Do projektu zasáhla i válka

16. června 2008, 00:00 - Filip Černoch
16. června 2008, 00:00

FRANTIŠEK VACULÍK, GENERÁLNÍ ŘEDITEL SPOLEČNOSTI PSJ - Kontrakt na výstavbu zápustkové kovárny v Saúdské Arábii může být požehnáním, ale i pohromou. Své o tom může vyprávět jihlavská firma PSJ, do jejíž velmi slibné zakázky zasáhl nejen dramatický pád dolaru, ale i válečný konflikt.

Ropné bohatství, díky němuž ekonomiky rostou jako v Pohádkách tisíce a jedné noci. Ale také autoritářské režimy, nepřehledné podnikatelské prostředí a byznys postavený na osobních vztazích. „S tím vším musí české firmy při vstupu na arabský trh počítat. Oproti Evropě je to úplně jiný svět, který se řídí vlastními pravidly,“ popisuje své dojmy generální ředitel jihlavské stavební společnosti PSJ František Vaculík.

Jeho firma má bohaté zkušenosti například ze Sýrie nebo Spojených arabských emirátů, k jejím největším úspěchům však patří výstavba kovárny v saúdskoarabském městě Al Khobar. V tomto pouštním království si navíc PSJ vedlo velmi dobře i v nedávném výběrovém řízení na dodávku technologické části válcovny bezešvých trub v hodnotě 180 milionů dolarů.

Konkurenční boj bez rukaviček

„Začínali jsme ještě s jedním kolegou v první polovině devadesátých let dodávkami náhradních dílů pro české továrny v Sýrii. Oba jsme v této zemi dlouhodobě pobývali a měli jsme tedy potřebné znalosti a rozhled, navíc byl o tyto technologie celkem slušný zájem,“ popisuje počátky svého podnikatelského působení v zemích písečných dun, slunce a ropných vrtů František Vaculík.

„Bohužel jsme se neúmyslně připletli do konkurenčního boje mezi tamními firmami, kvůli němuž byl můj společník nesmyslně obviněn z korupce. I s pomocí našeho ministerstva zahraničí se mu nakonec podařilo se očistit, přesto to pro nás ale znamenalo osm měsíců prakticky zastavené činnosti,“ vysvětluje Vaculík. Mladá firma se proto raději rozhodla soustředit své blízkovýchodní aktivity do přece jen stabilnější a čitelnější země.

Volba padla na Spojené arabské emiráty, které dlouhodobě zažívají raketový ekonomický růst a dnes patří prakticky k nejrušnějším staveništím světa. „Účastnili jsme se tendrů na dodávky zařízení pro kanalizace, bohužel však nedopadly podle našich představ. Ani rok po podání nabídek totiž nebylo výběrové řízení u konce, takže jsme nakonec šli od toho,“ shrnuje podnikatel.

Co nejde silou, jde ještě větší silou

Skutečně pořádný zářez v řádech desítek milionů dolarů se jihlavské firmě povedl až v Saúdské Arábii. Místní vláda totiž klade stále větší důraz na budování ekonomiky nezávislé pouze na ropě a prostřednictvím státního investičního fondu SIDF podporuje bezúročnou půjčkou všemožné investice.

„Nám se povedlo využít této nabídky v rámci kontraktu na vybudování závodu na výrobu přírub k potrubím, jde o zmíněnou kovárnu. Jako investora jsme našli místní rodinu působící ve stavebnictví, dodavatelé technologií byli ze 70 procent z Česka a my sami jsme působili jako kontraktor a koordinátor celého projektu,“ vysvětluje František Vaculík.

„Samozřejmě jsme se museli vypořádat s některými nepříjemnými problémy. V prvé řadě s kurzovým rizikem, které tehdy ještě nešlo příliš dobře pojistit. Takže pádem dolaru ze zhruba 41 na 27 korun během několika měsíců jsme přišli o velmi podstatnou část zisku,“ popisuje nevítané obtíže Vaculík.

Do celého projektu také zasáhla válka v Iráku, kvůli níž se i na území Saúdské Arábie rozšířily útoky proti cizincům. Jakékoliv zajišťování českého personálu na místě se tím stalo velmi obtížné. „A v poslední řadě svěřil investor kvůli nákladům podstatnou část práce v hotové továrně dovezeným indickým pracovníkům, které jsme neměli možnost příslušně zaškolit. A protože ti na většinu běžných oprav a úprav používali pořádné kladivo, začaly se objevovat problémy s fungováním některých zařízení. Přičemž prokazovat, že poruchy jdou na úkor špatného zacházení a ne našich špatných dodávek, bylo velmi náročné,“ uzavírá Vaculík.

V každém případě výstavba byla nakonec dokončena a PSJ se tak mohla plnou silou vrhnout do výběrového řízení na dodávku závodu na výrobu bezešvých trub. „Tam jsme v samotném řízení uspěli, nakonec ale zasáhly osobní vazby a kontrakt nám nakonec přebrala místní firma,“ popisuje někdejší situaci Vaculík. „Ale jak je vidět, ty peníze a příležitosti tam opravdu jsou. Jen získat je není příliš jednoduché,“ uzavírá s úsměvem.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče