Diplomka jako důkaz

11. března 2011, 16:25 - Kristýna Balajová
11. března 2011, 16:25

Zveřejňování závěrečných prací studentů na internetu by pomohlo vysokému školství

V posledních letech se pomalu stává zvykem, že vysokoškolský diplom lze získat díky opsané bakalářské, magisterské, případně doktorské práci. České vysoké školství ale nedevalvují jen plagiáty, o kterých psal týdeník EURO minulý týden (EURO 10/2011). Snad ještě větším problémem je povážlivě nízká kvalita závěrečných prací, jež bez problému procházejí především na některých soukromých vysokých školách. Například na privátní Univerzitě Jana Amose Komenského v Praze se bakalářské práce obhajují s drobnými obměnami znovu jako diplomové, chybí oponentní posudky, často pokulhává práce s vědeckým aparátem a necitují se využité zdroje. Na Vysoké škole hotelové zase některé obhájené bakalářské práce čerpají ze zdroje jediného – populární Wikipedie. Všechna zmíněná pochybení konstatovala Akreditační komise ve svých hodnoticích zprávách z konce minulého roku a navrhla pro tyto školy omezit akreditace na některé vyučované obory. Na nešvar odfláknutých bakalářek nebo diplomek je přitom po ruce snadný lék: všechno pověsit na internet. Po roce 2006, kdy vznikla povinnost závěrečné práce zveřejňovat alespoň v knihovně, se začal postoj vysokých škol pozvolna proměňovat a pár škol se rozhodlo celé texty prací volně zpřístupňovat i na internetu. Zcela důsledně dává od roku 2006 celé texty na síť brněnská Masarykova univerzita, o něco později se připojila Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích a také Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo. Jinde se na otevřeném úložišti univerzitních prací právě teď intenzivně pracuje – to je případ Karlovy univerzity nebo Českého vysokého učení technického. Většina českých škol nicméně o systematickém zpřístupňování na internetu neuvažuje a ukládání prací v často zastrčených knihovnách považuje za dostatečné. Některé dokonce v rozporu se zákonem odmítají texty návštěvníkům zvenčí ukazovat úplně.

S ostudou do sklepa Pokud by vás kupříkladu zajímalo, jak se vyrovnal se svým bakalářským úkolem na Univerzitě Jana Amose Komenského zpěvák Julián Záhorovský, podezíraný z nestandardního studia šitého na míru prominentům, máte jednoduše smůlu. V rozporu se zákonem o vysokých školách vás ani přímo v budově školy do práce nenechají nahlédnout. „Litujeme, ale pokud nejste studentkou naší školy, na bakalářské práce se podívat nemůžete,“ dozvěděla se autorka článku v suterénní knihovně „univerzity“. Jedná se přitom o největší soukromou vysokou školu v Česku, kterou ročně opustí přes dva tisíce absolventů. Zveřejňovat závěrečné práce svých studentů ale odmítají i další soukromé školy – týdeník EURO byl po telefonu odbyt i v brněnské International Business School a pražské Unicorn College. Kvalita absolventských prací přitom dokáže o škole vypovědět víc než sebedokonalejší webové stránky. Pokud se instituce nemá za co stydět, měly by být diplomky a bakalářky její nejprůkaznější vizitkou. „Chci-li vědět, jaká je kvalita školy, závěrečné práce jsou naprosto klíčové. Podle toho nejlépe poznám, co se studenti naučili. Vidím, jaké jsou nároky a zda zadávaná témata odpovídají tomu, co se na škole studuje,“ říká předsedkyně Akreditační komise Vladimíra Dvořáková. A podotýká, že klíčové je zveřejňovat spolu s textem práce také posudky vedoucího a oponenta. „Když najdu podprůměrnou práci a posudky ji tak také hodnotí, je to v pořádku. Všude existují méně kvalitní práce na pomezí přijatelnosti. Jestliže je výsledná známka za tři, je to normální. Pokud je ale za jedna nebo za dvě, něco tu nehraje,“ dodává Dvořáková.

Pomoc pro poctivé Kdyby se práce včetně posudků systematicky zveřejňovaly také na internetu, mohl by si o kvalitě českých vysokých škol jednoduše udělat obrázek i student. Lajdácké vzdělávací instituce by musely zpytovat svědomí, což by se pochopitelně na kvalitě zdejšího vysokého školství podepsalo. Ostatně americké univerzity, k nimž v Česku obdivně vzhlížíme, absolventské práce svých studentů povinně na internetu zveřejňují. Vkládají je do databáze ProQuest, v níž lze vyhledávat ze všech škol v USA i mnohých knihoven a vzdělávacích institucí jinde ve světě včetně České republiky. Od letošního roku budou všechny závěrečné vysokoškolské práce povinně zveřejňovány na internetu také na Slovensku. Vyvěšení digitalizovaných absolventských prací na internet by mělo i další výhody než vyšší motivaci škol i studentů podávat kvalitní výsledky. Taková praxe by podle odborníků paradoxně usnadnila vyhledávání plagiátů. „Když student opisuje z práce, která je volně přístupná na internetu, stačí zadat pár vět do Googlu a mám rychle jasno. Naopak když zdroj na internetu není, plagiát lze odhalit jen velmi těžko,“ říká Vladimíra Dvořáková. Ze své zkušenosti věří v preventivní účinek volného zveřejňování také Jan Mach, vedoucí Odboru informační podpory studia a výzkumu z pražské Vysoké školy ekonomické: „Vím o škole, kde studenti pravděpodobně velmi často kopírují naše práce. Narazil jsem na shodné pasáže nebo tabulky například ve finančních analýzách podniků. Pokud by práce byly na internetu, podvod by se dal snáze odhalit.“

Zákon mluví jasně České školy svoji neochotu dlouho vysvětlovaly údajně nejasnou právní situací. Zatímco vysokoškolský zákon ukládá povinnost zveřejňovat závěrečné práce a konkrétní způsob ponechává na rozhodnutí školy, autorský zákon používá termín „zpřístupnění veřejnosti“. Školy si proto prý nebyly jisté, jestli mají právo dávat práce přímo na internet, aniž by uzavíraly licence se studenty. V poslední době se ale začíná vyjasňovat. „Od roku 2007 se praxe mění. K volnému zpřístupnění prací na internetu se postupně hlásí více škol a začíná převažovat spíš názor, že tu právní překážky nejsou. Na Vysoké škole ekonomické ale bude vedení o této možnosti teprve jednat,“ vysvětluje postupný vývoj na českých vysokých školách Mach. Na rozdíl od stále ještě váhajících škol vidí situaci jasně ministerstvo školství i dotázaní právníci. „Z hlediska vztahu k autorskému zákonu je zákon o vysokých školách zcela jednoznačný a není zde žádný právní problém. Zákonný příkaz zveřejnit vysokoškolské kvalifikační práce je zvláštním případem bezúplatné zákonné licence k užití autorského díla, což je institut autorskému právu známý, a v tomto rozsahu má zákon o vysokých školách jako veřejnoprávní předpis před autorským zákonem jako soukromoprávním předpisem jednoznačně přednost,“ uvádí mluvčí ministerstva Kateřina Savičová. A stejně zákon vykládá i David Koláček, partner advokátní kanceláře Clifford Chance. „S vyjádřením ministerstva souhlasíme, podle našeho názoru zde rozpor mezi autorským a vysokoškolským zákonem není,“ soudí.
Pokud by školy svoji neopodstatněnou nedůvěru jednou provždy překonaly, jednoznačně by jim to prospělo ještě v dalším ohledu. Neomezený přístup k textům by umožňoval napojení do významných zahraničních databází vysokoškolských prací nebo do rozsáhlého projektu Národního úložiště šedé (tedy nepublikované) literatury, na němž pracuje Národní technická knihovna. Být vidět v podobných sítích by mělo být cílem každého badatele i vysokoškolské instituce.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče