Dobový omyl: Co Čech, to vysokoškolák

14. prosince 2007, 15:47 - Jan Žižka
14. prosince 2007, 15:47

Ideální by bylo udělat sametovou revoluci v EU, ale nejde to, říká Václav Klaus

Prezident Václav Klaus vypráví, jak na podzim přijal delegaci různých seniorských skupin v Česku. Děsíme se dopadů reformy veřejných financí, říkali senioři hlavě státu. „Být vámi, bál bych se něčeho úplně jiného,“ reagoval Klaus. Vzpomínka na toto jednání se seniory zazněla na tradičním prosincovém setkání prezidenta s manažery a podnikateli, které pořádá týdeník EURO.
Mnohem větší dopad na růst cen energií či potravin mají podle Klause dva zásadní vnější vlivy. Za prvé je to enormní růst poptávky ve světě, zejména mimořádně úspěšný rozvoj asijských zemí. Jestliže Čína za pět let zdvojnásobila hrubý domácí produkt a ještě výrazněji zvýšila průmyslovou produkci, pak to podle prezidenta „souvisí i s cenou mléka, které si dáváme ráno do kávy“.
Není pochyb o tom, že Klausovi vadí především onen druhý globální vliv na růst cen ve světě a následně i v Česku. V této souvislosti mluví o důsledcích lidského nerozumu v podobě environmentalismu. Poznamenal, že v takové Nigérii žádná evropská, americká či třeba Světová banka nehodlají investovat do zásob uhlí, i když by to po ekonomické stránce bylo velmi výhodné. Takové investice však nejsou moderní. Klaus je přesvědčen, že environmentalistický atak se týká také využívání orné půdy na výrobu energetických plodin: „To přece hýbe cenami obrovským způsobem.“

Prezident - zločinný bourač.

Ministr zemědělství Petr Gandalovič na zmiňovaném setkání EURO Business Breakfast připomněl, že téma cen potravin je relativně nové a jejich rychlý růst během tohoto roku všechny velmi překvapil. „V tomto sektoru jsme dlouho měli deflaci,“ uvedl. Překvapená je i Evropská unie, jejíž veškeré mechanismy byly nastaveny na boj s nadprodukcí, nikoli enormní poptávkou. Ministr zdůrazňuje, že farmáři dostávali kompenzace, aby nepěstovali a nevyráběli. Teď se ukazuje, že příslušné evropské fondy vlastně není třeba používat. Podle Gandaloviče se toto téma nedostatečně analyzuje, a proto není jasné, co bude dále. Bude spotřeba Číny růst i nadále? Osejí se podstatně větší objemy ploch?
S dalším možným vysvětlením přišel člen bankovní rady České národní banky Pavel Řežábek. Celý trh Evropské unie nejspíše pocítil dopady přílivu levnějších potravin po otevření bran EU zemím střední a východní Evropy.
Pokud jde o druhou Gandalovičovu otázku ohledně možnosti osázet více zemědělských ploch, Klausova odpověď je skeptická. Nepředpokládá, že by bylo možné v krátkodobém či střednědobém horizontu osít obrovské plochy. Časové zpoždění tu podle něho zkrátka bude. Prezident reagoval také na Gandalovičova slova o zemědělské politice EU. Za směšné označil, že je tato politika založena na modelu přebytečné nabídky a honoruje ty, kteří vyrábějí méně. „A zase není nikdo jiný, kdo by nahlas řekl, že král je nahý. Když to řekne Klaus, pak zase bude zločinným bouračem veliké evropské myšlenky,“ prohlásil sebevědomě český prezident.

Nechávám to na vládě.

Na druhé straně dal prezident najevo, že se příliš nehodlá vměšovat vládě do její evropské politiky. Podzimního lisabonského summitu, na němž premiéři a prezidenti dojednali novou smlouvu EU, se Klaus nezúčastnil. Podle vlastních slov nechal jednat smířlivější vládní politiky, byť novou smlouvu považuje za tu samou, ale přejmenovanou ústavní smlouvu, kterou již dříve ostře kritizoval. Podobně se staví k různým evropským dotacím. „Kdybychom mohli udělat v Evropské unii sametovou revoluci, pak bychom zrušili všechny dotace.“ uvedl. To však není možné, a proto nyní jde o malé změny k lepšímu. A Klaus údajně nehodlá zasahovat ani do vládního postoje k reformě zemědělské politiky EU, která se má stát jedním z klíčových témat českého předsednictví v unii v roce 2009.

Dobová móda.

I když Klaus v úvodu mluvil především o inflaci, přijímání eura (jako obvykle varoval před jeho rychlým zavedením), jaderné energetice (bez níž se podle něho neobejdeme) a nové evropské smlouvě, v následné diskusi se jedním z dominantních témat stala problematika pracovních sil v Česku. „Faktickou brzdou ekonomiky není kapitál nebo něco jiného, ale pracovní síly,“ zdůraznil prezident. Na nedostatek pracovníků si podle něho stěžují podniky nejen v Praze, kde je nízká nezaměstnanost, ale třeba i v malých moravských městečkách. Klaus soudí, že za to může dobová móda či jinými slovy „dobový tragický omyl“: nesprávným důrazem na vzdělávání se vytváří nevhodná struktura pracovní síly. Politici líbivým způsobem fakticky propagují představu „co Čech, to vysokoškolák“. Před volbami na podobnou rétoriku naskočí všechny politické strany. Podnikatelům přitom vůbec nechybí standardní, průměrní vysokoškolští absolventi. Buď mají nouzi o skutečně špičkové odborníky, nebo naopak o lidi s nižším vzděláním.
„Mám pocit, že hrozbou současnosti není lumpenproletariát, ale lumpeninteligence,“ uvedl Václav Klaus. Za výrok „na zavření do vězení“ označil slova nejmenovaného jihomoravského senátora, podle něhož by se měl udělat prostor na vysokých školách pro všechny mladé Čechy. Méně kvalifikované pracovní síly by se měly dovézt ze zahraničí. A Klaus dodává: Kdyby taková filozofie zvítězila, potýkali bychom se s masivní imigrací, ztrátou homogenity naší země a nekonečnými problémy typu pařížských předměstí.

Klaus chce, abychom zchudli.

Český prezident se obává, že západní Evropa, která má s podobnými problémy své zkušenosti, si nedokáže uvědomit skutečnou příčinu. Tou je podle Klause tamní absurdní a iracionální sociální systém, který odrazuje pracovníky od toho, aby dělali práce, které se jim příliš nelíbí. Vzniká obrovský volný prostor, který nasává imigranty. Ti navíc získávají výhody díky štědrému sociálnímu systému.
Klaus také převedl řeč na jeden z evropských summitů, na němž se názorově střetl s bývalým francouzským prezidentem Jacquesem Chirakem. Úkolem Chiraka na pracovní večeři bylo říct, jak lze zabránit imigraci. Klaus to líčí takto: „Chirac půl hodiny mluvil o tom, jak zesílí kontroly ve Středomoří, jak tam přidají hlídací čluny a tak dále.“ Současný český prezident tehdy namítl, že příčinou imigrace je evropský sociální model a ztrojnásobením hlídek na hranicích ničeho nedosáhneme. Chirac se ohradil, že Klaus chce, abychom všichni zchudli. „Říkal jsem - ne, pane prezidente, jsem pro to, abychom změnili sociální systém, a díky tomu zbohatneme,“ vzpomínal bývalý český premiér a dnešní hlava státu.
Na otázku týdeníku EURO, zda Klaus na půdě EU v takových případech nacházel názorové spojence, český prezident uvedl: „Stává se, že mně někdo poklepe na ramenou a prohlásí - moc děkuji, že jste to řekl. Ptám se: Ježiš, proč to neřeknete také? Odpověď zní: Nemám tu politickou odvahu. Taková je realita,“ dodává Klaus. „Ale je-li to tak, uznáte, že nemám právo říct, kdo seděl vedle mne, abyste to zítra otiskli v novinách.“

Jak být nejvzdělanější na světě.

K obavám z „kulturních stereotypů“ se přihlásil také ministr práce Petr Nečas. Jedním z nich je právě představa „co Čech, to vysokoškolák“. To by podle Nečase vedlo pouze k devalvaci vysokoškolského vzdělávání. Další kulturní stereotyp se týká lidí ve věku 55-64 let. Vicepremiér varoval před předsudky vůči této věkové kategorii občanů, která mimochodem nabízí obrovský rezervoár pracovních sil. Nečasovi vadí, že někteří podnikatelé chtějí do Česka vozit občany z Mongolska, Ukrajiny či z jiných zemí, ale přitom nedají možnost pracovat člověku, kterému je 56 nebo 57 let, a přitom by byl velmi loajálním pracovníkem, vděčným za nabídnutou příležitost. Předsudky, které by se měly změnit, se tedy týkají vzdělání i věku.
Klaus už jen dodal, že tyto předsudky nejsou pouhými stereotypy, ale stávají se součástí „dobové, dopředu se deroucí ideologie“. Zpochybnil také různá mezinárodní srovnání vzdělanosti. Podle Klause by bylo velmi snadné docílit toho, aby se Česko umisťovalo na předních místech v počtu vysokoškoláků: „Je to statistická hříčka. Český statistický úřad prostě rekvalifikuje střední školy do nižších vysokých škol a budeme nejvzdělanějším národem na světě. Všechna mezinárodní srovnání jsou takovým nesmyslem, že je není třeba brát v úvahu.“ A co na to šéf Českého statistického úřadu Jan Fischer? Souhlasil. „Často jsme ronili krokodýlí slzy nad tím, jak je to se vzděláváním špatné,“ uvedl Fischer. V řadě zemí od Ameriky po Evropu však podle něho považovali za vysokou školu to, co by v Česku s bídou obstálo jako vyšší odborná škola. K tomu Fischer ještě dodává, že řada studentů českých vyšších odborných škol je na tom se znalostmi lépe než mnozí absolventi bakalářského studia na vysokých školách.

Václav Klaus a Clintonovi muži Kdo čekal, že Václav Klaus ve svém vystoupení na setkání EURO Business Breakfast nezapomene zmínit bývalého amerického viceprezidenta a bojovníka proti globálnímu oteplování planety Ala Gora, zklamán nebyl. Tentokrát z úst českého prezidenta zaznělo i další jméno bývalého představitele administrativy Billa Clintona - harvardského ekonoma a bývalého ministra financí Larryho Summerse. Zatímco o Summersovi Klaus hovořil jako o odborné autoritě, Al Gore vystupoval v „tradiční roli“ samozvaného spasitele světa.
„Al Gore chce zase spasit svět,“ uvedl Klaus při hodnocení nové „zelené“ vize čerstvého nositele Nobelovy ceny za mír. Gore usiluje o totální proměnu světové energetiky, díky níž se má zastavit globální oteplování. Sám bývalý viceprezident se pustil do podnikání v oblasti vývoje nových, „čistých“ a „zelených“ technologií. Klause nejvíce zarazila slova, jimiž Gore nový plán charakterizoval - přirovnal jej ke kombinaci tří největších projektů americké historie. Tedy Manhattanského projektu, jehož výsledkem bylo získání atomové pumy, projektu Apollo, díky němuž se Američané dostali na Měsíc, a Marshallova plánu na poválečnou obnovu Evropy.
Klaus se domnívá, že projekty ve stylu Ala Gora odvracejí pozornost od potřeby investovat do rozvoje energetiky, která nebude označena za zelenou. „Vidím boj proti výrobě elektrické energie. To se mi zdá úplně dětinské. Dovedl bych si představit boj proti spotřebě. Šetření energií je neodmyslitelnou součástí lidské racionality,“ řekl český prezident.
Na „vzdělaném a velmi šikovném ekonomovi“ Larrym Summersovi Klaus naopak oceňuje jeho rozbor argumentů pro fixní a flexibilní měnové kurzy, který prezident dává do souvislosti s českou diskusí o zavedení eura. Summers obecně poukazuje na rizika obou modelů - třeba v situaci, kdy klesá hodnota americké měny. Volný pohyb eura vůči dolaru vede k obavám, že evropská měna posílí až příliš a Evropané ztratí konkurenční schopnost. Země, které udržují pevný kurz vůči dolaru, ale zase riskují zvýšenou inflaci, různé bubliny na trzích a ztrátu makroekonomické kontroly. Klausovi by se ovšem mohlo líbit zvláště Summersovo přesvědčení, že ekonomové ani politici nemohou vypočítat „férové“ směnné kurzy. V tomto smyslu se tedy přiklání ke flexibilnímu kurzu. A o pružný kurz koruny vůči euru by Česko pochopitelně vstupem do eurozóny přišlo. To už ale není vývod Larryho Summerse (jeho názor na zavedení eura v Česku znám není), ale to, co naznačuje Václav Klaus. Český prezident každopádně všechny účastníky debaty o euru vyzývá, aby si znovu pročetli učebnicové poznatky o fixních a flexibilních kurzech.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče