Do Švýcarska se hrnou české peníze

12. března 2010, 10:59 - Lukáš Novotný
12. března 2010, 10:59

Čeští občané mají jako fyzické osoby na účtech v cizině uloženy až stovky miliard korun

Když se před více než dvanácti lety na veřejnost provalilo, že ODS má k dispozici tajné konto ve Švýcarsku, způsobilo to na české politické scéně velký poprask, který vyústil v pád vlády. Suma 170 milionů korun, o níž se v souvislosti se zůstatkem na účtu hovořilo, byla na tehdejší poměry až neuvěřitelně vysoká. Loni v létě zase vyvolala rozruch informace, že švýcarská prokuratura vyšetřuje podezřelá konta lobbisty Romana Janouška. Tentokrát již šlo o toky peněz vedoucí přes pět zemí v celkové výši dvou miliard korun. Leckdo z nás si na základě podobných kauz položil otázku, kolik peněz, ať už legálních či černých, vlastně mají čeští občané na svých soukromých účtech v zahraničí uloženo. Tuto statistiku však oficiálně nikdo nevede – ani ministerstvo financí (MF), které by se mohlo z titulu správce daní o původ z Česka vyvedených peněz zajímat, ani Česká národní banka, jež tvrdí, že žádný mezibankovní systém nemá šanci zjistit, komu ten který účet vlastně patří.
Nicméně týdeník EURO získal z MF údaje, z nichž se dá alespoň orientačně vypočítat, kolik peněz leží na kontech Čechů v zemích, jež jsou mezi vkladateli vysoce ceněny pro sílu svého bankovního tajemství. Jde o Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Rakousko, Belgii, Lucembursko, Andorru, San Marino, Monako a britská závislá území ostrovy Man, Guernsey a Jersey. Jen v bankách těchto zemí bylo na konci roku 2008 na účtech českých fyzických osob v přepočtu přibližně sto miliard korun (viz Jak jsme počítali). Tato částka přitom od roku 2006, odkdy jsou srovnatelné údaje k dispozici, neustále roste, a to dvouciferným tempem (viz Od neznámého strýčka).

Spokojený berňák Ať již jde o peníze poctivě vydělané či získané například korupcí, česká daňová správa může být spokojena. Jak je to možné? Dotyčné státy k nám totiž každý rok posílají ze zmíněných depozit určitý podíl. Jde o část daně sražené z úroků vyplacených za tyto vklady. V případě Švýcarska, jež představuje nejvyšší objem, činí za rok 2008 převedená suma 81,5 milionu korun. Celkově získala Česká republika za roky 2006 až 2008 tímto způsobem ode všech jmenovaných států více než 300 milionů korun. „Z výše převedených částek lze zhruba odhadnout, že v zemích provádějících srážkovou daň namísto automatické výměny informací je uloženo řádově několik desítek miliard korun,“ potvrzuje Radim Bláha, ředitel odboru metodika a výkon daní z příjmů ministerstva financí. Údaje za rok 2009 budou k dispozici v polovině letošního roku.
Proč nám vlastně Švýcaři, Rakušané a spol. „dobrovolně“ posílají peníze, jež by logicky měly patřit do jejich rozpočtů? Ve skutečnosti jde o jakýsi poplatek za to, že si tyto země mohou ponechat své bankovní tajemství ve zvýšené míře než ostatní státy. Pokud opět vezmeme za příklad Švýcarsko, v roce 2008 jej toto privilegium přišlo v součtu na více než půl miliardy franků, tedy na nezanedbatelných 350 milionů eur. Za všechno „může“ směrnice Evropské unie o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb, která začala platit 1. července 2005. Jejím smyslem bylo zamezit daňovým únikům, jež vznikaly tím, že lidé ukrývali nezdaněné peníze před zraky finančních úřadů do bank v zahraničí. V praxi funguje směrnice tak, že členské státy EU a země přidružené k Velké Británii, včetně Kajmanských ostrovů, si vzájemně vyměňují informace o přeshraničních bankovních klientech. „Česká daňová správa zasílá do zahraničí informace o úrokových příjmech obdržených v ČR daňovými nerezidenty a dostává tytéž informace o českých daňových rezidentech ze zahraničí,“ vysvětluje Bláha.
Výjimku z tohoto systému mají Rakousko, Belgie (od 1. ledna 2010 provádí výměnu informací) a Lucembursko jako členové EU a Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Monako, Andorra, San Marino a britská závislá území, které ke směrnici EU přistoupily. Tyto státy daní úrokové výnosy stanovenou sazbou (zpočátku to bylo patnáct procent, od 1. července 2008 dvacet a od 1. července 2011 pětatřicet procent) a velkou část z těchto peněz převádějí jako kompenzaci za zachování bankovního tajemství do domovského státu vkladatele. Tento servis si nechávají zaplatit čtvrtinovým podílem na výnosu daně. I v těchto zemích však platí, že pokud si klient přeje svou identitu odtajnit, daň se do domovské země neodvádí, ale pouze hlásí jako v případě výměny informací s ostatními státy. V roce 2008 postupovalo ve Švýcarsku tímto způsobem podle informací tamního daňového úřadu (Eidgenössische Steuerverwaltung, ESTV) 119 a o rok dříve 77 Čechů.

Horliví Němci Jakkoli je příjem ze srážkové daně pro český státní rozpočet zajímavým přilepšením, nebyla to Česká republika, kdo měl na zavedení evropské směrnice největší zájem. Jedním z hlavních iniciátorů bylo Německo a není se čemu divit. Podle hospodářského magazínu Švýcarské televize ECO, který vycházel z údajů společnosti KPMG a agentury Helvea, pochází z nejbohatší evropské ekonomiky až 220 miliard nezdaněných franků, které leží ve švýcarských bankách (viz Makový koláč na s. XX). V živé paměti je panika, kterou v Německu vyvolalo datové CD s údaji o daňových hříšnících, jež disponují konty v zemi helvetského kříže (EURO 8/2010). Příjem Spolkové republiky Německo ze švýcarských účtů svých obyvatel činil v roce 2008 téměř 137 milionů franků, tedy zhruba 2,3 miliardy korun. Meziroční nárůst o 4,7 procenta přitom není zdaleka tak strmý jako v případě České republiky (22 procent ve švýcarských francích), a mohl být částečně způsoben změnou zdanění úroků v polovině roku 2008 (z 15 na 20 procent).

Kolik na osobu? Uložit si peníze v zahraničí je jedna věc a mít k nim přístup za současného zachování anonymity věc druhá. Těžko si lze představit, že si necháte výnosy z bankovního konta v cizině posílat na účet domácí banky, nebo že budete běžně platit kartou, která je vedena u banky mimo ČR. Řešením je buď výběr hotovosti přímo u přepážky zahraničního bankovního ústavu, nebo využití privátního bankéře, jenž by vám peníze čas od času osobně doručil. Takový komfort se ovšem vyplatí pouze v případě, že budete disponovat dostatečně tučným kontem. Jak hodně tučným? Z údajů švýcarského „berňáku“ ESTV lze zjistit, že 119 Čechům, kteří v roce 2008 neměli problém s nahlášením svého švýcarského účtu do vlastní země, bylo na úrocích vyplaceno 5,7 milionu franků hrubého. Pokud bychom počítali s jednoprocentním úrokem z vkladů, vyjde nám celková hodnota depozit těchto lidí na 570 milionů franků. V přepočtu na koruny to dává přes devět miliard a vztaženo na hlavu přibližně 75 milionů korun. Jak je tomu v případě těch ostatních, kteří raději nechávají vydělávat český stát formou srážkové daně, se lze jen dohadovat. Při nedostupnosti oficiálních údajů se můžeme nechat vést například spekulacemi o „Janouškových“ miliardách. Ve srovnání s celkovými vklady domácností u českých bank, které na konci letošního ledna činily 1,3 bilionu korun, jde sice o „drobné“, avšak z velké části může jít o peníze, jež v České republice nebyly zdaněny. Tudíž z nich státu unikly miliardy, možná desítky miliard korun daňových příjmů. Ve srovnání s tím se naopak může zdát malicherná stotřicetimilionová kompenzace, kterou Česko předloni ze zahraničních vkladů svých občanů obdrželo. Předně je však třeba si uvědomit, že kdo si přeje skutečně zůstat v naprosté anonymitě, postupuje úplně jinak. Ale to už je na další článek.

* BOX
Česká spojka V současnosti patrně nejznámějším „disponentem“ švýcarských kont je lobbista Roman Janoušek. Deník Mladá fronta Dnes (MfD) vloni v červenci napsal, že švýcarská policie objevila v Ženevě účet, na němž má tento blízký přítel pražského primátora Pavla Béma uloženo třináct milionů franků, v přepočtu 221 milionů korun. Švýcaři Janouška podezírali z praní špinavých peněz. Podnikatel měl údajně dispoziční právo ke dvěma kontům v bance Kredietbank. Jedno bylo psané na firmu Botanic Finance z Panamy, druhé na jeho matku.
Dalším známým člověkem, jehož peníze byly zmiňovány v souvislosti s konty ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku, je uprchlý podnikatel Radovan Krejčíř. Ten je v Česku stíhán za majetkové a násilné trestné činy a podle informací MfD měl na zmíněných účtech v roce 2008 uloženo 280 milionů korun.
O penězích Čechů v cizině se většinou hovoří v souvislosti s podezřením z trestného činu. Nejinak tomu bylo například u bývalého předsedy Českomoravského fotbalového svazu Františka Chvalovského stíhaného za stamilionové podvody. Politické kruhy zasáhla aféra s tajným účtem ODS ve Švýcarsku v roce 1997. Podle jedné z tehdy kolujících verzí založil konto někdejší místopředseda strany Petr Čermák v roce 1992 nebo 1993. Šlo prý o účet, na nějž přispívali i zájemci o privatizaci v ČR. BOX
Jak jsme počítali Na počátku byla čísla o výši srážkové daně, kterou Česká republika každý rok získává jako podíl na úrocích z úspor Čechů v osmi evropských zemích (Belgie, Rakousko, Lucembursko, Švýcarsko, Andorra, San Marino, Lichtenštejnsko, Monako) a třech britských závislých územích (ostrov Man, Guernsey, Jersey). Při znalosti celkového příjmu ze srážkové daně za rok 2008 a daňové sazby (15 procent do 30. června a 20 procent po zbytek roku) byla jedinou neznámou sazba, kterou zahraniční banky depozita úročí. Vzhledem k nízkým úrokům na bankovních trzích jsme počítali s jedním procentem. Tuto sazbu nám jako orientačně správnou potvrdil i mluvčí Švýcarské bankovní asociace James Nason. Pokud by to byla procenta dvě, výsledná suma sto miliard korun by byla poloviční. Naopak při sazbě půl procenta by šlo o 200 miliard korun. Především však jde pouze o peníze fyzických osob, které si nepřály, aby údaje o jejich kontech byly poskytovány českým úřadům. Kromě toho je v zahraničí uloženo dalších několik desítek miliard korun v zemích, které si s Českou republikou automaticky vyměňují informace o úrokových příjmech svých rezidentů. *
Graf
Od neznámého strýčka Objem peněz, které do ČR plynou ze srážkové daně, narůstá dvouciferným tempem (v korunách)
Země *2006 *2007 *2008
Belgie *131 642 *1 399 447 *1 630 860
Rakousko *15 564 344 *18 219 575 *28 205 721
Lucembursko *6 274 206 *4 966 665 *7 082 908
Švýcarsko *51 478 924 *60 465 405 *81 554 447
Andorra *5974 14 712 *29 373
San Marino *27 456 *16 283 *25 082
Lichtenštejnsko *2 249 915 *2 487 158 *4 848 866
Monako *403 853 *541 654 *1 388 102
ostrov Man *1 322 963 *1 393 968 *1 250 023
Guernsey *882 159 *1 318 505 *1 292 554
Jersey *3 018 184 *2 773 065 *2 293 592
Celkem *81 359 620 *93 596 437 *129 601 528 Pramen: Ministerstvo financí ČR

BOX [po vzoru BusnessWeeku, případně jako praporek]:
300 milionů korun inkasovala Česká republika v letech 2006 až 2008 od zemí, které neposkytují informace o bankovních účtech cizinců

* Článek 2 Bankovní tajemství
Operace Rubik
Švýcaři vymysleli plán, jak v zemi udržet zahraniční depozita v hodnotě 1,6 bilionu eur (text)
Maďarský vynálezce, sochař a profesor architektury Ernő Rubik určitě netušil, že jeho jméno ponesou nejen proslulé hlavolamy ve tvaru kostky či hada, ale i plány švýcarských bankéřů na záchranu vlastních pracovních míst. O čem je řeč? Slovy Alfreda Gysiho, šéfa švýcarské banky BSI a předsedy Švýcarské asociace zahraniční bank, jde o „velkorysý krok, který by sousedním evropských státům poskytl dodatečné příjmy z fondů, které jsou spravovány ve Švýcarsku“. Nejde však o nic jiného, než prostřednictvím dalších peněz pro státy EU zajistit zachování švýcarského bankovního tajemství, a tím zamezit odlivu kapitálu ze země.
Švýcarsko je v současné době součástí systému, který mu umožňuje na základě výjimky neposkytovat informace o svých přeshraničních klientech. Výměnou za to posílá každý rok zemím, z nichž dotyční zákazníci pocházejí, jakési odškodné ve formě srážkové daně z vyplacených úroků. Patří mezi ně státy Evropské unie, Česko nevyjímaje. Trvalo dlouhých osm let, než Švýcarsko v polovině roku 2005 na tuto „hru“ s pravidly podle směrnice EU o zdaňování úspor přistoupilo. Od té doby se muselo do roku 2008 podle údajů tamního daňového úřadu „vykoupit“ částkou vyšší než 1,5 miliardy franků, což podle dnešního kurzu znamená 27,5 miliardy korun.
Vraťte nám peníze Nicméně v poslední době opět zesílily hlasy, které Švýcary žádají, aby více spolupracovali se zahraničními vládami při hledání daňových neplatičů. Švýcarská televize na základě údajů společnosti KPMG a agentury Helvea odhadla, že domácí banky spravují nezdaněný majetek ve výši až 880 miliard franků (viz Makový koláč). Po čtvrtině z celkové sumy údajně pochází z Německa a z Itálie, třináct procent z Francie. Vlády těchto zemí, jejichž rozpočty vykazují kvůli hospodářské krizi hluboké schodky, se snaží všemožně peníze dostat zpět pod kontrolu vlastních úřadů. Například Itálie loni vyhlásila daňovou amnestii, v jejímž rámci Italové přiznali nezákonně držený majetek v zahraničí v celkové hodnotě 95 miliard eur. Německo se zase nerozpakovalo zakoupit kradené CD, které odhaluje daňové úniky německých majitelů kont ve Švýcarsku. Některé odhady hovoří o potenciálním dodatečném výnosu pro německou státní pokladnu ve výši až 400 milionů eur. Ke zcizeným seznamům se loni dostala i Francie, kam se po zveřejnění dat vrátily úspory zhruba za tři miliardy eur. Rozpočet země si tím polepší na neplánovaně vybraných daních asi o 500 milionů eur. Pozici Švýcarska coby oblíbené offshoreové destinace oslabilo i vyšetřování daňových úniků ze strany USA. Nejprve slíbená a posléze nedodaná data o amerických klientech v bance UBS způsobují napětí ve vztazích obou zemí. „Podívám-li se zpátky na události posledního roku, pozoruji určitou akceleraci,“ říká o oslabujícím mezinárodním postavení Švýcarské konfederace Michael Reiterer, velvyslanec EU ve Švýcarsku. Co takhle přitlačit Mohutný odliv peněz by přitom nemusely některé z více než tří set švýcarských bank přežít, zejména ty malé. Podle švýcarské televize je v sázce až 20 000 pracovních míst. To by mělo na ekonomiku velký dopad, neboť bankovní sektor se podílí na hrubém domácím produktu přibližně patnácti procenty a poskytuje přímou obživu více než stům tisícovkám lidí. Podle odhadů slouží Švýcarsko jako úschovna více než čtvrtině světového zahraničního kapitálu. A místní banky si to dobře uvědomují. Proto v závěru loňského roku připravily materiál, od něhož si slibují odvrácení mezinárodního tlaku a zachování dosavadních výsad na poli bankovního tajemství. Pod návrhem je podepsána Švýcarská bankovní asociace. „Cílem je zajistit, aby aktiva uložená cizími státními příslušníky ve švýcarských bankách vyhovovala daňovému právu dotyčné země. Současně je záměrem ochránit soukromí těchto klientů,“ uvádí se v předloze. Převedeno do srozumitelné řeči: Švýcaři nabízejí nejen zasílání srážkové daně z úrokových příjmů jako dosud, ale i podíl na příjmech z dividend a fondů kolektivního investování, podíl na kapitálových ziscích i na výnosech z ostatních aktiv (viz Kostička po kostičce). Výměnou za to požadují nediskriminovaný přístup na finanční trhy zemí, které budou s touto takzvanou Rubikovou daní souhlasit. Zároveň chtějí zastavit kriminalizaci klientů švýcarských bank. Neskákejte před vlak Podle diplomatického zdroje agentury Reuters však nemusí být tento „velkorysý krok“ pro unijní sedmadvacítku dostatečně zajímavý. Potvrzuje to i švýcarská ministryně spravedlnosti Eveline Wiedmerová-Schlumpfová, jež bulvárnímu deníku Blick řekla, že státy EU samotný návrh rozšíření srážkové daně nepřijmou.
Mluvčí Švýcarské bankovní asociace James Nason je však opačného názoru. „Byli jsme již představovat návrh v mnoha zemích včetně Německa, Itálie i Francie a setkali jsme se s pozitivní odezvou,“ řekl týdeníku EURO. Česká republika mezi nimi zřejmě chyběla. „Nevíme nic o tom, že by podobný režim měl být povolen i mimo rámec směrnice o úsporách. Minimálně se takových jednání ČR nezúčastňuje,“ odpověděl náměstek ministra financí Peter Chrenko na dotaz týdeníku EURO.
Alternativou k „Rubikově“ plánu by mohlo být pro Švýcarsko zavedení úplné transparentnosti po dostatečně dlouhém přechodném období, které by klientům umožnilo buď dát své peníze před berními úředníky do pořádku, nebo je přesunout jinam. Podobnou cestou se vydalo sousední Lichtenštejnsko. Každopádně čas běží a Švýcaři budou muset brzy vyřešit těžký hlavolam. „Vlak je již v pohybu a teď jde o to, zda naskočit,“ říká velvyslanec Reiterer a dodává: „Moje rada Švýcarsku zní: nevrhejte se před tento vlak.“
*

BOX (schéma na http://www.swissbanking.org/en/20091210-4730-dok-rubik_businesscase_sbvg-uka-final.pdf]

Kostička po kostičce Projekt Rubik se skládá z následujících pěti modulů:
1. Úroky – podléhají již nyní dani podle Směrnice EU o zdaňování úspor (nyní 20 procent a od 1. července 2011 pětatřicet procent).
2. Dividendy – stejně jako úrokové příjmy navrhují švýcarští bankéři zdanit i výplaty dividend.
3. Fondy – pro jednoduchost jsou fondy kolektivního investování vyčleněny do zvláštního modulu. Zdanění bude záviset na tom, o jaký typ fondu půjde. V tomto případě může jít jak o zisk, tak o ztrátu.
4. Kapitálové zisky – jde o zisky či ztráty z prodeje individuálních finančních instrumentů. Proti kapitálovým ztrátám by nebylo možné započíst zisky z úroků a dividend. Kostička s přerušovanou čárou znamená, že pokud je emitent produktu schopen rozlišit jeho úrok a tržní hodnotu, rozdělil by se tento instrument a mohly by být použity odpovídající zápočty. Pokud by produkt transparentní nebyl, všechny platby by byly zdaněny jako úrokové příjmy. 5. Aktiva – neboli další majetek. Některé státy mají „daň z bohatství“. Ta by mohla být podle návrhu uvalena vždy k 31. prosinci a anonymně převedena do domovského státu.

* Graf (koláč)
Makový koláč Švýcarské banky údajně spravují 880 miliard nezdaněných franků Švýcarský majetek 1800 miliard franků
Zbývající zahraniční majetek 1200 miliard franků
Zbývající majetek EU 120 miliard franků
Černé peníze dohromady 880 miliard franků
- Z toho Německo 220 miliard franků
- Itálie 220 miliard franků
- Francie 115 miliard franků
- Ostatní 325 miliard franků
Pramen: Hospodářský magazín Švýcarské televize ECO s využitím dat KPMG/Helvea Graf 2 [případně do bočního sloupečku]:
Offshore dominuje Rozložení bankovních vkladů ve švýcarských bankách k 31. prosinci 2009 Miliardy franků * Podíl na celku
Švýcarská depozita 1 945 * 44,7
Zahraniční depozita 2410 * 55,3
- Z toho Privátní zákazníci 681 *15,6
- Firemní zákazníci 150 * 3,4
- Institucionální vkladatelé 1579 *36,3
Celkem 4355 * 100
Pramen: Švýcarská národní banka FAKTA
- Podle švýcarského pojetí demokracie neexistují občané pro stát, ale naopak.
- Občané nejsou primárně daňovými poplatníky, ale svobodnými bytostmi, které mají právo na soukromí.
- Bankovní tajemství chrání soukromí občanů před neoprávněným přístupem jiné fyzické či právnické osoby nebo státu.
- Bankovní tajemství nechrání zločince a je předmětem zákonem stanovených omezení.
*
S přispěním Petra Matějčka

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče