Doba Velkého bratra je tu

18. dubna 2008, 15:43 - Kateřina Menzelová
18. dubna 2008, 15:43

Nejlepší ochranou je vést citlivá jednání v zabezpečených místnostech

George Orwell měl pravdu. Doba Velkého bratra nastala. Zbývá jen málo míst, kde můžeme mít jistotu, že jsme opravdu sami. Jen těsná většina manažerů, které týdeník EURO oslovil, se zneužití zpravodajské techniky ve firmě neobává. A to převážně proto, že dle jejich názoru jejich společnost či výrobní program je natolik „nezajímavý“, že jim žádné nebezpečí nehrozí. Záporně však odpovídali i ti, kteří si možné riziko již dříve připustili a snažili se ho maximálně eliminovat.
Dle 44 procent oslovených manažerů představuje moderní zpravodajská technika značné riziko a „poskytuje“ poměrně široký repertoár využití. V podstatě jistý druh štěnice – mobilní telefony - nosíme stále s sebou.
„Zdá se mi, že v poslední době je druhem sportu instalace odposlechů do kanceláří, aut, telefonů a málem i na záchody. Všichni jsou posedlí získáváním informací, jakýchkoliv, které se takzvaně budou někdy hodit,“ konstatuje jeden z respondentů.
Zabezpečení firmy je však nutné řešit komplexně. „Začíná to v recepci u výdeje klíčů, přes omezená práva vstupu, kopírování tisku včetně přístupových práv do informačních systémů. Odposlechy jsou třešničkou na dortu při získávání informací a využívá se jich pouze u telefonů a v zasedacích místnostech, výjimečně v kancelářích,“ říká jeden z oslovených manažerů. K tomu, aby byl kdokoliv odposloucháván v kanceláři, není nutné instalovat štěnice, stačí, že místnost má okna. „Problémy se štěnicemi vznikly uvolnění trhu. Jsou dostupné pro řadové občany. Tím se definovala kvalita a množství odposlechů.“ Více než šedesát procent odposlechů je prováděno amatérsky lidmi z okolí odposlouchávaného.
Nejběžnější ochranou proti jejímu zneužití, jak vyplývá z ankety, je zabezpečení jednacích místností, kde se projednávají senzitivní a důvěrné interní i externí záležitosti. Místnosti si firmy prý nechávají „ošetřit“ odborníky. Manažeři se shodují v názoru, že předcházet komplikacím lze jasně stanovanou bezpečnostní politikou. Je nutné určit, jaké informace je možné poskytovat, jakému okruhu lidí, jakými médii. Nelze ale tvrdit, že tímto způsobem se podaří komplikacím úplně vyhnout. „Všechno je závislé na lidech samotných, tedy na nositelích informací, kteří dané směrnice a zásady bezpečnostní politiky více či méně dodržují.“
V některých firmách provádějí pravidelně kontroly, zda v kancelářích vrcholových manažerů není instalována nějaká štěnice. Dalším preventivním nástrojem je také monitorování e-mailů a telefonních hovorů. „Všichni vědí, že vše je služební – telefony, e-maily, vše se ukládá – pro jistotu,“ popisuje postup respondent. „E-mailovou korespondenci zálohujeme a archivujeme pro případ potřeby v budoucnosti, tedy kdyby došlo například ke ztrátě důležitých údajů a dat nebo k jejich zneužití, aby bylo možno určité informace zpětně rekonstruovat,“ říká jeden z manažerů. Jestliže firma komunikaci zaměstnanců monitoruje, nemělo by to u nich vyvolávat negativní dojem. Sledování se proto provádí náhodně a nepravidelně. A samozřejmě že se dotčené osoby o takovémto opatření neinformují. „Pouze při konkrétním podezření z rozkrádání byl monitoring oznámený a měl spíše preventivní povahu. Při podezření ze špionáže pro konkurenci bylo nutno použít tajné sledování i řízené provokace pro odhalení škodné,“ přibližuje svou zkušenost další manažer. V některých společnostech provádí systémovou kontrolu neobvyklých událostí či zvýšeného provozu odesílání a přijímání e-mailů na určitou adresu. „Obsahy e-mailů či hovorů zaměstnanců jednotlivě nekontrolujeme, nepovažujeme to za nutné a navíc by to mohlo být v rozporu s právními předpisy,“ uvádí správně jeden z oslovených manažerů.
Někteří z respondentů se domnívají, že kontrola e-mailů a telefonních hovorů má jen omezený účinek: „Zřídit si anonymní adresu umí již malé dítě a druhá anonymní SIM karta v telefonu je také běžnou záležitostí.“ Kdo chce nějaké důležité informace sehnat, tak se mu to prý většinou povede. Paradoxem je, že je mnohdy získá tam, kde by se takové údaje měly ochraňovat.

(box)
Obáváte se zneužití zpravodajské techniky ve vaší firmě?
Ano – 44 %
ne – 56%

Provádíte kontroly zaměřené na zpravodajskou techniku?
Ano- 16 %
ne – 84%

Monitorujete e-maily nebo telefonní hovory zaměstnanců kvůli předcházení možnému bezpečnostnímu riziku?
Ano – 8%
ne – 92%

(praporek)
Při podezření ze špionáže pro konkurenci neváhají manažeři některých firem použít monitoring e-mailů i telefonů, tajné sledování i řízené provokace pro odhalení škodné.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče