Dnes se praxe buduje mnohem líp

11. února 2008, 00:00 - Martin Ježek
11. února 2008, 00:00

LUBOR KINŠT, SOUKROMÝ LÉKAŘ - Přijdete-li do ordinace Lubora Kinšta, uvítá vás v košili, kravatě se sakem přehozeným přes křeslo. Podle pacientů stačí i tento první dojem k tomu, aby se cítili méně stresováni. Praktický lékař pro dospělé má ovšem v zásobě víc triků, jak zpříjemnit nemocným návštěvu v jeho ordinaci.

V kartotéce lékaře Lubora Kinšta v Jindřichově Hradci lze najít široké věkové spektrum pacientů. Nejmladšímu je čtrnáct a nejstaršímu 95 let. „Když znáte předcházející generaci a někdy i dvě, je to úžasná výhoda pro praktického lékaře. Proto praxi nejde vybudovat rychle,“ vysvětluje Kinšt, který se stará o zdraví více než sedmnácti set lidí.

Mezitím vchází do místnosti těsně před ukončením pátečních ordinačních hodin dvacetiletý mladík. Lékař se s ním evidentně dobře zná. Tyká mu a hned tak vlastně dokazuje, jak pravdivá byla jeho slova. Vždyť tohoto pacienta viděl poprvé, když mu bylo deset let, zná jeho maminku i sestru.

Podle toho vypadá i jejich dialog. Přátelské rady, jak rychle vyléčit bolest v krku vedle nezbytných prášků, jsou dvojí. Cucavé bonbony minimálně za stovku nebo večer v hospodě dvě chlazená piva za padesátikorunu.

Rozhovorna místo ordinace

„Nemám rád slovo ordinace. Latinské slovo ordino totiž v překladu znamená nařizuji. Mnohem víc se mi líbí německé slovo pro ordinaci Sprechzimmer, které bychom mohli přeložit jako rozhovornu. Vždyť první kontakt s pacientem je rozhovor,“ srší originálním přístupem k nemocným Kinšt.

„Nebyli jsme vychováváni k tomu, abychom s pacienty hovořili, ale abychom lidem ordinovali, nařizovali. Čeští doktoři neumějí jednat s pacienty,“ říká. I proto chápe bílý plášť jako určitou bariéru mezi pacientem a lékařem. Ovšem i v této ordinaci visí lékařský plášť, ale jenom jako ochranný oděv před určitými výkony. Pan doktor se totiž nedívá svým pacientům jenom do krku.

Praxi, při níž dělal všechno včetně chirurgických zákroků, si užil hlavně na svém prvním působišti praktického lékaře v Nové Včelnici. Tam se dostal po promoci z pražské kliniky, když odmítl vstoupit do komunistické strany. Logicky jej potom jeho politické názory vynesly po listopadu 1989 do Občanského fóra. „Byl jsem místopředsedou. Druhý muž po Klausovi,“ usmívá se dnes své revoluční politické kariéře.

ORDINACE MUDr. LUBORA KINŠTA

pacientů - 1750

příjmy za poskytnutou péčí - 85 tisíc korun

náklady včetně zdravotní sestry - 55 tisíc korun

měsíční zůstatek - 30 tisíc korun před zdaněním

Z politiky zpět mezi pacienty

Během působení v politice si Kinšt otevřel v Praze na sídlišti Lužiny ordinaci, aby nevypadl z praxe. Ale poněkud odosobněný vztah lékaře a pacienta ve velkém městě mu nevyhovoval, proto se vrátil do Jindřichova Hradce a založil si soukromou praxi. Samozřejmě to nešlo bez půjčky v bance.

„Původní sedmnáctiprocentní úrok byl skutečně likvidační, zachránilo mě, že jsem z tehdejšího projektu Aeskulap získal snížení sazby o šest procentních bodů. Splátky bance tehdy činily skoro polovinu z asi 25 tisíc korun, které má ordinace dostávala od zdravotních pojišťoven. Po zaplacení sestry, materiálu a zdanění skutečně mnoho nezbývalo,“ vzpomíná na půlmilionový dluh, který splatil za sedm let.

Dneska je údajně situace mnohem lepší, proto se chystá na další půjčku. Chce ordinaci rozšířit. „Nyní je lepší způsob poradenství ze strany bankovních domů. Tenkrát jsme neznali nic my, co jsme si půjčovali, a téměř stejně nevědomé byly i banky.“

Ze syna bude můj kolega

Projekt zpracoval Kinšt na tři ordinace. Pro dva praktické lékaře, kteří by se vzájemně zastupovali a rozšířili i ordinační hodiny, a na kooperujícího specialistu, pravděpodobně internistu. Tím druhým praktikem by byl syn, který je dva roky po promoci. Ovšem dopracovat se k atestaci praktického lékaře není jednoduché.

„Naštěstí mu vyšla vstříc nemocnice v Jindřichově Hradci. Nemohla ho zaměstnat po celou dobu předatestační přípravy, a protože již má rodinu, zcela vážně uvažoval o tom, že změní obor. Naštěstí současné vedení ministerstva zdravotnictví vyřešilo částečně situaci prostřednictvím peněz z evropských fondů, takže je naděje, že do našeho oboru bude vstupovat více lékařů,“ pochvaluje si šestapadesátiletý Kinšt.

Loni přibylo v Česku pouze sedm praktických lékařů, podle odborníků by jich při současném nedostatku bylo potřeba ročně sto.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče