Dítě nemusí být pro rodiče-lyžaře překážkou

06. října 2003, 00:00 - admin
06. října 2003, 00:00

ZDÁLO BY SE, ŽE S NAROZENÍM MIMINKA SI RODIČE NĚKOLIK LET NEZAJEZDÍ NA BĚŽKÁCH ANI NA SJEZDOVKÁCH. ALE NENÍ TOMU TAK! UŽ OD DOBY, KDY DÍTĚ UMÍ SEDĚT, JE MOŽNÉ S NÍM VYRAZIT. CHCE TO ALE DŮKLADNOU PŘÍPRAVU.

I s těmi nejmenšími je možné se vydat na sjezdovky či na běžky

ZDÁLO BY SE, ŽE S NAROZENÍM MIMINKA SI RODIČE NĚKOLIK LET NEZAJEZDÍ NA BĚŽKÁCH ANI NA SJEZDOVKÁCH. ALE NENÍ TOMU TAK! UŽ OD DOBY, KDY DÍTĚ UMÍ SEDĚT, JE MOŽNÉ S NÍM VYRAZIT. CHCE TO ALE DŮKLADNOU PŘÍPRAVU.

Na rovinu je nutné říci, že výlety nebo sjezdování s tvorečky, kteří sami na lyžích nic nezvládnou, si mohou dovolit jen velmi zkušení lyžaři. Základem bezpečného lyžování je totiž v tomto případě starost o děti a ne o to, zda vůbec sjedu kopec.

DO BATOHU S NÍM

Úplně nejmenší děti od jednoho roku do dvou let je možné vzít do běžného městského nosítka na záda. Důležité je, aby dítě sedělo ve směru jízdy a buď se dívalo přes rameno rodiče, nebo aby se za něj mohlo v případě špatného počasí schovat. Ruce a nohy jsou v nosítku nekryté, a tak je dobré dítě posadit do malého spacího pytle a potom teprve do nosítka. Jednoduché nosítko přijde na několik set korun a prodává se obvykle v prodejnách s kojeneckým zbožím. Na tříleté až čtyřleté děti, které už váží hodně přes deset kilogramů, je nutné koupit speciální turistické nosítko, které má stejnou konstrukci jako moderní batoh. Oproti jednoduchým městským nosítkám nabízí ochranu hlavy před poraněním a velké kapsy například na náhradní oblečení. Stojí od dvou do pěti tisíc korun a prodává se ve specializovaných turistických obchodech. Na kratší výlety lze turistická nosítka nahradit i batohem. Musí mít ovšem pevnou konstrukci a robustní bederní pás, aby všechna váha nespočívala jen na ramenou. Pro dítě má batoh výhodu v tom, že kryje ruce a nohy před větrem. Dvojsečná je druhá výhoda: dítě v batohu může měnit polohu, a tak déle odolávat únavě. Pro dospělého lyžaře to však znamená být neustále ve střehu, aby kvůli tomu neupadl. S nosítkem lze vyrazit na turistickou túru a dají se s ním sjíždět i sjezdovky. Pozor ovšem na vlekaře, protože ti vůči rodičům v posledních pár letech přitvrdili a mnohde jim zakazují jezdit s nosítkem na vleku. Bez problémů je to obvykle na lanovkách, kde si jeden rodič vezme nosítko do ruky a druhý dítě na klín.

NA BĚŽKY S POTAHEM

Pětileté děti už nikdo dlouho neunese, ale zároveň ještě nemá dost vytrvalosti, aby na lyžích ušlo víc než několik set metrů po rovině. Rodiče mu mohou pomoci a vžít se do role koňského potahu. Nejpraktičtějším způsobem jak to udělat je pomocí dvou horolezeckých úvazků, čtyřmetrového kusu pevného lana a dvou karabin. Pokud má úvazek rodič i dítě a ke spojení s lanem použije karabiny, může malého lyžaře nechat z mírného svahu jet samotného, do kopce ho rychle zapojit za sebe a z prudkého kopce před sebe, aby ho přibrzďoval. Jeden úvazek tuzemské výroby stojí necelých tisíc korun, dětský přijde na polovinu. Tímto způsobem mohou jet rodiče na turistických lyžích a dítě má obyčejné sjezdovky a přeskáče. Dobře se mu v nich stojí, je mu v nich na rozdíl od lehoučkých běžkových botiček teplo a navíc je velmi stabilní. Na kratší túry nahrazují někteří rodiče speciální úvazky různými jinými popruhy. Nejsou však příliš pohodlné a při delší jízdě z nich bolívají děti záda.

BEZ PŘILBY ANI KROK

N a jakoukoliv lyžařskou túru nebo sjezdování by se děti neměly vydávat bez helmy. Speciální lyžařská se dá těsně před sezonou koupit v hypermarketech za pět set korun, závodní sjezdařská přijde na dva tisíce korun, v nouzi ji lze nahradit cyklistickým modelem za tři sta korun.

LYŽE PRO RODIČE

Rodiče by měli volit raději široké a stabilní lyže. S dětmi nikdy nepůjde o lámání rekordů, ale pouze o to v klidu a bezpečí dojet. Dokud se dítě vozí na rodičovských zádech, jsou nejlepší skialpinistické lyže. Jsou to odlehčené sjezdové lyže s bezpečnostním vázáním, které umožňuje sjezd i chůzi. Používají se na nich normální sjezdařské boty nebo skialpinistické boty s vibramovou podrážkou pro pohodlnější chůzi. Jízda na skialpinistických lyžích (v Evropě je označují případněji jako Tour nebo Randonnée) je stejně jistá jako na sjezdových lyžích, a tak nehrozí velké nebezpečí pádu. Navíc se rodiče mohou svézt bez obav i na sjezdovce. Před stoupáním se lepí na skluznice tak zvané tulení pásy, které umožňují vyjet takové svahy, o kterých se běžkařům ani nesní. Pro túry se zavěšeným dítětem na laně jsou jako stvořené telemarské lyže. Boty na ně připomínají pohorky, vázání je podobné jako na běžkách a samotné lyže jsou užší než sjezdové. Na stoupání se dají dokoupit samolepicí pásy. Na rovinaté túry nebo na ježdění s dětmi, které už jezdí skoro samy, je možné uvažovat o turistických běžkách. Spíše do terénu a mimo stopu se obvykle označují backcountry (nebo BC). Mají hrany a širokou špičku, aby se s nimi dobře zatáčelo. Vyplatí se kupovat skluznice s tak zvanou no-wax úpravou, které není potřeba mazat. S dětmi na to obvykle nezbývá čas.

DROBNÉ NEZBYTNOSTI

Nikdy nezapomeňte na termosku s horkým čajem, nějakou sušenku do zásoby, dva páry rukavic, nejméně jedny tlusté ponožky a jedny punčochy na výměnu, kotníčkové botičky, krém na opalování, dvě až tři pleny a peníze na dopravu. Nikdy nevíte, jestli nebudete muset zkrátit lyžařský výlet a bez peněz se k autu nebo do hotelu těžko vrací. Samozřejmostí je příruční lékárnička a tmavé brýle pro potomka.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče