Divoký kapitalismus: Rychle řež a pak měř

17. března 2008, 00:00 - Lichnovský, Ondrýsek & partneři, a.s. (www.danovespory.cz)
17. března 2008, 00:00

JAK ZLEPŠIT DAŇOVÝ ŘÁD - Současný zákon o správě daní a poplatků bohužel stále odpovídá době svého vzniku. Změna je nutná. Jak by ale měla vypadat? Odpověď se pokusíme najít v našem novém volném seriálu.

Správu daní už přes patnáct let upravuje zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, zvaný též daňový řád. Vznikl jako reakce na okamžitou potřebu nové úpravy v roce 1992. Ačkoliv byl tento zákon od té doby již více než čtyřicetkrát novelizován, nese se tento předpis stále v obdobném duchu let svého vzniku.

Tehdejší doba – krátce po změně režimu – by se dala charakterizovat slovy „divoký kapitalismus“. Naprosto nedostatečné zákony v té době nedokázaly reagovat na obrovské přesuny majetku a jiné obchodněprávní vztahy. Z tohoto důvodu bylo nutné dát „na hrubý pytel hrubou záplatu“, což se projevilo právě v podobě daňového řádu.

Aby správci daně (finanční úřady) udrželi s tehdejší dobou krok, dostali od státu do rukou velmi rozsáhlé pravomoci. Pro poplatníky totiž existovalo mnoho možností, jak přesouvat majetek a přitom se úspěšně vyhýbat placení daní. Rozsáhlé pravomoci úřadů tak měly předejít tomu, aby dříve než se stačila daň vůbec zjistit a vyměřit, tak již neexistoval majetek, z kterého by se vůbec mohla uhradit.

Zákon se tak soustředil zejména na pravomoci správce daně a jim odpovídající povinnosti poplatníků. Práva poplatníků, která by odpovídala povinnostem úřadů, byla pouze okrajovou věcí. Smyslem daňového řádu bylo nejdříve peníze vybrat a teprve následně pátrat, zda se tak stalo oprávněně. Tedy „rychle řež, a pak měř“.

Nemoderní předpis

Bohužel i přes rozsáhlé novelizace zůstal zmíněný charakter zákona stejný, takže povinností pro finanční orgány je v něm stále jako šafránu. Navzdory tomu, že dříve běžné daňové úniky či jiné nekalé praktiky jsou již v dnešní době praxí jen okrajovou a úspěšně potíranou.

Můžeme konstatovat, že celý náš právní řád prošel za dobu více než 15 let výraznou proměnou a již se může začít řadit mezi právní řády vyspělých zemí. Navzdory tomu současná podoba zákona o správě daní a poplatků stále odpovídá době „divokého kapitalismu“, jejíž jediným účelem je vybrat peníze na daň v co nejkratším čase.

V současné době můžeme v daňovém řádu najít stále velké množství institutů, které nemají s moderním pojetím dobré správy nic společného. Na většinu těchto problematických ustanovení chceme upozornit v seriálu, začínajícím právě tímto úvodním dílem. Mezi nejpalčivější patří absence odkladného účinku odvolání (platební výměr je vykonatelný nezávisle na tom, že se poplatník proti němu odvolal) či absence odůvodnění u doměřené daně. Neexistují také lhůty, zavazující finanční orgán vydat rozhodnutí. Chybí i jasnější účel jednotlivých institutů, takže úřad si je přizpůsobuje podle svých potřeb (například podrobné prověřování základu daně v rámci vytýkacího či místního šetření).

Rozhodnutí soudů pomáhají, ale…

Přestože zákon o správě daní a poplatků má za sebou už více než 40 novelizací, bohužel jen málokterá změna významně posílila práva daňových subjektů. Výjimkou je snad jen poslední novelizace daňového řádu zákonem č. 270/2007 Sb. Tímto zákonem byla výrazně posílena práva daňových subjektů, a to v duchu předchozích soudních rozhodnutí (judikatury). Možná nás ani nepřekvapí, že zde zmiňovaná část tohoto zákona nepochází z pera ministerstva, avšak je iniciativou poslance Michala Doktora, který pozměňovacími návrhy učinil z původní technické novely daňového řádu mnohem významnější počin. Namátkou zmiňme třeba zlepšení do té doby bezzubého ustanovení o ochraně před nečinností, posílení právní jistoty poplatníků při vytýkacím řízení či nahlížení do spisů a podobně. (Podrobně jsme se této významné změně věnovali v Profitu č. 50/2007.)

Změna zákona parlamentní cestou však není jedinou možností, jak lze docílit změny vadného stavu. Druhou, v případě daňového řádu o to významnější možnost, představují soudy. Konkrétně Nejvyšší správní soud jakožto sjednocovatel rozsudků nižších soudů ve věcech správního práva a pak také Ústavní soud.

V rámci mezí interpretace zákona udělaly soudy ve věci daňového řádu v uplynulých letech obrovskou práci. Díky tomu jsou nyní některé instituty vykládány naprosto odlišně než v minulosti, a to vždy ku prospěchu daňových subjektů (poplatníků). Nicméně soudy mají svůj manévrovací prostor poměrně omezený, a tak ne všechny problémy související s aplikací daňového řádu lze tímto způsobem vyřešit. Důležité také je, že než se věc dostane z finančního úřadu až před Nejvyšší správní soud, může uplynout i několik let. Judikatura tak na právní úpravu reaguje až s výrazným časovým odstupem.

Potřebujeme stabilitu

Pro účastníky právního vztahu je velmi důležitá právní jistota. Ta spočívá zejména ve vytvoření podmínek, aby nikdo nebyl bez zákonného důvodu omezen ve svých právech. Zmíněná jistota úzce souvisí s požadavkem stability práva. Tedy aby správce daně přísně dodržoval zákon a při rozhodování v obdobných případech rozhodoval stejně, v souladu s případnou ustálenou judikaturou.

Právní jistotu tak významně posiluje sjednocující se judikatura, která jako voda s jistým časovým odstupem obrušuje ostrý kámen. Nicméně ani judikatura si nedokáže se stávajícím daňovým řádem zcela poradit, a proto je nezbytná zásadní novelizace tohoto předpisu. Na druhou stranu neuvážená či častá změna právní úpravu dokáže rychle zničit dlouho formující se judikaturu, jelikož se najednou mění „pravidla hry“, které je nutné začít uplatňovat a necitlivá místa znova „obrušovat“.

Bohužel, daňový řád v minulosti pravidelně postihovaly časté, ne vždy vhodné novelizace, které navíc nevedly k významné změně ve prospěch poplatníků. Tak významný předpis je tedy vlastně stále na počátku svého „obrušování“, což je zarážející. Podíváme-li se na agendu správního soudnictví ve věcech daní, drtivá většina žalob směřuje právě proti daňovému řádu. Takzvané hmotněprávní zákony (zákon o daních z příjmů, zákon o DPH a podobně) bývají předmětem sporu jen výjimečně. Spatřujeme v tom více než patnáctileté selhání zákonodárců aplikovat rozumné uspořádání vztahů na daňový řád.

Nový daňový řád?

Zastaralý daňový řád je tedy potřeba náležitě novelizovat. Existují dvě možnosti takové změny, a to zavedení zcela nového předpisu, či úprava stávajícího.

Zavedení zcela nového daňového řádu by podle našeho názoru znamenalo naprosté zpřetrhání všeho dobrého, co tady těch 15 let dokázalo vzniknout – ledaže by u vzniku byla maximálně respektována současná judikatura.

Navíc s touto variantou by byla spojena naprostá nezkušenost co se aplikace týče. Před tím můžeme zavírat oči, ale podle faktického stavu představuje správa daní v současnosti (snad až na Prahu) neslučitelný antagonistický konflikt poplatníků a pracovníků finančních orgánů, ústící v boj na ostří nože. V momentě aplikace zcela nového předpisu bez jakéhokoliv návodu výkladu, jakým je právě ustálená judikatura soudů, by úředníci začali tento předpis aplikovat zcela jednostranně. Což by v případě, kdyby se nejednalo o skutečně velmi zdařilý předpis, mohlo mít pro poplatníky velmi neblahé následky.

U zákonodárců bychom tedy museli očekávat vysoké nároky na kvalitu nového zákona – což je bohužel v rozporu s dosavadní praxí, kdy i sebelepš

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče