Divokým Východostánem 8: V íránském plážovém resortu

10. října 2013, 17:39 - Saša Blau
10. října 2013, 17:39

V tomto díle přijíždí Saša Blau do Íránu. Stejně jako kdysi Marco Polo se projde se po bazaaru v Tabrízu, poté přijíždí k pobřeží Kaspického moře. Po několika dnech v íránském plážovém resortu ale prchá do hor.

Přes hraniční řeku z Arménie do Íránu přejdu těsně před západem slunce. Obklopí mě íránští taxikáři, kteří mi nabízejí svezení do nejbližšího města. Měním dolary na rialy a rázem je ze mě milionář. Íránská měna v posledních letech prošla hyperinflací. Mohou za to ekonomické sankce, které na islámskou republiku uvalila Evropa a USA kvůli íránskému jadernému programu.

Pro Evropana je tedy nyní Írán velice levný. V době mého příjezdu ale rial už několik týdnů posiloval. Kurs roste od prezidentských voleb, které vyhrál na místní poměry liberálnější politik Hasan Rúhání. Trhy si od nového lídra slibují, že bude umírněnější vůči Izraeli a USA a celkově otevřenější vůči západu než jeho předchůdce Mahmúd Ahmadínežád, jenž s oblibou zpochybňoval holokaust.

Zablokovaný Facebook

V záplavě statisícových bankovek se ještě neumím orientovat a nebýt mladého Íránce Amira, byl bych pro smečku taxikářů snadnou kořistí. Amir mně nabídne odvoz do asi 60 kilometrů vzdálené Jolfy. Krajina severního Íránu je úchvatná. Silnice vede suchou hornatou krajinou podél řeky Araks. Řeku lemují malé oázy s jabloňovými sady, nad celou scenérií zapadá slunce.

Amir mě vysazuje před hotelem, kde stojí noc deset dolarů. Jsem sice utahaný, ale vyrážím do města - první noc v Íránu si nemůžu jít prostě jen tak lehnout. V nočním vzduchu voní čaj, kouř z vodních dýmek a pečené maso. Já se ale musím spokojit s trsem banánů, od nedopečeného šašliku v Náhorním Karabachu jsem na nucené dietě. Před usnutím ještě v televizi sleduji závěr fotbalového utkání mezi Teheránem a Tabrízem, pak mě uspí hypnotické náboženské zpěvy.

Ráno na internetu zjišťuji, že rozhodně nemám kam spěchat. Vypadá to, že kvůli vízům do dalších zemí na mojí trase se v Íránu zaseknu nejméně tři týdny. Zjišťuji také, že polovina internetových stránek, které se pokouším otevřít, nefunguje. Když chci na Facebook, Tumblr nebo třeba Seznam.cz, objeví se barevné okénko s islámskými znaky. Tyto stránky jsou blokované vládou. V každé kavárně Facebook umí odblokovat, to se ale dozvídám až později.

Na nádraží s velkým portrétem přísného otce revoluce Ajatolláha Chomejního, sedám na vlak do Tabrízu. Většina kupé je zarezervována. Vždy je zaplní rodina a ihned za sebou zamkne a zatáhne záclonky. Trčím bezprizorně v chodbičce, než mi konduktér najde volné kupé.

Výchova dívek v Íránu

Přisedají si ke mně tři Tabrízané. Jeden z nich, dvoumetrový čahoun Ali Reza, mluví plynně anglicky. Vystudoval angličtinu jako angličtinář ale vydělával příliš málo peněz a nemohl najít nevěstu, vysvětluje mi. A tak si před časem našel novou práci. Teď pracuje jako obchodní zástupce továrny na jídlo: s barevným katalogem fotek potravin objíždí samoobsluhy a nabízí jim džemy, omáčky, rajčatové pasty. Zajímá mě, proč nemohl najít nevěstu. Dvaatřicetiletý, vysoký a štíhlý - u nás by neměl problém.

Ali Reza mi vysvětluje, jak ve zdejším kraji probíhají námluvy. Když se mu líbí nějaká dívka, řekne svojí sestře, aby to řekla dívčině sestře. Ta to řekne oné milované dívce a hlavně jejím rodičům, kteří mají při výběru poslední slovo. Ali Reza už takto oslovil několik dívek, vždy neúspěšně. Když před sebou vidím svého vrstevníka a uvědomím si, že ve dvaatřiceti ještě neměl vážný vztah, je mi ho líto. Další dva spolucestující sice anglicky neumí, zato znají Jana Kollera a Pavla Nedvěda. Diví se, že se Češi nedostali na Mistrovství světa.

Ali Reza mi pomáhá najít v dvoumilionovém Tabrízu hotel. Z nějakého důvodu jsou všechny plné, projdeme jich asi dvacet, nakonec najdeme volný pokoj za 25 dolarů. Děkuji Rezovi za pomoc a zvu ho na oplátku na večeři. V ryze mužské čajovně jíme místní pokrm zvaný abguš. Je to jakýsi guláš s chlebem. Všichni kolem mluví turecky. Reza mi vysvětluje, že Tabríz a okolí je region, kde žijí Ázerbájdžánci, kteří tvoří jednu z mnoha národnostních menšin, které dohromady tvoří Írán. V čajovně i na ulicích cítím zvědavé pohledy, všichni se mě ptají, odkud jsem. Zpočátku je to zábavné, po chvíli už únavné.

Íránské dívky na promenádě

Ali mě pak provádí nočním městem. Ukazuje mi Modrou mešitu, radnici a další architektonické klenoty, mě ale hlavně zajímá, jak je tady možné sbalit holku. Všechny dívky na ulici jsou zahalené, v autobuse cestují odděleně, chodí do dívčích škol…ženy a muži tu jsou zkrátka separovaní. Jak se tady pro boha dokáže muž a žena seznámit? Aliho moje dotěrné otázky časem přestanou bavit. „Nevím, jak to děláte u vás, ale když se mi líbí holka třeba v parku, tak se jí zeptám, jestli si mě vezme za muže,“ odsekne naštvaně. Chvíli se na něj nevěřícně dívám. Pak oba propukneme ve smích.

Další téma, se kterým Rezovi lezu na nervy, je alkohol. Od revoluce v roce 1979, kdy se po pádu šáha z monarchie stala islámská republika, je prodej, výroba i konzumace alkoholu zakázaná a přísně se trestá. Ali mi vypráví příběh známého, který se opil a policie ho zpráskala osmdesáti ranami bičem. Pití se prý dá sehnat na černém trhu od dealerů. Chce to jen znát ty správné lidi. Ali je pobožný a nepije, jeho otec ale prý miluje víno, islámský stát neuznává a na doby šáha vzpomíná s nostalgií.

Tabrízský hyperbazaar

Nazítří se stěhuji do pokoje za pět dolarů. Není tu internet, sprchy jsou na chodbě a veškerou výbavu tvoří železná postel, víc ale nepotřebuji. Většinu dne trávím na tabrízském bazaaru. O krytém tržišti, bludišti chodeb plném obchodníků s koberci, látkami a kořením, psal už Marco Polo. Tabríz byl důležitým obchodním městem na Hedvábné stezce. Dnes je bazaar jakousi íránskou alternativou hypermarketu. Podle Wikipedie je místní tržiště největším a nejstarším existujícím krytým bazaarem na světě. Místní tu nakupují všechno: pračky a ledničky, čaj, bonbóny, maso. Jsou tu i modlitebny, to vše pod klenbou z červených cihel. Mým dnešním průvodcem je jednadvacetiletý Sulejman. Nemá rád Írán. Až si odkroutí vojnu, chce utéct, asi do Turecka.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče