Do tepláků na farmu

27. prosince 2010, 13:10 - Milan Vodička
27. prosince 2010, 13:10

Inspirace pro podnikání: Amerika ukazuje, že vězeňství je zlatý důl

Když krize rozkopne dveře, dokonce i americké věznice musejí být trochu podnikavější. A tak se za pár dnů slavnostně přestřihne červená páska v nápravném zařízení Wateree River v Rembertu, kde počátkem ledna otevřou největší mléčnou farmu a mlékárnu ve státě Jižní Karolína.
Pryč jsou doby, kdy špinaví američtí vězňové v potu tváře vysekávali trávu a křoví podél venkovských silnic jako Frajer Luke. Jejich nástupci chodí v bílých pláštích a pasterizují mléko.
Ve Wateree River jde o obrovský podnik, na jehož rozšíření si věznice vzala půjčku ve výši sedmi milionů dolarů. Tyhle peníze se mají vrátit do deseti let, což není opravdu špatné.
„Bude to nejlepší a nejmodernější farma ve státě,“ prohlásil podle agentury AP Bert Dew z vězeňské správy. Aby taky ne – až za červencových veder bude ve vašich kancelářích horko opravdu k nevydržení, vzpomeňte si na dojnice v Rembertu: těm bude příjemně, protože jim vzduch budou ochlazovat větráky a zvlhčovače vzduchu. Digitální senzory budou snímat teplotu mléka a počítače monitorovat, kdy jsou jednotlivé krávy nejproduktivnější. Jak praví klasik, z pradědečků žádný dnes nepoznal by naši věznici…

Všeobecný prospěch

Nová farma má zásobovat mlékem, vejci a kukuřicí všech 24 tisíc vězňů, kteří dřepí v Jižní Karolíně za mřížemi. Současně má prodávat přebytky na volném trhu, takže státu, který na tom není v dobách ekonomického útlumu zrovna dobře, pomůže vlastně hned ve dvou směrech. Donedávna tady měli maximálně tři stovky krav, brzy jich má být přes tisíc. To už je pořádné stádo i na americké poměry. Celá tahle vězeňská farma zabírá plochu skoro tří tisíc hektarů. Patří k ní klasická mlékárna, kde mléko odstřeďují, aby ho zbavili tuku na dvě procenta, neboť Amerika žije zdravě, a pasterizují. Pak ho stáčejí do malých kanystrů, jaké jsou k vidění v supermarketech. Pokud půjde vše podle plánu, měla by přibýt výrobna jogurtů, sýrárna a linky na plnění krabic mlékem a na výrobu ovocných džusů.
Jižní Karolíně se to líbí: zatím nedokáže pokrýt spotřebu mléka vlastní produkcí, a tak ho musí dovážet, což se prodraží kvůli nákladům na dopravu. Teď by mělo být mléko levnější.
A líbí se to i vězňům: propracovávají si tak cestu na svobodu a není to tak fyzicky namáhavé, jako kdyby si kopali tunel. Za každých pět dnů, které na farmě odpracují, se jim trest zkrátí o dva dny, a pokud jedou týden v kuse, škrtnou si dokonce tři dny.
Pokud se to líbí i vám, pak vás bude zajímat, že v Americe není podobné podnikání věznic nijak divné. Udivující je jen rozmach, s kterým se do toho ve Wateree River pustili. Ale jen nezasvěcení si myslí, že americké vězení je díra s mřížemi a dozorci. Ti, kteří do věci vidí víc, vědí, že je to příležitost k obrovskému byznysu.
Točí se v něm na 40 miliard dolarů ročně.

Spousta levné pracovní síly

Vlastně se není čemu divit. Když se podíváte do statistik, zjistíte, že Amerika je nejzamřížovanější zemí světa: ve vězení tam sedí každý stý dospělý člověk, takže vězňů jsou zhruba dva miliony. Žádná země neposílá za katr tak vysoké procento lidí. Ale na druhé straně by to nebyla Amerika, kdyby někoho nenapadlo, že se na tom dá vydělat. Dva miliony vězňů, to je velký – a levný – zdroj pracovní síly. A současně i obrovský trh.
Spojené státy si ho vytvořily samy.V roce 1972 bylo uvězněno 300 tisíc Američanů. V roce 1990 jich byl milion. Teď jsou jich tedy miliony dva.
Něco to stojí. Jen Kalifornii přijde ročně její vězeňství na devět miliard dolarů. Celkové roční náklady v USA přesahují 50 miliard. To už je dost peněz na vznik celého průmyslového odvětví. A zatímco zemi škrtí krize, vězeňský průmysl je jedním z mála oborů podnikání, které prožívají velký boom.
Nedávno Amerika zažila malé překvapení. Pentagon oznámil, že musí stáhnout 44 tisíc zbrusu nových helem, z nichž některé už dostali američtí hoši v Afghánistánu a Iráku. Chybička se vloudila neboli shit happens, jak říkají Američané. Ale tentokrát se k tomu s překvapením dozvěděli, že tyhle přilby vyrobili vězni. Spustila se debata, jestli by k věcem týkajícím se národní bezpečnosti a přežití či nepřežití vojáků měli být pouštěni vězni jako nespolehlivý živel. A během debaty se veřejnost dozvěděla další věci: vězni vyrábějí velkou část neprůstřelných vest, identifikačních známek, které vojáci nosí s sebou, polních lahví, bojových uniforem, stanů a podobně.
A nejen to. Vyrábějí součástky do automobilů, opravují kopírky pro firmu Konica, balí zásilky pro Microsoft, dělají telemarketing pro společnost AT&T, šijí značkové džíny… Američané se náhle dočítali, že když volají na aerolinky, aby si zajistili rezervaci, příjemný hlas člověka, s nímž hovoří, může být vězeň. Nebo že když si jejich růžolící princezna v hračkářském řetězci Toys R Us prohlíží panenky, mohli je do regálů v noci doplňovat vězni.
Tihle lidé skoro nic nestojí, a tak firmy zaměstnávající vězně přetáhly zpět do Ameriky některé zakázky, které se pro Američany zpracovávaly v Mexiku.

Nabízíme dopravu zdarma

Podnikatelé, kteří se začali orientovat na vězeňství, narazili na zlatou žílu. Nemusejí se obávat stávek, neplatí „zaměstnancům“ pojistné ani dovolené. Ti docházejí do práce včas, nemají absence kvůli rodinným problémům a nechají si platit dva dolary za hodinu, zatímco venku za stejnou práci bývá dolarů třeba dvacet.
Tohle odvětví roste nenápadně, protože nenápadné taky je. „Vítejte na webové stránce Vězeňských podniků,“ osloví vás zdvořile Oddělení veřejné bezpečnosti a nápravných zařízení státu Louisiana, které k vám hovoří, jako by šlo o prezentaci nějakého obchodu: „Nabízíme širokou paletu kancelářského nábytku, vybavení a potřeb. Rovněž nabízíme dopravu zdarma po celém státě, vynikající zákaznické služby a údržbu, navíc není třeba kvůli našim zakázkám vypisovat soutěž, protože jde o státní kontrakt.“ Pak zjistíte, že vězni zásobují americký trh nadpoloviční většinou barev a štětců, třetinou domácích spotřebičů a třetinou sluchátek nebo pětinou kancelářského zařízení. Vyrábějí díly pro stavbu letadel. Pracují či pracovali pro IBM, Boeing, Motorolu, Microsoft, Wireless, Texas Instrument, Dell, Compaq, Honeywell, Hewlett-Packard, Nortel, Lucent Technologies, 3Com, Intel, Northern Telecom, Nordstrom‘s, Revlon, Macy‘s, Pierre Cardin. Vlastně dělají cokoliv: dokonce cvičí slepecké psy.

Vězni jako nový trh

A pak je tady druhá stránka věci: dva miliony vězňů jako nečekaně velký trh.
Přišel na to třeba Brian Prins. Měl na to dost času: za mřížemi strávil pět let. Za tu dobu ho telefony stály tisíc dolarů měsíčně, protože tradiční operátoři si za hovor z vězení na účet volaného účtovali čtyřikrát více než venku. Po propuštění založil firmu Outside Connection, cosi jako Venkovní spojení, od níž si rodinní příslušníci a přátelé mohou koupit zlevněné minuty, a vězni dostanou přímé místní číslo, z něhož je hovor přesměrován domů. Případně také na mobil nebo na internet, což při běžných voláních na účet volaného není možné. Prins řekl před časem televizi CNN, že jeho firma roste každý rok o sto procent. Není divu: telefonování vězňů je byznys, kde se za rok otočí miliarda.
Ale mnohem větší částky jsou jinde. Firmy staví věznice, dodávají přímo samostatné kovové cely (cena 14 až 18 tisíc dolarů), speciální záchody a vybavení cel, s nímž nelze spáchat sebevraždu, měkké kartáčky na zuby, jež nelze zbrousit jako zbraň, nebo vypolstrované cely v široké nabídce barev. A taky jídlo, údržbu, bezpečnostní zařízení – prostě cokoliv. Firma CompuDyne, která vyrábí zmíněné cely, měla v půli 90. let obrat 20 milionů. Teď jen její tržby činí 140 milionů.

Skutečně korporátní byznys

Průmysl soustředěný kolem amerických věznic má dnes své veletrhy, kde jsou stovky firem, sjezdy, internetové stránky a katalogy. Má také vlastní inzertní časopisy.
A pak jsou tady soukromé věznice. V módě outsourcingu a časech, kdy i americká armáda za války najímá soukromé bezpečnostní agentury jako bojovníky, jen kvetou. Před pár lety bylo v Americe jen pět privátních věznic se dvěma tisíci vězni. Nyní jich je 264 se sto tisíci trestanci. Polovinu z nich vlastní dvě firmy: největší je Corrections Corporation of America (CCA), která má v pětašedesáti vězeních místo pro osmdesát tisíc lidí, za ní je GEO Group s padesáti tisíci místy v jednašedesáti věznicích. Podle prognóz bude za pár let v soukromých vězeních na 360 tisíc Američanů.
Možnosti jsou zřejmě nepřeberné. Stačí jen najít v tom moři vězňů a peněz svoji „díru na trhu“. Steven Oberfest, který byl obyčejným trenérem sebeobrany (a taky měl za sebou pobyt za mřížemi), ji našel. Příležitost ho políbila, když přítelkyně jednoho z jeho klientů měla jít do vězení. Požádala ho, aby jí dal pár lekcí. „Řekl jsem si: proč ne. Z toho by mohl být dobrý zdroj příjmů,“ vyprávěl Oberfest americkým médiím. A tak vznikl jeho Incarceration Optimization Program International, tedy Mezinárodní program pro přizpůsobení se uvěznění. Za sto hodin lekcí na téma fyzická a duševní odolnost, sebeobrana a vystupování za mřížemi, bere 20 tisíc dolarů. Učí bohaté lidi, kteří byli odsouzeni a čekají na nástup trestu, jak používat vězeňský slang, jak oslovovat dozorce a spoluvězně a vůbec všechny složitosti a nástrahy vězeňské etikety.
V roce 2006 měl obrat 600 tisíc dolarů. Další roky toto číslo pravidelně stoupalo o čtvrtinu.
Lepší, než kdyby si založil mléčnou farmu, že.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče