociálně prospěšný podnikatel roku. V roce 2002 mu lokální tisk udělil dokonce neobvyklý titul Dobrák roku. A na sklonku loňského roku se dočkal pocty nejvyšší. Prezident Václav Klaus mu předal medaili Za zásluhy. „Teprve teď se díky tomu mnoho lidí dozvědělo, co vlastně dělám,“ říká Horvát, který se se svou charitativní činností nikdy příliš nechlubil. „Po předání medaile mi přišlo na dvě stovky e-mailů. Naprostá většina pisatelů psala, že mi drží palce. Samozřejmě, byly mezi nimi tři či čtyři, kteří se naopak ptali: Co jsi mezi oceněnými dělal ty, cikáne? Ale těch přátelských byla většina,“ říká podnikatel. ZAČNU MYSLET I NA SEBE

S prezidentskou medailí a zájmem médií se Horvátovi otevřely nové možnosti. „Najednou se objevují nabídky, abych šel do centra a vstoupil do velké politiky,“ říká Horvát s pochybnostmi v hlase. „To já ale nechci. Zůstanu dole, u komunální politiky. Tady můžu udělat nejvíc,“ míní.

O pokračování své firmy má jasno. Musí ji rozvíjet jeho synové. „I my s tím počítáme, že podnik jednou převezmeme. Jen ještě nemáme to uhlazené vystupování jako otec. Chybí nám pár procent do umění jednat na vysoké úrovni. Ale jsme připraveni pokračovat v tátově započaté práci,“ říká syn Václav.

Milan Horvát se chce v budoucnu také konečně zaměřit víc na svůj soukromý život. „Před rokem a půl jsem ovdověl. Teď se mi zdá, že nastal čas, abych se pomalu rozhlédl po nové partnerce. Ale vstávám v pět ráno a pracuji dlouho do noci, takže nevím, jestli by mi to tolerovala. Budu tedy muset změnit styl a myslet víc i na soukromí. Doteď jsem pracoval hlavně pro druhé. Teď chci začít žít také trochu pro sebe,“ uzavírá Horvát.

MILAN HORVÁT

Narodil se v roce 1953 v Bohumíně. Podniká od roku 1990. Kromě vedení své firmy Horvatstav se angažuje i v lokální politice. Za ODS je v Lysé nad Labem zastupitelem, vede i tamější romské občanské sdružení. Bydlí v rodinném domě a jezdí tři roky starou Škodou Octavií, které prý každý den přibude na tachometru zhruba 250 najetých kilometrů. Horvát má pět dětí, celá jeho rodina je zapojena do fungování firmy. Když má chvilku volna, rád vaří nebo si zahraje fotbal.

KOTLÁR UŽ JE JEN JMÉNO

Podpoře romské komunity v Lysé nad Labem zasvětil Milan Horvát nemalou část své energie i peněz. O romské problematice hovoří otevřeně a věcně. Podle něj je potřeba komunitu především vzdělávat, zároveň ale udržovat tradiční hodnoty romské kultury. „Zapomínáme jazyk, zapomínáme řemesla. Moje třetí jméno je například Kotlár. Ale kolik šikovných kotlářů mezi námi dnes najdete? Romové se rychle naučili to špatné, zato to dobré je pryč. Přitom máme skvělou hudbu, skvělou kuchyni. To je potřeba udržet při životě,“ míní Horvát. S diskriminací se prý v byznysu nesetkává. „Zákazníky zajímá to, zda odvedete dobrou práci. Pokud ano, respektují vás,“ říká podnikatel. Za romskou věc se chce bít vždycky hlavně na lokální úrovni. „Centrální politická reprezentace Romů se vzdálila našim zájmům. Jde jim hlavně o to, udělat si jméno, mít postavení a peníze,“ říká. Sám se prý hodlá vždycky držet dole.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče