Divokým Východostánem (9): Špína a hřích v Teheránu

17. října 2013, 18:11 - Saša Blau
17. října 2013, 18:11

Reportér E15 Saša Blau objevuje Teherán, hlavní město Íránu a dvacetimilionovou megalopoli, kde se kvůli množství aut nedá dýchat. Zjišťuje, že v Teheránu existuje dvojí život. Navenek se dodržují oficiální zákazy a dívky chodí zahalené, doma mezi přáteli se ale pije alkohol a partneři mají sex před svatbou.

Do Teheránu přijíždím zrovna v době, kdy prezident Hasan Rúhání navštívil USA a telefonoval si s americkým prezidentem Barackem Obamou. Celá země teď nemluví o ničem jiném, jsou toho plné noviny, v televizi se střídají analytici a pokoušejí se odhadnout, co to celé znamená. Náhlé sblížení Íránu a USA, nesmiřitelných nepřátel od islámské revoluce v roce 1979, přišlo jako blesk z čistého nebe. Znamená to konec ekonomických sankcí, které dusí zdejší ekonomiku? Rial od zvolení Rúháního roste a telefonát Obamy růstu dále pomohl. Mezi lidmi panuje atmosféra opatrné naděje, že by se věci mohly změnit k lepšímu. Pomalu. Postupně. Ale přece.

Ve stejnou dobu, kdy je Rúhání v USA, slaví celý Írán výročí osmileté války s Irákem (1980-88). V parcích jsou vystavena děla, v televizi běží dokumentární filmy o hrdinech, kteří ubránili zemi před iráckou agresí. Tahle válka je pro Íránce svatou válkou a vojáci, kteří v ní padli, jsou považováni za mučedníky. Jejich portréty zdobí náměstí, kruhové objezdy a ulice ve městech i na tom největším zapadákově.

Je to ostrý kontrast, sledovat tahle dvě témata, jak se odehrávají paralelně: sbližování s Amerikou, úhlavním nepřítelem (který ve válce podporoval Irák a režim Saddáma Husajna) a vlastenecké vzpomínání na svatou válku. Ta protichůdnost je tak zjevná! Představa, že všechno změní jeden telefonát Baracka Obamy, je směšná. V jakémsi lunaparku pak večer vidím chlapce, jak na střelnici střílejí na makety izraelských a amerických vojáků. Bývalá americká ambasáda je stále pomalovaná obrázky se sochou svobody, která má podobu smrtky. Bude trvat dlouho, než se vrátí vzájemná důvěra, jestli vůbec někdy.

Město jako jeden velký bazaar

Ubytovávám se v hostelu Mashhad, nejlevnější ubytovně v Teheránu. Noc tu stojí pět dolarů a kvalita tomu odpovídá: je tu jen jedna sprcha, dva záchody a kuchyňka je na střeše, kam se leze po žebříku. Výhoda Mashhad Hostelu je, že tu potkáte baťůžkáře, kteří vám můžou dát cenné informace. Tak je tomu i v mém případě. V Teheránu potřebuji vyřídit víza do Turkmenistánu, Uzbekistánu a Číny. Potkávám cestovatele, kteří přijeli z opačné strany hedvábné stezky, kteří mi radí, kde se levně ubytovat. Další mi řeknou, kde je v Teheránu která ambasáda a co je potřeba na ni přinést. Tyhle rady mi ušetří spoustu času.

V Teheránu se dá orientovat podle toho, co se v ulici prodává. Každé zboží má svou apeciální ulici.

Běháním po ambasádách strávím několik dní. Rána trávím ve frontách před konzuláty, odpoledne a večer objevuji město. Teherán je jedno z největších měst planety. Žije tu podle hrubých odhadů dvacet milionů lidí. Je to také jedno z měst s nejvíce auty: nedá se tu dýchat. Záchranou je pro obyvatele města metro, které je rychlé a levné, ve špičkách je ale tak narvané, že cítíte, co měli lidé kolem vás k večeři.

Teherán má zvláštní členění. Na severu, kde se město pomalu zvedá do svahů pohoří Alborz, bydlí bohatí v domech evropského stylu, je tu čistý vzduch a drahá auta. Na jihu bydlí, v malých domcích a panelácích, chudí řidiči motorek . V Teheránu se dá také orientovat podle toho, co se v které ulici prodává. Každé zboží má totiž svojí ulici. Je ulice domácích potřeb a ulice velkoformátového tisku. Ulice lamp je mimořádně hezká za tmy. Je to pozůstatek bazaaru, kde je taky každá ulička věnována jednomu zboží.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče