Do nových časů se starou stranou

20. ledna 2011, 12:43 - Mgr. Dáša Hyklová
20. ledna 2011, 12:43

Sjezd vynesl do funkcí nové kádry, jde však o ověřené soudruhy

Z plakátů rozmístěných v ulicích Hanoje se v minulých dnech usmíval na jeho obyvatele někdejší revoluční lídr Ho Chi Minh. Na těch dalších nechyběly žluté pěticípé hvězdy, srp s kladivem a hrdí uniformovaní dělníci. Propagandistická výzdoba hlavního města se nesla v duchu 11. sjezdu strany, který skončil minulý týden. K podobné události dochází v 90milionovém Vietnamu pouze jednou za pět let. Vedoucí úlohu ve státě a společnosti má i dnes podle ústavy Komunistická strana Vietnamu, jiné politické strany v zemi oficiálně neexistují.

Tíha udržitelného rozvoje

Uvnitř sálů však přítomným delegátům do smíchu moc nebylo. Donedávna byl Vietnam vnímám jako dynamicky se rozvíjející ekonomika. Země se dokázala vyrovnat s následky války z let 1964 až 1975 a i přes centrální plánování vykazovala působivý růst, který se v posledních deseti letech pohyboval kolem sedmi procent. Nástupem globální krize se však situace začala komplikovat i ve Vietnamu. Vládu momentálně trápí velký fiskální deficit, vietnamská měna se již třetím rokem znehodnocuje. Centrální banka byla v průběhu posledních dvou let nucena opakovaně devalvovat oficiální směnný kurz dongu vůči dolaru a na mezibankovním trhu upravovat fluktuační pásmo pro jeho oscilaci vůči americkému dolaru. Na černém trhu ztratil dong ve srovnání s dolarem od konce prvního čtvrtletí roku 2008 téměř 25 procent. K tomu inflace dosáhla loni v prosinci téměř dvanácti procent, nejvyšší úrovně za posledních 22 měsíců. Také obchodní deficit zůstává vysoký, v průběhu prvních sedmi měsíců loňského roku se vyšplhal na 7,5 miliardy dolarů. Odcházejícímu generálnímu tajemníkovi strany Nong Duc Manhovi nezůstalo nic jiného než přiznat, že „je makroekonomická bilance země nestabilní“. V hodinovém projevu ještě nastínil plány pro další pětiletku. Mezi lety 2011 až 2015 chce Vietnam dosáhnout růstu HDP od 7 do 7,5 procenta, což je o půl procenta méně, než uváděly přípravy na sjezd ještě v září. Končící předseda strany završil svoji řeč optimisticky: „Nadcházející roky budou obdobím, kdy se naše země vzpamatuje, po zpomalení se navrátí její výrazný růst a my provedeme restrukturalizaci ekonomiky v duchu rychlého a trvale udržitelného rozvoje.“ V zájmu reforem byla obměněna třetina ústředního výboru strany a došlo k jeho rozšíření o dvě místa. Nově má 17 členů. V jeho řadách se objevilo více zástupců armády. Některé postarší soudruhy vystřídaly mladší kádry s lepším vzděláním a především s jasnějšími představami týkajícími se byznysu. Časy se ovšem mění. Zatímco v minulosti mělo devadesát procent absolventů vysokých škol zájem pracovat pro vietnamskou státní správu a vstupovalo kvůli tomu do strany, dnes naopak devět z deseti vysokoškoláků dává přednost soukromému sektoru. A pro tuto kariéru stranu nepotřebují. Přes 60 procent obyvatel dnešního Vietnamu je mladších 35 let.

Několikamiliardový průšvih

Sjezd Komunistické strany Vietnamu přinesl málo překvapení. Delegáti schválili nový pětiletý plán jednohlasně, podobně jako obměněnou sestavu ústředního výboru. Nechybělo ani pózování nejvyšších funkcionářů u gigantické zlatavé sochy Ho Chi Minha, ale ani mohutný potlesk, který následoval. Novým generálním tajemníkem KSV byl zvolen 66letý Nguyen Phu Trong, číslem dvě ve stranické hierarchii a zároveň i novým prezidentem země se stal Truong Tan Sang, jemuž přísluší spíše ceremoniální role. Místo v ústředním výboru si udržel i premiér Nguyen Tan Dung, který loni čelil velké kritice kvůli bankrotující státní loďařské společnosti Vinashin. Komunistická strana měla s firmou velké plány, inspirovat se chtěla úspěchem konglomerátů v Jižní Koreji. Místo toho, aby se však Vinashin soustředil na vyšší produkci kvalitnějších lodí, začalo jeho bývalé vedení experimentovat ve zcela jiných a nepříbuzných oblastech. Rizikové investice na burze, do nemovitostí, ale například i nákup továrny na motocykly vzaly Vinashinu definitivně vítr z plachet. V polovině loňského roku dosáhl dluh společnosti závratných 4,4 miliardy dolarů. Vládě nezbývalo, než ohlásit, že společnost je na pokraji bankrotu a nařídit její reorganizaci. Bývalý ředitel a další spolupracovníci skončili ve vězení. Vinashin však pokračuje, pro letošek bude osvobozen od daní a měl by dostat bezúročné půjčky.
Makroekonomická situace země se s problémy Vinashinu dále zhoršila a vedla ke snížení jejího ratingu. Případ vyvolal také debatu ohledně zvýhodňované role státního sektoru. Podle odborníků právě státem vlastněné neefektivní podniky stojí Vietnam nemalé peníze. Zatímco se do nich investuje přibližně 40 procent kapitálu země, jsou schopny vyprodukovat pouze 25 procent HDP. Mnohé státní firmy nasávaly v posledních letech peníze a zvyšovaly riziko bankovního systému, aniž by vytvořily nějakou základnu pro ekonomický růst a pro vznik nových pracovních míst. Za jejich manažerské chyby zaplatí nakonec prostí občané. Vietnam přes veškeré dřívější ekonomické úspěchy není Čína a v žádném případě nedisponuje obrovskými bankovními rezervami jako Peking.

Deset let za Čínou

Mnozí vietnamští podnikatelé se dívají na ekonomické výsledky Číny s tichým obdivem a rádi by některé postupy napodobili. V přístupu k reformám však existují mezi oběma zeměmi rozdíly. Mezi nejviditelnější lze zařadit množství a kvalitu silnic a dálnic, ale také moderních přístavů a letišť, na jejichž výstavbu věnoval Peking v posledních patnácti letech obrovské investice. Co se týče infrastruktury, lze dnešní Vietnam přirovnat k Číně z konce devadesátých let. Také s dodávkami elektřiny bývají občas ve Vietnamu problémy. Další nevýhodou Vietnamu je jeho přebujelá byrokracie. Fred Burke, výkonný ředitel mezinárodní právnické kanceláře Baker & McKenzie uvedl pro deník New York Times jeden z příkladů tamní praxe: „K tomu, aby člověk mohl řídit ulicemi Ho Chi Minhova města náklaďák, na němž je umístěna reklama, potřebuje od vládních úřadů získat celkem 17 různých souhlasů.“ K největším investorům v zemi patří Jižní Korea, Singapur, Tchaj-wan, Japonsko, Hongkong a Spojené státy. Zahraniční byznysmeni by jistě uvítali vládou slibované snížení paternalistických nařízení a překážek. Podle analýzy Světové banky Doing Business Report 2010 potřebuje podnikatel ve Vietnamu 44 dnů k tomu, aby zde mohl zahájit činnost své firmy. Zatímco v ostatních zemích Asie mu k tomu stačí v průměru 39 dnů. Vietnam čeká do budoucna také modernizace venkova, v čemž má Čína také náskok. I když je tahounem vietnamské ekonomiky průmysl, přičemž k nejvýznamnějším patří produkce textilu a oděvů a potenciálně i výroba obuvi, dvě třetiny obyvatel země i dnes stále pracují jako farmáři. Přitom zemědělský sektor přispívá do národního HDP pouze 20 procenty, na exportu se podílí 23 procenty. A nakonec velkým nešvarem, na který doplácí ekonomika Vietnamu, je i korupce, o které se mluvilo dokonce i na sjezdu strany. Nový prezident Truong Tan Sang uvedl, že „někteří seniorní členové strany nemohou jít příkladem kvůli své morálce a životnímu stylu, protože dovolují svým ženám, dětem anebo zaměstnancům zneužívat postavení v osobní prospěch“. Komunistická strana Vietnamu pokračuje s několika novými kádry. Vietnam však nehodlá měnit politický směr. Hlavním úkolem obnoveného vedení má být ekonomický rozvoj země. Pokud to jen trochu půjde, tak za použití starých socialistických idejí.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče