Do role stoprvého se pasovat nebudu

19. července 2004, 00:00 - DUŠAN ŠRÁMEK
19. července 2004, 00:00

NOVÝ POSLANEC US-DEU ZDENĚK KOŘISTKA: Špidlova vláda se od počátku potýkala se vzpurnými poslanci US-DEU. Zdeněk Kořistka, který nastupuje do sněmovny po poslanci Bieleszovi, nechce být v opozici za každou cenu. Změnit by chtěl i prostředí pro malé a střední podnikání.

NOVÝ POSLANEC US-DEU ZDENĚK KOŘISTKA:

Špidlova vláda se od počátku potýkala se vzpurnými poslanci US-DEU. Zdeněk Kořistka, který nastupuje do sněmovny po poslanci Bieleszovi, nechce být v opozici za každou cenu. Změnit by chtěl i prostředí pro malé a střední podnikání.

Při svém vstupu do sněmovny jste vládě, která se rýsuje pod vedením Stanislava Grosse, vystavil bianko šek. Nepovažujete to za určité riziko? Nevystavil jsem žádný bianko šek, jen jsem řekl, že pokud bude vláda postavena na koaliční spolupráci bývalé stojedničky, vznikne programové prohlášení a na jeho základě personální složení vlády, v níž bude mít US-DEU odpovídající zastoupení, pak tuto vládu podpořím. Nechtěl jsem dopředu klást vyděračské podmínky nebo říkat, že vládu podporovat nebudu, protože se domnívám, že této politiky už bylo dost.

Jaký máte pocit z nynějšího sestavování kabinetu?

Jednání se teprve rozbíhají a já kvituji, že zatím probíhají se snahou obnovit vládní konstelaci, která zde vládla do doby demise premiéra Vladimíra Špidly.

Myslíte si, že se najde dostatek vůle, aby staronová koalice vydržela až do termínu řádných voleb?

Jiná varianta na stole ani není. Jediná ještě hypotetická je totiž spolupráce ČSSD sKSČM, a to by bylo pro sociální demokraty zničující. Oni mají svou historickou zkušenost a nevěřím, že by udělali totéž jako v únoru 1948. Ostatně i z posledního prohlášení předsedy poslaneckého klubu Tlustého vyplývá, že ODS nemá zájem na vyvolání předčasných voleb, ale spíše by se orientovala na nějakou formu široké koalice všech demokratických stran (tento názor se neprosadil, ve středu 14. července ho odmítla výkonná rada ODS - pozn. red.) . Je tedy jasné, že žádná jiná možnost kromě „stojedničky“ momentálně na stole není.

Jaký je to vůbec pocit, ocitnout se po dvou letech znovu ve sněmovně a zrovna v tak dramatickou chvíli?

Poslední dny jsou velice hektické včetně zájmu médií a někdy to není příliš příjemné. Na druhou stranu se ale na poslaneckou práci těším a také si myslím, že ten stav, kdy vláda je rukojmím jednoho až dvou poslanců, by měl už skončit. Já se rozhodně do role onoho „stoprvého“ poslance pasovat nebudu.

Je něco, co byste za poslední dva roky vytknul kabinetu nebo vaší straně?

Myslím, že hlavní problém vlády i Unie svobody bylo, že i když nastartovala nějaké reformy, nebyla schopná je vysvětlit lidem. Reforma veřejných financí je podle mě krok správným směrem, ale samozřejmě by mohla být razantnější a pravicovější. Je to ovšem kompromis, který vláda neuměla občanům předložit ve srozumitelné formě včetně negativních důsledků, bez kterých nedojde k celkové stabilizaci veřejných rozpočtů. Přitom je jasné, že každé zpoždění reforem vyvolá nutnost ještě razantnějších kroků a tudíž bude mít tíživější dopady. Za největší chybu skutečně považuji, že tyto souvislosti nedokázal Špidlův kabinet přesvědčivě vysvětlit. Na druhou stranu mu nelze upřít, že udělal i spoustu dobrých věcí směrem k různým vrstvám obyvatel. Jmenujme například nárůst financí ve školství.

Hovoříte o problému komunikace. Není však odpor veřejnosti vůči reformám způsoben tím, že neuspokojily žádnou sociální vrstvu?

Problém není v tom, jestli se nám daří zavděčit se určité skupině obyvatelstva. Reforma má totiž skutečně dopady na všechny vrstvy. Pocítili ji jak podnikatelé, protože se zpřísnily podmínky podnikání, tak i zaměstnanci ve státní sféře, kterým se sáhlo na mzdy. Tuto vládu kritizují zleva izprava, ale je vůbec první, která něco začala dělat. Začala například snižovat vysoké daně, které nastavily pravicové kabinety. Zpřísňuje systém sociálních dávek a i za tento nepopulární, ale zcela nezbytný krok opět sklízí kritiku. Začala snižovat deficit státního rozpočtu, abychom se v roce 2006 dostali alespoň přibližně na úroveň Maastrichtských kritérií. Všechny tyto odvážné kroky nejsou vždy bez bolestivých dopadů, jsou však nevyhnutelné.

Ještě k deficitu státního rozpočtu. Jak je možné, že podle tolerančního patentu měl být deficit v roce 2003 nulový a přitom ho Špidlova vláda vytáhla na víc než 100 miliard.

Tato otázka je správně položená, ale měla by jí zodpovědět spíše ODS. Ta vzrůstající deficity v dobách Zemanovy vlády tolerovala a také poslední tři roky vládní předlohy rozpočtů schvalovala. Navíc nedokázala ohlídat, aby skutečný deficit rozpočtu nebyl nakonec, tak jako například v posledním roce opoziční smlouvy (rok 2002 - pozn. red.) , dvojnásobný oproti schválenému.

Myslíte, že nenajdete v balíku dvanácti zákonů první fáze reformy veřejných financí žádnou vadu na kráse?

Nelze říci, že bych se všemi kroky beze zbytku souhlasil, ale většinou byly nevyhnutelné. Určité zpřísnění a zavedení řádu do malého a středního podnikání je nutné. Výsledky posledních průzkumů veřejného mínění tomu jasně nasvědčují. Dvacet procent obyvatel se přiznalo, že šidí na daních a já si nedělám iluze, že mezi nim nejsou podnikatelé. Pokud firma podniká se ziskem a neplatí daně nebo pokud je neplatí v odpovídající výši stejně jako sociální a zdravotní pojištění, je nutné, aby se stát bránil.

Byla ta obrana přiměřená a její dopady spravedlivě rozděleny?

U sociálního a zdravotního pojištění došlo alespoň k částečnému srovnání svýší dávek, které platí zaměstnanec. Zvyšování vyměřovacího základu u pojistného je přitom postupné a myslím si tedy, že není v žádném případě likvidační. Nelze také zapomenout, že vláda zároveň přijímá řadu zákonů, které finanční zatížení naopak snižuje. Vzpomeňme snížení daní z příjmů nebo zkrácení odpisů. Pro nejmenší podnikatele je ve zmíněných dvanácti zákonech například možnost zjednodušení účetnictví.

S čím byste tedy nesouhlasil?

Mně se například nelíbilo, že vláda a parlament přesunuly pohostinství a restaurační služby ze snížené do základní sazby DPH. Vadí mě, že jsme si nedokázali vyjednat výjimku, jako je tomu například ve Francii nebo v příbuzných zemích EU. V tomto odvětví služeb mohli mít podnikatelé pětiprocentní sazbu, což jsem prosadil v roce 1999 ve sněmovně.

Je nějaká šance, že se při avizované novele zákona o DPH vrátí restaurační služby, případně některé další, do snížené sazby?

To už asi nebude možné, protože současné zařazení vyplývá z podmínek, které Česká republika vyjednala v přístupové smlouvě. Spíše se budeme jako strana snažit přesvědčit naše vládní partnery o správnosti dalšího sbližování sazeb DPH. Chceme, aby základní sazba klesla zhruba na patnáct procent a snížená se zvýšila na sedm. To by bylo reálné, sociálně únosné a zároveň by došlo ke snížení daní.

Jaký je váš názor na harmonizaci přímých daní, jak po ní volají někteří evropští politici?

Přímé daně by měly zůstat výlučně v pravomoci národních států. Na harmonizaci přímých daní nesmíme přistoupit, protože přímé daně jsou dnes obecně nižší v přistupujících zemích než v těch „starých“. Menší zdanění je přitom základní cestou k tomu, aby se co nejrychleji vyrovnaly ekonomické rozdíly mezi oběma částmi Evropské unie. Zvýšením daní by se přistoupivší země zbavily jednoho z nejúčinnějších nástrojů k postupnému dosažení hospodářské úrovně původní patnáctky. Jsem rád, že se US-DEU, která měla ve svém programu snížení korporátních daní na pětadvacet procent, podařilo prosadit snížení do tří let na 24 procenta. Společně se zrychlenými odpisy je to pro podnikatele citelná úleva.

Myslíte si, že je to skutečně dostatečná injekce pro rozvoj podnikání? Co cena práce celkově?

Ano, to je problém. Pokles korporátní daně o jeden dva body neřeší pochopitelně problém celkového zatížení práce. Odvody zatěžují podnikatele ze všeho nejvíc, navíc patří k nejvyšším v Evropě. Podnikatelé pak samozřejmě nemají za takových podmínek příliš chuti vytvářet nová pracovní místa. Naším cílem by tedy mělo být radikální snížení odvodů, které firmy platí za své zaměstnance v rámci zdravotního a sociálního pojištění. V koalici se již otázka snížení ceny práce předjednala a je nutné ji vyřešit, pokud chceme, aby se snížila vysoká nezaměstnanost.

Jak konkrétně by se měly odvody snížit?

Odvody na nemocenskou by se měly snížit o více než polovinu a lze pracovat ise sociálním pojištěním. Otázkou pouze je, kterých konkrétních odvodů sociálního pojištění by se mělo snížení dotknout. N ení prostě jiná možnost, jak zajistit, aby podnikatelé měli více peněz na investice, rozvoj podniku a vyšší zaměstnanost.

Podnikatele rovněž trápí nepřehlednost legislativy. Hodláte s tím vy osobně, případně vaše strana, něco dělat?

Takový úkol je nad síly jednoho jediného poslance, ale je jasné, že se s tímto problémem bude muset něco dělat. S povděkem jsem zaznamenal například iniciativu ministerstva financí, které se snaží vytvořit materiál, jež by zmapoval nejrůznější úskalí našeho daňového systému. Bylo by jistě dobré, aby si podobný audit či analýzu nechala zpracovat i další ministerstva. Dnes se celá řada zákonů i podzákonných norem, ač se týkají podnikání, skrývá v oblasti životního prostředí, hygieny či bezpečnosti práce. Pokud jakýkoli orgán přijde s návrhem na zjednodušení podnikatelské agendy, setká se s mou podporou. Znovu ale opakuji, že celá legislativa je již natolik nepřehledná, že není v silách jednoho poslance, aby sám vzal tužku a začal proškrtávat.

US-DEU připravuje iniciativu, na jejímž základě by si mohli podnikatelé a živnostníci vyřizovat všechny formality na jednom místě. Můžete ji nějak přiblížit?

Připravuje ji ministerstvo průmyslu a obchodu. Vychází z povinnosti dané vstupem do EU. Každý stát musí zajistit vyřízení živnostenského oprávnění na jednom místě. My chceme jít ještě dál a požadujeme, aby si každý živnostník mohl vyřídit na jednom místě nejenom živnostenské oprávnění, ale i zdravotní a sociální pojištění plus další nezbytné formality. Jako dobrý základ pro vytvoření takových míst bych viděl síť informačních center pro podnikatele, která jsou při každé okresní či krajské pobočce Hospodářské komory. Podnikatel nemá běhat po úřadech. Musí existovat systém, v němž by si veškeré potřebné údaje a formuláře posílaly samotné úřady. A to vidím jako jeden z nejdůležitějších a zároveň nejkonkrétnějších kroků, jak českým podnikatelům pomoci.

**ZDENĚK KOŘISTKA (47) absolvoval SPŠ elektrotechnickou, do roku 1994 pracoval jako technik v Českých radiokomunikacích. V letech 1993 až 1996 byl zástupcem starosty městské části Ostrava-jih, další dva roky obchodním manažerem firmy, jejíž jméno neuvedl. Do politiky vstoupil v roce 1991, a to jako člen ODS. Do US-DEU přestoupil 1997, poslancem za tuto stranu byl poprvé v letech 1998 až 2002. Je ženatý, má šestnáctiletou dceru. foto: agentura Euro

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče