Digitální nomádství

27. října 2014, 10:23 - Jiří Rostecký
27. října 2014, 10:23

Jídlo a pití si kupují v obchodech při cestě a na benzinkách. Sprchu mají pod zadními dveřmi malé dodávky a občas se zastavují v kempech, aby dobili baterie, které jim pohánějí jejich mobilní domácnost. I tak vypadá pracovní den digitálního nomáda Martina Kolčaby a jeho přítelkyně.

Martin Kolčaba pracuje na volné noze jako konzultant internetového marketingu. Svým klientům pomáhá se zvyšováním jejich zisků z webových stránek a s lepší dohledatelností v internetových vyhledávačích. Právě jeho práce, která se odehrává zejména ve virtuálním prostředí, mu umožňuje experimentovat s digitálním nomádstvím. S tím se poprvé setkal kde jinde než na internetu, když si přečetl příběh Roberta Vlacha, jednoho z největších protagonistů digitálního nomádství v Čechách. „Robert tehdy propagoval myšlenku několikatýdenního pronájmu bytu proto, aby člověk změnil své pracovní prostředí a objevil nová místa. To mi ale moc nevyhovovalo,“ vzpomíná Martin a hned vypráví příběh druhého nomáda Víti Války. „Rozhodl se koupit karavan a pracovat na cestách. To se mi líbilo podstatně více, a když mne do svého karavanu pozval, nebylo se už o čem bavit.“

Starou dodávkou z Česka až do Pobaltí

Ačkoli digitální nomádi vlastní karavan nepotřebují, cestovat se přece dá i bez něj, Martin se se svou přítelkyní rozhodli cestovat autem. „Máme rádi mobilitu a pocit, že můžeme jet, kam chceme. Jsme nezávislí na ostatních, a můžeme tak objevit více zajímavých míst,“ popisuje Martin, který si na internetu našel inzerát na prodej dodávky, do které připojil dvě trakční 110Ah baterie a měniče napětí, díky čemuž vydrží až deset dní bez nutnosti nabíjení. „Schválně jsme vybírali malé auto vybavené jen tím nejnutnějším. K našemu stylu života sedělo tak nějak nejvíc. Taky jsem cíleně hledal staré auto. Mám je rád, protože jsou spolehlivá, bez zbytečné elektroniky a jsou snadno opravitelná. Takže máme Ford Transit z roku 1993 a jsme spokojení.“ Aby také nebyli! Starý ford je dovezl nejen do kempů v různých koutech České republiky, ale například i na měsíční cestu z Osvětimi do polského Sanoka, podél ukrajinské a běloruské hranice, baltského pobřeží a do řady dalších míst. Po světě tímto způsobem najezdili už přes čtyři tisíce kilometrů. „Utvrdili jsme se v tom, že celá myšlenka může fungovat. Vypadá to sice nemožně, ale opravdu můžeme cestovat a přitom i pohodlně pracovat, nocovat, a to nezávisle na kempech, hotelích a podobných zařízeních. Vždy když se nám někde zalíbilo, jsme se tam zastavili, užili si to a jeli dál. V práci nám nebránilo vůbec nic.“

Nechci život za stolem

Digitálních nomádů, jako je Martin, v Česku zase tolik není, přesto se jejich komunita postupně rozrůstá. „Třeba zmíněný Robert Vlach pořádá i nomádské pobyty, kdy si s přáteli pronajme byt v nějakém exotickém městě a měsíc či dva tam s nimi dovolenkuje,“ popisuje Martin. Kočovný styl života láká nejen ty, co pracují na internetu, ale i řadu dalších. Třeba Blanka Milfaitová cestuje po světě a vaří marmelády z místních surovin, zmíněný Víťa Válka s sebou na cesty bere i svou rodinu. Práce během soukromého cestování zažívá neobvyklou vlnu zájmu a zdá se, že je to snem mnoha lidí, kteří uvízli za počítačem a pracovním stolem v některé z bezpočtu kanceláří po celém světě. Nutno dodat, že díky technologiím nebylo skloubení těchto dvou aktivit nikdy dříve tak snadné. Nejenže se objevuje stále více digitálních nomádů, kteří se inspirují svými příběhy, ale i podporují radami a tipy, ale stále častěji se objevují i příběhy lidí, kteří dali v práci výpověď a začali cestovat na plný úvazek a ostatním radí, jak se v takovém případě uživit. Například britská BBC přišla s článkem, který otevřeně radí, jak dát výpověď a užít si rok života na cestách. Napsala ho dívka jménem Shivya Nathová, která si ve 23 letech řekla, že má jiné představy o svém životě. Skončila s prací v korporaci a od té doby mimo jiné žila s vietnamským putovním klanem, stopovala kolem Černého moře, v Malajsii plavala se žraloky a v Himáláji přespala v nejvýše situované vesnici na světě.

Má to své výhody

Největší výhodou života na cestách je podle Martina Kolčaby především svoboda: „Mám rád ten pocit, že se můžu ze dne na den sebrat a jet, kam chci, a přitom že mám mobilní domeček pořád s sebou. Pozitivně vnímám i to, že máme malé auto, protože nás nutí být více venku, což lidé, kteří pracují u počítače, vždycky ocení.“ Naopak nevýhodou je náročná organizace, protože ne vždycky se podaří správně naplánovat pracovní povinnosti a skloubit je s cestováním. „Digitální nomádství není pro každého, ne všichni chtějí být na dovolené a v práci zároveň. Neznámá místa svádějí k zahálení,“ přiznává Martin. Před každou cestou je navíc potřeba pamatovat i na možné komplikace, jako je porucha vozidla, nedostupnost připojení k internetu a mnoho dalšího. „Často se kvůli něčemu odchýlíme od plánu, což může řadu věcí negativně ovlivnit. Postupem času ale nabíráme nové zkušenosti a už s tím počítáme,“ dodává Martin, který se už teď rozhoduje mezi Rakouskem a Německem, zeměmi, které by rád „pronomádil“ příště.

Autor je spolupracovník redakce a majitel společnosti iParťák

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče